Nikoliv mýtus, ale zkušenost: i když mi "rychlou" volala lékařka přímo z ordinace s tím, že je podezření na mozkovou mrtvici, tak sanitáři "bezpečně poznali", že jsem dehydrovaná hysterka. Kdybych v nemocnici nespadla ze židle, nejspíš by mě zkusili vyhodit na ulici. Teprve přivolaný lékař se pořádně vyděsil a pak už se kolem mě kmitalo, protože jsem tu mrtvici opravdu měla.

A zážitek druhý: dispečer opakovaně odmítl poslat sanitku s tím, že ležící muž je ožralý a zfetovaný a nebude zbytečně obtěžovat doktory. Pomohla až přivolaná Policie. Nadvakrát zlomená ruka a zánět mozkových blan jaksi s intoxikací alkoholem příliš nesouvisí, že?

Tolik k vašemu mýtu, že se vždy v klidu domluvíte....

To je zase blábol. Namísto nesmyslných keců, že zvěrinu musíme vyvážet si projděte obchody. Pokud vůbec najdete zvěrinu v nabídce, tak mraženou za naprosto nesmyslnou cenu. Umím spárkatou vykuchat i stáhnout, ale neumím ji sehnat, pokud není myslivec přímo v rodině. Bažanta nebo zajíce jsem nepotkala řadu let.

Ano, aby to nebyl plochý text o ničem, tak si aspoň kopneme do školství. To přce zabirá, že?Typická novinářská ubohost.

Hmmm.....vydělával jsem, měl jsem několik sportů, kamarády....o rodině nikde ani slovo.

Dokud byl zdravý a užíval si s kamarády a žena lítala kolem dětí a domácnosti, bylo všechno ok. Teď jsou děti dospělé a když si chce žena konečně taky po práci někam vyrazit nebo si sednout s kamarádkami, tak má sedět doma s manželem a poskytovat mu plný servis. Tak to je fakt dojemný příběh.

I když je pán nemocný, tak by se mohl zamyslet, kolik toho on dělá pro rodinu? Chápu, že s rakovinou asi nebude prát ani vařit, ale objednat ženě kytku nebo občas s ní zajít do restaurace by asi dokázal, ne?

Možná by stačilo se na schůzky řádně připravit. Po 36 letech na různých středních školách řeknu asi tolik, že ke mě chodili i rodiče, kteří nebyli na jediné schůzce na ZŠ a často jeli ve dvou i dvě hodiny. Protože jsem s nimi komunikovala že zájmu a ne z povinnosti. Protože si došli popovídat a věci typu rozpočtu školy dostali dopředu mailem, takže se na ně i ptali. A protože byli zvědaví, kdo se jim stará o děti. Přistupovat k tomu jako k činnosti za trest je hodně špatně - že strany učitele.

Zatim všechny první dámy spravovaly nadaci, a určitě ne zadarmo. Měly co dělat, o co se starat a bylo na mě vidět.

Tohle je poprvé, co první dáma, navíc s vlastním přijmemv podobě výsluh, natahuje ruku po cizím.

A nestojí náhodou v té první linii rodina? Neměli by rodiče vysvětlovat dětem, co je realita, jak ji rozpoznají a že mít vlastní názor neznamená tupě papouškovat mainstream?

Jedním dechem se zveřejňují články, jak učitelé ničemu nerozumí a neumí vysvětlit ani ty nejjednodušší pojmy a nepracují s technikou ani s médii a najednou jsou "v první linii"? Nebo je to tak, že obraz učitele se modeluje podle toho, kolik hlasů potřebuje vládní garnitura?

Možná by se pan šéf s mezinárodním platem mohl zkusit on line zaregistrovat na Úřad práce. A pokud se mu to náhodou povede, tak si užít to, že tam stejně musí osobně, ale ovšem až o tři dny později, až ho k tomu vyzvou. Jako zkušenost s tím, jak digitalizace NEMÁ vypadat, to úplně stačilo.

Většina dnešních strojvedoucích neumí ani zastavit vlak tak, aby cestující vpředu nemuseli dobíhat a vzadu se dalo nastoupit. A ještě budou koukat, co se kde děje??? A když zastaví tak, že cestující budou muset běžet přes půl nástupiště, tak on to někdo zjistí? Jezdím denně a je to čím dál tím horší - a právě v těch "nejmodernějších vlacích" na trati S3.

Fascinuje mě ta víra, že řada žáků má na maturitní obor a jen má tu smůlu, že se to včas nerozpozná. Osobně bych tuhle větu viděla: "Řada žáků si myslí, že má na maturitní obor a hned v prvním ročníku jsou pak vděční za možnost přestoupit na učební obor téže školy." Na tzv. prostupných školách učím léta a přestup z učebního na maturitní obor je možný (a tolerovaný), ale neznám případ, kdy by dopadl dobře. V opačném směru - z maturitního na učební obor - jde vždy o úspěšný přesun. A řada žáků si poté dodělá maturitu v nástavbách.

A teď si ještě představte, ó ta hrůza, že dítě roste. A z malého děťátka, chtivého vědění, je celkem logicky a vývojově zcela správně pubertální klacek, který se naopak nic učit nechce, protože všichni kolem něj, včetně vlastních rodičů, jsou úplně blbí. Strašná představa, že? A navíc se tomu nedá nijak zabránit, ono to dítě se nás neptá, jestli se mu v dospívání vzbouří hormony. Je to jaksi mimoděk. A protože je to něco, nad čím rodič nemá moc a na co nemá vliv, automaticky hledá, kdo za to může. Vývojovou psychologii už dávno neučíme, stadia vývoje osobnosti neznáme, takže za to může něco, co známe. Učitel! Určitě za to může učitel. A je úplně jedno jaký. Vždyť kdo jiný by nám to dítě mohl pokazit?

Patřím k těm starším. A často vidím, že mladí kluci vstanou, uvolní místo a dozví se: "Ale já nechci, já si nebudu sedat, já jedu jen kousek...seš hodnej, ale já to nepotřebuju" a oni tam stojí, připadají si jako dementi a neví, jestli si sednout zpět a nebo zůstat viset na tyči a překážet ostatním. A věřte nevěřte, normální, zdravý puberťák se nechá takhle ztrapnit maximálně jednou.

Místa jsou i Praze i v Brně, jen prostě ne na těch "extra" školách, na které rodiče své děti cpou. Některé třídy lyceí jsou prázdné, hlásí se na ně třeba jeden žák. Jenže je to na školách, kde se učí sice kvalitně, ale bývalý ředitel neměl příbuzné na ministerstvu nebo škola prostě nedostala desítky milionů na rozvoj, takže není "top"

Odkaz   tolik k tomu, že údajně dáváme přes 5% HDP...

Posadila bych studenty do vlaku a donutila je na jim zcela neznámé trati náhodně vystoupit a půl hodiny tam počkat na další spoj. Ideálně jednou v zimě a větru a podruhé v létě a vedru. Tipuji, že by návrhy vypadaly dost podstatně jinak.