Mám ještě původní, nevykleštěnou verzi. A existuje z té doby stejnojmenný film.
Jinak, ty dětské knížky byly plné běžných dětských starostí. Třeba taková Anička z 1.A Jana Rysky. Starosti prvňáků, ale také náhled do jejich rodin. A také dle ní natočili film, paní učitelku hraje Jiřina Bohdalová.
Nebo o Letadélku Káněti Bohumila Říhy.
Mám všechny knížky z dětství schované, četli jsme je se syny. Občas si vzpomenu na nějakou, kterou jsem si půjčila z knihovny a někdy ji seženu v antikvariátu. A sleduji trend, kdy ceny starých dětských knížek letí do astronomických výšin. Takové Malované počasí od Ondřeje Sekory, tenký sešitek za ranec peněz. A žádná ideologie, jen vysvětlení pro prcky, jak funguje počasí. Zajímalo by mne, proč je vlastně žádné vydavatelství znovu nevydá.
Tak to byla role přesně pro paní Bohdalovou. Ona předtím, než se dostala na DAMU byla učitelka.
Čuk a Gek byl hezký. Stejně tak se mi líbil i Timur a jeho parta. Moje maminka byla učitelka a po roce 68 zanevřela na Rusy a Sovětský svaz. Nicméně ve škole s dětmi velmi ráda Timura četla. Já ho těsně po revoluci na jedné burze koupila za korunu a moje dcera jí s chutí přečetla a miluje jí stejně jako já.
Tak tohle ani nepovažuji za vtip, tu otázku. Prožila jsem v podstatě na vlastní kůži s maminkou. V 81 letech byla na operaci, kdy jí odstranili z lymfatické uzliny metastázu(z čeho byla, dr. nezjistili, protože v celém těle při celkovém CT vyšetření nic nebylo. Pak měla jít na ozařování. Udělali jí znovu kompletní vyšetření celého těla, zjistili totální rozhašení organismu a potom od ozařování ustoupili, protože vedlejší účinky měli víc negativ než pozitiv. Maminka potom ještě s námi byla dva měsíce a odešla spíš než na rakovinu na únavu organismu.
Jedné nejmenované hraběnce vadil Rumcajs, že prý uráží šlechtice svým chováním k panu hraběti. Ale násilí v pohádce ji nevadí. Nebo mluvící houba, pak prcek drží houbu a čeká kdy promluví.
Rumcajs trestal zlo knížete a podobných vykuků. Tam žádné násilí jako v Tomovi Jerrym nebylo. Ale toto je opravdu ošklivé .
Celou dobu říkám, že se výchova, která se dnes propaguje nakonec vymstí. Vedla jsem s vnučkou nekonečné debaty, kdy jsem říkala, že dítě musí mít mantinely, to je pro něj jistota. Z nás, kteří jsme vychvávali děti v sedmdesátých letech minulého století udělali tyrany, kteří mlátili děti třikrát denně místo jídla, rádoby chytré slepice, které viděly dítě z rychlíku, ale šírily tyto nesmysly internetem byly a jsou považovány pomalu za božstvo. Celou dobu tvrdím, že dítě může dostat i jednu na zadek, ale s láskou, jen jako upozornění, že tudy cesta nevede. Doktor Matějíček se musí obracet v hrobě jako ventilátor nad nesmysly dnešní výchovy, která začíná nést ovoce.
Dostala jsem pár na zadek a vyrostla jsem v sebevědomou ženu. Protože jsem věděla, že jsem šla příliš daleko.
No a nejzajímavější je že dítě než nastoupí do první třídy Základní školy tak prý musí být minimálně rok ve školce aby se naučilo, teď mě napadá co se má ve školce učit.
Školka byla vždy o hraní a ne o učení. Učení vždycky probíhalo až ve škole.
Ale možná dnes po dětech chtějí aby když přišli na první třídu už uměli úplně všechno a vlastně ve škole nemuseli obtěžovat ty chudáky učitelky který berou úplně minimum 😡.
Co mi je potom taky beru minimum tak chodím na druhé práce to učitelka může taky ne, stejně nemá odpoledne co dělat ☹️.
Jinak samozřejmě k článku pokud má školka nějakou otevírací dobu může tam být dítě po celou otevírací dobu 🤟😎👍
Mám vnuka 8 letého. A když chodil do školky, tak se vlastně hrou připravoval na školu. Učitelky jim pomohly že se správně naučily držet tužku, procvičovaly s nimi grafomotoriku, předmatematické dovednosti. A proč je školka před první třídou povinná? Protože jak víme, máme tu nepřizpůsobivé spoluobčany a ty na děti kašlou, takže aby se alespoň trochu připravily do školy. Není to žádná novinka, již za socialismu při nástupu množin na základní školu musely děti chodit poslední rok před školou do školky, aby byly na množiny připraveny.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Měla jsem malé děti, chodili k nám návštěvy na kafe i s dětmi a nikdy jsme kafe neměli na stojáka u komody. V obývacím pokoji jsem měla normální stůl, u kterého se kafe pilo.