Vůbec nejde o 35 Kč. Rozhlasový i TV poplatek za domácnost platím, a navýšení by mi nevadilo. Vadí mi ale zavedení za každý přístroj který má připojení k internetu. A upřímně: chytrý telefon a/nebo počítač má dnes skoro každý. Takže student vysoké školy, který TV nemá, neměl, nechce mít, ale má samozřejmě mobilní telefon, na něm Spotify nebo jinou placenou službu pro poslech hudby, na filmy či seriály používá některou placenou službu jako Netflix, Max apod., zprávy si čte třeba na Seznamu (ať už jako platící uživatel nebo zdarma se zobrazením reklamy - jeho věc a jeho rozhodnutí).

ČT a ČRo možná vysílají na internetu, ale to výše dotyčný ani neví. Nechce vědět. Ale najednou je poplatníkem, protože má tu možnost - de facto presumpce viny.

A uvalení poplatků na firmy, navíc podle počtu zaměstnanců - tak to už je úplně postavené na hlavu: budeme vycházet z předpokladu, že kdo se chce dívat na ČT nebo poslouchat ČRo, tak si platí poplatky jako soukromá osoba. Ale to že má od zaměstnavatele telefon a počítač aby mohl vykonávat práci snad znamená, že se v pracovní době bude na firemním počítači koukat na ČT přes internet? Co je to za logiku? Takový zaměstnanec by asi brzo skončil. Jenže je to snadný způsob jak si navýšit počet poplatníků, a tady se bavíme už o milionech měsíčně, proti tomu je navýšení o 35 Kč nic.

Ať se poplatky zvýší. Třeba i o více než 35 Kč. Ať se pak zvyšují dle inflace každý rok. Ale musí se vybírat jen od těch, kteří vůbec mají příležitost se na ČT dívat, a ne že mají firemní notebook s připojením k internetu. A musí být možnost říct "nemám TV, neplatím"

Tehdejší režim se moc dopředu nedíval. Nebo díval, ale velmi omezeným pohledem. V té době bylo metro, bylo přeci moderní, a tramvaj neměla v tehdejším vnímání města prostor. Tak to prostě bylo, ale psát DNES článek o tom, že v soudruzi v 80. letech zrušili tramvaj přes Václavské náměstí je - přinejmenším trochu opožděné.

Pokud autor pláče nad tím, že bude náměstí na 3 roky staveniště, doporučuji jet se podívat do jiných evropských metropolí, a myslím směrem na západ. Jak vypadají stavební práce na Alexanderplatz a jak dlouho už tam probíhají, jak dlouho trvala oprava stanice v centru Vídně, vč. rozkopání ulic nad touto stanicí atd. Pak budou 3 roky práce na Václaváku nic.

A mimochodem: alespoň by si mohl autor mohl ověřit fakta, když už píše že Václavské náměstí je největší české náměstí. Není. Je druhé a to první je téměř dvojnásobné svoji rozlohou.

Pokud platíte kartou a platba se Vám strhává ze zůstatku v CZK, a nemáte nějaký např. balíček pro lepší kurz, pak se podívejte jakým kurzem banka strhává platby z vašeho Korunového zůstatku. Budete nemile překvapen o kolik zaplatíte více. Jasně, taky to často udělám, protože člověk nechce řešit pár korun. Ale když pak v zahraničí člověk utratí pár set Euro, byť po drobných částkách, tak v součtu už ten rozdíl je nezanedbatelný.

Jasně, lze řešit službami typu Revolut nebo jak jsem psal nějakým zvláštním tarifem či balíčkem od banky, díky kterému je směnný kurz banky výhodnější. Ale tyto balíčky jednak nebývají zdarma ale něco měsíčně stojí, takže se vyplatí jen lidem co cestují často, jednak je to zas něco co člověk musí řešit, musí na to myslet. Nehledě na to, že ne každý si to uvědomí a pak právě zbytečně platí poplatky bankám a dalším, které by jinak platit nemusel

To že máme Korunu nám také zvyšuje ceny v obchodech. Protože na dotaz proč se stejné zboží prodává v ČR dráž než třeba v Německu či Rakousku (potraviny, oblečení, spotřební zboží) výrobci, dodavatelé, prodejci často argumentují faktem, že se musí chránit právě proti směně CZK <> €. Jednak tak musí zahrnout náklady spojené se směnou měn mezi sebou, jednak tak (údajně) pokrývají rizika plynoucí z kurzového výkyvu. A v neposlední řadě je také snažší lidi obrat - ono když uvidím v nejmenovaném obchodním řetězci s oblečením cenu € 29 a 849 Kč, tak mi hned v první chvíli nedojde o jak moc je cena v Korunách vyšší. Ale když někde bude cena € 29 pro Německo a € 34 pro ČR (to je těch 849 Kč), tak už se asi lidi začnou ptát proč a na obchodníky začnou víc tlačit... (toto není fikce, ale konkrétní příklad cenovky na kalhotách nejmenované firmy, která by se mohla jmenovat třeba Honza & Michal)

