V onom březnu 1997 jsem přiletěla se skupinou dalších 30 spolucestujících na 14denní výlet po Americe. Když jsme si na hotelu v New Yorku zapnuli televizi, viděli jsme právě záběry z té hromadné sebevraždy... Všechny kanály, noviny i rozhlas donekonečna vysílaly o této hrůzně nepochopitelné události. Já mám od té doby vždy, když slyším o nějaké sektě, před očima ty fialové (nebo červené) do trojúhelníku naaranžované plachty, kterými byla přikryta ta mrtvá těla.
Snažím se pochopit, jak je možné, že inteligentní, vzdělaní a v předchozích životech často i šťastní lidé dokážou takhle propadnout něčímu charismatu. Ale na vlastní oči jsem v 90. letech zahlédla skupinu poskakujících a fanaticky zpívajících a vykřikujících příslušníků nějaké divné sekty, která regulérně mívala svá setkání v sále kulturního domu v našem městě!!! Vzývali jakéhosi boha, byli sice směšní, ale - po oné zkušenosti z Ameriky - měla jsem z nich husí kůži...
To, že Nebeská brána v USA stále existuje, mě docela zarazilo. Ale obávám se, že i u nás - viz některé zprávy zejména z oblasti Krkonoš - něco podobného existuje - jen třeba v menším měřítku.
Možná jediným řešením by bylo lépe si všímat lidí ve svém okolí nebo v rodině a případně zavčas povolat na pomoc psychologa nebo odborníka, který se sektami zabývá...
Ve Finsku se klade důraz na to, aby se děti naučili myslet sami za sebe, a uměli převzít odpovědnost za své vlastní učení. To je něco, co za mě v českém školství zoufale chybí, a je pro děti nesmírně důležité. S takovým přístupem se člověk v Česku může setkat v Montessori školách, ve většinových základních školách však téměř vůbec, děti se naopak učí držet krok, a dělat věci tak, jak za ně rozhodne a vymyslí někdo jiný.
Stačilo přečíst první 4 věty článku a hned tam vyskočilo 5 chyb ( zkopírováno - kdo chce, může je hledat , a to jak v pravopisu, tak v syntaxi)... Takže už nemusím číst dál, autor je zářným příkladem rozdílu v úrovni vzdělání obou zemí:-)
Trochu mne překvapuje, že nemají zorganizovaný šatník, nedá se v tom vyznat... A tedy děvčata, která tento "pořad" uvádíte, nejprve bych si ten text vyzkoušela (někdy vaše věty nedávají smysl, zvláště dlouhá souvětí) a taky ověřila, zda mám vskutku vhodný hlasový projev pro to takový pořad dělat. -Musím přiznat, že útok ve smyslu "no ta druhá nevaří, ta jen tahá hotovky", to už je lehce pasivně agresivní. Celkově... -200/10. :D
Musím se přidat hodnocení slovního projevu obou dam: Jednak opravdu promyslet, co říkat (např. výraz IKONICKÉ je natolik "ikonické" slovo, že bych ho v jednom projevu nepoužívala tolikrát, s ním pak docela slušně kontrastuje slovo "zdrhla" nahoru...) Mimo jiné by jim také neškodilo zvolnit tempo řeči a procvičit se ve výslovnosti...🙂🙂:-)
Několikrát jsem se pokoušela ji pěstovat, ať už z vlastních semínek, nebo ze sazeničky koupené u zahradníka - zatím bezúspěšně. Třeba mi někdo poradí?
Problém je v tom, že má - alespoň podle mých zkušeností - předlouhou dobu zrání, takže jedlá by mohla být až někdy začátkem podzimu, ale to už jí chybí sluníčko - a prostě nedozraje...:-(
Filip mě neuvěřitelně baví🙂
Bez ohledu na to, že někdy úplně nechápu, co všechno se mu líbí, ale od toho je zřejmě ten odborník:-)
Má dobré postřehy, určitě dává použitelné rady i "holkám", které se do světa velké módy nikdy nepodívají, a myslím, že - i když to možná není na první pohled patrné - pomalu, ale jistě těmito radami tříbí vkus těch, které ho poslouchají pozorně.
