Když se mi narodil druhý syn, tchýně řekla,že vypadá jak kdyby nebyl synem svého otce. Je pravda, že podoba se ani trochu neshodovala s jeho starším bratrem. Narodil se vyvolávaným porodem po termínu, byl přidušený, museli jej křísit, poslední dny před narozením se mu nedařilo dobře. Měl tmavé chmýří na hlavičce,byl celý ščvrklý, no žádná krása. Dostal jméno, na které řekla tchýně, že takové doma dávali tomu největšímu chcípáčkovi ze zvířecí říše. Synek se měl ale velice k světu, bylo to takové pěkné, veselé a dá se říct, že bezproblémové dítě. Čím dál více chytal podobu svého bratra a svého otce. I dětská lékařka říkala, že kluci jsou jak jeden. Ve škole když přišly fotky z předvánočního focení, tak učitelka přišla za ním, aby je rozdělil které jsou jeho a které bratra. Věkový rozdíl mají 3,5 roku. Když se ho manžel ptal jak je rozpoznal, tak řekl, že podle svetru, ten mamka pletla mě. V období jejich studia si je pletli i kamarádi s kterými se často neviděli. Nepříjemně nesli když je poznávali starší, pro ně cizí lidé jen podle jejich podoby se svým otcem. Nyní už jsou hodně moc dospělí, podoba se změnila, ale ten, který jako by nebyl ani syn svého otce je mu stále hodně podobný. Letos před Vánoci si děda prohlížel své staré fotografie s vnukem, který mu tvrdil, že na té fotce je přece jeho taťka, nebyl, byl to děda .
Tento druh tzv. salámu a jiné nepečené cukroví jako rolády, kuličky,kávová zrna, čokoládu ap. dělávala mamka každý rok. Dával se tam někde 100% tuk jinde máslo. Neměla jsem to nikdy rada. Já jsem v dospělosti dělávala pouze mléčnou čokoládu a nepečenou roládu že Sunarky.
Jsou vhodné lázně pro všechny co mají lupenku? Bývalá spolupracovnice má lupenku velice viditelnou a rozšířenou. Často jsme jí radili využití lázní a její odpověď vždy byla, že ona s tím do lázní nemůže,že nejsou vhodné. Nemá žádnou hnisavou formu.
Já jsem jako dítě, i později dokud se vyráběl, milovala perník v čokoládě.Byly to dvě perníkové tužší placky, slepené povidli a polité vrstvou křupavé hořké čokolády. Stál myslím 2.40 Kčs.
My jsme navštěvovali školu od roku 1968 na vesnici. Po celou dobu školní docházky jsme žádné svačiny nedostávali. Nosili jsme si je všichni z domu. V koutě ve třídě stál džbánek s vodou, která sloužila k pití.
0
Sledujících
3
Sleduje
0
Sledujících
3
Sleduje
Když se mi narodil druhý syn, tchýně řekla,že vypadá jak kdyby nebyl synem svého otce. Je pravda, že podoba se ani trochu neshodovala s jeho starším bratrem. Narodil se vyvolávaným porodem po termínu, byl přidušený, museli jej křísit, poslední dny před narozením se mu nedařilo dobře. Měl tmavé chmýří na hlavičce,byl celý ščvrklý, no žádná krása. Dostal jméno, na které řekla tchýně, že takové doma dávali tomu největšímu chcípáčkovi ze zvířecí říše. Synek se měl ale velice k světu, bylo to takové pěkné, veselé a dá se říct, že bezproblémové dítě. Čím dál více chytal podobu svého bratra a svého otce. I dětská lékařka říkala, že kluci jsou jak jeden. Ve škole když přišly fotky z předvánočního focení, tak učitelka přišla za ním, aby je rozdělil které jsou jeho a které bratra. Věkový rozdíl mají 3,5 roku. Když se ho manžel ptal jak je rozpoznal, tak řekl, že podle svetru, ten mamka pletla mě. V období jejich studia si je pletli i kamarádi s kterými se často neviděli. Nepříjemně nesli když je poznávali starší, pro ně cizí lidé jen podle jejich podoby se svým otcem. Nyní už jsou hodně moc dospělí, podoba se změnila, ale ten, který jako by nebyl ani syn svého otce je mu stále hodně podobný. Letos před Vánoci si děda prohlížel své staré fotografie s vnukem, který mu tvrdil, že na té fotce je přece jeho taťka, nebyl, byl to děda .