Na papíře mají tým skvělý. Potíž je, že na papíře se nehraje hokej, ale leda tak piškvorky...
A převést to z papíru do reality je právě práce trenéra, resp. trenérů. A ti potřebují mít kvalitně "krytá záda" manažerama apod. A to celé podepřené koncepcí a hlavně trpělivostí.
Ono to pak vypadá, že se hráči nesnaží apod. Ale to v drtivé většině není vůbec pravda, fakt jsou to skvělí hráči a rozhodně to angažmá berou vážně. Ale všechno kolem poladit na fungující tým, psychologii, role pro každého, týmové zkušenosti jak reagovat v různých situacích - však my ve Spartě o tom něco víme, nikdy bych se nikomu nesmál, že to má taky těžké. Tady jde jen o tu hrůzu, jak majitel jde de facto proti tomu týmu. To je na tom to smutné až šílené.
Je to trenér, kterého hlavní sám chce, protože s ním má zkušenost kvalitní spolupráce. A výsledků. Navíc odchovanec v organizaci - co chtít víc?
Ano, schválně jsem vše napsal v mužském rodě, aby vyniklo, že není rozdíl mezi ní a jiným úspěšným asistentem z AHL. Jo, kdyby se tam dostala přes postel nebo přes módní genderové kvóty, tak budu mezi prvními, kdo se jim - klubu - bude smát, jak hloupě hazardují s celým týmem. Ale takhle je to přeci naopak příklad, jak se to dělat MÁ: kdo je dobrý a navíc příkladně maká, dostane šanci, i kdyby to byl Marťan nebo Eskymačka. Přeju jak jí, tak celému týmu, ať jim to klapne a hlavně ať z tohoto jasného směru neuhnou.
Našel jsem si víc zpráv o této osobě a myslím, že její "diagnóza" spočívá v tom, že získala už před lety velmi silné politické krytí a strašně si užívá svou moc, že může říkat takové hrůzy nebo se k lidem "pod sebou" chovat jako hulvát.
V každém případě musím opakovat to, co včera: ať je její motivace jakákoliv, v takovém šíleném politickém zřízení se křiví ledacos a je málo důvodů se tomu divit. Zato všichni ti, kteří jsou tady u nás, tohle všechno vidí a stejně takovýto šílený režim adorují, zasluhují podle mě nejhlubší opovržení.
Já bych řekl, že se vevedení Bostonu dost přepočítali - a ne teď, ale před rokem. Představte si, že zažijete takové ponižování od svého zaměstnavatele jako hokejisti u arbitráže a příští den ráno máte znova nastoupit na pracoviště a budete přede všemi šikanovaný dál, pokud se jen slůvkem zmíníte o tom, že se vám včera něco od vedení nelíbilo. No, a jsou povahy, které si počkají na svou příležitost to vrátit. Můžete moralizovat, ale já ho naprosto chápu.
Naprosto chápu všechno, co se píše v článku, to ano. Ale do diskuse přidám jednu zkušenost rodiče o něčem trochu jiném: kolik a kde je sportovních oddílů nastavených jinak než na výchovu olympioniků? V zásadě je to podobné, co píše Rostislav Adamec: jediný způsob, jak hrát fotbal, jsou tréninky 3x týdně a každý víkend zápasy. Není nic menšího. A podobně s věkem, kdybyste chtěli přijít jako starší do oddílu a nebyli trénovaní už od šesti let. Nebo chodíte do oddílu a po přestupu do vyšší věkové kategorie se dozvíte, že budete trénovat 4-6x týdně a že rozvrhu tréninků máte uzpůsobit ŠKOLU. Ano, to jsme se také dozvěděli: "A co jako, že na gymplu máš odpoledku? Tak ti zařídíme přestup na spřátelený učňák, kde nám rozvrhem vycházejí vstříc. K čemu by ti byl gympl, to se tu na nás chceš natahovat diplomem nebo co?"
Stejně tak dotace do sportu jdou přes sportovní struktury, které jsou zvyklé rozdělovat peníze hierarchicky od olympioniků níž. A ještě drze tvrdí, že musejí ty peníze dostat na podporu dětí proti obezitě, ačkoliv ty "neperspektivní" děti, které by žily zdravě, ale nevyhrály medaile, je vůbec nezajímají.
