Omg! To jsou starosti, to jsou starosti.

Tak si založte účet v eurech.

Autorka ale píše o době před zavedením povinné školní docházky. A ne o době, kdy jste vy vyrůstal. V té době se na vyšší vzdělanosti dětí učitelé zase až tak nepodíleli. Asi hlavně proto, že jich asi až tolik nebylo.

Elektro záležitosti se na základce dítě asi moc nenaučí, maximálně něco málo ve fyzice a při troše štěstí v chemii a pracovních činnostech. Ale to opravdu není něco, co by se dítě nemohlo naučit i doma.

Znám některá podobná zařízení a minimálně do nich bych klidně dítě s sebou do práce vzala. Věřím tomu, že by to bylo v pohodě. A že by to bylo přínosné.

Minimálně polovina lidí v naší ulici má jedno z požadovaných povolání. Ale proč by chtěl někdo z nich měnit práci za sousedské hlídání?

Tak jsem si říkala, že se konečně objevilo něco, kam zapadnu jak věkem, tak i ostatní charakteristikou, a ono zase nic.

Jako člověk, který pracoval s tyranými dětmi, vím, že i vyloženě týráné děti a z nich vyrostlí dospěláci, jsou schopni říct, že to týrání na nich následky nezanechalo a že s rodiči mají hezký vztah. Tím nechci říct, že tohle je váš případ, mám z vás pocit, že jste fajn mamka a se svými dětmi máte opravu pěkný vztah. Jen jsem chtěla upozornit na ten fakt, že ten pocit dobrého vztahu a pocit toho, že to na dítěti následky nezanechalo, nemá zase až takovou výpovědní hodnotu a lidé, kteří se motají kolem rodin, kde je něco špatně, to vědí, tudíž na to moc nedávají.

A ano, jsou situace, kdy je lepší děti donutit k uposlechnutí, než je v tu chvíli respektovat, protože porušení respektu má v tu chvíli menší negativní dopad než neposlechnutí. Ale i tak lze pak projevit dítěti respekt tím, že mu potom své chování vysvětlím, aby vědělo, že jsem to neudělala, protože ho nemám ráda, ale protože jsem ho chtěla chránit před nebezpečím a neviděla jsem možnost, jak jinak toho docílit.

A ano, její videa jsou přehnaná, ale brala jsem to vždycky jen tak, že je to z důvodu názornosti. A děti mi tam jako středobod vesmíru nepřišly. Ale je pravda, možná by tam mohl být kladen důraz i na učení toho, jak si jako rodič nastavit hranice vůči dětem. To rodičům často chybí.

Pokud někdo došel k názoru, že jde paní Staňkové o to, aby si děti mohly dělat, co chtějí a nemusely poslouchat rodiče, tak buď ta její videa neviděl, a nebo není schopný dostatečně porozumět mluvenému slovu. Viděla jsem jich spoustu a nikde jsem neslyšela, že by k něčemu takovému nabádala.

Ještě by v tom mohlo být to, že si lidé sice uvědomují, že má pravdu, ale zároveň jsou na takovou výchovu líní či jí jsou neschopni. A tak se snaží sami sebe i ostatní přesvědčit o tom, že plácá blbosti. Ono je lehčí dítě seřvat a seřezat (a vybít si na něm svůj nahromaděný vztek - přece si ho nebude vybíjet na někom sobě rovným nebo dokonce silnějším, na to je moc srab) než ho opravdu vychovávat (učit ho porozumět svým emocím a učit ho s nimi zacházet, vysvětlovat mu, co po něm vlastně chci a proč, hledat s ním možnosti, jak nějakou situaci vyřešit tak, aby byli spokojeni rodiče i dítě, učit ho slušně vyjadřovat své potřeby...). Nemluvě o tom, že spousta lidí holt nedokáže zvládnout oddálit příjemné požitky a plánovat (kdyby ano, nebere si tu tolik lidí zbytečně půjčky a není tu tolik lidí v exekuci nebo insolvenci). A umlčet dítě seřezáním nebo výhružkama je často rychlejší než hledat jiný způsob. Ale jako výchovu bych to teda neviděla, spíš jako způsob vyřešení dospělákova nepohodlí či studu, které kvůli dítěti zrovna prožívá.

7/10 nic moc.

A Mirce zbývá podle uvedeného měsíčně přes dva tisíce. To by mohla mít za ta léta nějakou tu kačku našetřenou. I kdyby si šetřila měsíčně třeba jen pětistovku.

Ale vždyť i s bytem s nájmem za 14 tisíc by to s uvedenými náklady měli zvládnout a ještě by jim mělo něco zbýt, takže i kdyby těch 14 tisíc mělo být bez energií, vody apod., tak by to měli zvládnout, i když je to trochu už na hraně.

To, zda je člověk schopen uživit sebe i svou rodinu, záleží na mnoha dalších faktorech než na výši dosaženého vzdělání.

