Není to zkomolené suspicious?

Proč do kina? To snad dneska není potřeba chodit do kina jen kvůli tomu, aby se člověk dostal k cizojazyčnému filmu. Mimochodem, i v té škole někteří učitelé běžně využívají videa. Vyberou třeba pohádku odpovídající úrovně, pustí ji dětem a potom si s dětmi o té pohádce v angličtině povídají a celé to doplní aktivitami, které se k té pohádce vztahují. Nedávno jsem měla možnost jednu takovou hodinu angličtiny sledovat. A zírala jsem, jak dětem ta angličtina šla, jak se dokázaly už v té třetí třídě krásně domluvit. Dobrý učitel se dokáže přizpůsobit době, ve které učí, využít vymožeností, které mu doba skýtá, ku prospěchu věci. A své uplatnění jako učitel najde i v dnešní době.

Němčinu jsem měla jen krátce, ale učili jsme se ji podobně jako tu angličtinu. Stejně tak jsem se učila španělštinu a ivrit (moderní hebrejština). A co se týče těch filmů a seriálů, tak docela často koukám na něco v portugalštině, italštině nebo polštině a docela z toho pochytávám slovíčka asi, neb se mi občas stává, že si nezapnu titulky a všimnu si toho až třeba uprostřed a normálně rozumím.

Nějak nevím, proč by zrovna němčina měla být nějakou výjimkou. Potažmo nechápu, proč to podle vás platí jen o angličtině. V čem je podle vás němčina nebo angličtina tak speciální?

No ale proč si musí procvičovat paměť na něčem, co jim nejspíš k ničemu nebude? Proč si to to dítě nemůže procvičovat na něčem dle svého zájmu? Nebo na něčem, u čeho je větší pravděpodobnost, že to bude potřebovat?

A slovíčka opravdu není potřeba biflovat. Naopak si myslím, že už se to snad ani moc nedoporučuje. Už ani já jsem se od druhého stupně neučila slovíčka biflováním. Člověk prostě četl články, poslouchal ukázky a mluvil. Když nějaké to slovíčko neznal, našel si ho ve výkladovém (!) slovníku, nebo význam pochopil z kontextu. A slovíčka se naučil tak nějak mimoděk. A dneska je to už naprostá pohodička. Člověk se prostě začne koukat na filmy a seriály v angličtině a po nějaké době zjistí, že vcelku dobře rozumí, aniž by se nějak moc snažil.

Myslíte asi spíš pracovníků v sociálních službách, ne? Na práci sociálního pracovníka musíte mít VOŠ nebo VŠ v zákonem vymezených oborech. A ta náplň práce je trošku jiná, byť se v některých ohledech může překrývat.

O pečovatelky je nouze, takže směle do toho, pokud to chcete dělat. Ale v mnoha pobytových zařízeních je to také o spěchu. Nějaký velký čas na vybavování s klienty bych nečekala, od povídání a programů bývají v domovech jiní pracovníci. Pečovatelky musí zvládat hlavně fyzickou péče o klienty a případně i menší úklid. Takže spíš teda do nějaké pečovatelské služby. Nebo do asistenské. Pokud ale nemáte vzdělání v oboru, počítejte s tím, že si ho budete muset doplnit. A také s tím, že každý klient bude mít individuální plán péče a další plány, které budete muset dodržovat.

Během těhotenství na ultrazvuk rozhodně nečekáte. Gynekologové ho mívají vcelku běžně v ordinaci. A na ten lepší na screeningy také není problém se objednat, však je na ně určená doba, ve které se mají provádět.

Asistenta pedagoga musí škole schválit PPP/SPC. Je to zaměstnanec školy. PPP schvaluje i rozsah péče asistenta pedagoga. V případě, že není zrovna nutné, aby prováděl asistenci u dítěte, může pomáhat jiným dětem nebo učiteli. Je to pedagogický pracovník.

Osobní asistent není zaměstnancem školy ale nějaké jiné organizace, platí si ho ten, kdo ho potřebuje. Pravděpodobně se bude jednat o pracovníka v sociálních službách někoho s nižším zdravotnickým vzděláním.

Existuje také školní asistent, což není pedagogický pracovník a je to vlastně něco na způsob sekretářky pro učitele.

To jen tak na okraj, že těch druhů asistentů se ve školách pohybuje více, plete se to a vznikají pak zmatky.

Kromě pedagogiky mám vystudovanou i sociální práci a taky dost pracovních a rodinných zkušeností s lidmi v obtížné životní situaci, včetně lidí s fyzickým postižením, seniory a lidmi ve finanční nouzi. Není proto potřeba mě o těchto věcech poučovat, myslím si, že toho vím dost.

Že chci "dopřát" dítěti s diabetem, automaticky neznamená, že nechci "dopřát" důchodcům.

Prosím, nesnažte se ze mne dělat blbou. Vcelku se vyznám v příspěvcích na péči i v různým dalších příspěvcích a nárocích. Ano, není to ideální a jsou lidé, kteří systémem prostě propadávají, protože ten, kdo tvořil zákony evidentně něco nedomyslel (neznal) a protože některé pomůcky jsou drahé stejně jako ta péče, ale obecně se u nás na invalidy myslí, mají nárok na příspěvek na péči i na další příspěvky a na ID. Mají možnost domácí péče stejně jako ta holčička. Mají nárok zdarma na některé pomůcky. Vážně na mne tyhlety kecy o tom, jak pro invalidy nic, nezkoušejte.

