Tak tohle ani nepovažuji za vtip, tu otázku. Prožila jsem v podstatě na vlastní kůži s maminkou. V 81 letech byla na operaci, kdy jí odstranili z lymfatické uzliny metastázu(z čeho byla, dr. nezjistili, protože v celém těle při celkovém CT vyšetření nic nebylo. Pak měla jít na ozařování. Udělali jí znovu kompletní vyšetření celého těla, zjistili totální rozhašení organismu a potom od ozařování ustoupili, protože vedlejší účinky měli víc negativ než pozitiv. Maminka potom ještě s námi byla dva měsíce a odešla spíš než na rakovinu na únavu organismu.
To znám na vlastní kůži. Jeden lékař, který byl i podle jiných prevít, mi sebral plný invalidní důchod a dal mi jen 60 %. Prostě proto, abych neměla plný. O dva roky později tam byl lékař, který mi při jedné z předchozích kontrol nechal plný, a teď mi to snížil na 50%. Až když jsem se přestěhovala zpět k mamince do Prahy, tak mi lékař přiznal zpětně plný invalidní důchod.
Moje děti byly u mých rodičů a byly hodné, protože věděly, že ocamcaď pocamcaď a když neposlechnou, tak bude trest. Takže pokud dcerunka zlobí až tak, že na ní babička vztáhne vařečku, je něco špatně. S tou dcerunkou. S paní tchyňkou bych se sešla a zeptala se, proč dostala vařečkou. A pak teprve bych řešila, dávat nedávat. Ona by se možná maminka divila.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Měla jsem malé děti, chodili k nám návštěvy na kafe i s dětmi a nikdy jsme kafe neměli na stojáka u komody. V obývacím pokoji jsem měla normální stůl, u kterého se kafe pilo.