Není to jediné místo. Podobná situace s vyhrazeným pruhem pro autobusy např. na Strakonické, kde jsou kolony zvlášť teď v době opravy Barrandovského mostu. Ale už jsem viděl i policisty, kteří následují auta ve vyhrazeném pruhu pro autobusy a hádejte co? Nic

Až se bude tento přestupek nějak pokutovat, tak se to teprve zlepší (přitom technické řešení je jednoduché: kamera která sleduje vozidla v daném pruhu, k tomu seznam RZ vozidel, která tam projet mohou: autobusy, vozy IZS, vozy taxi - ano, takové seznamy lze jednoduše získat z registru vozidel - a je vyřešeno)

Dnes má každý druhý v autě kameru, věřím, že se najde někdo kdo jel např. v protisměru a bude mít nehodu nahranou

Mimochodem doporučuji všem, dnes už slušné kamery nejsou tak drahé a už mě to zachránilo z nařčení, že jsem do někoho narazil zezadu, když naopak já zastavil a druhý řidič nacouval do mě

Autor ale zapomněl na jednu podstatnou věc: inflace. Pokud si pořídím nemovitost včetně topení na hypotéku se splatností 20-30 let, tak zhruba v polovině splácení, tedy v okamžiku kdy možná musím topný systém vyměnit, už bude jeho pořizovací nominální cena před 15. lety vzhledem k příjmu tak nízká, že se bude jednat o zanedbatelnou částku. Abych byl konkrétní příkladem z okolí: RD, hypotéka na 3M se splatností 30 let, dnes po asi 15. letech splátka necelých 10 tisíc. Za dům, který má dnes hodnotu více než pětinásobnou. Samozřejmě pokud by dotyčný chtěl stejný dům dnes, tak by za něj zaplatil zmíněných 15M, a i splátky by byla jiná. Když si hypotéku kamarád tenkrát bral, tak měl příjem asi 40 tisíc, dnes má 100. Už tenkrát platil 10 tisíc, ale procentuální poměr z příjmů je dnes výrazně nižší.

I kdyby si někdo pořídil dnes stejný dům, tak ano, bude platit hypotéku třeba 40 tisíc a 100 tisíc příjmy, ale za 15 let bude pořád platit 40 tisíc a příjmy v té době budou třeba dvojnásobné?

A ještě bych zmínil jednu věc: nižší zátěž pro životní prostředí. Sám mám na domě solární panely, bateriový systém. Pořízení bylo dost drahé a myslím, že se mi nevyplatí do konce životnosti, a pokud ano, tak budu v nejlepším případě na nule. Ale myšlenka toho, že místo spotřeby elektřiny na provoz domu a plynu na topení, které v domě bylo dříve, pokryji většinu své spotřeby z obnovitelného zdroje - v tomto případě ze sluneční energie, mě motivuje více než finance.

Vím, i výroba panelů a baterií je nějaká zátěž pro životní prostředí, ale věřím že nižší než spotřeba plynu na vytápění.

Proč je levnější třeba v rámci Evropy letět, než jet vlakem - který by byl určitě ekologičtější než letadlo?

Proč je už ve třech lidech levnější jet autem než vlakem?

Stejně tak proč je ve většině případů jízdenka na autobus levnější, a někdy i násobně, než lístek na vlak? Ano, vlak je pohodlnější, ale jet do Berlína za 800 autobusem vs. za 2000 vlakem, to ty 4 hodiny v autobuse zvládnu.

Takže stále mnoho řečí o ekologii, ale dokud to nebude ekonomicky srovnatelné (neříkám, že má být vlak výhodnější, stačí když nebude dražší - alespoň ne tak moc), tak moc lidí o vlaku nepřesvědčíte

Zdanění nadnárodních řetězců zvýší ceny. Protože aby si zajistili zisky, co udělají? Tady by měla být regulace na úrovni EU, něco typu zboží nesmí být v žádné zemi dražší než průměr EU a zároveň nesmí být o více než 10 % dražší než v sousedících státech.

To není utopie, tento nápad už byl kdysi v 80. letech. Jenže s více a více zeměmi v rámci EU si lobby zajistila, aby mohli mít vyšší rozdíly mezi zeměmi.