Pokud jste invalidní nebo se o nějakého invalidu a máte pocit, že toho dostáváte málo, můžete zkusit kontaktovat třeba občanskou poradnu (sociální služba, která je zdrama), kde s vámi situaci proberou a třeba zjistíte, že máte nárok na něco, o čem jste nevěděla. Pokud ji v okolí nemáte, zkuste městský sociální odbor.

Za celou dobu, co si píšeme, jsem nepřišla na to, o co vám jde. Pokud vás něco něco trápí, máte špatnou náladu a vše vás štve, můžete si o tom zkusit popovídat třeba v rámci nějaké online sociální služby nebo využít místní krizovou intervenci. Na trápení nemusíte být sama 🙂 A udělejte si nějakou radost.

Já jsem si vybrala takový obor, kde je dělat něco "navíc" vcelku běžné a nevadí mi to. Ráda dělám věci tak, abych z nich měla dobrý pocit, takže bych tak jednala asi všude. A vystudovat povinně zdravotní sestru by mne asi poměrně dost bavilo. Já se nové věci učím moc ráda 🙂.

Zaměstnávat kvůli těm pár okamžikům a takovým maličkostem asistenta, to mi přijde naprosto zbytečné. Jestli to tak někdo chce, tak ať. Mně osobně to přijde praštěné. A pro rodiče zbytečně finančně nákladné, zvlášť vezmeme-li v úvahu, že příspěvek na péči bude v jejich případě nic nebo pár stovek.

Byla jsem státní i nestátní zaměstnanec a já v tom nevidím nějak rozdíl. A navíc jsem jasně psala, že si myslím, že skutečně myslím, že se jim to nařídit nesmí (těm učitelům). A ani bych to nechtěla. Pokud se na to někdo necítí, neměl by to dělat, osobně nerozumím tomu, proč je to pro někoho takový problém a za mne by si s něčím takovým měl učitel v pohodě poradit, není to přece odsávání chrchlů nebo krmení PEGEM nebo tak něco podobného, ale pokud to někdo dělat nechce, ať to nedělá, než aby to nějak podělal. Nicméně, já si myslím, že učitel je v tomto směru (po zaučení) dostatečně vzdělaný na to, aby tento úkon mohl provádět. Vždyť ti učitelé snad mají absolvované i nějaké zdravotní předměty (alespoň já měla somatologii a somatopatologii a zdravotní nauku).

Ne nemyslím si to, jak jsem již psala, musí ji předepsat lékař. A samozřejmě, že to není možné tam, kde tato možnost neexistuje nebo nemá kapacitu jezdit za dítětem do školy (nicméně tato služba mi přijde poměrně dost rozšířená). Myslela jsem si, že to docvakne snad každému.

A proč by to dělali učitelé? Co třeba proto, aby tam to dítě mohlo chodit? Nebo proto, že na tom v dnešní době opravdu není zase nic tak složitého? Já bych se o to klidně starala, mně takové věci neva.

Fakt nechápu, o co vám v těch vašich příspěvcích jde. Jen jsem upozornila na další možnost, jak podobné situace řešit s tím, že to třeba může být pro někoho užitečné. Nikoho do daného řešení nenutím, nikomu ho nevnucuji, nikde netvrdím, že je to snadné. O co vám jde? Co se snažíte sdělit? Jste učitelka, které vadí, že by po ní někdo mohl chtít něco navíc?

Ale v domácí péči pracují zdravotníci, proto to radím, že je tu ještě tahle možnost.

Jinak na tu pumpu může být pověřen zaměstnanec školy, ale myslím, že skutečně není možné to vyloženě nařídit, jen ho pověřit. A měl by být řádně proškolen.

Pokud by téma někoho více zajímalo, lze podrobné informace najít např. na stránkách Inzulínku, z.s.

Odkaz  

Dobrý den, relativně nově existuje možnost chození domácí péče i do školských zařízení. Možná by to mohlo v některých případech pomoci třeba při té cukrovce, hlídání inzulínu by se tím mohlo přehodit na domácí péči. Domácí péči předepisuje lékař a je zdarma. Jen tak pro info, třeba se to bude někomu hodit, ať už má jeho dítě cukrovku nebo nějaký jiný zdravotní problém.

Jé, tak to je super příběh. Jste mě pobavila :-)

Však vás k tomu nenutím 🙂. Jak jsem psala, není to pro každého. Člověk k tomu musí mít prostě povahu.

A se špinavým oblečením si pračka většinou poradí, bláto je ještě pohodička.

V poho, není to pro každého. Ale já se u toho pobavila a pár lidí okolo holt taky. Není přece potřeba se brát pořád vážně. A špína? Jako že jsem v obchodě, držím tam za madlo vozíček, který přede mnou měl v ruce bůh ví kdo a byl naposledy mytý bůh ví kdy (a možná si koupím rohlík a sním rohlík, na který předtím někdo sahal špinavou rukou a naprskal na něj množství virů a bakterií) a pak budu vyšilovat z toho, že jsem se poválela po zemi, kterou tam myjí minimálně jednou denně a táhne z ní dezinfekce na sto honů?

No... nejspíš někde v kočárku. A nebo jsem se možná někde válela vzteky po zemi :-D

Když tohle udělala dcera v obchodě, tak jsem sebou taky švihla na zem a napodobila ji. A okamžitě byl klid. Dcera se na mne podívala, vytřeštila oči, nechápavě zatřepala hlavou ze strany na stranu a prohlásila, že se chovám jako blázen, já jsem kontrovala tím, že se chovám stejně jako ona a dál už se šlo v klidu.