Sběr lesních plodů sice není v českém zákoně o lesích omezen konkrétním určením denního množství, které lze nasbírat, ani vymezením časového úseku, jako je tomu v některých evropských státech (např. Rakousko, Švýcarsko, Itálie), nýbrž formulací "pro vlastní potřebu" návštěvníka. Jak ale uvádějí právní experti na problematiku Martin Flora, Jiří Staněk a Ivana Průchová v publikaci Lesní zákon. Komentář (2022): "Tuto neurčitou omezující klauzuli je nutno vztáhnout nikoliv k množství nasbíraných lesních plodů, ale k účelu sběru. Návštěvník lesa nepřekračuje rámec zákona, jen pokud provádí sběr lesních plodů proto, aby je sám spotřeboval, nikoliv proto, aby vlastnické právo k nim převedl na jiného. Lesní plody nabyté na základě práva obecného užívání lesů proto nelze zcizovat; jejich komerční sběr je vyhrazen vlastníkovi lesa a osobám, jimž vlastník lesa toto právo přenechal, například formou služebnosti braní lesních plodů podle § 1261 občanského zákoníku".
Zpráva z 18.8.
"Do útoku se podle svědků zapojilo nejméně pět ukrajinských dronů. Místní úřady včetně gubernátora oblasti Vasilije Golubeva tvrdí, že byl jejich útok odražen a požár způsobil pád jejich trosek. Po útoku dosud nebyly hlášeny žádné oběti na životě."
Tak to musely být velmi výbušné "trosky".
Když vidím morbidně otylého Duku, tak si vždycky vzpomenu na polního kuráta Otto Katze a na některý z jeho památných výroků. Třeba tento z rozhovoru, který vedl s jiným neobyčejně nábožným kolegou feldkurátem, který ho přišel povzbudit ve víře:
"Zastupuji někoho, kdo neexistuje, a hraju sám úlohu boží. Když nechci někomu odpustit hříchy, tak mu jich neodpustím, i kdyby mne prosil na kolenou."
12
Sledujících
1
Sleduje
12
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Vše co v článku popisuje paní Kinčlová a ještě něco navíc jsme poznali v roce 2006. Bylo to zajímavé a odvezli jsme si spoustu zážitků, fotek i videí, ale žít bychom tam určitě nechtěli. Zjevná bída sice nebyla nikde vidět, ale Havana až na výjimky dosti ošumělá a neuklizená, ani Cienfuegos, Santa Clara, Santi Spiriti i Trinidad na tom nebyly líp. Ovšem Tropicana to byl zážitek, tedy hlavně pro nás strejce.
Jinak všechno na příděl a dvojí měna jako u nás za komoušů. Běžní Kubánci si za svá pesa moc vyskakovat nemohli, ale byli čistě oblečení, přátelští a jejich ženy pěkně upravené. Ovšem my turisti jsme si mohli za eura nakoupit tzv. konvertibilní pesa, tedy něco jako kdysi u nás tuzexové bony, a to byl jiný level.
Před dvěma lety cestoval po Kubě můj dobrý známý a když jsme porovnávali co se tam změnilo za šestnáct let od naší návštěvy, tak tedy palec dolů. Chudoba do očí bijící, alkoholismus a prostituce, pokračující chátrání všeho, nepořádek, ladem ležící pole a ekologie věc neznámá, ale všudypřítomný dohled ze strany "orgánů" funguje bezchybně.