To je vidět, že ten článek psal někdo, kdo vůbec nerad cokoli dělá. Domácí chléb se rozhodně vyplatí péct a když k tomu máte správné kuchyňské pomocníky není nic jednoduššího, levnějšího a zdravějšího. Těsto mi robot uhněte za 3 minuty, náklady 20 korun ( 0,5kg mouky, 10g droždí, 1 bílý jogurt, sůl, cukr, ocet) i s elektřinou a umytím nádobí a ještě k tomu dobrý pocit, že to není žádný rozmrazený polotovar, ve kterém je bůhví co.
Naprosto souhlasím, i když já dělám chleba bez droždí - pouze mouka (žitný kvásek vlastní výroby a pak pšeničná na těsto) voda, sůl a kmín. Na You Tube jsem našla v podstatě BEZPRACNÝ recept - podle Michala Hamase, takže jediné finanční náklady, které snad stojí za zmínku, jsou na elektřinu. A dál už zcela souhlasím s Vámi - radost z přípravy, pečení - a pak to těšení se, až chlebík trochu vychladne - a jde se na věc:-).
No - já mám nejraději tvar "kdyby mychom" . Ovšem - nevím, jak by to bylo s psanou podobou - POTENCIONÁLNĚ je tu hned několik možností, uvedu jen dvě: kdyby michom, gdibi michom - další možnosti nechť si laskavý čtenář doplní podle své fantazie .
A čestné pionýrské, že už jsem to slyšela několikrát!🙂
No tak to máte štěstí. Mně se to stalo už několikrát, ale pravda je, že to vždycky bylo v letadlech do nějakých turistických destinací, kam se celé rodinky s malými dětmi přemisťují k moři - konkrétně do Černé Hory Bulharska a teď naposledy na Zakynthos. Každopádně naštvaných cestujících bylo v tom posledním letadle víc - a tam vznikl ten (asi nerealizovatelný) nápad vyčlenit ty rodiny s nezvládnutými rozmazlenci někam mimo lidi, kteří chtějí létat v klidu... :-(
No, zcela výjimečně s autorkou souhlasím - a přidám zážitek z minulého týdne:
Měla jsem tu smůlu, že v letadle byly mými nejbližšími sousedy 3 rodiny se 6 malými dětmi, většinou do, resp. kolem 2 let. To, že většinu časy v letadle prořvaly a že sedíc tatínkovi na klíně jedno z nich neustále kopalo do opěradla, je v článku zmíněno. Vrcholem neomalenosti z mého pohledu bylo, když z přední části letadla k sousedům přišla "na návštěvu" jiná matka - s asi 3letým klukem, který neustále skákal a pobíhal v uličce. Matka se nahnula k sousedce na sedadle přede mnou, vystrčila svoje pozadí do uličky a zapředla dlouhý rozhovor. Vůbec jí nevadilo ani skotačící dítě, ale hlavně - ani to, že výrazně překážela stevardovi, který v tu dobu projížděl uličkou s těžkým vozíkem s občerstvením. Byl to statný muž - čehož si všiml ten malý a začal - k na něj - kPOBAVENÍ matky - pořvávat "prdel"...Stevard naštěstí česky nerozuměl, ale mě v tu chvíli opravdu svrběla ruka! Matka nereagovala ani na to, když se stevard vracel zpět, vesele mu překážela dál - a okolní cestující jen kroutili nevěřícně hlavami...
Navrhovala bych zvláštní oddělení pro rozmazlené děti s free matkami, eventuálně přímo zvláštní lety, určené POUZE pro rodiny s malými dětmi. Ať si to všichni pěkně užijí...
