V Belgii, Španělsku či Francii si maminka užije svého dítěte jen 16 týdnů, a poté musí nastoupit zpět do práce.
NEMUSÍ. Může normálně zůstat s dítětem doma. A protože je kupní síla tamějšího platu dvojnásobná (tedy ve Francii a Belgii, jak to dělají ve Španělsku, to netuším), žijí z jednoho platu na stejné úrovni, jako když u nás chodí do práce oba.
1) reklamy na alkohol už prakticky nevidím
2) vyšší daň? Už teď je vyšší než u sousedů. Tak to vidím, že se stát rychle rozloučí i s tou, co zatím vybírá, protože nastane přetok přes hranice
3) časové omezení? Skvělý nápad! To lidi naučí plánovat
4) no a na závěr musím pochválit celý komplex opatření coby podporu lokální výroby. ta pojede na plné pecky.
Do IV jsem vzala svou starší v 7 třídě kvůli nemoci. No, ono to nebylo tak úplně individuální vzdělávání, oficiálně dcera do školy chodila. Jen jsme ji omlouvali, lítali s ní po doktorech, učili ji, co řekli učitelé (z jejich strany byla aktivita nulová, ačkoliv to zákon škole nařizuje) a vozili ji na přezkoušení. V deváté třídě jsem řekla definitivně dost a na poslední půlrok odešla s dítětem na IV. A pak jsme, opět neplánovaně, zůstali na domácím vzdělávání, tentokrát pod názvem dálkové studium, celou střední školu a dcera tak i úspěšně odmaturovala, dala se dohromady a teď úspěšně studuje na vysoké škole, od září jde do třetího ročníku.
Mladší, tam jsme to zalomila už v páté třídě, byla ve své třetí škole, jako introvertka všude trčela a dostávala se do "mlýnice" silnějších. Pak přišel covid a další školu - tentokrát z důvodu neexistence druhého stupně na naší škole stávající, jsme už nehledali. Prostě jsme 4 roky jeli v IV. V tlačenici letošních deváťáků uspěla na škole, kam se kromě ní hlásilo přes 100 dětí a přijímali 12.
Za tu dobu jsme poznala hodně rodičů, kteří vzdělávají své děti doma, a je to co rodina, to příběh. Zrovna my, kteří jsme v prvních ročnících s větší či menší důvěrou svěřili děti škole, jsme docela výjimka. Většinou je větší zájem o IV dětí nejmladších.
Některé děti nakonec rády odešly do škol a jsou tam spokojené. Jiné nastoupily až na střední. Nicméně všechny rodiny řeší především jednu a tu samou věc, a to je socializace. Navzdory kroužkům, skautům a všemu dalšímu denní docházka do kolektivu tvoří pevné vazby, které přetrvají celý život.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
no, tentokrát byla boží ruka snad až moc rychlá. chudinky vosy.
ale celkem se mi nezdá, že by to nešlo opravit, je to jen střecha.