Když byl syn malý, byl pořád nemocný, nemohl konzumovat od miminka mléko. ani kojit jsem ho nemohla. Náhrada byla mléko ze sojových bobů. Byl pořád nemocný, až mi byl doporučen doplněk stravy AURIPUL, což byl doplněk z křepelčích vajíček. Naprosto úžasná věc, bohužel se přestal vyrábět, chtěla jsem ho užívat po operaci, ale už se nevyrábí, je to škoda, byl to geniální český výrobek
Proč si nevyvařil i ten ořez, pak je polévka víc chřestová a bez ředění kuřecím vývarem. Při vaření chřestu dávám do vody sůl, trochu cukru ( tak čajovou lžičku), kousek másla. Nezahušťuji tak moc, smetanu jen občas. Ty konce na menší kousky chřestu osmažím na pánvičce buď s kouskem pokrájené libové anglické nebo se šunkou a dávám jako vložku až naposled. Vařit chřest čtvrt hodiny, pak ho smažit na másle a nakonec ho mordovat v jíšce a ve vývaru? V kuchařkách z první republiky nebo v receptech po babičkách je nejen jak se chřest zpracuje v kuchyni, ale i jak poznat čerstvý chřest, ale i jak ho uložit před jeho spotřebou.
Syn mi rád pomáhal v kuchyni od malička, brzy se naučil krájet přibroušeným starším příborovým nožem, takže příprava ovocné nebo zeleninové krabičky byla společná práce. Rád zkoušel nové druhy ovoce, které se za jeho dětství začalo dovážet. Neholdoval nakládanému zelí, až do doby, kdy jsme si doma na podzim udělali domácí a on nám pomáhal. Miloval, když nám připravoval různé ovocné nebo zeleninové saláty. Jediné, čemu nikdy nepřišel na chuť jsou hřiby, nejí ani žampióny, hlívu atd. Tak jako asi každý bylo i u nás vždy období, kdy preferoval jeden druh ovoce, zeleniny, oblíbeného jídla, nikdy jsem to nelámala, držela jsem se hesla "tělo si řekne co potřebuje,,. 🙂
Zavařovat jsem se učila u babičky, vždy přidávala sůl, jak do marmelád, tk do zavřenin. Říkala, že sůl vytáhne sladkost a zvýrazní chuť a navíc je i to i konzervant. Jinak neexistují jen marmelády výborná jsou i povidla, tam jde také daleko méně cukru jak do zavařenin a taková borůvková povidla jsou geniální a nejen tato. Dále jsou rozvary apod., staré kuchařky a recepty po babičkách a prababičkách jsou nejen úsporné ale i výborné
Trošku odbyté, základní pravidla pro výběr chřestu je zelený nesmí být gumový, podívat se na hlavičky nesmí být načernalé, stonky vybírat tenčí, to je mladý chřest, nebojte se slupky se zužitkují. Bílý chřest naopak vybírat silnější, protože se loupe od hlaviček dolů a po oloupání by vám moc nezbylo. Všechny oloupané a odlomené části zužitkujete do vývaru buď na chřestovou polévku, nebo do rizota apod. Chřest je dobré vařit v osolené vodě s troškou cukru a kouskem másla. Když si ho donesete z obchodu tak je dobré ho hned aspoň zpracovat ( omýt, oloupat, uvařit, vychladit), pokud je opravdu čerstvý a v dobré kondici, tak v lednici vydrží nějaký ten den ale čím dřív ho uvaříte, tím je chutnější. Je smutné, že u nás se pěstuje jeden z nejvíce ceněných chřestů ve světě a my se ho v kuchyni bojíme a vyhýbáme se mu.
Jsou úžasní, nejen, že našli způsob jak vyřešit daný problém, oni dokonce sestrojili přístroj, kterým lze opravu provést, nakonec celou práci odprezentovali takovým způsobem, že z toho byli porotci ohromeni. To se tak krásně poslouchalo, myslím, že nejen já, ale i další, jsou na ně hrdí a přejí jim mnoho úspěchů a splněných snů v dalším životě.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Copak slečna zobe? Tak agresivní určitě není po hořčíku 🙂