Šuplík jsem dnes na internetu četla poprvé, tak nevím, kdo je vlastně autorem tohoto článku, myslím tím - jaké je ten pán profese. Nicméně - chce-li opravdu trvat na obsahové či jiné správnosti některých slov, pak bych měla poznámku k jeho výrazu "odborný termín". Slovo termín, jestli se tedy nepletu, znamená "odborný výraz". V tom případě bych pak spojení "odborný termín" chápala jako "odborný odborný výraz" - což asi úplně správné není, což? Je to podobná situace, jako když někdo označí něco za "nejoptimálnější" a podobně:-)
No nezlobte se na mne, ale pokud by to do nich "nakulil" ve stovce, tak to není takto lehce zmuchlané a za druhé...je potřeba se hned fotit a plakat u bulváru??!! Kolik je denně otřesných dopravních nehod a tahle káča ukáže své "škráblé" auto...nechci nic zlehčovat, ale tohle je už fakt otřes!! Za týden bude posílat fotky z letního sídla v plavečkách.
No - ale zásluhu na té bombastické zprávě má taky bulvár - tím, jak tyhle nicotné pseudozprávy ještě nicotnějších SEBEBRIT podávají...Evidentně z toho ale profitiují obě strany,
Nebojte, vzhledem k tomu, že náš národ byl malý a nevýznamný v historii,neměli jsme žádné kolonie, nikoho jsme nezotrocovali a neokradali, patříme i díky tomu k chudším zemím a nejsme pro ně atraktivní. K nám se posunou maximálně ti, kteří chtějí normálně žít a věřte tomu, že takových je většina.
Moc ráda bych Vám věřila, sama mám zkušenosti s muslimy, kteří jsou opravdu slušní, pracovití a chtějí tu normálně žít. Ale přesto - někde uvnitř mám z muslimů strach. Obávám se, že k jejich radikalizaci stačí opravdu málo...
Nejbolestivěji osobně vnímám všudypřítomné zaměňování zájmen můj/svůj/jeho a neznalost rozdílu mezi výrazy téměř a necelý. Je rozdíl, jestli na koncert přišlo téměř tisíc lidí, nebo necelá tisícovka. První případ je úspěch, druhý případ fiasko. Připadá mi ale vyloženě legrační tvrdit že nějaký výraz neexistuje. Je to stejně legrační jako když kávoví fašouni tvrdí, že piccolo neexistuje. Jenže piccolo existuje úplně stejně jako výraz druhak, protože je každý zná a každý jim dobře rozumí úplně bez ohledu na to, jak, kdy, kde a proč vznikly. Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím ani souhlasit, můžeme proti tomu konečně i protestovat, nakonec ale rozhodne jazykový vývoj, stejně jako v nespočtu podobných příkladů z minulosti. Ony jsou ty nešvary dnes tak často vidět nikoli proto, že by méně lidí umělo oproti jakýmsi bájným zlatým časům česky, nýbrž proto, že do veřejného prostoru dnes může přispívat venkoncem kdokoli. V minulosti bylo publikování vyhrazeno v podstatě jen elitě a v novinách byli zaměstnáni básníci, korektoři a v poslední instanci koneckonců i metéři. V mluvené řeči mi nevadí vůbec nic, naopak se zájmem všechny jazykové jevy sleduji a nikoho nesoudím. V řeči psané mi pak nejvíce vadí neschopnost stylistická.
V podstatě s Vámi souhlasím, "druhak" chápu jako lehkou jazykovou hříčku, která by se mohla třeba i ujmout - třeba v hovorové češtině.
Co mě ale vždycky zvedne ze židle, jsou výrazy typu "neakce schopný". Objevují se totiž - alespoň z mé zkušenosti - většinou v projevech "jazykových profesionálů", přesněji - většinou ve zprávách nebo v rozhlasových, event. televizních debatách.. Neznám slovo "neakceschopný" - jde tu o neznalost užívání větného či slovního záporu - a to profíkům prostě neodpustím:-)
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Jestli toto jsou "chytáky" pro autora tohoto článku, tak potěš koště. Možná by se trápil už ve 3. třídě, tak to je mi ho docela líto