Podle toho kdy jste sloužil, tak jste podstatně starší. Já jsem sloužil jaro 86-88 u radiolokátorů Ramona a Tamara jako řidič velitele v Kašperských horách, respektive na Poledníku. Asi po roce mi kontrarozvědka sebrala propustku do pásma, tak jsem vyfasoval sanitku a druhý rok dosloužil v Klenčí pod Čerchovem na ošetřovně.
Když jsem jezdil na Poledník, tak jsem projel signálkou a rotou PS, než jsem přijel přímo na hranici, tak jsem ujel ještě pět kilometrů. Dost velká vzdálenost na to, aby pohraničníci dohnali člověka kterému by se podařila zdolat signálka.
Ještě jsem si vzpomněl. Když se někde, něco pokazilo na Ramoně, nebo Tamaře, vozil jsem jednoho technika, byl to machr a fajn člověk. Jmenoval se kapitán Hranaj, možná jste se s ním někdy potkal.
To je náhoda, já jsem později v civilu pracoval na části Ramony a Tamary jako technik. V letech 1981-87 jako servisák, později jako oživovač. Takže v tom prvním období jsem navštěvoval příslušné jednotky protiletadlové obrany, mezi nimi i ČSLA. Ale nevzpomínám si, jestli jsem byl někdy na Poledníku.
To je opravdu náhoda, svět je malý. My jsme patřili pod Zbiroh, stejně jako Čerchov, Dyleň nebo Havran.
Vojna nebyla špatná, ale co mě vadilo nejvíce, že po službě u Zbirožáků se už do světa nepodívám nikdy. Jak se ale říká "nikdy neříkej nikdy" a za dva roky, po odchodu do civilu, bylo všechno jinak.
Asi záleží na spoustě faktorů. Třeba i na tom, jak dlouho už alkoholik alkoholu holduje. Závislost na čemkoliv souvisí i s genetikou. Někdo má větší sklony podlehnout, než jiný. Moje sestra měla smůlu. Našla si alkoholika, kterého taky z počátku bránila a díky jeho neřesti se dostala celá naše rodina do dluhů. Naštěstí se s ním rozvedla, rodina se z dluhů i když to trvalo dlouho vyhrabala a zůstalo jí dítě, na které samozřejmě alkoholik nemůže platit alimenty, protože má jiné priority. Asi i kvůli tomu nemám v takové lidi důvěru. Díky dluhům naší rodiny jsem ani z počátku nemohla jít studovat. Naštěstí jsem si vysokou školu udělala nakonec dálkově. Ale mohu říct, že nás to všechny na dlouhou dobu dost poznamenalo.
Chápu vás a rozumím vám. Osobně bych mohl na toto téma napsat knihu. (Za pár let, až budu v důchodu na to možná dojde) Smutných případů je mnohem více, než příběhů s veselým koncem, bohužel.
Někde jsem četl, že závislost na alkoholu je horší, než závislost na heroinu. S heroinem žádné zkušenosti nemám, tak to nemohu posoudit.
V každém případě jsem rád, že vaší sestře a celé rodině daří už lépe. Rodina je důležitá, někdy až tak důležitá, že si to uvědomí i notorik a přestane chlastat.
Po zkušenostech s bývalým švagrem a zkušenostmi ostatních lidí, jejichž příbuzní se léčili z alkoholismu a i ze statistik mohu s klidem prohlásit, že tento pán už má velmi malou naději na úspěch. I doktoři v léčebnách vám určitě potvrdí, že šance na návrat je mizivá. Je to sice hnusné takhle to říct, ale chápu jeho ženu, že se s ním rozvedla. Chápu příbuzné takových lidí, kteří se od nich distancují. Podporovat takového člověka a pomáhat mu se uzdravit je jistá forma sebemrskačství, protože to opravdu nemá cenu a stáhne to i je na dno.
V mnoha případech, pravděpodobně ve většině případů máte pravdu. Měl jsem pár kamarádů a známých, kteří alkohol nezvládli a už tu s námi nejsou. Také ovšem znám lidi, kteří alkohol zvládli a jsou z nejhoršího venku a moc jim fandím a držím palce.
Každý člověk je jiný a každý má jiné spouštěče. Nikdy bych si nedovolil odsoudit alkoholika a dělat chytráka. To nemyslím vás, ale obecně.
