Kritika není to samé, co negativismus, přestože se tyto dva pojmy dnes ztotožňují. Z polistopadového vývoje občanské společnosti v ČR a to až do dneška by byl nejen Kryl ale třeba i Werich naprosto zklamán. Demokracie v takové podobě, jakou si oba představovali, je asi nerealizovatelná nebo minimálně neudržitelná. Proto byli takoví jedinci prakticky permanentními kritiky a revolucionáři ať už jen prostřednictvím kultury, jako oni dva, nebo politicky a silově, jako například Che Guevara. Proto se odkazy těchto jedinců budou opakovaně vynořovat, protože nejsou spojené s kritikou konkrétního režimu, ale kritikou atributů, které se stávaly a stále stávají dříve nebo později společné všem dosavadním režimům, zejména bezohlednost elit a pocit jejich vlastní nadřazenosti vůči obyčejným občanům. Dříve to byla nadřazenost aristokratů nad měšťany a poddanými, potom nadřazenost kapitalistů nad dělníky a rolníky a za socialismu nakonec nadřazenost komunistů nad nekomunisty. A dnes se stejně vytvářejí nové elity, které postupně nabývají pocitu, že jsou něco víc než obyčejní lidé. A mají za to, že jim to dává právo obyčejnými lidmi manipulovat a řídit je. Něco neakceptovatelného pro jedince, kteří chápali nebo chápou demokracii jako Kryl, Nohavica nebo Werich.
Historicky byli Češi většinou skeptici, což bylo dáno historickými zkušenostmi. Od 90.let se tohoto skepticismu snaží zbavit, což je správné. Skepse by však měla být nahrazena kritickým optimismem nikoli stanovováním si ničím nepodložených a nerealistických cílů a bezbřehým blábolením při jejich obhajování. Pojďme si stanovit cíl, že s ČR do čtyř let stane mistrem světa třeba ve volejbalu, abych nevybíral nějaký v Česku úplně neobvyklý sport.
Rusko může mít smlouvy o vojenské spolupráci s kýmkoli. Zatím mu je nikdo nezakazoval. S Běloruskem je to prakticky automatické. S KLDR je to historický fakt od korejské války. U Ukrajiny Rusko otevřeně od jejího vzniku v 90.letech požaduje její vojenskou neutralitu. Takže není možné spojovat přítomnost vojáků NATO na Ukrajině s přítomností vojáků KLDR nebo zapojením Běloruska. Putin nemůže připustit, aby se Ukrajina stala členem NATO de facto tak, že jednotliví členové NATO umožní Ukrajině používat zbraně, které jsou schopni obsluhovat jen vojáci jednotlivých zemí NATO podle toho, odkud tyto zbraně pocházejí. Přestože de jure Ukrajina členem NATO nebude. Takže jakákoli přítomnost vojáků určitých zemí NATO obsluhujících zbraně na Ukrajině je faktickým přímým zapojením těchto zemí do války. Tyto země tak de facto zapojují do války celé NATO, protože reakce Ruska proti kterékoli z těchto zemí automaticky spustí ustanovení smlouvy NATO o povinnosti vzájemné pomoci všech členů.
Pokud se jedná o propagandistické metody, má Babiš naprostou pravdu. Současná vláda a politici, kteří ji zastupují, využívají stejných metod, kterých využívali vlády komunistické - strašení válkou, strašení ekonomickým či dokonce fyzickým ovládnutím našeho území nepřátelskými mocnostmi, strašení vlivy působení nepřátelských agentů na našem území apod.
Podstatou veřejnoprávních médií je jejich nestrannost. Nezávislá nemůže být už podstaty věci žádná instituce. Nezávislí mohou být novináři, ovšem pouze tehdy, když budou "na volné noze" a své příspěvky budou nezávisle nabízet a prodávat médiím. Jako zaměstnanci nějaké mediální instituce nemůžou plné nezávislosti nikdy dosáhnout. Mezi mediálními institucemi mají zvláštní postavení ty veřejnoprávní. Jejich nestrannost je důležitá proto, že jsou financovány všemi občany, nejen těmi, kteří zastupují určitý myšlenkový proud. Proto i ti občané, kteří zastávají jiný postoj k záležitostem, než medium jako celek nebo jeho jednotliví zaměstnanci, mají nárok na reflektování svých postojů. V tom je pozice veřejnoprávních médií specifická a pozice jejich zaměstnanců složitá. Nestrannost musí být zajištěna tak, že instituce zajistí ve svém vysílání/tisku rovnoměrné zastoupení všech názorů vyskytujících se ve společnosti. Toho je možné dosáhnout buď tak, že všichni zaměstnanci potlačí své osobní preference, nebo tak, že instituce zajistí rovnoměrný podíl zaměstnanců s protikladnými preferencemi stejně jako rovnoměrné zastoupení jejich názorů ve vysílání. Zaměstnanci veřejnoprávních médií nemohou neomezeně prosazovat svou individuální nezávislost, která by v důsledku překračovala rámec nestrannosti daného média.
