Velmi pěkné.

Pan Matouš (alespoň doufám) se smyslem pro humor. Kdybych měl odpovědět ve stejném duchu: Ozývám se spokojeně z hrobu po pětinásobném očkování proti covidu.

Vrásky mám dávno a vůbec mi nevadí. Když se podíváte na internet, zjistíte snadno, jak se takový článek "ve spolupráci s někým" má uvést. Čtenář to má vědět, ještě než článek rozklikne. Vedle titulku se napíše Reklama či, třeba, u vlastního Seznamu, Seznam Advertorial či Seznam Native. To je pak čistá hra. V tom případě nechť novinář či "novinář" slouží jako reklamní tlampač, počítá se s tím. A mimochodem, nas.al-li jsem se, jak píšete, tedy nikoli dopředu, nýbrž až souběžně, a podle mého názoru, který Vám nevnucuji, by k tomu byl důvod.

Brutální skrytá/málo skrytá reklama. Bez předchozího upozornění. Novinářský prohřešek par excellence.

Ke kritice pojmu "ovád obce": Možná i přímý odkaz na knihu filozofa Zdeňka Pince. Knihu rozhovorů s Pincem, de facto jeho memoáry, vydala Fakulta humanitních studií UK před čtrnácti lety právě pod názvem Být ovádem obce. A Pinc má k Sokratovi blízko.

Walram, ne Warlam. :D

V kostce: Robert Bruce zajistil nezávislost Skotska na dlouhá staletí, zemřel v roce 1329 jako víceméně všeobecně uznávaný král, o příčině smrti se spekuluje, ale téměř jistě byla přirozená. Jeho lékař si postěžoval na panovníkův jídelníček. Anglický král Eduard II. zemřel o dva roky dříve. Po sporu s barony i manželkou nejprve odstaven od vlády a uvězněn, nato donucen k abdikaci, a pak zřejmě zabit (podle některých pramenů zvláště trýznivým způsobem, souvisejícím s jeho homosexualitou). Jinou verzi, totiž, že se mu z vězení podařilo uprchnout a dožil na kontinentě v utajení jako poustevník, zastává menšina historiků. Na anglickém hradě Berkeley se dodnes ukazuje místnost, kde byl Eduard internován a kde zřejmě i zahynul. Jeden z bratrů Roberta Bruce se pokusil ovládnout Irsko, ale neuspěl. Ke spojení Anglie a Skotska došlo až za Stuartovců, v 17. století.

Ne že bych se chtěl plně spoléhat na Wikipedii, ale protože na chatě nemám přístup k zmíněným údajům z kronik a k trojím anglickým dějinám, cituji alespoň z Wikipedie: "Edward only just escaped the heavy fighting, making a vow to found a Carmelite religious house at Oxford if he survived.The historian Roy Haines describes the defeat as a "calamity of stunning proportions" for the English, whose losses in the battle were huge. In the aftermath of the defeat, Edward retreated to Dunbar, then travelled by ship to Berwick, and then back to York; in his absence, Stirling Castle quickly fell." - Jinak gratuluji, píšete dobře a o zajímavých tématech.

Zajímalo by mne, odkud autor vzal údaj, že Eduard padl po Bannockburnu do zajetí Nemám bohužel momentálně po ruce ty nejdůležitější knihy, hlavně výpis z anglických kronik z období čtyř plantagenetovských králů, od Jindřicha III. po Eduarda III., ale z literatury, která mi dostupná je, plyne, že král zůstal po bannockburnském fiasku na svobodě. Pravda, měl velké problémy s opozicí.

Svatopluk podle pověsti (byzantský původ) nevzal tři pruhy, ale tři pruty.

Dobrá, to je překlep.

Ale Rostislava Svatopluk neoslepil.

A to je věcná chyba.

Závažná.