Děkuji za váš pohled, Radko. Chápu, že máte silný názor na to, jak vést děti a lidi obecně, ale musím se zeptat – kde by podle vás měla být hranice toho, kdy a jak zasahujeme do svobod ostatních? Pokud nejste pro svobodu, kdo by měl rozhodovat, co je pro druhé správné? Vy? Někdo jiný? A kdo určí, že ten, kdo rozhoduje, má vždy pravdu?

Vaše zkušenost s výchovou dcery je jistě inspirativní, ale co když jiný rodič uplatní stejný přístup a jejich dítě skončí znechucené, bez motivace a odporující všem povinnostem? Nejsme všichni stejní, a co funguje u jednoho, může selhat u druhého. Jak byste zabránila tomu, aby někdo jiný „minimalizoval lenost“ tak, že zasáhne do vašeho života způsobem, který vám nevyhovuje? Je správné vnucovat pravidla ostatním jen proto, že věříme, že víme, co je pro ně nejlepší?

Historie ukazuje, kam takové přístupy vedou. Kolikrát už někdo tvrdil, že „lidé musí být chráněni před sebou samými“, a skončilo to katastrofálně? Kdo z nás má patent na rozum, aby mohl určovat, co je pro ostatní dobré?

Souhlasím, že pohodlnost a lenost mohou být problém, ale zároveň věřím, že skutečný úspěch má hodnotu jen tehdy, když je výsledkem vlastní vůle, nikoli donucení. Jinak se snadno stane, že „úspěch“ není skutečný, ale jen poslušnost pod tlakem, a jakmile tlak zmizí, zmizí i výsledky. Je to něco, co chcete pro ostatní lidi – život bez vlastní volby, kde jsou jen figurkami v rukou těch, kteří si myslí, že vědí lépe?

Vypnou hlavni jistic na daný byt a je to. Nechápu,proc by to nemelo jit u normalniho bytu.

Na ubytovnách to mají smluvně ošetřené tak, že když nezaplatí 2 dny, odpojí elektřinu, pokud nezaplatí do 4. dne, mohou jim za přítomnosti policie otevřít byt, věci vystěhovat a vyměnit zámek. Je divné, že u smluv na normální by to nejde nebo ano?

Myslím, že jste popsala důležitou část výchovy – někdy je potřeba děti nasměrovat, protože samy si často neuvědomí, co je pro ně dobré. Překonávání sama sebe a budování návyků je rozhodně cenná dovednost, kterou sport skvěle rozvíjí. Taky souhlasím, že výchova není o tom nechat děti dělat jen to, co se jim zrovna chce.

Na druhou stranu je rozdíl mezi vedením a tlakem. Když děti cítí podporu a vnímají sport jako něco pozitivního, co je obohacuje, často si k němu najdou cestu samy – jako vaše děti, které ho teď milují. Ale pokud se přístup přežene a všechno se změní v povinnost, může to vést spíš k odporu nebo frustraci. Ne každý tlak totiž nutně vyústí v lásku ke sportu, a ne každé dítě to unese stejně dobře.

Jde o to najít rovnováhu mezi vedením a ponecháním určité svobody. Výchova je o tom dětem ukázat cestu, ale ne je po ní tlačit silou. Když je naučíme, že sport má smysl a může být zábavný, budou ho dělat rády, i když to někdy bude těžké. Překonávání výzev by mělo vycházet z vnitřní motivace, ne jen z vnějšího tlaku.

Máte pravdu, že překonávání pohodlnosti je klíčem k úspěchu. Ale zároveň bychom měli respektovat, že každé dítě je jiné – a ne každé si najde lásku ke sportu stejným způsobem. Klíč je asi v tom, aby si děti postupně našly svoji vlastní cestu, byť s naší pomocí. To jim dá nejen dobré výsledky, ale i skutečnou radost z toho, co dělají.

Díky za názor, Radko. Rozumím, že vidíte svobodu spíš jako zdroj problémů, než jako hodnotu. Rád bych na to ale nabídl jiný pohled. Svoboda sama o sobě není prázdný výraz, ale prostředek, který lidem umožňuje volbu – ať už dobrých, nebo špatných rozhodnutí. To, že někdo ve svobodné společnosti končí na ulici nebo fetuje, není selhání svobody, ale spíš selhání systému, který by měl těmto lidem nabídnout pomocné řešení, a komunity, která by je mohla podpořit.