Je strašné, jak vládní politici po krachu svých stran v posledních euro a krajských volbách a před blížícími se parlamentními volbami neváhají opět začít používat metody "antibabiš" jako svého hlavní volebního programu. Nejsou schopni prezentovat prakticky žádné pro občany hmatatelné výsledky svého čtyřletého vládnutí ani žádný další program do budoucnosti. Tvrdí, že Babiš rozděluje společnost. Je naprostá pravda, že Babišova osoba společnost rozděluje, ovšem jen v tom ohledu, že skutečné rozdělování uskutečňují samotní vládní politici a osobu Babiše užívají jako nástroje. Lidem se přitom snaží propagandisticky vnutit, že tím rozdělovatelem je právě Babiš, což má voliče odlákat od ANO k vládním stranám. Pod vlivem jejich prázdného vládnutí a pod vlivem programu "antibabiš" ovšem dochází k tomu, že občané už začínají negativně reagovat na vládní i opoziční politiky, důkazem čehož jsou shromáždění k výročí 17.listopadu. Nevím, zda toto je ta správná cesta k opětovnému stmelení společnosti.
Obecně sdílím názor pana Todda s výjimkou zařazení Česka. Česká část Československa byla vysoce industrializovaným regionem Evropy, mnohem industrializovanějším než např. Francie. Nicméně je pravdou, že většina států východní Evropy vděčí za svůj přerod z chudých agrárních zemí na industrializované Sovětskému svazu. Za postupné rozpadání sociálních struktur západních zemí vytvořených po roce 1945 a posilovaných do roku 1989 může nepochybně rozpad východního bloku ( RVHP a Varšavské smlouvy ). Prohlubování sociálních rozdílů v zemích západu je důsledkem ztraceného vlivu těchto východoevropských institucí na sociální politiku západoevropských vlád, které již nevidí žádnou nutnost ukazovat svým občanům, že západ je lepší než východ, a dělat proto výrazné ústupky sociálně slabším skupinám obyvatel. Zánikem této potřeby postupně od roku 1989 dochází ke zpětnému posilování velkokapitálu a s ním spojených elit na úkor středních a chudých vrstev. Jediné, co západním vládám a ekonomickým elitám zbývá, je udržovat mezi svými vlastními občany vnímání občanů východních zemí EU jako druhořadé.
Prezident si jako mnohokrát protiřečí. Oslavuje výročí změn, k nimž došlo v roce 1989 konfrontací s vládou, která nechtěla naslouchat a připustit diskusi. A v další větě říká, že konforntací se nikdy nic nevyřešilo, a vyzývá oponenty současné vlády k další diskuzi, přestože tato vláda na žádné pokusy o diskusi nereaguje a názory, které odporují jejím názorům a představám nenaslouchá nebo je dokonce označuje za dezinformace.
Popis postupu je přesný, ale nevymyslela ho KGB ale CIA už v 50.letech. Použila ho ve větší nebo meší míře ve všech převratech organizovaných USA, např. v Chile nebo naposledy již ve značně vylepšené formě v roce 2014 na Ukrajině. Používala ho i v převratech , které skončily neúspěšně ať už z důvodu přímého ozbrojeného zásahu protivníka, tj. Sovětského svazu/Ruska (např. Maďarsko, Polsko, Československo, Gruzie), nebo proto, že tyto praktiky nezafungovaly z důvodu hlubokých rozdílů mezi kulturami, v nichž vznikly (USA), a těmi, v nichž byly uplatňovány ( např. Írán, Irák, Libanon, Lybie, Sýrie ).
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zastánci palestinského odboje určitě nemohou být antisemité. Protože semity jsou jak obyvatelé Izraele tak také Palestinci z Hamásu nebo Hizballáhu. Antisemitismus byl vlastní nacistickému Německu, které mělo za méněcenné jak Židy tak Araby a další semitské národy. Není možné ho tedy zužovat pouze na nenávist vůči Židům. Dnešní antisemité by museli stejně nenávidět i Hamás a Hizballáh. A už vůbec o nelze o antisemitismu hovořit ve vztahu Palestinců vůči Židům. Pokud by měli být Palestinci antisemité, museli by nenávidět sami sebe. Jediné, co židovský stát od většiny ostatních semitských národů odděluje, je náboženství. To, k čemu došlo po ustavení izraelského státu, bylo vzepětí sionismu ale také antisionismu. Antisionistickým myšlenkám mezi semitskými národy a zvláště mezi semitskými národy na území Palestiny se nelze divit, protože mnoho z nich nikdy svůj samostatný stát nemělo, a tak jim umělé vytvoření Izraele přijde nespravedlivé. Jestli je tento přístup opodstatněný a ospravedlnitelný je jiná věc. Nicméně nedává Izraeli žádné právo na prosazování svých zájmů mimo své území, které mu bylo přisouzeno mezinárodními dohodami. Okupace západního břehu Jordánu nebo částí pásma Gazy je naprosto neospravedlnitelná.
1 odpověď