Nó, on je tam ještě jiný problém. Oni hlavně strašně změkli a zcitlivěli od té doby, co byli našimi rodiči.
Zrovna dneska babička volala a ptala se vnučky, jak se jí líbí v nové škole. Nastoupila na střední. "Jo," houkne puberťačka a zjevně nemá chuť se o tom bavit. (Docela to dává, to vím já).
ALE: mně moje mamka nedovolila jít na školu dle mého výběru, přes můj pláč, prosby, zoufalství a aktivní odpor mě narvala na střední, kam jsem nechtěla (dneska se fakt divím, že měla tu odvahu, normální děcko by na té škole vyletělo do půl roku kvůli absencím, prostě by tam nechodilo, já byla premiantka, a moc hodná).
Rozvinula se u mě deprese a bylo to na mě vidět, že to nedávám. Kolegyně z práce, které mě znaly, jí říkaly, že se mnou něco je. A reakce? Napomenula mě, ať se netvářím furt tak nasraně, že si toho už lidi všimli. Sucidiální jsem od patnácti, deprese jako z praku. Ve škole jsem si nesedla s lidma, nenáviděla jsem to tam po všech stránkách. Volala jsem o pomoc na všechny strany, kam mě jen tehdy na padlo, ale v osmdesátkách moc nebylo kam. Odpověď psychologa v novinové poradně, podepsaná iniciálami (asi jí to taky donesly starostlivé kolegyně z práce) mi doslova omlátila o hlavu na dovolené. Počkala si a vychutnala si to. Dneska nechápu, proč jsem se nezabila. Nejspíš proto, že i v tom jsem byla sama. Mít o oporu internetu, už tady nepíšu. Bohužel to přehodilo na blbou kolej celý můj život a vrátit to zpět se mi už nikdy nepodařilo. Profese je u mě velmi průšvihové téma.
A takhle žena se ptá vnučky, jak se jí líbí na střední škole. Sama od sebe.
No, lidi se měn
Složení naší diety je diametrálně odlišné třeba od středomořské stravy,“ míní Jiří Slíva.
no nevím, jestli si pan doktor všiml, že tu nějak nemáme moře, tak možná proto jíme jinak.
jí miluju mořské ryby a když jsem u moře, dávám si je s radostí. ale tady zbývají jen sladkovodní, což je nic moc, tak jednou za měsíc pstruh, a pak drůbež, což je většinou hnus.
Učí rodiče doma: je to špatně, dítě není socializované, rodiče neobsáhnou přece celou šíři látky...
Rodiče se spojí a najmou si učitele: zase je to špatně, děti sice mají svoji učitelku a několik dalších externistů a jsou v kolektivu, ALE kvalitu nikdo nehlídá!!!
No a jak a kdo hlídá kvalitu na základní škole? Ředitel? Stojí za učitelkou. Školní inspekce? Je bezzubá. I když jsou věci hodně špatně, může jen konstatovat a doporučit. Zřizovatel? Stojí za ředitelem.
A právě tohle popsané kolečko bezmoci ve spojení s velmi kolísavou kvalitou obecních základek a naprostou nepřizpůsobivostí oprávněným individuální potřebám dítěte stojí za útěkem ze systému.
já mám pocit, že to je takový (převážně) pražský reflex. Stala se tragédie? Sbírka! Bez jakéhokoliv rozmyslu, zda problém, který příjemci sbírky mají, lze vyřešit penězi. Jako třeba na tu maminku, co jí David Kozák zastřelil muže a miminko. To bylo naprosto absurdní.
Bohužel se pak nedostane na lidi, kteří tu pomoc opravdu potřebují. Už jsem tam přispívala i na paní, která prosila o podporu na překlenutí období před přiznáním invaliďáku. Po dlouhých měsících léčby, kdy žili z nemocenské samotná maminka se dvěma dcerami, a chtěla snad jen sto tisíc.
Tady sbírka deset milionů pro rodinu, která jistě nebyla nezajištěná. Prostě tomu nerozumím. Lidi fakt mají pocit, že se dneska všechno dá vyřešit penězi.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Oni ještě neví, že taky budou staří. Teď si připadají nesmrtelní.
2 odpovědi