Generační názor. Pro lidi z její generace není jednoduché, pochopit dnešní dobu v plném kontextu. Po staletí bylo zažité, že muž a žena utvoří pár, který přivede na svět děti, čímž vznikne rodina. Jakákoliv odchylka od tohoto paradigmatu představovala úchylku. A pro katolickou církev přímo sodomii. A tak se paní Jiřině nedivme, že zrovna nepochoduje v čele "Prágprajdu"...
Těžko říci. Tak se těch lidí, kteří Vám to tvrdí, zeptejte přímo. Zajisté máte v mnohém pravdu, ale lidé, vůči kterým se zde tak ostře vymezujete, si Vaši exhibici nejspíše nikdy nepřečtou... Každopádně, u nás, na východě Moravy neznám nikoho, kdo by si na takovou situaci stěžoval. Situace ve Vašem okolí je patrně jiná...
Není tomu tak. Účetní živnost je živnost volná, abych ji tady na Slovensku mohl vykonávat, musí mi být více než 18 let, musím být trestně bezúhonný a jako vzdělání je předepsána maturita. Nemusím mít dokonce ani ten svůj kurz, o kterém píšu v článku.
Ale u nás, v ČR, je tomu přesně tak, jak popisuje paní Charvátová. A nutno dodat, že celkem logicky. Naopak, na Slovensku to musí být pro podnikající subjekt docela dobrodružství, najít spolehlivou účetní firmu... Protože tuto práci opravdu nemůže dělat kdekdo. Ovšem, na Slovensku v tomto oboru (alespoň podle Vašeho líčení) může podnikat doslova každý...
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Jen proto, že byla Němka? Ale jděte! Kde jste to vzal? Herta Kasparová byla původně zapisovatelkou zlínského Gestapa, která se postupně začala sama aktivně podílet na brutálních výsleších. V Třešti vybrala 8 - 10 obětí ze 33 zavražděných. Mezi nimi, bohužel, i mého prastrýce Ladislava, kterému v té době bylo čerstvě 34 let. Zůstala po něm manželka, zůstaly po něm dvě maličké děti. V této souvislosti mne (jakkoliv trýznivá) poprava této jedenadvacetileté dívky nijak nedojímá. A že to bylo zadostiučinění pro obyvatele Třeště, to si tedy pište...
Tak to mi už zavání nastolením stanného práva. Je třeba mít na vědomí, že každé omezení vstupu, v rámci nějakého prostoru, bude zvyšovat tlak na zbylá území, no a to povede opět k hledání dalších míst, kam lidé nebudou vpuštěni, a už se točíme ve spirále, která nemá dobrý konec. Nezvyšujme omezení vstupu, to není cesta. Každý den příroda reaguje na lidské aktivity, hledá cesty. I my lidé jsme pouze živočišný druh. Spousta živočichů vázaných striktně na lesní prostředí je již neodmyslitelně spjata s lidskou přítomností, prostorem - kosi, divocí holubi, lišky, kuny, prasata, mnoho hmyzích zástupců apod. Hledejme cestu k přírodě a to, že ji někde omezíme neznamená nic jiného než další výzvu a prostor pro daný ekosystém, na kterou může reagovat. Nic jiného přírodu nepohání dopředu, než různé disturbance, ať už je vytvořilo cokoliv. Hlavu vzhůru a nestrašme se podobnými články, na které zde reagujeme!!
Bezohledná hovada si nic jiného, než stanné právo, nezaslouží. Jak to, že v Polsku nebo ve Francii to jde?
9
Sledujících
0
Sleduje
9
Sledujících
0
Sleduje
No, nás takhle fascinoval v jednom hotelu ve Vídni přístroj na přípravu palačinek - personál do něj nalil těsto, stačilo stisknout čudlík a vypadla palačinka.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ten přístroj jsme měli počátkem osmdesátých let v Ostravě. Tehdy jsem čerstvě po vyučení vařil v Kavárně Fénix. K restauraci patřil bufet přes ulici, kde zmíněný přístroj fungoval. Šlo o vyhřívaný váleček s kruhovým reliéfem. Váleček se vždy v určitém intervalu pootočil reliéfem dolů, aby se tento namočil ve vaničce s těstem. Potom se váleček pootočil nahoru, aby se upekla palačinka. Při opětovném pohybu válečku směrem k vaničce s těstem zároveň upečená palačinka sjela po napnutých drátcích na připravený tác. Přístroj byl francouzský. O tenoučké palačinky byl tenkrát velký zájem...