Dovolím si přidat několik svých postřehů z letošní srpnové dovolené, již jsme spravedlivě rozdělili na Podněsterskou moldavskou republiku a vlastní Moldavskou republiku. Co se týká připomínek časů SSSR, autorka naprosto vystihla. Je tomu přesně tak. Kdo chce, může si tyto připomínky vychutnat tzv. podle gusta každého soudruha. Kdo chce žít podle dnešních zvyklostí, nic a nikdo mu v tom nebrání. Vše všude fungovalo k naší spokojenosti. Všichni velmi ochotní, přátelští, snažící se vyjít vstříc.
Autorka popisovala propagaci místního zboží. Souhlasí. Třeba ovoce, které jsme si v tržnici koupili pod názvem broskve, chutnalo jako broskve, které jsem jedl jako malé dítě. To, co se zde pod tím názvem prodává dnes, je ovocem zcela jiným. A co bych v dnešní době zejména vyzdvihl, byl pocit bezpečí, ať jsme byli kdekoli, v Tiraspolu, v malých městech, nebo třeba v rozsáhlém samostatně stojícím osiřelém památníku druhé světové války, který byl bez jakéhokoli dozoru či dohledu, uprostřed polí.
Veřejnou dopravu jsme nepoužili, k vidění byly jak trolejbusy popsané v článku, tak trolejbusy moderní, s klimatizací. Podobně tomu bylo i následně v Moldávii. Cenově v supermarketech levnější proti Česku tak o 20 procent, služby o 50 a více. Ve srovnání s Moldávií rozhodně levněji. Kdo chce vidět zajímavé srovnání zemí v rámci poklidné dovolené, rozhodně doporučuji. Při individuálním cestování je trochu problém se tam dostat. Asi jedinou přijatelnou možností se nakonec ukázalo půjčit si v Kišiněvě na letišti auto (cenově podobné jako v Česku). Vyhněte se však lokálním půjčovnám.
Zajímavé čtení, díky zaň.
Už trochu něco pamatuji, ale vím, že dříve jsem byl také posedlý dálavami typu Indie, Vanuatu a podobně.
Nějak mne to poslední dobou ale přešlo, snad trochu i pod vlivem postupující globalizace. A jak můj syn dospívá, jezdíme spolu. Zaměřili jsme se na evropská, námi dosud nepoznaná, mista. A že jich je. Letos jsme polovinu dovolené strávili v Podněstří. Byla jste tam? Jedním slovem "super". Pravda, místo angličtiny, rukou a nohou tam dveře k místním lidem otevírá ruština. Ale ty odezvy, jak místní reagují, když vidí, že se na ně snažíte mluvit jejich mateřštinou, jsou opravdu fantastické. Vím, že je na toto území nasazována vepřová hlava, ale není tomu tak. Po celou dobu jsme se cítili naprosto bezpečně a lidi, všichni lidi, které jsme potkali, byli jednoduše skvělí.
Právě jsme se se synem vrátili z nádherné dovolené v Podněsterské moldavské republiky, na kterou všichni a všude doslova "nasazují psí hlavu". Lidé skvělí, všude klid, pořádek. Pravda, mluvím plynně rusky, což je tam velikou výhodou, ale syn se anglicky, co potřeboval, domluvil také.
Všem doporučuji.
První poločas jsem neviděl, tedy ani zapřený roh. Viděl jsem celý druhý poločas a po jeho skončení jsem si řekl, že za takový výkon by se nemuseli stydět ani Berbrovi koně v Plzni.
Při té příležitosti si dovolím ještě jeden postřeh. Už to trvá nějakých možná deset roků. Ať už na MS, ME, či v evropských pohárech (LM), pokud hrají Francie/Itálie/Španělsko, respektive kluby z těchto států, proti soupeři ze států neležících u břehu Středozemního moře, na taková utkání jsou ve většině případů nasazováni rozhodčí ze zbylých dvou států. Ne že by to platilo úplně bez výjimek, ale přes 80 procent to bude.
Nevěřím tomu, že by to byla náhoda.
Tak doufejme, že se normální Francouzi před volbami nenechají fotbalisty nijak ovlivnit a volit budou podle svého rozumného rozhodnutí. Je to jedna z posledních šancí, jak Francii zachránit pro budoucí generace Francouzů. Bude-li promarněna, další už pravděpodobně nebude. Už bylo promarněno příliš mnoho času. Přeji Le Pen absolutní většinu v parlamentu, aby nebyla nucena dělat ústupky případným koaličním partnerům.
