Tak jistě. Pravý Pick lze koupit i pod 700, v supermarketu běžně za 800 za kilogram. Ve srovnání s např. Pringles chipsy za 560 je to bezesporu nesrovnatelně výhodnější a chutnější.

Doporučuji v supermarketech zcela přestat sledovat ceny u zboží uvedené velkými čísly a soustředit se výhradně na drobná čísla zpravidla v pravém dolním rohu vyjadřující tzv. měrnou cenu.

Jedině tak zjistíte, že po vás obchod požaduje například za kilogram nakrájených osolených bramborů klidně 500 korun i více, a pak každého třeba ten nepoměr napadne a rozhodne se snáze, zda si ten nesmysl koupí.

Pravda, většinou je na ta čísla potřebná lupa (nebo alespoň synovy oči, jde-li se mnou), ale vězte, že se to vyplatí.

Dovolím si přidat několik svých postřehů z letošní srpnové dovolené, již jsme spravedlivě rozdělili na Podněsterskou moldavskou republiku a vlastní Moldavskou republiku. Co se týká připomínek časů SSSR, autorka naprosto vystihla. Je tomu přesně tak. Kdo chce, může si tyto připomínky vychutnat tzv. podle gusta každého soudruha. Kdo chce žít podle dnešních zvyklostí, nic a nikdo mu v tom nebrání. Vše všude fungovalo k naší spokojenosti. Všichni velmi ochotní, přátelští, snažící se vyjít vstříc.

Autorka popisovala propagaci místního zboží. Souhlasí. Třeba ovoce, které jsme si v tržnici koupili pod názvem broskve, chutnalo jako broskve, které jsem jedl jako malé dítě. To, co se zde pod tím názvem prodává dnes, je ovocem zcela jiným. A co bych v dnešní době zejména vyzdvihl, byl pocit bezpečí, ať jsme byli kdekoli, v Tiraspolu, v malých městech, nebo třeba v rozsáhlém samostatně stojícím osiřelém památníku druhé světové války, který byl bez jakéhokoli dozoru či dohledu, uprostřed polí.

Veřejnou dopravu jsme nepoužili, k vidění byly jak trolejbusy popsané v článku, tak trolejbusy moderní, s klimatizací. Podobně tomu bylo i následně v Moldávii. Cenově v supermarketech levnější proti Česku tak o 20 procent, služby o 50 a více. Ve srovnání s Moldávií rozhodně levněji. Kdo chce vidět zajímavé srovnání zemí v rámci poklidné dovolené, rozhodně doporučuji. Při individuálním cestování je trochu problém se tam dostat. Asi jedinou přijatelnou možností se nakonec ukázalo půjčit si v Kišiněvě na letišti auto (cenově podobné jako v Česku). Vyhněte se však lokálním půjčovnám.

Asi když "mys", tak i "mystička". Někdo v tom asi vidí totožný slovní základ. Nebo alespoň jeho část.

Zajímavé čtení, díky zaň.

Už trochu něco pamatuji, ale vím, že dříve jsem byl také posedlý dálavami typu Indie, Vanuatu a podobně.

Nějak mne to poslední dobou ale přešlo, snad trochu i pod vlivem postupující globalizace. A jak můj syn dospívá, jezdíme spolu. Zaměřili jsme se na evropská, námi dosud nepoznaná, mista. A že jich je. Letos jsme polovinu dovolené strávili v Podněstří. Byla jste tam? Jedním slovem "super". Pravda, místo angličtiny, rukou a nohou tam dveře k místním lidem otevírá ruština. Ale ty odezvy, jak místní reagují, když vidí, že se na ně snažíte mluvit jejich mateřštinou, jsou opravdu fantastické. Vím, že je na toto území nasazována vepřová hlava, ale není tomu tak. Po celou dobu jsme se cítili naprosto bezpečně a lidi, všichni lidi, které jsme potkali, byli jednoduše skvělí.

Jistěže je to stále evidováno, ale přihlédnout jako k přitěžující okolnosti k tomu po zahlazení nelze. A podmíněně odložený trest odnětí svobody je zahlazen uplynutím zkušební doby, nerozhodne-li soud, že se odsouzený ve zkušební době neosvědčil.

K trestu uloženému v roce 2012 soudkyně přihlédnout nemohla, protože už byl s největší pravděpodobností zahlazen.

Deset roků je maximální možná délka trestu zákazu činnosti podle zákona.

Budete se divit, ale vrátili jsme se před týdnem z dovolené v Tiraspolu a u pokladen všech supermarketů, které jsme navštívili, se pokladní nejprve zeptá, přeji-li si tašku, a následně do ní namarkované zboží uloží.

V ČR to funguje tuším pouze v Delmartu.

Inu, Švýcar, Kamerunec, všechno jedno. Hnedle vedle.

Právě jsme se se synem vrátili z nádherné dovolené v Podněsterské moldavské republiky, na kterou všichni a všude doslova "nasazují psí hlavu". Lidé skvělí, všude klid, pořádek. Pravda, mluvím plynně rusky, což je tam velikou výhodou, ale syn se anglicky, co potřeboval, domluvil také.

Všem doporučuji.

To souhlasí, RUR nebylo za co utratit. Vzpomínám, že jsem veškeré zbylé na letišti před odletem utratil v tamním buffetu za porcovanou instantní kávu, nemoha už koupit více vodky...

To jsme do NDR řešili tak, že se do CDP zapsala cesta na 10 dnů, koupil jsem DDM 800 a za dva dny se jelo zpět. Nikdy s tím problém nebyl.

V roce 1974 nevím, odveden jsem byl až 1979, ale potom už se při cestách do států VS/RVHP odevzdávat nemusely. Do NDR jsem jezdil několikrát ročně, do MLR alespoň jednou ročně a ani po OH 1980 do SSSR jsem vojenskou knížku neodevzdával nikdy.

Dovolím si dotaz.

Proč žitný kvásek?

Uznávám, že se skladbou svých chuťových preferencí občas odlišuji od průměru, ale za sebe mohu prohlásit, že chléb, u něhož byl použit pšeničný kvásek je nesrovnatelně chutnější než s žitným.

Souhlasí, skripta soudruha Hudce byla miniaturní. Obdržel jsem od něj "za lidovku" se slovy, že pro studenta žurnalistiky je nepřípustné neznat datum vydání prvního čísla časopisu Jiskra (v Rusku). Pro úplnost dodám, že jsem se zmýlil o přesně 24 hodiny... Už si dnes nevzpomenu, zda jsem zaměnil pátého za šestého nebo naopak.

Zkoušku bez zkoušení za "výtečně" nad šálkem ranní kávy jsem absolvoval také, při předtermínu z němčiny.

K soudruhu děkanovi a své "oblíbenosti" u něho musím doplnit, že o moji osobu se v té době už intenzívně zajímala StB, o čemž soudruh děkan bezpochyby velmi dobře věděl.

Tedy spíše soudruha Hudce...

Dobré ráno a děkuji za odpověď. Tamtéž mně pan Berka logiku přednášel v roce 1980(?). Pana Kováříka pamatuji rovněž.

Super byla paní Vichnarová a Drncová.

O hodně horší vzpomínky mám na pana Hudce ...

Kde Vám docent Berka přednášel? Smím-li se tedy zeptat.

Ten mzdový medián CZK 36651 pro hlavní město je jako opravdu aktuální? Mám pocit, že je to dost zastaralý údaj.