Kamarád s mamkou?? Možná tak s otcem. Ten by měl teď nastoupit a syna přitáhnout ke společným věcem. Jaké má manžel koníčky? Nemůže k nim přibrat syna? Má dílnu? Co syna něco naučit ... atd. S matkou to synovi v pubertě klapat nebude, je to přeci "holka". Já taky víc mluvila s mamkou než tátou...

Ach jo, díky moc za článek a za připomenutí Betty. Musím si ihned znovu knížky přečíst. Už je to dávno (v pubertě), co jsem je četla, ale tituly a stručné obsahy znám doteď. Myslím, že teď v tom najdu ještě mnohem víc. Děkuji.

Tak do igelitek a kybliků sbírají houby hlavně cizinci. Němci s igelitkou, protože si jen tak odskočí do lesa, Ukrajinci a Rusové s kyblíky, jak je jejich zvykem z domoviny. Však se točí na videa... 😡

Nechci se nezaměstnaného manžela zastávat, ale jak jsem pochopila, je zedník, který dělá hlavně venkovní fasády.Co vím z okolí,tak zedníci-OSVČ často na zimní měsíce jdou na pracák,pozastaví činnost, protože přes zimu mají málo práce,nebo žádnou. Ne každý chytne práci, že může dělat uvnitř i v mrazech. Jeden známý s tím vždy počítal a šetřil si v letních měsících, aby měl dost peněz přes zimu... Jiná věc je Veronika.Je fakt líná, nic nedělá pořádně, nic ji pořádně nebaví.Jen diriguje rodinu, ale dcerku neumí ani naučit číst! Uspořádání rodiny je fakt jak ..., příbuzné bych vypakovala, když ona by se ale "neměla s kým bavit". No kdyby pořádně uklízela, vařila a věnovala se dětem, tak by na to ani neměla čas.

Mejdlíčka se dají výjimečně sehnat i dnes - na poutích.

A proč je ona nesnášenlivá a mstivá, když někdo jen vyjádří svůj (a jiný) názor, než má ona, aniž by ji urážel? A stojí si za ním? Proč chtěla dotyčnou hned vyřadit, ač nebyla vůbec špatná při vaření a ostatní zmanipzlovala ?? ...

Už vidím uštvanou matku, jak stojí nad svým dítkem, které s sebou právě praštilo na zem a vztekle ječí, že např. chce koupit tuhle hračku a chce a chce a chce a ona mu "trpělivě klidným hlasem" vysvětluje, že tu hračku má doma (nebo nemám na ni...), takže mu ji prostě nekoupí a že musí jít dál, že spěchají.... No myslím, že by tam stála dodnes s řvoucím dítětem...

Mám chalupu v malinké vesničce.Nevadí mi smrad z chlévů, slepice, krocani atd. Mám od dětství venkov ráda, už v dětství jsem se všelicos o zvířatech naučila od strejdy.Co mi vadí, je to, že pro většinu jsme my Pražáci ti nejhorší, ale že o svém volném čase (so a ne) chodíme i na místní brigády uklízet ves, na pole sbírat kámen, přitom máme dost své práce na svých pozemcích a staveních. K tomu jsme měli snahu (pár Pražáků či jiných naplavenin) dělat něco pro místní děti a vůbec pro všechny. Nejdřív bylo nadšení (ano byl to i ten Masopust po 30-ti letech), když jim odrostly děti, tak je to začalo obtěžovat dělat to pro "cizí" a dočkali jsme se jen pomluv, nadávek a nezájmu. Tak jsme skončili... A? Ejhle, oněm nadávajícím se narodila vnoučata (jak nečekané...) a chtěli by opět začít něco pro ně dělat. Bohužel..., my zestárli a ztratili iluze a chuť... A to jsme jen chtěli stmelit vesnici.

Samozřejmě je to nechutné a stává se,že se pánové takto roztahují. Ale nevěřím, že by dotyčná vydržela celou cestu takto sedět a nestěžovat si!! V zemi kde se stěžuje na vše a hlavně na omezování osobní svobody od mužů. Tudíž souhlasím s názorem, že to je nahrané.

