Takže shrnuto: Jediná oblast, v níž většina Američanů vkládá více nadějí do Trumpa, je ekonomika. Jeho recept na ozdravení hospodářství se ovšem jmenuje protekcionismus, což není nic jiného než potlačení svobodné soutěže. Uvalením cel na dovážené zboží (jímž hrubě poruší desítky let platná pravidla světového obchodu, k nimž se USA zavázaly) by americké firmy získaly krátkodobě neférovou výhodu - jakýsi doping, ale snížením konkurenčního tlaku by postupně ztratily konkurenceschopnost a dlouhodobě by to vedlo k jejich zaostávání. U nás s tím máme bohaté zkušenosti z dob, kdy nás od světa dělila železná opona. A tenhle člověk má tu drzost obviňovat své politické protivníky, že jsou marxisté...😲
Levněji by ji vyšlo, kdyby se z toho zkusila vylhat, že to neznamená příjmení, ale slovo "trumf" (anglicky "trump"). Nebo - ale na to by potřebovala na čele víc místa - by si tam mohla nechat ještě něco dopsat. I staré slovníky z dob, kdy byl Trump pouze známým podnikatelem, uvádějí sloveso "trump up" (nejčastěji ve spojení s "accusation") ve významu "vycucat si z prstu" (obvinění). Ale to by si lidé také mohli spojit s tím, kdo si vycucal z prstu obvinění z falšování voleb...😉
Mám vážné pochybnosti o tom, že je (nejen) zde správně používáno označení "branci". Pokud si vzpomínám na své mládí, branci jsme byli nazýváni po dosažení odvodového věku, dejme tomu i po odvodu (Tam už ale bylo přesnější označení "odvedenci"), ale určitě ne po obdržení povolávacího rozkazu (To už jsme byli povolanci či prostě vojáci). Pravda, do složení přísahy věrnosti pracujícímu lidu, vedenému Komunistickou stranou Československa, tzn. první měsíc po narukování, jsme zdaleka nebyli plnohodnotnými vojáky - např. jsme neměli nárok na žádné vycházky. Ale mám za to, že ta zmíněná nezkušená ucha v ruské armádě nejsou žádní branci, nýbrž prostě nováčci, kteří si odbývají základní službu, ale zatím neabsolvovali dostatečný výcvik k boji.
Ve skutečnosti je celkem fuk, jak moc se vynasnaží Rusko, Západ se může porazit jedině sám - pokud přestane táhnout za jeden provaz. Najde-li se mezi čelnými politiky států NATO více orbánů, ficů, erdoganů, a hlavně vrátí-li se do Bílého domu pučista Trump, může Rusko z téhle šlamastyky ještě pořád vyjít jako vítěz a zmocnit se přinejmenším části Ukrajiny natrvalo.
Množství letáků by se asi dalo významně snížit, kdyby se naslepo nedistribuovaly i lidem, kteří o ně nestojí. Na druhou stranu papírový leták je mnohem přehlednější a pohodlnější na čtení než aplikace v mobilu, protože ta je limitována malým displejem. A pokud jde o ekologický dopad, ten u elektronické formy letáků také není zanedbatelný.
V každém případě leták není obal, a do zákona o obalech tedy žádná regulace letáků nepatří.
Odpůrci přechylování nechápou, že i jména (jak osob, tak např. firem, výrobků atd.) při použití ve větě musí respektovat gramatická pravidla, což v češtině znamená především skloňování. A protože nepřechýlená příjmení lze skloňovat jedině v mužském rodě, je přirozené v české větě ženská příjmení přechylovat, a to bez ohledu na to, jaký tvar příjmení má dotyčná dáma v dokladech. To by mělo logicky platit i o Češkách, které mají v dokladech příjmení nepřechýlené, ať už z praktických důvodů (dlouhodobý pobyt v cizině), nebo z důvodů iracionálních (móda, komplex méněcennosti z toho, že jsou Češky). Jinak dochází k absurdním situacím, kdy čeští reportéři mluví o zahraničních sportovkyních v přechýlené podobě a o českých v nepřechýlené ("V malorážce zvítězila Číňanka Tu Li před Češkou Emmons a Kubánkou Cruzovou").
Mimochodem, přechylují i jiné jazyky - slovenština, maďarština, islandština, pobaltské jazyky. Třeba lotyština si přidává koncovku -s dokonce i k 1. pádu mužského rodu. Není to o nic komičtější, než komolení výslovnosti cizích jmen, ve kterém vynikají zejména anglicky hovořící národy.
Největším pozitivem slavnostního ceremoniálu bylo, že během něj nedošlo k žádnému teroristickému útoku (nepočítáme-li koordinované požáry na železnicích z předcházející noci, za nimiž údajně stojí Írán a při nichž naštěstí nebyl nikdo zraněn). Kéž by to tak zůstalo.
