Přeji rodině Váženého pana Heřmánka upřímnou a vřelou soustrast. Pro mne i pro širokou veřejnost byl dobrým člověkem. Jeho skonu je mi upřímně líto. Přijměte, prosím, ode mne a naší rodiny, ještě jednou, upřímnou soustrast. V naších srdcích zůstane navždy. Vážím si jeho myšlenek a přístupu k opravdovému lidství.
Soustrast se nepreje ale vyjadruje...
V dubnu 1968 jsem byla ve druhe tride a skladala prijimaci zkousky do prvni Zakladni skoly s rozsirenym jazykovym vyucovanim v Praze. Zkousky jsem udelala a 1. zari 1968 jsme meli zacit od treti tridy s anglictinou nebo nemcinou. Mezitim probehl vsak 21. srpen, 1.zari jsme prisli do skoly a rekli nam: Mile deti, od treti tridy budete mit rustinu. Tak jsme meli - moje deti mi jednou spocitaly, ze jsem se rusky ucila celkem 19 let na vsech typech skol, vcetne vysoke, kde jsme v rustine skladali i nektere zkousky....
Tenhle "poplasny" clanek nahrava jen strachu lidi. Pres 30 let provozuji cestovni agenturu, rucim celym svym majetkem (jako fyzicka osoba). Navic prodavam pouze zajezdy ostatnim cestovnim kancelarim, kazdy klient vi, od jake cestovni kancelare zajezd kupuje, ma i jejich smlouvu, ja jen prodavam jejich jmenem. Pro koncoveho klienta je vyhodnejsi jit do cestovni agentury, protoze ta mu nabidne zajezdy vice cestovnich kancelari - ma tedy moznost porovnani - vse za stejnych podminek a cen jako u kmenove cestovni kancelare
Je mi 33 let a mám tuto diagnózu a můžu vám říct že to není o tom že je to princezna je to o tom že je to máma 3 malých dětí a že když se to dozví děti o svém dědovi tak vědí že prožil hezký a dlouhý život ale jako já a princezna jsme ještě velmi mladé a děti máme malé…. Naopak tihle lidé vám potom dodávají odvahu řeknete si když to zvládli oni a to si vemte kolik ona má ještě jiných povinností než třeba já. Takže srovnávat s dědečka s mladou ženou nevím…
Vzdy je to hrozne se dozvedet, mne to potkalo ve 47 letech a moje prvni myslenka byla ne, co bude se mnou, ale co bude s detmi - a to uz byly obe na vysokych skolach.....ale zabojovala jsem a dnes jsem 17 let po......
Někdo tu psal, jak pěkné bylo setkání v autě s paní Janžurovou. Ony ty skutečné osobnosti jsou neodolatelné. Já mám zkušenost s paní Maciuchovou. Potkal jsem ji na zastávce tramvaje. Na Národní Tŕidě. Setkali jsme se očima a mě nenapadlo nic chytřejšiho, než se usmát a říct: „Dobrý den!“ A ona s kouzelným úsměvem odvětila svou typickou dikcí: „Dobrý den!”. Pamatuju si takovou banalitu dodneška … jojo, když má herec charisma a umí … ona uměla.
Clovek si takove malickosti pamatuje do konce zivota. Jednou jsem sla po Vinohradske od zubare, drzela jsem si pusu, najednou sel proti mne pan Labus, take si drzel pusu - nase oci se setkaly a oba jsme se pres tu bolest od zubare zacali hrozne smat.....
Ja si porad rikam, kdy zacnou napojovat na Prahu. Mame chalupu u Tabora, z Prahy jedeme po D1 a pak odbocime a kousicek pred Taborem po dalnici, kde je stale jeden smer uzavreny, protoze uz opravuji. Vyhlizim cast ku Praze, ale nic. Rok 2030 ze bychom se dockali? Ze by to za 7 let zvladli? Musim vydrzet, to mi bude 70 let, snad se toho jeste doziju....
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vnucka i vnuk chodi do stejne skoly, po tomto cinu tam zavladl hrozny strach a rodice vsech deti pro ne zacali chodit...