A co takhle - namočit si hlavu, vypnout sprchu, namydlit si vlasy, tělo a pak to vše spláchnout.... To autora nenapadlo? A nepotřebuji kyblík na zachycení vody....:-(

O rozhodnutí kam jít dál rozhodovali rodiče po poradě s učitelem a u nás i psychologickou poradnou, kterou škola zařídila na přání rodičů. Až případné nepřijetí bylo možná i zásluhou KSČ.... Někde rozhodovali i úplatky (když byly špatné výsledky přijímaček a moc dětí).

Tak důsledně kontrolujte v MHD cizince a zvláště Ukrajince! Dříve jezdili zadarmo a i teď vidím platit málokterého!! Hned budete mít více peněz. A doufám, že už nemají směšně levnou Lítačku, jako ze začátku!! Čekala jsem,kdy na to doplatíme my ostatní. A nejlepší doprava? To říkají ti, kteří se vozí vládními auty do práce a navíc neplatí v modrých zónách...! Čekat na bus během dne 20-30 minut podle jízdního řádu? A pak se narvat do busu se 3 kočárky? To je co? ...

No mě dostalo i to, že před náhradní manželkou schovala indukční vařič! To jako aby zdůraznili svoji bídu či co? Pak jí dají málo dřeva a chtějí, aby na vlažných kamnech uvařila... Pokud se vaří na kamnech, tak musí alespoň na začátku sálat. A oni tam o všem říkají - to nemůžeme, to je drahé... Obydlí vypadá fakt jak, když tam bydlí bezďáci... A jim to nepřijde ani trapné, že to vidí kamery... Paní je prostě líná, manžel pod pantoflem a je mu vše šumafuk. Děti nevychovávají a tak dcery se absolutně nezapojují do úklidu a do ničeho. Když už neudělají novou omítku, tak proč to alespoň nevytapetují, ať není ten hnus vidět? No hlavně že si "jezdí po světě", jak říká. Tomuhle se běžně říká - " venku huj, uvnitř hnůj ".

Tak před SSM bylo ČSM, to bylo nějak v 50.letech, kdy lidi ještě byli důvěřiví a jezdili zadarmo po stavbách... A pionýr byl určitě již před 1968. Já ten rok měla akorát se třídou vstoupit do pionýra (jiskry u nás přeskočili). Ale s ohledem na okupaci jsem přišla v září do školy s tím, že do pionýra nejdu (mé rozhodnutí). Každý souhlasil že taky nepůjdou. Výsledek? Jen 2 jsme nakonec nevstoupily!

V Rumunsku jsem byla s rodiči s Čedokem 2x jako menší dítě.Jeli jsme vždy vlakem (otec železničář) a nepamatuji se na zpoždění.Je pravda, že v jedné bohem zapomenuté stanici v polích nás chtěli nechat stát a nedat nám do vozů vodu,když nedáme úplatek (vymáhali to od kde koho), jenže se tam našlo víc železničářů,kteří seskočili z vagónů a šli k té velké "pumpě", že si to natočí sami...🙂, tak nám ihned vodu natočili a jelo se dál. V r.1971 jsem se zase v Bulharsku seznámila s rumunskou holčinou a od té doby si doteď píšeme. A shodou okolností bydlí v místě,o kterém autor píše Alba Julia (ne Alba IIulia). V dnešní době je to hezké univerzitní městečko v podhůří Karpat. Jinak příznám, vždy jsem se cítila lépe v Bulharsku.V Rumunsku bylo hodně znát, když jste byl výše postavený, to jste pak mohl vše.Ta kamarádka pocházela z vlivnější rodiny a tak každým rokem trávila prázdniny u moře v hotelu, což běžné nebylo. Rodiče jeli do Rumunska pak jednou sami (cca 1983) a den před odjezdem jim vykradli pokoj,zmizelo téměř vše i vymydlené mýdlo,zbytek kafe a staré natáčky..., bohužel i oba pasy. Poslední den pak trávili zajišťováním náhradních dokladů a lidi ze zájezdu se na ně skládali, aby mohli vše obstarat. Domů jeli v tom, co měli ten večer na sobě (byl rozlučkový večírek). Evidentně to bylo domluvené s někým v hotelu, vykradli ten večer i jiné pokoje, kde nikdo zaručeně nebyl...