Pak už jen zbývá se podívat na to proč jsou ceny tak rozdílné. Resp. zda náhodou nejsou ceny v Německu nižší právě proto, že se čátečně dotují vyššími cenami na východě? Což už by samozřejmě bylo protizákonné, ale opět by někdo musel chtít se tím zabývat (na národní či EU úrovni).

Jediná možnost je trh. Pokud zákazníci předražené výrobky nebudou kupovat, pokud se budou neustále ptát, pokud budou tlačit na zvolené zástupce, tedy poslance, aby to samé dělali na úrovni zboží a služeb kde bohužel nemůžou zvolit jinou alternativu nebo jsou nezbytné, tak holt budou firmy prodávat za ceny, které jsou zákazníci ochotni platit.

V tomto by hodně pomohlo přijetí Eura, protože ono je jednoduché argumentovat vyšší cenu nutností zahrnout riziko kurzového výkyvu (zajímavé, jen ve prospěch obchodníka, když ale kurz klesne nikdo nezlevní. To je jak s cenou PHM - když zdraží ropa na světových trzích, druhý den jsou na ČS dražší, protože se přece zdražilo. Ale když jde cena dolu, tak se ještě týdny vyprodávají PHM vyrobené z údajně dávno nakoupené dražší ropy.), ale když nic takového nebude a i zákazník nebude muset přepočítávat ale uvidí částky vedle sebe, budou se výmluvy hledat těžko.

Chápu inflaci, rozumím proč k ní došlo. Stejně tak chápu nárůst cen v ČR za spoustu zboží.

Ale co nechápu, proč jsou v ČR nejvyšší nominální ceny za zboží as služby? Vezměte si 100 € a 2500 Kč a běžte nakoupit do německého Rewe a české Billy (což je jedna firma). Rozdíl v tom kolik budete mít věcí v košíku v neprospěch ČR vás překvapí. Když se podíváte na e-shop jednoho diskontního řetězce, jehož jméno je podobné zdrobnělině jména Ludmila, tak proč zboží na německé verzi e-shopu je za 200 € a na české už za 5000 Kč (= 250 €) ? A pak se ještě podívejte na slovenskou verzi, tam je přes 300 €... A ne, když se toho veze kamion, tak náklady na dopravu z Německa do každé další země nebudou 50 €/kus.

Proč čokoláda, která u nás stojí v akci 80-100 Kč, stojí běžně bez akce v obchodě v Berlíně 3 € (75 Kč) a v akci klesá cena klidně ke dvěma € ?

Proč máme nejdražší mobilní operátory v Evropě a když je na to poukázáno, tak odpoěď je "specifický trh"? Ano, jsme specifický trh, specifický tím, že si bohužel necháme dost líbit.

Výborně, našli jsme něco na čem se shodneme. Mám stabilní vztah, dlouholetý. Mám kolem sebe dost stabilních homo párů (gay i lesby). Proti tomu vidím spoustu rozpadlých manželství, hádek, vyřizování si účtu přes děti.

Moc děkuji za Váš názor a souhlasím, že pokud někdo chce a projde výběrem soc. pracovnic a dokáže, že se dokáže o děti postarat, tak by tu možnost měl mít.

Jenže teď se dostáváme do situace, že ještě stále platí že nějaké skupině lidí toto znemožňuje zákon (čert vem mě, já se o sebe postarám, ale je spousta jiných), a zároveň se ale navrhuje něco, čím budou perzekuováni lidé že nedělají právě to, co by možná chtěli, ale jiný zákon jim to zakazuje...? Tohle je ta nespravedlnost kterou vidím.

Jiné lidské osudy, které znám, které jsou v mém okolí: po mnoha pokusech, zdravotních problémech se podařilo ženě otěhotnět, porodila zdravá dvojčata. S manželem je vychovávali, byli štastní. Dcery měly před maturitou když se stala dopravní nehoda a obě při ní zemřely (rodiče u toho nebyli, nehoda autobusu). Oba rodiče v tu chvíli už kolem 50. let, takže pro adopci naprosto nevhodní kandidáti, a další vlastní dítě už mít nemohli, a vlastně po této události ani nechtěli. Takže jak na ně budete pohlížet? Jako na bezdětné - ano nebo ne? Měli dvě zdravé holky, které ale do systému nepřispěly ani korunu - ještě ani neodmaturovaly.

A jak pomůže to, že někdo bude odvádět TEĎ vyšší odvody státu, když systém je průběžný? Nebudou ty děti, které já nemám, chybět právě až já budu v důchodovém věku? V té době ale už budou peníze, které teď státu odvedu, dávno utraceny, nebo vytunelovány

Nepsal jste o příspěvek výše, že život není fér, a najednou se dovoláváte spravedlnosti? Tomu se říká pokrytectví.

