Tímto bych chtěla PODĚKOVAT AUTOROVI tohoto článku. O vývojové dysfázii, je toho opravdu hodně málo propagováno, radši řeknou, že to vypadá na formu autismu. Ale opravdu je to úplně jiný druh, který stěžuje dětem život. Mám za to, že by se o tom mělo mluvit i psát více. Zde je to snad první článek, který jsem objevila. Mám syna s těžkou vývojovou dysfázií. Je to běh na dlouhou trať, kde to nebere konce a s nejistým výsledkem. Josífek je moje láska, má mladšího bráchu, který je naprosto v pořádku a tam jde vidět jak je to nespravedlivé, že mu jde vše samo a Josífek má vše vydřené. V podstatě je to u těchto dětí úplně vše naučené. Můj VELKÝ DÍK PATŘÍ PŘEDEVŠÍM LOGOPEDCE p. STODŮLKOVÉ, bez které bychom zřejmě nezjistili spoustu závažností. Lidé, kteří napíší, že by se měli rozhodnout zda takové děti mít bych chtěla upozornit, že tuto vadu nikdo nerozpozná dříve než se projeví a ať raději mlčí a rozhodnou se sami zda děti vůbec chtějí mít.

Pro mě i s vývojovou dysfázií jako pro matku samoživitelku je to opravdu složité, ale jsem ráda za každý malý pokrok. Navíc mohu říct, že zase na druhou stranu jsou tyto děti opravdu nadmíru inteligentní a stačí je podporovat.

Holky co máte takové děti DRŽÍM PĚSTI A BOJUJTE, naše děti to opravdu nemají lehké a to především se začleněním do kolektivu!