Já bych se v debatě moc nerozvášňoval nebo na oplátku vytáhnou v Keni článek o "prý historicky věrné replice Mánesova ciferníku orloje tam uprostřed té pyšné Evropy, co se pořád tváří, jak je daleko před náma" 😄
Popravdě, spíš si to představuju, jak to asi probíhalo (mám s tím jisté zkušenosti z branže): politik dostane rychlý a skvělý nápad. Má to jediný háček: nejde jenom o to potěšit danou běžkyni (pokud vůbec je toto na prvním místě), ale hlavně si přihřát polívčičku na její slávě. A ta je nejvyšší teď hned, takže zadání je udělat sochu za tři dny. Všichni rozumní umělci odmítnou a naopak někdo ucítí šanci na honorář. Výsledek je pak přesně tento. A tento princip funguje všude...
Breakdance jsem na OH viděl, a to neplánovaně, náhodou. K tomu je mi skoro padesát a nikdy jsem neholdoval ani hip-hopu ani breakdance a nerozumím těm stylům (stejně jako nerozumím např šermu). A přesto to na mě udělalo tak pozitivní dojem, že jsem si pak zpětně našel ve vysílání i další vstupy z breakdance! Proč? Za mě je to sport jako jakýkoliv jiný, kde se předvádí nějaká sestava prvků: gymnastika, krasobruslení apod. Ale narozdíl od např. toho krasobruslení tady je to opravdu na hudbu, dokonce se to hodnotí. K tomu úroveň akrobacie úplně úchvatná, atmosféra výborná...
Ano, začínají, a tak se objevují "nevyrovnané výkony" - ale to je přeci v každém sportu, když začíná na nějaké vyšší úrovni! Naši hokejisti kdysi dostávali od Kanady 30:0, a to byli nejlepší v Evropě. A v mnoha sportech je to doteď. S nadsázkou: kurs na událost "libovolnou disciplínu ve skocích do vody vyhraje kdokoli mimo Čínu" snad sázkovky ani nevypisují, to samé v ping-pongu a mohl bych pokračovat... A nikdo neříká, že by ty sporty měly zmizet z OH!
Bylo to neskutečné. Nikdy jsem pořádně šerm nesledoval, protože tomu prostě málo rozumím, nedokážu bez grafiky a komentátora ani poznat, kdo dal bod. To sportovně přiznávám. Ale tohle, tohle byla paráda i pro neznalce jako jsem já, z toho čišela odvaha, zdravé sebevědomí, ale i sportovní chování, respekt k soupeři, psychická odolnost. Všechny klobouky dolů za takovou REPREZENTACI národa!
Já to beru takto: co my víme detailního třeba o mongolské kultuře, zvyklostech a současnosti, když vidíme třeba právě ty mongolské oděvy mezi vybranými? Za sebe říkám: hodnotím to čistě pocitově, nepoznal bych ani kdyby ty krásné vyšité ornamenty znamenaly "vůbec nerozumíte mongolsky a teď blbě koukáte" 🙂 No a stejně hluboce rozumí někdo třeba z amerických novin, když kouká na český oděv. Takže to beru z tohoto pohledu s nadhledem.
Co mě mrzí, je ta promarněná příležitost: jak to naše oblečení neukazuje nic českého, je prostě "nijaké", tak jsme přišli o příležitost něco zajímavého světu o nás říct. Třeba co za vzor je na holinkách opakovali novináři po celém světě, tam se podařilo informaci prodat. Tady žádná snaha o nic takového není. A to mi přijde jako velká škoda.
Ani ten humor tam žádný není. Však je to vidět i na tvářích těch předváděcích modelů... Jo, když už musel prosadit župan, tak měl mít návrhář koule k tomu dodat i paruku s natáčkama. Aspoň by byla sranda.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tohle je jeden z hlubokých problémů sportu. Ať se jedná o snahu zlepšit cokoli, co by museli všichni dodržovat (dohody, přísnější trestání něčeho, vymýcení nějakého nesportovního chování apod.), tak se to strašně často zvrhne v osočování typu: "No jo, Pražáci.", "No jo, Poláci." (dosaďte si cokoli), případně druhá varianta: "Ale vzpomínáte předloni v 187. kole, jak vy taky, tak máte co povídat.". Výsledek? Jen se to vzájemným osočováním zamete pod koberec a nic se tím pádem nezmění.
Konkrétně tady: jako hostující tým jsem jako kdo, že si budu určovat, co mají domácí slavit, co ne a kdy jim naruším nástup?? Snad se nějaké dohody ctí a je jasné, že tohle nebylo správné chování. Tečka.
Že jsem fanoušek Sparty je v tomto naprosto irelevantní, zastal bych se každého stejně. Stejně jako nebudu podporovat to, že sparťanský tiskový mluvčí naznačuje, že mohlo dojít pomalu k smrtelnému zranění. Přehánění taky není na místě. Jasně a stručně, bez přehánění: stalo se toto, není to správně a chceme, aby se do budoucna kluby v tomto respektovaly. Nic víc, nic míň.
1 odpověď