1. Správnou techniku plavání naučí dítě málokterý z rodičů.
Od doby, co jezdíme na dovolenou s dětmi, preferuji dovolenou v apartmánech, je tam více soukromí, více místa hraní... Pokud zrovna chceme, můžeme si uvařit to, na co máme chuť (v restauraci obvykle není až takový výběr jídel, která naše děti jedí a nemusí jíst celou dovolenou jen pizzu, nugetky, hranolky a řízek). Když děti dojedí, můžou si jít hrát, nemusí čekat, až dojíme. Můžu si tam klidně vyprat, což se u našich čuňátek hodí...Jednou nejspíš přijde doba, kdy budu preferovat zase něco jiného, teď mi vyhovuje tohle.
Důležitější než dosažený stupeň vzdělání je to, zda je člověk se svým životem spokojený. A spokojený může být i člověk s nedokončenou základkou živící se jako pomocná síla v kuchyni, uklízečka, řidič nebo sekáč. A člověk s postgraduálem v náročném a prestižním oboru, který se živí velmi odbornou prací, může být věčným nespokojencem. A paradoxně si i připadat nedostatečně chytrý a vzdělaný, protože kolega má ty postgraduály dva, další k němu má ještě ještě MBA, LL.M a mluví plynně pěti cizími jazyky zatímco on je třemi, další je zase už docent....
Lidé mají dnes pocit, že mají nárok mít každý den maso k obědu i večeři, k snídani chléb s máslem a se šunkou, ke svačině chléb s máslem a plátkovým sýrem a k té druhé jogurt. A večer k telce něco na chroupání. K tomu během dne tak třikrát kafíčko, nějaký ten džušík, minerálku, večer pivečko. Jenže ve skutečnosti si to nemůžou dovolit, a tak kupují vše jen to nejlevnější. A jasně, že když si koupím šunku, která má 55 % masa nebo šunkové "cosi" s ještě nižším obsahem masa, tak to asi nebude chutnat jako ta šunka, kterou kupoval kdysi za socíku... Lidé zapomínají ale na to, že tu šunku měli jen o čas. A místo máslem měli chleba namáhaný většinou sádlem.
Pokud někomu dělá problém angličtina, přijde mi zbytečné, aby se učil další cizí jazyk. Myslím tím děti, kterým skutečně dělá ten jazyk problém, ne děti, které jen mají mizerného učitele. U těchto dětí bych spíš zvýšila počet hodin angličtiny. Přijde mi lepší umět se domluvit jedním cizím jazykem, než se učit dva jazyky a neumět se domluvit ani jedním z nich. Nebo bych jim místo jazyka dala možnost učit se něčemu, o co mají zájem.
Úřad práce, tak jak jej známe dneska, vznikl až v roce 2011. Přešly na něj některé agendy, které do té doby vykonávaly jiné úřady. Porovnávat počty úředníků ve "starém ÚP" a "novém ÚP" je tedy trochu zavádějící. U velké části pozic na ÚP je požadováno vzdělání pro výkon sociálního pracovníka. Na to člověk potřebuje minimálně VOŠ v některém z určených oborů. Obdobně je to tak i u dalších pozic ve státní správě či v samosprávě. Pokud stát určuje, že je někde nařízeno určité vzdělání, nelze se divit, že ti lidé pak chtějí dostat zaplaceno alespoň trochu úměrně tomu jejich vzdělání.
Osobně bych hledala příčinu depresí, úzkostí a dalších poruch někde jinde. Ne že by člověk nemohl mít depresi kvůli životnímu prostředí nebo státnímu dluhu, ale myslím, že ten hlavní důvod bude jinde.
Pokud si učitel dělá přípravu jen na začátku kariéry, patrně to nebude moc dobrý učitel. Zákon holt předpokládá, že učitelé ty přípravy budou dělat kvalitně, na míru dané třídě. Nebo že si vypracují takové testy, které jsou podle nich dobré a vhodné a ne takové, které se dají co nejrychleji opravit. Nejspíš také předpokládá, že se ten učitel třeba bude dále vzdělávat, zjistí si např. specifika pro práci s dětmi s určitým postižením, s nadanými a talentovanými dětmi. A že třeba, když zrovna neučí, půjde probrat některé záležitosti s asistentem pedagoga, se speciálním pedagogem, školním psychologem, výchovným poradcem, preventistou. Nebo že v tom čase třeba vyhledá vhodnou exkurzi či výlet. K tomu je tu dál ještě třeba nutnost na vyžádání sepsat zprávu pro ospod, někdy se i zúčastnit jednání s ospodem. A určitě ještě nějaká ta admistrativa jako zadávání známek do systému, psaní emailů, telefonování. A já nevím co ještě, nejsem učitel, ale předpokládám, že té administrativy nebude ve školství úplně málo. Plus na některých školách je běžné i poskytování konzultací (doučování) v rámci těch příprav.
Byť jsem jinak vcelku velký kritik školství, jsem toho názoru, že poměr přímá práce/příprava je v pořádku a množství volna také. A toho názoru, že by platy ve školství měly být relativně vysoké. Osobně bych spíš tlačila na to, aby učitelé ty přípravy opravdu dělali, aby měli dostupné kvalitní další vzdělání dle jejich potřeb nebo možnost využití supervize, mentora, konzultací s dalšími odborníky apod., než abych řešila, jak mají moc "volna" a moc "velký" plat.
Bylo by naivní si myslet, že je každá škola stejně kvalitní, co se přípravy na maturitu týče. Stejně tak by bylo dost naivní si myslet, že jsou všude ve školách stejně kvalitní učitelé. A že všude mají jen učitele s odpovídajícím vzděláním. Navíc tu pak jsou i takové ty věci jako, jaké škola nabízí jazyky a další povinně volitelné předměty, jaké nabízí předměty volitelné, jaké má vybavení, jaká je její dopravní dostupnost z místa bydliště (z dané obce to sice může být blíže do jiné obce s daným typem školy, ale dopravní spojení může být klidně lepší do Prahy), co mi nabízí okolí školy (jo, prostě je lepší moci jít ze školy hned kousek jinam na tréning, než v místě tři hodiny čekat nebo nakonec přejíždět do té Prahy, protože v místě školy a bydliště taková možnost prostě není. Nebo je v zásadě i třeba lepší hodinku počkat někde v obchoďáku než čekat tu hodinu někde na zastávce u hlavní silnice bez možnosti si sednout nebo cokoli dělat.
Klasické domácí úkoly jsou zhovadilost, kterou učitel vlastně sděluje, že nevěří, že by se dítě (za pomoci rodiců) bylo schopné samo rozhodnout, zda si potřebuje něco procvičit nebo zopakovat. A vysílá to navíc takový ten signál, že pokud dítě něco nezvládá, má se to naučit doma a ve škole s tím neotravovat.
Jako řešení bych viděla možnost poskytnutí materiálů k procvičování látky, poskytnutí materiálu s rozšiřujícími informacemi, možnost konzultovat probíranou látku a doučování organizované školou.
L
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
7/10 nic moc.
1 odpověď