Demokracie znamená, že občané si mohou na dobu 4 let zvolit třeba i krále. A zvolit si ho pak znova, když podle jejich názoru vládl v jejich prospěch. Nicméně tento král nesmí během této doby měnit podstatu politického systému tak, aby zakonzervoval moc sobě nebo ještě dále své rodině navěky. Tak jako to činili monarchové, Hitler nebo částečně i KSČ. Nic takového Babiš neudělal, což je zřejmé již z toho, že dnes vládne Fiala. A Babiš si za své vlády ani neschvaloval zákony, které by byly šity pro jeho podnikání. Ale dokázal schválených zákonů, z nichž mnoho podporovala i tehdejší opozice, pak ve svém podnikání využít, což je však úplně jiná věc, než schvalovat zákony od začátku záměrně ve svůj prospěch. Naopak pod tlakem opozice se měnily staré zákony, které se opozici přestaly líbit až v okamžiku, když se k vládě Babiš dostal. Jako například zákon řešící vlastnictví medií. Takže hanlivá propaganda Babišových protivníků typu "babišstán" je přesně to, proti čemu dnes hlavně koaliční politici brojí. Jde o zanášení prvoplánové hrubosti do politiky, čehož se v první linii účastní prakticky prokoaliční media.

Koaliční politici dokáží na zcela oprávněnou kritiku vždy reagovat zcela nemístně poukazováním na soukromé podnikatelské aktivity oponentů. Protože už nemají argumenty politické. Je smutné a ubohé, když oni sami nejsou schopni v podnikání vydělat tolik, kolik by chtěli, a potřebují vydělávat na daňových poplatnících. Okamura má naprostou pravdu. Politikům by se mzdy měly zvyšovat pokud pracují dobře, stejně jako ostatním lidem pracujícím v soukromém sektoru. Pro poslance, senátory a vládu to znamená zvýšení platů včetně náhrad jen pokud poroste HDP a pokud státní rozpočet neskončí v deficitu. A zmrazení platů musí znamenat, že platy včetně náhrad jim začnou růst, až budou tyto parametry splněny, ale nebudou jim vypláceny zpětně za dobu, kdy parametry plněny nebyly. Tak, jak to platí pro všechny běžné zaměstnance, kterým jejich zaměstnavatelé taky neproplácejí zpětně mzdy, když jim je třeba i několik let kvůli špatnému hospodaření nemůžou zvýšit. A to se jedná o mzdy několikanásobně nižší, než jsou mzdy senátorů poslanců a vlády. Při tomto postupu by neměl být brán v úvahu ani poměr úrovně platů těchto politiků k průměrné mzdě v ekonomice. Pokud by se poměr snižoval kvůli špatnému hospodaření státu, na úroveň danou zákonem by se mohl dostat až po několikaletém úspěšném hospodaření, nikoli ihned jakmile se splní první růst HDP a státní rozpočet skončí zároveň v plusu.

Takzvaná důchodová reforma ve skutečnosti žádnou reformou není. Fialova vláda se záměrně ani do skutečné reformy nepustila, protože by ji nestihla realizovat během jednoho volebního období a protože od začátku svého vládnutí tuší, že získat další mandát se nepodaří. Proto žádná z opozičních stran nemohla pro předložené změny současného solidárního systému hlasovat. Pokud jde o zahraniční politiku, tak česká vláda žádný respekt v zahraničí nezískala. Naopak Brusel získal pocit, že se vůči Česku může chovat, jak se mu bude líbit, a česká vláda to bude ještě s úsměvem akceptovat, jak se ukázalo při určování portfolií pro evropské komisaře. Síkela dostal přesně takový resort, o který si vláda říkala. Brusel si řekl, že když je česká vláda tak přesvědčivě rusofobní, tak pro jejího zástupce v komisi EU nebude žádný problém přesvědčit ty země světa, které mají k Rusku neutrální nebo dokonce pozitivní vztah, aby se od Ruska odvrátily a přidaly se na stranu jeho sveřepých nepřátel. V Bruselu jsou určitě zvědaví, jak se Síkelovi v této misi povede.