Co se týče sportu, máte pravdu, že bez disciplíny a tvrdé práce se nikdo nestane druhým Jaromírem Jágrem. Ale otázkou je, jestli by mělo být takové „nucení a dril“ nařízené shora, nebo jestli to má vycházet z osobní motivace a podpory okolí. Jágr není nadčlověk, to souhlasím, ale jeho úspěch není jen výsledkem drilu – je to kombinace talentu, podpory a jeho vlastní obrovské vůle. Ne každý musí být Jágr, a ne každý by měl být nucen, aby se o to pokoušel.

Navíc, vrcholový sport není pro každého. Pokud do něj děti tlačíme jen skrz tvrdý dril, můžeme víc škodit než pomáhat. Mnoho lidí může sportovat jen proto, že je to baví, přináší jim to radost a zdraví – a to je v pořádku. Sport by měl být o volbě, nikoli o povinnosti, protože když něco děláme z donucení, snadno ztratíme motivaci a smysl toho, co děláme. Svoboda v tomhle smyslu znamená dát každému šanci najít si svou vlastní cestu – a to je něco, co bychom měli spíš podporovat než zavrhovat.

Sportoviště byla za komunistů v dezolátním stavu. Fotbalové stadiony byly v drtivé většině pokryty škvárou či pískem, hokejových stadiónu bylo také poskrovnu o tenisových kurtech ani nemluvě,dnes jsou téměř v každé vesnici, dřív jich bylo pouze pár na celém okrese.

No já si teda pamatuju že jakmile nebylo počasí na ven tak doma byla děsná nuda. Venku jsme se poflakovali s partou

I kdyby ten samý systém byl teď, nefungoval by.

Ten systém byl založený na tom že vlastně děti neměly moc co dělat a dobrovolně chodily někam kam by dnešní děti chodit nechtěly.

No tak kamaráde ty vůbec nevíš o čem mluvíš. Teoretik Kalouskovského ražení. Dnešní sport který sice děti milují stojí na maximální obětavosti rodičů, což ve výsledku totálně ničí soužití těch rodin. Sport stojí tolik financí a času, že většinu sportů středně příjmová rodina se dvěma sportovci doma nemůže dát. Běžný případ hokej + doplňkový sport na průměrné úrovni: dvě děti = 2 x 150 000,-Kč ročně. Všechen volný čas musí rodina věnovat sportu. Ne skutečně to není pouze o vození v autě na sportoviště, ale spíše o tom že rodič nahrazuje partu kluků hrající fotbálek venku, tenis atd. od malička do cca 14 let. A to s tím, že to dělá opravdu z lásky ke sportu a ne jako pózu či ambice. Takže pokud byste vstal od knížky a navštívil např. zimní stadion tak kupodivu zjistíte skutečnost, že přes 80% hokejových rodin je rozvedeno, protože ten finanční a časový tlak rodiny prostě neustojí. Díky lidem jako vy jsou Češi nejvíce vypasený národ v Evropě

Článek líčí rozpad sportovního systému po roce 1989 jako ztrátu, protože dřív jsme měli skvělé výsledky. Jenže úplně opomíjí, jak obrovskou cenu jsme za to platili. Tyhle úspěchy nevznikaly díky přirozenému nadšení lidí pro sport, ale kvůli centralizovanému státnímu aparátu, který tvrdě diktoval, kdo bude trénovat, jak a proč. Sport tehdy nebyl o radosti nebo svobodném rozhodování, ale o tom, že měl sloužit jako nástroj propagandy a důkaz síly režimu.

Děti byly od malička vybírané a tlačené do sportovního drilu. Na jejich přání nebo svobodu se nikdo neptal. Stát rozhodoval, co je důležité, a obětoval individuální životy ve jménu medailí a prestiže. Když pak tenhle aparát zmizel, logicky s ním zmizely i výsledky na úrovni, kterou zajistil pouze donucením a penězi od všech.

V svobodné společnosti je sport o dobrovolnosti a radosti, ne o tlaku a propagandě. Ano, výsledků je méně, ale jsou opravdové, nejsou vykoupené zničenými životy. Není možné mít obojí – svobodnou společnost a zároveň úspěchy, které stálý státní dril vynucoval. Místo nostalgie po starém systému bychom měli ocenit svobodu a hledat způsoby, jak sport podpořit tam, kde o něj lidé přirozeně stojí.

Méně medailí neznamená neúspěch. Znamená to, že naše společnost má jiné priority – respekt k lidské svobodě, což je mnohem cennější než uměle vyrobené výsledky.

Článek líčí rozpad sportovního systému po roce 1989 jako ztrátu, protože dřív jsme měli skvělé výsledky. Jenže úplně opomíjí, jak obrovskou cenu jsme za to platili. Tyhle úspěchy nevznikaly díky přirozenému nadšení lidí pro sport, ale kvůli centralizovanému státnímu aparátu, který tvrdě diktoval, kdo bude trénovat, jak a proč. Sport tehdy nebyl o radosti nebo svobodném rozhodování, ale o tom, že měl sloužit jako nástroj propagandy a důkaz síly režimu.

