Nevím, jak by případným zájemcům pomohlo v Tuzexu 91 tis. Kč, když se tam prodávalo za bony, které oficiálně nebylo možno za koruny získat. My jsme ho díky příbuznému v zahraničí koupili v r. 1967 za 16.500,- bonů, kdy se daly sehnat za pětikorunu. Jinak to bylo nejlepší auto, které jsme měli. A pak ještě jedno. Odvezlo 4 metráky meruněk, litinovou vanu, aj. Bohužel, i přes veškerou dostupnou péči, odešlo....
Tak Petr je gay. To sice nevadí, že má dvě děti. Zajímavé je, že sice nechodí s Alex (nebo Viky?), ale ona je s ním těhotná, břicho už má zároveň s nosem a on si ničeho nevšímá. Ani jeho matka Tereza Brodská, která vše zásadně komentuje, jev klidu. Ten seriál už je horší jak červená knihovna a doufám, že už brzy skončí. Ač se to jmenuje ZOO, zvířátka zde hrají naprosto nepodstatnou roli a začíná to být neskutečný škvár.
Jaksi se stále nemohu smířit s pozicemi rukou na volantu experta Pepy při řízení. Lokty, zalomené o 90 stupňů, zapasované na bocích do břicha, dlaně na příčce volantu. Příkladná poloha "za deset dvě". Rád bych viděl práci jeho rukou při potřebě náhlé a podstatné změny směru. Notně by si je musel zasukovat. A některé připomínky k vlastnostem testovaných aut mi také nepřipadají moc vtipné. Ale uznávám, co člověk, to názor. Ale ty komentáře z cest po jižní Evropě byly vtipné.
Jak může Pepa vůbec bezpečně řídit všechna jím testovaná auta, když sedí a drží volant tak, že musí mít lokty obou rukou ohnuté do pravého úhlu a takřka zaražené do břicha ? Rád bych viděl tu práci rukou při nutnosti náhlé změny směru, např. při objíždění překážky. Aje tomu tak vždy, ať jede dvacet nebo sto dvacet.
P.S. Ale z jiného soudku. Ty reportáže z málo probádaných míst a pláží jižní Evropy jsou sqělé !!!
To byly také naše pravidelné snídaně při služebních cestách do Hradce Králové. Většinou jsme sice nocovali v nejmenovaném - tehdy špičkovém - hotelu u nádraží, kde bylo z jedné strany hlavní vlakové nádraží a z druhé mlékárna s nezbytným rachotem konví při každodenním rozvozu mléka kolem čtvrté hodiny ranní. Na snídaně jsme ale pravidelně chodili do blízkého mléčného baru. Chuť jejich vaječných řízků (jak se ji říká u nás), stejně jako většinou studené kakao s nezbytným pancéřovým škraloupem (ten byl pro mě nepoživatelný) však zůstaly pro mě stálou vzpomínkou na dobu minulou.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Největší šunt, jaký jsem kdy viděl. Stačilo mi jen pár scének jednoho dílu..
1 odpověď