Dobrá, tak když jde o spravedlnost, tak jak je možné, že mi stát zákonem zakazuje děti adoptovat, aby mě pak trestal za to že jsem žádné nevychoval? Není tohle nepsravedlivé?

Pardon, zrovna Ferrari to není 🙂 moje srdcovka je jiná značka 😄 ale právě i o tom to je: zajistím se na stáří investicemi do něčeho, co hodnotu bude spíše získávat, ať už to Ferrari nebo jiný veterán, nemovitosti... a pak už ani o důchod nebudu žádat, protože ho nebudu potřebovat, a nechám ho - v rámci sociální solidarity - v systému pro ty, kteří třeba takové štěstí neměli. Ale v tom případě proč bych měl už za produktivního života být navíc penalizován za to, že se o sebe postarám i na jeho sklonku?

Upřímně: když to tady vidím, tak si myslím, že v ČR zůstávám stejně jen kvůli rodičům (kteří teda už v důchodu jsou 🙂 ale nebojte, já odvedu každý měsíc státu na daních a odvodech více, než kolik mají rodiče jako důchod dohromady), a až nebudou, asi mě tu už nic držet nebude - dům prodám, byt si nechám jako investiční na pronájem a viděl bych to někam do tepla 😉 Mimochodem: byty v Madridu jsou ve srovnání s Prahou neuvěřitelně levné! Teď přemýšlím o nákupu

Autor knihy je Ivo Patta. Já jsem ji nečetl, ale tento výrok tam je a často se užívá jako definice, ale není to z žádných vládních dokumentů.

Já Vám rozumím, celý problém který od začátku mám je paušalizace. Ano, dovedu si představit že někdo se rozhodne děti nemít, a přesně tak vzniká ten deficit v důchodovém systému až dotyčný bude pobírat důchod, který kompenzují děti jiných. Problém ale jsou ty hraniční případy, kterých ale není zas tak málo. Jen homosexuálů se uvádí 4 %, myslím si že to číslo je větší. Takže se nejedná o žádné marginální případy lidí, které by toto postihlo. Další skupinou jsou zdravotní důvody, nebo to že někdo ač by rád nenajde životního partnera (nebo až na sklonku života, kdy už na početí a výchovu dětí není zdraví, energie ani čas). A opravdu vím od někho blízkého jaký je proces pokud jako jedinec, tedy ne pár, požádáte o adopci. V tomto selhává přístup soc. pracovnic, ale to je jiné téma.

A druhá věc je, že (jak jsem už psal), věřím, že jednak budu ekonomicky aktivní velmi dlouho, pracuji v oboru kde to je možné a i běžné, jednak pokud se podaří udržet podnikání a příjmy na současné úrovni, pak důchod ani potřebovat nebudu. A samozřejmě kromě toho i odkládám finanční prostředky a investuji tak, abych právě ve stáří měl nějaké zajištění i z jiného zdroje než pracovní činnost.

Ano, asi jsem jeden z mála. Ale neměl by tedy být systém nastaven tak, aby uměl tyto ojedinělé případy zohlednit?

Mimochodem: upřímně moc děkuji za debatu. Ač se neshodneme, je osvěžující se o tématu bavit s někým na úrovni, bez invektiv.

Výborně! V tom případě já přispívám už teď do výchovy dětí jiným způsobem. Třeba tak, že finančně podporuji různé sbírky a nadační fondy. Pomáhám materiálně i logisticky mým kamarádům a dalším členům rodiny pokud potřebují nějak pomoci s dětmi. To že já sám nemám děti neznamená, že se nepodílím jinak na výchově ostatních, třeba právě tím, že se i z těch peněz, které jsem odvedl do státního rozpočtu, platí mateřská a různé příspěvky pro lidi kteří děti mají, že si neodečítám z daňového základu slevu na děti atd.

Mimochodem: to není žádná definice důchodů ze státního důchodového systému. Jedná se o výňatek z knihy Ekonomům to myslí černobíle z kapitoly Sociálně ekonomický audit státního důchodového systému. Což v žádném případě nelze nazvat definicí důchodů ze státního důchodového systému.

