V onom březnu 1997 jsem přiletěla se skupinou dalších 30 spolucestujících na 14denní výlet po Americe. Když jsme si na hotelu v New Yorku zapnuli televizi, viděli jsme právě záběry z té hromadné sebevraždy... Všechny kanály, noviny i rozhlas donekonečna vysílaly o této hrůzně nepochopitelné události. Já mám od té doby vždy, když slyším o nějaké sektě, před očima ty fialové (nebo červené) do trojúhelníku naaranžované plachty, kterými byla přikryta ta mrtvá těla.
Snažím se pochopit, jak je možné, že inteligentní, vzdělaní a v předchozích životech často i šťastní lidé dokážou takhle propadnout něčímu charismatu. Ale na vlastní oči jsem v 90. letech zahlédla skupinu poskakujících a fanaticky zpívajících a vykřikujících příslušníků nějaké divné sekty, která regulérně mívala svá setkání v sále kulturního domu v našem městě!!! Vzývali jakéhosi boha, byli sice směšní, ale - po oné zkušenosti z Ameriky - měla jsem z nich husí kůži...
To, že Nebeská brána v USA stále existuje, mě docela zarazilo. Ale obávám se, že i u nás - viz některé zprávy zejména z oblasti Krkonoš - něco podobného existuje - jen třeba v menším měřítku.
Možná jediným řešením by bylo lépe si všímat lidí ve svém okolí nebo v rodině a případně zavčas povolat na pomoc psychologa nebo odborníka, který se sektami zabývá...
Ve Finsku se klade důraz na to, aby se děti naučili myslet sami za sebe, a uměli převzít odpovědnost za své vlastní učení. To je něco, co za mě v českém školství zoufale chybí, a je pro děti nesmírně důležité. S takovým přístupem se člověk v Česku může setkat v Montessori školách, ve většinových základních školách však téměř vůbec, děti se naopak učí držet krok, a dělat věci tak, jak za ně rozhodne a vymyslí někdo jiný.
Stačilo přečíst první 4 věty článku a hned tam vyskočilo 5 chyb ( zkopírováno - kdo chce, může je hledat , a to jak v pravopisu, tak v syntaxi)... Takže už nemusím číst dál, autor je zářným příkladem rozdílu v úrovni vzdělání obou zemí:-)
Několikrát jsem se pokoušela ji pěstovat, ať už z vlastních semínek, nebo ze sazeničky koupené u zahradníka - zatím bezúspěšně. Třeba mi někdo poradí?
Problém je v tom, že má - alespoň podle mých zkušeností - předlouhou dobu zrání, takže jedlá by mohla být až někdy začátkem podzimu, ale to už jí chybí sluníčko - a prostě nedozraje...:-(
Filip mě neuvěřitelně baví🙂
Bez ohledu na to, že někdy úplně nechápu, co všechno se mu líbí, ale od toho je zřejmě ten odborník:-)
Má dobré postřehy, určitě dává použitelné rady i "holkám", které se do světa velké módy nikdy nepodívají, a myslím, že - i když to možná není na první pohled patrné - pomalu, ale jistě těmito radami tříbí vkus těch, které ho poslouchají pozorně.
No - já mám nejraději tvar "kdyby mychom" . Ovšem - nevím, jak by to bylo s psanou podobou - POTENCIONÁLNĚ je tu hned několik možností, uvedu jen dvě: kdyby michom, gdibi michom - další možnosti nechť si laskavý čtenář doplní podle své fantazie .
A čestné pionýrské, že už jsem to slyšela několikrát!🙂
No, zcela výjimečně s autorkou souhlasím - a přidám zážitek z minulého týdne:
Měla jsem tu smůlu, že v letadle byly mými nejbližšími sousedy 3 rodiny se 6 malými dětmi, většinou do, resp. kolem 2 let. To, že většinu časy v letadle prořvaly a že sedíc tatínkovi na klíně jedno z nich neustále kopalo do opěradla, je v článku zmíněno. Vrcholem neomalenosti z mého pohledu bylo, když z přední části letadla k sousedům přišla "na návštěvu" jiná matka - s asi 3letým klukem, který neustále skákal a pobíhal v uličce. Matka se nahnula k sousedce na sedadle přede mnou, vystrčila svoje pozadí do uličky a zapředla dlouhý rozhovor. Vůbec jí nevadilo ani skotačící dítě, ale hlavně - ani to, že výrazně překážela stevardovi, který v tu dobu projížděl uličkou s těžkým vozíkem s občerstvením. Byl to statný muž - čehož si všiml ten malý a začal - k na něj - kPOBAVENÍ matky - pořvávat "prdel"...Stevard naštěstí česky nerozuměl, ale mě v tu chvíli opravdu svrběla ruka! Matka nereagovala ani na to, když se stevard vracel zpět, vesele mu překážela dál - a okolní cestující jen kroutili nevěřícně hlavami...
Navrhovala bych zvláštní oddělení pro rozmazlené děti s free matkami, eventuálně přímo zvláštní lety, určené POUZE pro rodiny s malými dětmi. Ať si to všichni pěkně užijí...
Šuplík jsem dnes na internetu četla poprvé, tak nevím, kdo je vlastně autorem tohoto článku, myslím tím - jaké je ten pán profese. Nicméně - chce-li opravdu trvat na obsahové či jiné správnosti některých slov, pak bych měla poznámku k jeho výrazu "odborný termín". Slovo termín, jestli se tedy nepletu, znamená "odborný výraz". V tom případě bych pak spojení "odborný termín" chápala jako "odborný odborný výraz" - což asi úplně správné není, což? Je to podobná situace, jako když někdo označí něco za "nejoptimálnější" a podobně:-)
Skvělé!!! Takže např. vzkaz manželovi z nemocnice budu psát na počítači, seznam věcí k nákupu budu tisknout (zapnu PC, tiskárnu, vytisknu 10 slov a můžu vyrazit...), taháky, milostná psaníčka a pozvánky na rande se budou vyrábět taktéž, pohlednice z dovolené budu kupovat předtištěné a podobně? Nebo jsem vážně taková konzerva, že tohleto stále ještě považuji za normální???
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Jestli toto jsou "chytáky" pro autora tohoto článku, tak potěš koště. Možná by se trápil už ve 3. třídě, tak to je mi ho docela líto