Je to legitimní a logický krok vlády k zajištění lékařské péče, zvláště pak v zemích se vzdělávacím systémem platném v ČR i SR. Pokud je vysokoškolské vzdělání bezplatné, resp. ho hradí vysokoškolským studentům stát nebo jinými slovy daňoví poplatníci mělo by být povinností lékařů těmto občanům péči zajistit. Považovat lékařskou péči za jakoukoli jinou službu, jako např. autoservis, holiče apod., rozhodně není na místě. Opět navíc s ohledem na to, že občané odvádějí státu povinné zdravotní pojištění, které jim má zaručit následnou bezplatnost lékařské péče.

Vystoupení USA z NATO by mohlo ulehčit EU rozhodování o vytvoření unijní armády a umožnilo by jí nastoupit cestu transformace NATO do ozbrojených sil EU. To by mohlo znamenat cestu k posílení EU jako takové. Jedinými dvěma otázkami, které by v této souvislosti bylo nutné vyřešit, je přítomnost americké armády v Německu a držení jadrných zbraní Německem.

Média popisují koaliční strany jako demokratické a implicitně se snaží občanům podsouvat, že strany opoziční demokratické nejsou. Tato lživá propaganda je nejen projevem despektu k demokracii, ale je i velmi nebezpečná. Manipuluje občany stejně jako to dělala svého času nacistická propaganda nebo částečně i propaganda KSČ. Snažit se občany strašit tím, že SPD by zde zaváděla některá opatření jako NSDAP nebo KSČM stejná opatření jako KSČ, je stejně manipulativní a nepodložené, jak lživá byla prohlášení nacistické vlády v Německu. A na to zde někteří bývalí politici, ale i občané upozorňují. Způsob nálepkování, který zvolila současná koalice už před volbami 2021 a pokračuje v něm až dosud, je stejný jako v nacistickém Německu. Užívání negativistické propagandy bez pozitivního programu však dnes občané odhalí daleko jednodušeji než před 90 lety. Snahy vykreslit 4 roky Fialova vládnutí v pozitivním světle je přinejlepším úsměvný. Jediný bod, s nímž lze souhlasit, je výstavba silnic. Má to ale hned dva háčky. Za prvé, dokončování výstavby v posledních 4 letech se opírá o výsledky předchozích vlád, které tuto výstavbu začaly. Výsledky plánování výstavby silnic současné Fialovy vlády budou zhodnotitelné až v příštím volebním období. Za druhé, za dostavbu silnic čeští občané zaplatili neklesajícím deficitem státního rozpočtu, protože vláda nebyla schopna skloubit dokončení naplánované výstavby silnic se svými plány na pokles deficitu. Ten bude muset řešit vláda budoucí. Takže současná vláda se nemá čím chlubit a snaží si pouze pokrytecky přivlastnit výsledky, které jí nepatří.

Z Fialova komentáře je zřejmá jedna věc, kterou si premiér ani neuvědomuje. A to že Rusko na rozdíl od USA neprosazuje své zájmy ve světě za každou cenu. Ukazuje to, že ruská imperialistická politika zdaleka nedosahuje úrovně té americké.

Nejistota a nerozhodnost voličů je průvodním jevem stavu zastupitelské demokracie u nás. Z tohoto stavu se zastupitelská demokracie bude dostávat jen velmi těžko. V současné době je asi nejlepší cestou pro českého voliče orientovat se na strany. které ve svém programu nabízejí napřímení systému demokracie. To znamená na strany, které mají ve svém programu prosazení referenda na všech úrovních, od obecní, přes krajskou až po celostátní. Referenda posílí vliv občanů na dění v zemi a alespoň částečně je zbaví závislosti na vládách jakýchkoli politické stran, ať už "vládách" obecních, krajských nebo celostátních.

Kupka je stejně obratným řečníkem jako Fiala. Na rozdíl od Fialových prázdných floskulí je Kupka mistrný propagandista a demagog. Způsob, jakým dokáže vkládat do úst svých protivníků výroky, které nikdy nepronesli, nebo jim přisuzovat chování a jednání, kterého se nikdy nedopustili, je opravdu geniální. Těmto pokusům o manipulaci lidmi je třeba se především s ohledem na ochranu demokracie bránit.