Tohle je úplně stejně hloupá odpověď jako že by si třeba kuřáci nebo lidi s nadváhou a obezitou měli platit více na zdravotním pojištění. Protože ano, znám kuřáky kteří zatěžují více zdravotní systém, a pak znám lidi, co hulí celý život, určitě nejsou super zdraví ale u doktora nebyli téměř nikdy. A naopak znám spoustu lidí, kteří se věnují pohybu, žijí zdravě, ale holt jim příroda nadělila těžší úděl a tak jsou bohužel u doktora častěji, i s potřebou hospitalizace. A přesto všichni platí stejně. Právě proto se tomu říká sociální dávka. Já třeba vydělávám myslím si nadprůměrně. Odkládám si peníze nejen na stáří. Odvádím obrovské daně a sociální a zdravotní pojištění. A přesto by mě nikdy nenapadlo řešit, zda se z peněz které stát získá zrovna ode mě bude hradit něčí hospitalizace a operace, nebo sociální dávky, dávky hmotné nouze apod. Právě proto, že chápu význam slova sociální příspěvek. A ne, myslím si že než půjdo do důchodu (nejmladší už nejsem, ale ještě pár dekád to bude), tak už bude věk odchodu do důchodu tak vysoký, že uvidíme zda se ho vůbec dočkám. Nehledě na to, že se snažím pracovat, řidit svoje podnikání tak, abych brzo byl zcela nezávislý a mohl si dělat co chtěl bez nutnosti spoléhání se na důchod. Takže je dost možné (a rád bych aby to tak nakonec vyšlo), že na sklonku života ani o důchod nepožádám, protože ho nebudu potřebovat. Rád ho - právě jako výraz sociálního cítění - přenechám těm kteří neměli to štěstí si tolik naspořit. Nevidím důvod, proč bych měl být trestán ještě tím, že bych měl do té doby odvádět větší daně.

Ano, takže je lepší házet více klacků pod nohy těm, kterým život nedopřál.

Ne, ne všichni můžou děti adoptovat. Jak jsem říkal, třeba těm kterým děti zemřeli ještě před dosažením plnoletosti, ale kteří už sami v té době jsou ve věku že by nedokázali další děti vychovat. Nebo prostě jen nemůžou protože je to psychicky složilo. Nebo těm, kteří ze zdravotních důvodů děti mít nemůžou, ale kteří nejsou pro adopci z nějakého důvodu vhodní. To jsou ty příklady, které z okolí znám. A když už jste zmínili homosexuály, tak právě by mělo být zákonem ochráněno, že pokud někoho jeden zákon chce jedince za něco perzekuovat, tak druhý mu v tom nemůže bránit.

Život není fér, já jsem už dávno dospěl. Ale neznamená to, že jednu nespravedlnost lze napravovat jinou. A dokud tohle nepochopíme, tak pořád budeme jen post komunistická země z východu.

Jak jsem psal výše: co lidi, kteří děti mít ze zdr. důvodů nemohou a třeba neprojdou sítem úředníků jako vhodní pro adopci? (nároky jsou mimochodem neuvěřitelné a často i ponižující). Co homosexuální páry, které adoptovat nemohou ze zákona? A co lidé, kteří o děti přišli, kterým dítě zemřelo jako malé, v dospívání, nebo i v pozdějším věku na nějakou nemoc či úraz? A ne každý se s tím dokáže psychicky srovnat a mít další dítě nebo třeba adoptovat.

Ne, naopak pokrytectví nutit někoho děti mít. Jak jsem psal výše: co lidi, kteří děti mít ze zdr. důvodů nemohou a třeba neprojdou sítem úředníků jako vhodní pro adopci? (nároky jsou mimochodem neuvěřitelné a často i ponižující). Co homosexuální páry, které adoptovat nemohou ze zákona? A co lidé, kteří o děti přišli, kterým dítě zemřelo jako malé, v dospívání, nebo i v pozdějším věku na nějakou nemoc či úraz? A ne každý se s tím dokáže psychicky srovnat a mít další dítě nebo třeba adoptovat.

Pořád mi nikdo neodpověděl na dotaz, co mají dělat lidi kteří děti mít nemohou - např. ze zdravotních důvodů, lidé, kterým se nepodaří najít si životního partnera (zkoušel někdo adopci jako jeden, a ne pár? nedávno jsem slyšel nějaké příběhy, je to ponižující a hrůzostrašné - a na konci je vztyčený prostředníček od úřadů), či kterým je adopoce přímo zakázána zákonem - např. homosexuálním párům? A ne, argument že i gay či lesba si můžou "udělat" dítě není odpověď.

A jak se třeba postavit k těm, kteří třeba i dítě (děti) měli, ale např. z kvůli nemoci nebo nějaké nešťastné události se děti ani důchodu svých rodičů (aby teda přispívaly do toho průběžného systému) nedožily? I takové případy znám ze svého okolí.

Je jednoduché udělat na něco šablonu či tabulku, jenže lidské osudy a životy se do těch šablon už jaksi nevejdou...