1. Správnou techniku plavání naučí dítě málokterý z rodičů.

1. Pokud někdo nedokázal "zkamarádit" dítě s vodou do doby, než má ve škole plavání, moc mu nevěřím, že by se k tomu odhodlal později.
2. Umět plavat se hodí.
3. Pokud někdo nechce, aby se dítě učilo plavat v rámci školního plavání, může ho naučit plavat dřív buď sám nebo výběrem kvalitního plaveckého kurzu. Případně mu může zaplatit individuální hodiny a pro svůj klid být na nich přítomen ve vodě také.
4. Sebeobranu bych do tělocviku zařadila s nadšením. Ale stejně jako vám vadí plavání, bude někomu vadit ta sebeobrana, protože z ní dítě bude mít modřiny a protože se bude bát, že se mu při tom výcviku něco stane. A bude argumentovat třeba tím, že dítě nikam samotné nepouští.

Od doby, co jezdíme na dovolenou s dětmi, preferuji dovolenou v apartmánech, je tam více soukromí, více místa hraní... Pokud zrovna chceme, můžeme si uvařit to, na co máme chuť (v restauraci obvykle není až takový výběr jídel, která naše děti jedí a nemusí jíst celou dovolenou jen pizzu, nugetky, hranolky a řízek). Když děti dojedí, můžou si jít hrát, nemusí čekat, až dojíme. Můžu si tam klidně vyprat, což se u našich čuňátek hodí...Jednou nejspíš přijde doba, kdy budu preferovat zase něco jiného, teď mi vyhovuje tohle.

Důležitější než dosažený stupeň vzdělání je to, zda je člověk se svým životem spokojený. A spokojený může být i člověk s nedokončenou základkou živící se jako pomocná síla v kuchyni, uklízečka, řidič nebo sekáč. A člověk s postgraduálem v náročném a prestižním oboru, který se živí velmi odbornou prací, může být věčným nespokojencem. A paradoxně si i připadat nedostatečně chytrý a vzdělaný, protože kolega má ty postgraduály dva, další k němu má ještě ještě MBA, LL.M a mluví plynně pěti cizími jazyky zatímco on je třemi, další je zase už docent....

Odtučněné mléko kupujeme jen velmi výjimečně. Většinou plnotučné, nejlépe čerstvé. Kyška z něj jde v pohodě. I sýr. Co si pamatuji, tak když jsem zapomněla uklidit otevřené polotučné krabicové mléko, tak zhořklo místo toho, aby zkyslo.

Ale to je podle mne to, o čem jsem psala výše. Když si koupím krabicové odtučněné mléko, tak nemůžu čekat, že bude mít vlastnosti plnotučného čerstvého mléka. A když si koupím čerstvé plnotučné mléko ve sklenici, tak nemůžu čekat, že bude stejné jako čerstvě nadojené mléko.

Lidé mají dnes pocit, že mají nárok mít každý den maso k obědu i večeři, k snídani chléb s máslem a se šunkou, ke svačině chléb s máslem a plátkovým sýrem a k té druhé jogurt. A večer k telce něco na chroupání. K tomu během dne tak třikrát kafíčko, nějaký ten džušík, minerálku, večer pivečko. Jenže ve skutečnosti si to nemůžou dovolit, a tak kupují vše jen to nejlevnější. A jasně, že když si koupím šunku, která má 55 % masa nebo šunkové "cosi" s ještě nižším obsahem masa, tak to asi nebude chutnat jako ta šunka, kterou kupoval kdysi za socíku... Lidé zapomínají ale na to, že tu šunku měli jen o čas. A místo máslem měli chleba namáhaný většinou sádlem.

Ne, nemyslím si to. A hlavně ani není mým záměrem vychovávat děti stejně. To by také mohla být cesta do pekel.

Jídlo ve školní jídelně jsem vesměs nesnášela, ale zrovna file a luštěniny jsem tam měla ráda. Pak ještě játra.

Souhlasím s tím, že by se měl cizí jazyk učit mluvením a posloucháním... prostě co nejvíc přirozeně a praxí.

Ovšem srovnávat učení se cizímu jazyku s učením se mateřskému jazyku je dost rozdíl. Nebo učení se cizímu jazyku v zemi, kde se tak běžné mluví. Tady v ČR to dítě bude mít tak 3 hodiny angličtiny týdně.

A angličtina klidně může samozřejmě dělat problém i dítěti z anglické rodiny. Protože s ní ale bude v kontaktu intenzivně, neprojeví se to tím, že by se nedokázalo domluvit, ale třeba chudší slovní zásobou, problémy s porozuměním obraznému pojmenování, složitějšímu souvětí...

Pokud někomu dělá problém angličtina, přijde mi zbytečné, aby se učil další cizí jazyk. Myslím tím děti, kterým skutečně dělá ten jazyk problém, ne děti, které jen mají mizerného učitele. U těchto dětí bych spíš zvýšila počet hodin angličtiny. Přijde mi lepší umět se domluvit jedním cizím jazykem, než se učit dva jazyky a neumět se domluvit ani jedním z nich. Nebo bych jim místo jazyka dala možnost učit se něčemu, o co mají zájem.