Zavedení eura za současného stavu fungování EU by bylo pro české občany naprostou katastrofou. Zejména s ohledem na green deal a plánovanou závislost ČR na cenové tvorbě energií, která by probíhala naprosto mimo jakékoli vlivy české vlády. Nyní má ČR alespoň kurzové nástroje, jak jen minimálně ovlivňovat ceny produktů vstupujících do české ekonomiky ze zahraničí. Což jsou za současného stavu i ceny energií. A i tyto minimální nástroje by ztratila. Navíc pokud se Česko vzdá do roku 2033 vlastních zdrojů, tj. uhlí, bude tato cenová závislost ještě posílena závislostí produktovou.

Opozice samozřejmě musela navrhnout odvolání Pekarové. Protože po soustavné a i oprávněné kritice její činnosti v čele sněmovny musela před svými voliči udělat něco konkrétního. Že to nemělo naději na úspěch je věc druhá. Naopak odvolávání Havlíčka je naprosto nesmyslný krok koalice, vedený pouze touhou po pomstě, který ji politicky poškodí, ať to dopadne jakkoli. Koalice nemusela prokazovat, že na rozdíl od Pekarové je Havlíček reálně odvolatelný. V každém případě to, co se ve sněmovně děje v posledních 10 letech jasně občanům ukazuje, že současný model parlamentní demokracie u nás se přežil a že je nezbytné demokracii v ČR posunout dál a prohloubit ji. Jinými slovy zastupitelskou demokracii posunout směrem k přímější.

Hledat příčiny rezervovanosti v opatřeních spojených finanční podporou Ukrajiny, ať už přímou nebo prostřednictvím financování nákupu zbraní, v daleké minulosti je exces. Občané všech východoevropských zemí jsou na tom ekonomicky hůř než občané většiny západoevropských zemí. Proto neschvalují vydávání prostředků vládami svých zemí směrem na Ukrajinu. Raději by viděli jejich použití ve vlastních zemích. Pokud jde o členství Ukrajiny v EU, jedná se opět o ekonomické hledisko. Občané zmíněných zemí východní Evropy jsou již obeznámeni s praktikami EU a vědí, že členství Ukrajiny v EU by ubralo prostředky přerozdělované dosud ve prospěch jejich zemí a nasměrovalo by je na Ukrajinu.

Nad dnešní podobou i rolí parlamentarismu je nutné se vážně zamyslet. Nejen u nás, ale i v ostatních zemích, kde je tradiční parlamentární demokracie zakořeněna. Dnešní informační technologie, které většina občanů využívá, otevírají legitimní možnosti k posílení prvků přímé demokracie. A to zvláště v zemích velikosti Česka nebo menších, jejichž občané jsou navíc politicky rozděleni na dva nebo tři tábory. Bylo by dobré, kdyby si politické elity uvědomily včas, že začíná být nutné posílit demokracii, a to směrem od elitářského parlamentarismu k přímější demokracii. Elity se ovšem vždy nerady samy zbavovaly moci a jakékoli pokusy o demokratizaci silovou cestou prohlašovaly za protiprávní útoky na státnost. Samozřejmě, že každý pokus silové prosazení demokratičtějších prvků vládnutí vždycky byl a bude protiprávní, protože elity vždycky konzervují status quo prostřednictvím zákonů. To ovšem nebere takovému jednání občanů legitimitu. Doufejme, že si to současné politické elity uvědomí před tím, než si to občané k takovému jednání přistoupí. Měly by jim k tomu sloužit znalosti historie. Argumentovat potom, že takové vynucování směřuje proti "standartní demokracii", bude více než licoměrné. Bude se totiž jednat o stejný druh lidové revoluce proti elitám, jaké už v minulosti proběhly, jako anglická revoluce, francouzská revoluce, Pařížská komuna, ruská revoluce nebo revoluce v poražených zemích po první světové válce.

Je pravdou, že USA si z NATO vytvořily nástroj k prosazování svých zájmů ve světě. Proto je legitimní otázkou, zda se má Česko na takových akcích podílet. Daleko lepší alternativou pro státy EU by bylo vytvoření nezávislé armády EU. Vystoupení z NATO je cestou, jak se zbavit spolupodílnictví na imperialistické politice USA. Druhou možností je vystoupit z ozbrojených složek NATO, což by znamenalo alespoň podstatné snížení tohoto spolupodílnictví. Úplné vystoupení z NATO by v současné době samozřejmě znamenalo nutnost vybudování vlastní armády přibližně v rozsahu, který existoval před rokem 1989, s povinnou vojenskou službou. To si musí uvědomit všichni politici, kteří k vystoupení vyzývají, a měli by mít plán kroků, které by bylo po vystoupení nutno udělat.

