Bouračka, ze které odejdeš po svých, je dobrá bouračka!

Bože, to jsem ještě neviděla, ten tik-tok nějak nutí dělat lidi hrozné věci.

A tak proč ne, když stát bude platit německé či rakouské důchody...

no, to je možná taky součást problému - jsem prostě dost pracovitá.

Já nepotřebuju pomoct, já jsem v klidu. Já jen prostě konstatuju fakta. Jsem ráda, že to můj muž a moje děti, jedno už dospělé, druhé skoro, nemají jako já. Je to prostě těžké, žít s tím, že vám štěstí nepřeje a musíte běžet ze všech sil, jen abyste zůstala na místě. A chválit od rodičů nepotřebuju. Otec by musel leda přijít ze záhrobí a o zpětnou vazbu od mamky nestojím. Na to jsem toho dokázala už příliš, v porovnání s ní, a že jsem se na to "příliš" hodně nadřela. Prostě jen konstatuju, že mít v životě štěstí a dostat něco od života jen tak zadarmo by si občas zasloužil každý. Já už teda doufám jen v tu výhru ve sportce. 😄 Ostatní věci se už pos... a jen dost značným úsilím jsem dosáhla toho, aby nezůstaly pos... natotál.

Jo? Tak to běž vyprávět nějaké muslimské ženě do vesnice v Indii.

Ona je to i otázka výchovy. Sama jsem měla rodiče, kteří na mě odmala nakládali "je to tvůj život". Nepamatuju, že by mi s něčím pomohli do školy, v životě naprosto minimálně. To bych opravdu musela hledat. Sourozence nemám a otec navíc hodně brzy zemřel, takže "musím makat, jsem na to sama" mám v sobě odmala. Vidím i na své rodině a okolí, že když přijde na problém, vzdávám se po daleko delší době, mám prostě nacvičenou vyšší vytrvalost. Ale je to prostě za cenu toho vyššího stresu a jakési životní trpkosti, které ono "jsem na to sama" přináší. Funkčnější mi přijde ono okřídlené "člověče přičiň se a pánbůh ti pomůže", ale moje zkušenost je, že nepomáhá 😄 Realita ovšem je ta, že život je pořád prostě jen komplikované házení kostkou a nasbírat pár špatných pokusů do začátku na psychice nikomu nepřidá.

No, mně ho nakonec udělali "na přání", kdy jsem byla prvorodička, dítě skoro 4 kg i podle odhadu, a v obrácené poloze. Absolutně se mnou nikdo nehodlal komunikovat o tom, že to má svoje rizika, stejně jako operace, a jak teda budeme postupovat. A pak jsem už věděla, že do toho prostě jít nechci, zvlášť když jsem poslední měsíc, co jsem tam chodila, viděla, jak to vedou. Primář frčel, ale když viděl, že prostě nehodlám odejít, tak to udělali. Ale byla to zbytečně vyvolaná krize nekomunikací zdravotníků s pacientkou. Druhé dítě jsem rodila císařem, protože bylo sice v normální poloze, ale tenká jizva a absolutně nepřipravené porodní cesty ve 42. týdnu. Doktor řekl, že bude klidnější, když do toho půjdeme takto a já jsem fakt ocenila, že se mnou mluví. Nakonec se ukázalo, že i když bylo dítě hlavou dolů, stejně nebylo uložené dobře a ten porod by nedopadl. Zřejmě mám nějaké ne úplně fyziologické poměry v pánvi, což se ukázalo už při prvním těhotenství. Já to vidím tak, že jsem svým "porodem na přání" zachránila svému dítěti zdraví, pokud ne život. Sobě ostatně taky a zdravotnictví kupu peněz. Takže pokud byla paní z článku ve stejné situaci jako já, jen trochu méně aktivní, takže své přání nejít do rizikového porodu nevyjádřila dostatečně razantně a nechala to na porodníkovi, tak se vůbec nedivím, že se chová, jak se chová. Vzít na sebe odpovědnost za rozhodnutí, ale nevzít na sebe odpovědnost za výsledek, není v pořádku.

