Není to tak dlouho, co svatá trojice z ANO - nechť mi věřící prominou - vykřikovala a byla pohoršena, když naše vláda dočasně ukončila jednání s vládou slovenskou za její hloupé řeči - že je česká vláda pro válku a podobně - , že se má stále jednat a vysvětlovat. No, najednou to neplatí. Nejspíš to bude tím, že nemají žádné řešení. Ale na jeden jejich návrh si vzpomínám. Už to je docela dlouho, ministr financí naznačil že by měl být cíl vlád snižovat schodek rozpočtu tři procenta ročně. Bylo by to hodně těžké, to ví každý, a tak to pan Juchelka znectil a jeho návrh zněl - půl procenta ročně. Nemyslím si,že by se za dvěstě let našel někdo, kdo by si vzpomněl že zásluhu na tom mělo hnutí ANO. A podobně to je s jejich ostatnímy návrhy - buď nejsou, nebo jsou hloupé...
Někdo to možná už zapomněl, nebo to neviděl. Tak si prohlédněte vyjádření pana Babiše v době, kdy ho soud uznal nevinným v kauze Čapí hnízdo. Pravil - jak je rád,že zvítězila spravedlnost, pochvala soudci,jak byl nestranný a jak je rád, že je ČR právní stát - to je bez debat... Takže, proč najednou on i jeho poddaní mluví jinak ?
70 let už mě bylo. Mám docela velkou partu kamarádů ve věku plus minus šest let od mého věku. Za posledních několik let jsem vždy nahlas v našich hovorech říkal, při každém zvýšení důchodu i jednorázových dárků , že jsem rád že mám více peněz, ale že to není dobře a že se bojím, že to budeme muset někdy nějakým způsobem vracet. Tehdy se na mě s úžasem dívali, ale nevadil jsem jim. Dnes je to jinak. Občas někdo v televizi prohlásí, že byl základ ochrany státních financí položen a že už by mělo být líp. Co mě ale udivuje nejvíce je to,že mí kamarádi nechtějí, aby bylo líp. Oni chtějí, aby bylo líp s Babišem, Jejich postoj ke mě se dost změnil a začínám jim vadit, Ještě musím oznámit, že nikdy neprobíhaly žádné ostré hádky. - V naší obci je cca 900 voličů a k volbám chodí pravidelně asi 700 voličů. O něco více než 500 volí ANO a SPD, ten zbytek je má volební skupina. Co je smutné je to, že nevím ani o jednom, kdo by to mohl být...
Od roku 1990 do 2006 jsem byl v Rusku mnohokrát z důvodu mé práce. Za tu dobu jsem jsem byl nucen se zúčastnit několika sezení s vodkou - nebyla šance to odmítnout. Vždy to bylo někde na ruském venkově, to znamená seľo velikosti třeba Mělníka. Během těchto sezení,kdy se nálada rozjela jsem se často dověděl, že oni, Rusové, mají největší životní úroveň na světě. Na moji opatrnou otázku-jak to víš? - jsem vždy dostal v nějaké formě stejnou odpověď - To ví každý...
No, včera jsem se díval taky. Nebudu hodnotit krok našeho ještě prezidenta, ale co mě fakt dostalo bylo to ,jak těžce tato paní bojovala s tím aby nějak potlačila svou velikou radost z tohoto kroku a z toho,že má možnost se k tomu veřejně vyjádřit. Když vidím v poslední době záběry z jednání sněmovny a to jak tam tato dáma pendluje po prostoru a hlasuje palcem dolů,nebo palcem nahoru,tak si říkám,že ji chybí už jen fotografie s tygrem Tu ještě nemá...
Přečetl jsem tento rozhovor,pak jsem o něm nějakou dobu přemýšlel, a došlo mi,že si ho musím pro úplné pochopení přečíst ještě jednou. Za svůj život jsem byl v Rusku mnohokrát pracovně,poprvé po kolapsu sovětského zřízení a pak několikrát až do roku 1999,nepravidelně. Dmitrij Bykov,o kterém jsem až do dneška nic nevěděl,moje ostuda,bohužel, mě potvrdil to,čeho jsem si během těch let také všímal,také jsem to stejně tak chápal, jenže jsem to neuměl takto přesně definovat. Začnu se shánět po jeho knihách,jen doufám že jsem už dospěl a nebudu je muset také číst dvakrát...
Není to tak dlouho co ČT dávala seriál ATENTAT,který byl z prostředí prezidenta republiky. Bylo to o tom,že někdo spolupracuje s ruskou rozvědkou. Vždy mě docela běhal mráz po zádech z pomyšlení,že by se něco takového mohlo opravdu stát. Kdo seriál viděl musí uznat,že závěr, kdy došlo k napravení nespravedlnosti, má něco do sebe...
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Jen tak mimochodem - dnes jsem si koupil dvě koblihy. Dám si je večer s kafem u fotbalu. Mám koblihy rád. Jen stále nechápu proč mám ten hodně b lb ej a nepříjemnej pocit, když je kupuji...