Riziko katastrofálních pokud ne fatálních dopadů současné energetické politiky vlády je obrovské. Vláda vydala české občany všanc cenotvorbě energií, která je mimo jakýkoli vliv české vlády. Vliv na ceny energií je třeba vrátit do českých rukou. I Poláci si uvědomili, že jediný vlastní zdroj podstatného množství všech energií, kterým Polsko v současnosti disponuje, je uhlí. A pokud si nevytvoří reálné cesty, jak si udržet ceny energií ve vlastních rukou i bez využívání tohoto zdroje, nemohou se tohoto zdroje jen tak vzdát ve lhůtách a za podmínek, které jim dnes diktuje Brusel.

Hegemonie USA ve světě se chýlí ke konci. Spousta států OSN se stále přidává na stranu USA ze strachu před ekonomickými dopady, které by by je mohly zasáhnout, pokud by tak neučinily. Se sílícím vlivem Číny a Ruska, které přestalo automaticky odkývávat USA jakékoli jejich kroky ve světě, se stále více zemí OSN odvažuje zastávat svou vlastní politiku. Snahy o úplnou izolaci Rusky by mohly skončit rozpadem světových struktur od OSN, přes Mezinárodní měnový fond a Světovou banku až po zhroucení dolarového zúčtovacího systému. Rozpad prvních tří institucí by znamenal značné zvýšení nejistoty na celém světě. Zhroucení dolarového zúčtovacího systému by pak znamenalo nevyléčitelnou ránu Spojeným státům.

Z americké strany jde o nepřípustné zasahování do vnitřních záležitostí. S ohledem na stížnosti USA na údajné ruské zasahování do amerických voleb jde opět o vrchol pokrytectví a arogance USA. USA jsou přesvědčeny, že to, co má podle jejich názoru platit pro ostatní, se jich samotných netýká. Tímto způsobem se chovají napříč světem a od devadesátých let až dosud jim to procházelo. Nyní se zdá, že ukrajinská válka a thajwanská krize tomu udělají konec a USA budou muset svou imperiální politiku přehodnotit.

Politické garnitury v ČSSR a ČR se ve své propagandě pohybují ode zdi ke zdi. Od rusofilie a amerikanofobie před listopadem 1989 až současné rusofobii a amerikanofilii. Je škoda, že Česká republika asi není schopna prostřednictvím svých politických zástupců dlouhodobě zastávat svébytnou zahraniční politiku jako například Švýcarsko nebo Rakousko.

Lipavského prohlášení znamenají minimálně naprostou geopoplitickou naivitu. V každém případě je Lipavský člověkem, který na pozici ministra zahraničí nemá co dělat. Člověku nemusí být všechny vlády zemí světa sympatické. Ministr zahraničí by se však měl vyvarovat fobie nebo dokonce nenávisti vůči kterékoli z nich. Ani fobie komunistů před listopadem 1989 vůči USA nedosahoval úrovně fobie současné vlády vůči Rusku.

Babiš ani nemusel vědět, že podepisuje ve svém zaměstnání dokumenty o spolupráci s StB. Takové dokumenty se spoustou jiných na jedné hromadě podepisovali všichni v podnicích zahraničního obchodu, kteří chtěli dlouhodoběji pracovat v zahraničí. Ale vědět to samozřejmě také mohl. Nicméně jeho kritici nemohu prokázat žádnou reálnou spolupráci. Kdyby o ní věděli, už by ji dávno medializovali. Výsledky vlád s účastí ANO jsou naprosto nesrovnatelné s výsledky Fialovy vlády. V pozitivním smyslu slova. Nebýt covidu, Fiala by pravděpodobně ani dnes v premiérském křesle neseděl. Babišovo pokrytectví se nesahá pokrytectví ODS a jejího předsedy Fialy ani po kolena.