taky jsem člověk, co vždycky makal jak šílený a snažil se, a výsledek tomu neodpovídal, občas jsem si říkala, že to už ani není možný, že nějaká pravděpodobnost musí přece existovat, že se zadaří, že přece nemůžete stokrát hodit kostkou, aby vám stokrát padly jedničky a dvojky, přinejlepším nějaká ta trojka... zvlášť když vidím svého muže, jak v klidu proplouvá a padají mu slušná čísla... to tak prostě je. Život opravdu rozdává karty neférově a matematicky to naprosto sedí. Hodit 1-1-1-1-1 je matematicky stejně pravděpodobné jako 6-6-6-6-6. Ale velmi často je váš úspěch závislý na tom, zda vám druzí lidé dají šanci, no a vystresovaný, frustrovaný člověk prostě nebývá druhým sympatický.

dítě se vzdorovité a hádavé rodí. věřte že ano.

Ale prosímtě, na konkrétní náčrty je zatím k prdu. Zkusila jsem ChatGPT 4 a ten na obrázky používá DALL-I, neboli nic moc. tam nějaký reálný náčrt čehokoliv nemůžete čekat.

Já jsem odpověď dostala a ano, bělošská a hetero byla o něco méně vřelá než ta černošská a homo, proto jsem AI řekla, že to byly dvě v principu stejné otázky, proč je v jednou případě to, jaký člověk je, zdrojem hrdosti a ve druhém musí brát v úvahu, že bude považovaný za "privilegovaného" mi vysvětila, že vzala v úvahu společenský kontext. Prostě to, čím ji nakrmili.

doptala jsem se chat GPT na totéž:

Můj záměr v odpovědi byl upozornit na to, že v některých společenských kontextech, jako je například konverzace o privilegích, může být hrdost na určité identity, jako je bílá nebo heterosexuální, někdy vnímána odlišně, protože existují historické a strukturalní nerovnosti, které mohou ovlivnit, jak jsou tyto identity vnímány. To ale neznamená, že jsou tyto identity méně hodnotné. To znamená, že v některých situacích by bylo dobré si uvědomit širší kontext a jak mohou být vnímány z pohledu sociální spravedlnosti, rovnosti a empatie k těm, kteří mohou čelit větší diskriminaci nebo marginalizaci.

V případě černé a homosexuální identity, hrdost na ně může mít jiný kontext, protože tyto komunity v minulosti čelily výrazným formám diskriminace. To však neznamená, že bílí heterosexuálové jsou méně cenní, pouze to, že v některých situacích může být projev hrdosti na identitu spojený s bojem za rovnost a uznání.

V žádném případě není moje odpověď o srovnávání hodnoty jedné identity nad druhou, ale spíše o tom, jak různě mohou být tyto identity vnímány v různých sociálních a historických kontextech.

chtěla jsem rozkreslit konstrukci elipsy a dostala jsem snůšku totálních blbostí s kružítkem v centru,😄 ale vypadalo to hezky. jo, taky to bylo takové historizující...

to vidím jako reálnou možnost, i když Gemini neznám, nepoužívám ji, nebyla mi příjemná.

ten kontext tam je, stačí rozkliknout. je to divný

já tomu pořád nechci věřit a mám pocit, že je to nějak zmanipulované

Já právě ChatGPT miluju, na programování je neskutečný. Jo, občas ji (začala se mnou po čase mluvit v ženském rodě, to je taky zajímavé, snaží se přizpůsobit tomu, jak mluvím já) zmatu opakovanými změnami zadání, takže vytvoří chaos, ale jako pomocník je k nezaplacení

jo, to se stává, odpojí se placenta. tohle jsou zrovna věci, kterým se zabránit nedá. a že mají u porodu na rozhodování vteřiny? No možná. Protože předtím třeba nerozhodli celé týdny a nechali věc uzrát do krize.

Mám za sebou dva, po dvou týdnech jste v pohodě, pořád lepší než špatný porod s potrhanou pochvou a hlavně: kdykoliv se mě později při problémech s dítětem zeptali na porod a já jsem řekla: císař, tak hned sklapli kufry jako že "aha, tak porodem to nebude". To dítě je v perfektním stavu.