Děti byly od malička vybírané a tlačené do sportovního drilu. Na jejich přání nebo svobodu se nikdo neptal. Stát rozhodoval, co je důležité, a obětoval individuální životy ve jménu medailí a prestiže. Když pak tenhle aparát zmizel, logicky s ním zmizely i výsledky na úrovni, kterou zajistil pouze donucením a penězi od všech.

V svobodné společnosti je sport o dobrovolnosti a radosti, ne o tlaku a propagandě. Ano, výsledků je méně, ale jsou opravdové, nejsou vykoupené zničenými životy. Není možné mít obojí – svobodnou společnost a zároveň úspěchy, které stálý státní dril vynucoval. Místo nostalgie po starém systému bychom měli ocenit svobodu a hledat způsoby, jak sport podpořit tam, kde o něj lidé přirozeně stojí.

Méně medailí neznamená neúspěch. Znamená to, že naše společnost má jiné priority – respekt k lidské svobodě, což je mnohem cennější než uměle vyrobené výsledky.

Jo jo, všechno bylo všech a nikdo neměl nic. Tak hurá do toho.

Je dost rodin co nikdy nepracovali a přitom si žijou jak prasata v žitě. Diky státním dávkám se jím ani moc nedivím. Já se ženou a 16 letou dcerou máme zbídou do hromady 38 tisíc na měsíc. A tyhle penize se vyplácí jednomu člověku v rodině, to se to pak krásně žije.

Výsměch, pokud má někdo hotovost, měl by ji využít do doby, než si najde nový zdroj obživy.Asi se mají nezaměstnaní dobře,když se x krát ročně stěhují a vždy vyhazují nábytek, jezdí v autech, po každé dávce velkoryse slaví, bez ohledu, jestli někoho ruší,atd.

I u nás žily zeny po staleti v kuchyních, na veřejnost chodily jen výjimečně, nemely volebni právo a mohly vykonávat jen některá zaměstnání. Nemeli bychom se k tomu vrátit?

Levny plyn byl vlivovy nastroj totalitniho rezimu, ktery tim mohl manipulovat Evropou. Stejneho rezimu, ktery nas ma na seznamu nejvetsich nepratel. Jak realne si predstavujete, ze by se tohle dalo obnovit? My mame hlavne nedostatecne kapacity vyroby, protoze jsme zaspali. V dobe prosperity se tu do energetiky vubec neinvestovalo. To neni problem green dealu. Ten nam dava sanci se posunout dopredu. Je to problem nas. Ale bohuzel jsme si zvykli porad hledat chybu nekde jinde.

O jakých nových kapacitách výroby mluvíte? Nové uhelky, nebo dokonce jaderné elektrárny? Nebo si tu nějak kouzelně ze vzduchu vysublimujeme plyn, případně přímořské větrné podnebí, nebo snad saharské slunce? Případně o víkendech zadarmo a v rámci novodobých akcí Z půjdete někam kopat trubky pro novou vodní elektrárnu? 😄

Je to problém sociálních inženýrů, kteří si po vzoru feudalismu, fašismu a socialismu vzali do hlavy, že těch vyvolených bohatých může být jen pár. To je celý smysl zeleného šílenství. A ani se tím netají.

Náš problém je jen v tom, že jsme je z jejich teploučkých křesílek ještě nevykopali.

Otázka je, jak to zařídit, když si vláda odhlasovala korespondenční volby. Nesmíme se bát nazývat věci pravými jmény. Vláda neumí hospodařit a máme za to zaplatit všichni, nejvíce ti nejchudší, nejzranitelnější. Takové poradenství je k ničemu. Je třeba mít levnější energie, plyn a tím se zlevní vše a problém bude vyřešen. Řešením není zahánět nebohé důchodce do kouta a počítat jim, kolik vody spotřebovali na mytí, kolik elektřiny a plynu na to, že uvařili, vyprali. A ještě je chodit otravovat do bytu. To je strašné.

Díky své práci jsem už prošel hodně typů panelových domů v různých městech.Můžete mi prosím upřesnit v kterém městě na kterém sídlišti najdu domy o kterých píšete?

Tedy panelové domy s vlastní kotelnou.

Zajímalo by mě kde tam jsou vyvedeny komíny a další tech.detaily(to už si potom dohledám sám) děkuji

Jedna technická. Kdyby na to reagoval ihned, dokázali by ho lékaři zachránit, když není protijed?