Travesti show mi obecně nevadí, často bývají i vtipné, když se muži vydávají za ženy či naopak. Na zahajovacím ceremoniálu OH však převažovala individua vydávající se za hermafrodity, a jelikož to není ani vkusné, ani originální (srovnej s "hvězdami" posledních ročníků Eurosongu), nijak jsem se u toho nebavil. Mám aspoň tu výhodu, že jako bezvěrce mě náboženská satira neuráží.
Problém je v tom, co se rozumí "stejnou prací" (za kterou má být stejná mzda). Právníci to mohou interpretovat různě, ale správný pohled by měl vycházet ze zásady politické ekonomie, že odměna za práci má odrážet nejen množství a kvalitu práce, ale také její společenský význam. Společenský význam je dán například tím, jak snadno či obtížně je pracovník nahraditelný. Práce je totiž druh zboží, její cena se tak řídí zákonem nabídky a poptávky. A protože situace na trhu práce je v různých regionech různá, bylo by naivní očekávat, že např. pražští zaměstnanci budou ochotni odvádět práci ve stejném množství a stejné kvalitě jako jejich kolegové v chudších oblastech. Může se nám to nelíbit, ale v tržní ekonomice je třeba respektovat zákony trhu a nesnažit se to "narovnat" nějakým sociálním inženýrstvím. Ono totiž rovnostářství většinou neznamená skutečnou rovnost.
Autorovo hodnocení argumentů pro a proti je - mírně řečeno - zaujaté. Zpochybňovat, že platba kartou (popř. mobilem apod.) je snazší a hlavně rychlejší než tahání peněz ze šrajtofle (a pátrání, jestli máme přesně požadovaný obnos, nebo kolik nám má pokladní vrátit), je zejména v případě bezkontaktních karet, pokud nemusím zadávat PIN, popíráním očividné skutečnosti. Hotovost prostě zdržuje, to se dá snadno změřit. Druhý uváděný argument pro karty - eliminaci daňových úniků a jiných švindlů - bych také nebral na lehkou váhu (vzhledem k absenci EET) zejména v případě drobných obchodníků a živnostníků, kde není vždy standardem vystavovat zákazníkům automaticky účtenku. Dostupností bankomatů bych se také moc neoháněl - hledat bankomat, který vás za výběr hotovosti nezkasíruje, může být opruz nejen na venkově, a navíc je běžné, že takový bankomat nevydává menší bankovky než třeba pětistovky.
Vyloženým faulem je pak argument proti kartám, že jde o diskriminaci seniorů atd. Má snad autor zkušenost, že někde v ČR odmítají přijímat hotovost? Já jsem zde na žádný takový podnik ještě nenarazil, zato těch, které odmítají karty, je spousta.
A ještě k těm obavám z "Velkého bratra": Tajit své nákupy možná potřebují tajní agenti či lidé s nečistým svědomím, ale my ostatní snad ne.
Vím, že se mnou většina diskutujících nebude souhlasit, ale přesunout svinčík z celé ulice do podepsaného pytle a postavit ho vedle přeplněné popelnice je trochu nedomyšlené. Popeláři fakt nejsou povinni toho naložit víc, než co je v popelnici, a pokud je odpadků někde víc, mají si občané buď zaplatit další popelnici, nebo počkat, až bude v popelnici místo. Samozřejmě, že pokutováni by měli být především ti, kdo ten svinčík nadělali, jenže ti ho dělali anonymně - na rozdíl od těchto "troubů".
S myšlenkami p. Bildta lze vesměs souhlasit, ale myslím, že vůbec nejvážnější by byly důsledky politické. Bez ohledu na to, kdo je agresorem a kdo jen brání svobodu (svou vlastní či svého spojence), totiž obecně platí, že vítězové jsou ve své zemi oblíbení, zatímco poražení v lepším případě odcházejí z politiky, v horším pak končí v exilu, v zajetí, ve vězení nebo třeba na popravišti.
Nejen Putinův režim zde tedy bojuje o zachování své diktatury, i západním vůdcům by porážku Ukrajiny voliči nepochybně spočítali. Pokud by takovou porážku zavinila např. liknavá či zastavená podpora od USA (což je vzhledem k postoji Trumpových republikánů poměrně reálná hrozba), mohlo by to navíc vyvolat zásadní rozkol v NATO. Toho by pak nepochybně zneužilo nejen Rusko, ale i Čína, toužící anektovat Tchaj-wan, a dost možná i další diktátorské režimy (Hamás, Sev. Korea, Írán aj.). To by bylo peklo na zemi.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Můj selský rozum mi říká, že prostor zabraný parkováním nemá mnoho společného s typem pohonu, takže ke zvýhodňování např. elektromobilů není žádný důvod. Chceme-li je "odměňovat" za nulové emise (které jsou ovšem vzhledem k našemu energetickému mixu velmi diskutabilní), jediným férovým nástrojem k tomu je spotřební daň - ta je a nejspíš by i měla vždycky být na benzín či naftu vyšší než na elektřinu, i když i na onu elektřinu by nějaká být měla. Myslím, že daň z elektřiny sice existuje, ale maloodběratelům se odpouští.