Pomluvy od širšího okolí přestanou, jakmile se stane jiná "zásadní" událost ve vsi, to si pište. A ty dvě (nebo spíš 1 + 1) jen tak nepřestanou, protože to je momentálně jejich motorem života. Matka možná časem, až vás pozná, změní názor a přestane pomlouvat, ale ta ex nepřestane. Nevíme víc informací, proč to dělá, zda za tím fakt jsou děti (teď již nejspíš dospělejší), nebo prostě žárlivost, že jí už nejspíš nechodí domů pomáhat... Takže, jak píše poradce - je-li paní od rány, tak si to s nimi jde jednou vyřídit, konfrontovat je a víckrát už ne a nebo se na ně vždy usmát (a to i na všechny okolo), dělat, že se nic neděje a hlavně se v nitru tím neužírat.

Nezávidím maminkám malá dítka a starosti s nimi při práci. Ona i ta naplánovaná dovolená bývá stres, zda dítě neonemocní a bude se moct odjet. Já sama bývala ve školce hodně nemocná, takže mamka byla týden doma, já 14 dní ve školce a pak zase nemoc a ona týden doma... Málem ji propustili a to bylo za totáče, kdy to jinak bylo nemyslitelná. Prostě na ni vyvíjeli takový nátlak, aby odešla sama, až se táta nas... a došel si na vedení toho podniku a seřval je tam s odkazem na Zákoník práce, či co to tehdy bylo... (a to šlo o práci dělnice ve skladu!). Já sama jsem pak, coby mladá bezdětná holka, v zaměstnání několik let musela vždy čerpat dovolenou až v září, protože moje kolegyně si vzala 3 týdny dovolené a 2 týdny neplaceného volna, aby mohla být s rodinou (2 synové přes 10 let) na chatě. Jelikož jí povolovali to neplacené volno, já nemohla nic dělat, jen holt si kupovat zájezdy na konci prázdnin. A během její nepřítomnosti vlastně dělat její práci (byla ekonomka, já sekretářka).

Moji známí ukládají česnek tak, že vydrží rok: Jsou potřeba cca 3 rajčata, která se oloupou, rozmixují a přes síto procedí, aby tam nebyla semínka.Pak se oloupe česnek např.půl kg a rozmixuje se v mixéru, k tomu přidáme rozmixovaná rajčata (směs je slabě růžová). Vše se naplní do čistých sklenic, může se přidat trochu oliv.oleje. Dobře uzavřeme. Dáme uskladnit. Průběžně používáme jako běžný česnek, vždy nabíráme čistou lžičkou!

Byla jsem na cca 4 táborech tenkrát vždy na 3 týdny. Stýskalo se mi coby jedináčkovi, ale když byl fajn program, tak člověk hned zapomněl. Domů se psaly dopisy a hlavně se pravidelně při nástupu čekaly ty od rodičů. To bývalo super. Jsem ráda, že nebyly mobily, myslím, že by se mi ještě více po večerech stýskalo, takhle nebyl kontakt s rodinou a tak jsem se více bavila s kamarádkami v táboře. Rodiče směli přijet o víkendu na návštěvu, což bylo fajn (hlavně něco přivezli...). Největší otřes jsem jim způsobila, když jsem odeslala prázdnou obálku 😄, holt jsem tak pospíchala, že jsem tam nevložila napsaný dopis.... Na tábory nakonec ráda vzpomínám a musím říct, že mne taky dost věcí naučily - stavět stan (učila jsem to pak tátu), sbírat houby, veslovat a vlastně i plavat.

Autorka viděla snad první olympiádu?? Vždy to tak bylo, že v průvodu při zahájení ale i ukončení her nikdy nebyli všichni sportovci!! Proč? No protože někteří teprve přijedou, nebo naopak při ukončení her už tam nejsou! A tak v průvodu chodí mimo jiné trenéři, maséři a holt další, co vyfasovali nástupní oblek (tj.sportovní funkcionáři,členové našeho olymp.svazu atp). Dříve jsme tam občas mohli zahlédnout i A.Himla, co si vybavuji... No a někteří sportovci se neúčastní i z důvodu přípravy na závod- teď měli možnost po průjezdu hned odejít pryč, což jindy nemohli,museli zůstat na stadionu.