Špinavé schody?
Tak je třeba je umýt.
Ale odshora, jinak to je k ničemu.
Pokud jsme v 1. lize o každém víkendu svědky toho, že co je dovoleno pánu, není dovoleno kmánu, abychom si následně v pondělí či v úterý poslechli vyjádření komise rozhodčích, že rozhodnutí rozhodčích byla správná. Že opravdu zákrok na jednom hřišti byl posouzen přesně opačně než na hřišti druhém. To v lepším případě. V horším případě opačně posouzen na opačných stranách téhož hřiště. Ať už se jedná o VPK, PK, napomenutí, vyloučení, cokoli.
Tak jak to asi tak může vypadat v krajských/okresních soutěžích, kde toho je svědkem o několik řádů nižší počet lidí...?
Očekával jsem od milovnice kávy profesionální recenzi nabízené kávy v jednotlivých provozovnách. Ani ne snad z pohledu toho, kolik a jakého si kdo do kávy přidá mléka nebo jakým druhem sladkostí její chuť přebije.
Ze svých zkušeností bych Vám v centru Prahy doporučil Café Ebel v Kaprově ulici s obměňovanou nabídkou několika druhů kávy z různých koutů zeměkoule. Vyzkoušejte jednu po druhé a určitě si některé z nich zamilujete. V jiné oblíbené kavárně, tentokrát v Novém Městě, Cafeidoskop v Lazarské ulici mívají vynikající kávu z Guatemaly. A připraví Vám ji opravdu profesionálně.
Dobrou chuť!
Je třeba si uvědomit, že jsou to všechno spojené nádoby. Má-li být funkčním tzv. průběžný důchodový systém, musí existovat dostatečně velká skupina, jež jej financuje. A nyní pozor na rozdíl mezi výrazy "financuje jej" a "existuje". Ono to totiž není totéž. V ČR chybí jakákoli podpora porodnosti, jež by směřovala k tomu, aby měl důchodový systém kdo financovat. Kdo má nárok na tzv. přídavky na děti. Ten, když to zjednodušíme, kdo má nízké příjmy a/nebo hodně dětí. Ať už se jedná o jeden, druhý nebo oba případy, pravděpodobnost, že právě potomci příjemců těchto dávek budou v budoucnu tahouny ekonomiky a významnými přispěvateli do důchodového systému je, řekněme to kulantně, nízká.
Je třeba položit základy důchodového systému na tom, kolik do něj potomci jednotlivých budoucích příjemců budou přispívat. Troufnu si tvrdit, že by tato část měla tvořit polovinu důchodového výměru. Rodiče by tím byli motivováni vychovat a vzdělat své děti co nejlépe, a pokud by byli úspěšní, jich mít případně i více. A na opačné straně pokud by měl někdo potomků deset a oni do systému v dospělosti přispívali minimálně (nebo vůbec), tací rodiče by ze své plodnosti neměli v důchodovém věku profitovat.
Kdo děti nemá, ať už proto, že nechce, nebo že nemůže, tuto část důchodu využívat holt nemůže. A je to spravedlivé, byť se mnou řada lidí souhlasit nebude.
ŘÁDNÁ výchova každého dítěte stojí rodiče hodně přes milión korun. A kdo děti nemá/mít nemůže, tuto částku může investovat do svého důchodového zabezpečení (na rozdíl od těch, již investovali ony sumy do ŘÁDNÉ výchovy svých potomků).
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Doporučuji v supermarketech zcela přestat sledovat ceny u zboží uvedené velkými čísly a soustředit se výhradně na drobná čísla zpravidla v pravém dolním rohu vyjadřující tzv. měrnou cenu.
Jedině tak zjistíte, že po vás obchod požaduje například za kilogram nakrájených osolených bramborů klidně 500 korun i více, a pak každého třeba ten nepoměr napadne a rozhodne se snáze, zda si ten nesmysl koupí.
Pravda, většinou je na ta čísla potřebná lupa (nebo alespoň synovy oči, jde-li se mnou), ale vězte, že se to vyplatí.
2 odpovědi