hm, a myslí někdo na to, že je dnes žena na dítě sama, a pokud je náročné, tak opravdu nevydechne ani hodinku?
že se ten tlak stupňuje, když děcko porodí císařem, ona je rozbitá, dítě řve, naběhlá prsa, nedaří se kojení, krvavé bradavky, dítě řve, manžel není doma, matka nikam nemůže, dítě řve, její matka je v práci a tyhle problémy nezná, protože prarodiče a Sunar, dítě řve....
naše matky vrzly děcko v roce do jeslí nebo babičce a tradá. a kojení se nedoporučovalo.
Mně mamka dala na horách v únoru facku, když mi bylo asi 13 let. Otočila jsem se a odešla domů. Bylo to 60 km daleko.
Neměla jsem v kapse ani korunu, jen klíče od bytu. Dojela jsem domů dřív než rodiče. Autobusem a vlakem. Prostě jsem jela načerno. Pátrání po mně nikdo nevyhlásil. Rodiče večer došli domů a našli mě tam. Bylo to asi tak v 1986. Tak to tehdy bylo. Všichni počítali s tím, že se o sebe svéprávní lidé postarají. I když jsou nezletilí.
a přitom je po ruce snadné a dostupné řešení: stačí odejít do nějakého penzionu pro seniory, kterých je hodně, místa jsou dostupná jak místně, tak i cenově, a je tam vlídný personál, který se o ně postará. Po zaplacení ceny za pobyt seniorovi ještě čtvrtina až polovina důchodu zbude. Sama nechápu, proč to ti lidé neudělají...
no jo, byl to dost děs, ALE v mém případě tam byla učitelka, která mě aspon nenutila po obědě ležet a spát (což jsem nedělala od roka věku, tak jsem nastoupila ve 2,5 letech). Takovou vymoženost moje dcera neměla. musela ležet a když zlobila, dostávala tresty (je ročník 2008).
Ale ráda na to nevzpomínám. taky jsem zkusila utéct.
Jak bychom si potom mohli vysvětlit, že během druhé světové války, kdy podmínky pro mladé rodiny byly také velice mizerné, se děti rodily?
Já vysvětlení mám:
ANTIKONCEPCE!!! To není vliv "trochu", to je vliv "hodně".
No a pak mělo samozřejmě vliv to, že mít děti bylo normální. Kdo je neměl, byl chudák. Společnost ho litovala. Dnes kdo nemá děti, ten si užívá. Má peníze. Svobodu. Zážitky. Mít děti se prostě přestalo jedincům vyplácet. Lidé s dětmi jsou v této společnosti v horším postavení než bezdětní. Tak se lidi při svém rozhodování zachovali zcela racionálně.
Ještě já jsem měla děti proto, že jsem to považovala za "normální" a myslela jsem, že to "zvládnu jako každý jiný". Žádnou osobní touhu po dítěti jsem nepocítila. Byla to prostě životní cesta stanovená společností. Žádný internet, který umožnil spojit lidi z menšinových proudů a dal jim hlas, jako dnes.
Kdybych měla dneska podporu altenativního proudu (mít děti je osobní volba každého, bezdětní jsou v pohodě), a ještě věděla, co všechno to bude obnášet, tak je taky nemám. A pokud mi to řeknou moje dcery, že se na to necítí, podpořím je.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
konečně má někdo rozum