Já jsem sloužil přímo na Blatné jako operátor radiové roty přibližně od května 1969 až do září 1970. Naše přítomnost v hraničním pásmu byla dohodnuta s velitelem roty Dubina, za přesně stanovených podmínek. Směli jsme se v době volna pohybovat v lese, běhat nebo sbírat houby v okruhu 200 m. V tom prostoru ovšem žádné hodnotné hřiby nerostly, takže jsme tajně chodili i dál. Dubina byla od nás vzdálená vzdušnou čarou asi 500 m. S řadovými PS jsme se znali a měli většinou dobré vztahy, Dubina nás podle dohody mezi útvary i živila. Zpočátku jsme pro jídlo chodili pěšky, později nám k tomu bylo přiděleno auto s řidičem. Jejich strava byla kvalitní, na rozdíl od kasáren J. Fučíka, kde měla obvykle dva chody - příchod a odchod. Takže nebyl problém chodit po lese i za vyhrazenou mez. Vypravit se do Libé, která byla vzdálená asi 2 km lesem, ovšem už bylo jisté riziko. Tam jsme se mohli legálně zastavit jen při cestě na operační turnus nebo zpět, abychom si koupili něco na zub. Jinak hrozila srážka s mjr. Hruškou, který považoval Libou za svoji vesnici a každý cizí element nemilosrdně stíhal. Jednou dokonce vtrhl do hospody U Bohouše v doprovodu podplukovníka VB a zabavil nám vojenské knížky. Přesto na dobu strávenou na Blatné vzpomínám v dobrém. Byli jsme tam také v kleci, ale ta byla mnohem volnější než kasárna. Mimochodem, kdyby naše stanice existovala už v lednu toho roku, možná by ti kluci utíkali na dohled od nás.
Podle toho kdy jste sloužil, tak jste podstatně starší. Já jsem sloužil jaro 86-88 u radiolokátorů Ramona a Tamara jako řidič velitele v Kašperských horách, respektive na Poledníku. Asi po roce mi kontrarozvědka sebrala propustku do pásma, tak jsem vyfasoval sanitku a druhý rok dosloužil v Klenčí pod Čerchovem na ošetřovně.
Když jsem jezdil na Poledník, tak jsem projel signálkou a rotou PS, než jsem přijel přímo na hranici, tak jsem ujel ještě pět kilometrů. Dost velká vzdálenost na to, aby pohraničníci dohnali člověka kterému by se podařila zdolat signálka.
Jo doba to byla divná.Ale,, neprojdou"bylo myšleno z venku k nám.Tak prosím nepřekrucujte to.......
Pokud by jste měl pravdu, tak by celý systém ostrahy státní hranice s NSR a Rakouskem, nedával smysl a to jak v technickém provedení, tak i celkovém způsobu ostrahy.
Během vojenské služby jsem sice u PS nesloužil, ale velmi často jsem jako řidič u útvaru který měl na starosti odposlech a rádiový průzkum "signálkou" projížděl a situaci na hranicích jsem dobře znal.
Jeden byl v KSČ protože zažil jaké je to žít v kapitalistickém západu, tam chtěl a nechtěl emigrovat, a druhý byl v KSČ protože byl přesvědčený že komunismus je nejlepší zařízení pro život a že je správné ty, kteří s tím nesouhlasí, likvidovat. A tu ideologii studoval podle ruského manuálu.
Každý člověk, který vstoupil do KSČ, měl nějaký důvod. Někdy více pochopitelný, někdy méně, někdy naprosto nepochopitelný. Je to historie a oni sami s tímto cejchem musí žít. Většina běžných komunistů, brali účast ve straně jako nutné zlo k zajištění nějakých kariérních výhod, nebo výhod pro své děti. Z ideologických pohnutek do strany vstupoval málokdo.
V současnosti mě daleko více vadí nynější komunisté.
Pro méně chápavé fanoušky Ukrajiny - Rusko má celkem nějakých 6500 (slovy - ŠEST A PÚL TISÍCE!!!) jaderných hlavic. Nosičů bude o něco méně (některé nosiče nesou víc hlavic), ale přesto jich budou TISÍCE! Tohle mělo být poslední varování, že přístě tam ta jaderná hlavice bude. Ale vy jste tak hloupí, že vám to dojde, až v případě, že taková hlavice přiletí na Prahu…
Tak co navrhujete? Vyvěsit bílou vlajku a poslat zvací dopis?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak se mrkněte kolik mají státní zaměstnanci pod Fialou. Do Babišových firem se strefujete, ale to je privátní sektor. Ty lidi tam nemusí makat.
1 odpověď
23
Sledujících
1
Sleduje
23
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Ani státní zaměstnanci nemusí být státními zaměstnanci a mohou jít pracovat do privátního sektoru.