Hodně zajímavě napsáno a vystiženo. V mnohém to cítím podobně.

Sandra je prostě krásná a zajímavá žena!

Když narazím na rozhovor, nebo článek s Ninou, moc ráda si ji poslechnu. Má můj obdiv, jak se dokázala vypořádat se vším, co jí život naložil a zachovat si svou autenticitu. O všem mluví na rovinu, tak, jak to je a to je, jak to prožívala. A to je velká odvaha. Pořád je totiž moc lidí, kteří půjdou tvrdě do útoku za takovou otevřenost. Ovšem myslím, že paní Nině je to naštěstí úplně jedno 🙂.

Super proměna! Moc povedené :-)

Nevím, jak omezit vstup na Sněžku. To je otázka... Jsou národní parky, které redukují počet návštěvníků, takže nějaký systém by se třeba dal aplikovat i zde. To by dokázali jistě posoudit erudovaní. No, je to škoda. Možná by stačilo nebýt bezohledný k přírodě. Ale nastavení společnosti je bohužel zatím jinde. Když jsou zničené odpadkáče z takových posvátných míst, jako jsou Himaláje, nějaká Sněžka je oproti tomu vlastně nic ( hodně černej humor)...

Kdyby šlo krkonošským opravdu o záchranu přírody, zbourají lanovku a omezí dostupnost vrcholu. Jenomže z toho by pak asi neteklo tolik peněz. A to platí obecně asi o jakémkoliv koutu přírody, který láká turisty a už to příroda nezvládá pod nátlakem lidí. Peníze, peníze peníze.... V penězích vidím obrovskou hybnou sílu, kterou se lidi nechávají ovlivnit všude.

Já si to jejich komentování vážně užila! Mám štěstí, že jsem pouhej laik, kterej si užije hokej akorát jednou za rok při mistrovství, takže se chci u toho hlavně bavit, nemusím řešit žádné odbornosti, decibely atd...Bezprostřednost obou kluků dodává celému zážitku na autenticitě a přirozenosti a to se mi moc líbí. Jde vidět, že pan Záruba není jen komentátor, ale především srdcař a obrovský fanda všech českých sportovců 🙂. No a pan Voráček - to je prostě úžasný, jak to prožíval 🙂.

Moc děkuji za tipy :-)

Bosna je můj sen, který se chystám si splnit s manželem. Přemýšlíme, zda by byl lepší karavan, nebo hledat ubytko tam? Jakou máte zkušenost? Jsem moc vděčná, že jsem tu krajinu v pohraničí tam mohla vidět - mimo turistické atrakce si člověk uvědomí, jak těžký život tam lidi mají, pokoru, tu divokost přírody... My jsme při tomto výletu ještě jeli na pár dní na Istrii a to člověk přijede naprosto do jiného světa.

Letos jsme si Plitvičky nadělili na Velikonoce a bylo to naprosto bombastické! V létě bych nejela. Ale z jara to byla pecka. Krásné počasí, málo lidí, třetinové vstupné, než v létě, ubytování přes Bůking za pusu. Nemělo to chybu! Je to nádherné místo a stojí za vidění. Celkově tedy celá krajina v tom Bosenském pohraničí je fascinující, jedinečná a trochu i děsivá vzhledem k tomu, co vše se tam muselo odehrát...

Úžasné, co někteří dokážou vytvořit! Smekám tomu smyslu pro realističnost. Nejsem zastáncem potahovaných hmot, ale fascinuje mě, co se z toho dá všechno vytvořit, když má člověk správné oko a zlaté ruce. Považuji to spíše za odvětví umění. Tam asi chuť nehraje takovou roli, jako vzhled.