Tak bud je to uvedeno v pravidlech nebo neni. Co je psano to je dano, ze je neco zakazano je takovy nezavazny nesmysl co muze kdokoli vypustit a nebude to nic znamenat. Podle me je v poradku ze to rekla a meli to rict i ti ostatni. Co je na tom fer ze nekdo za vami dojde a rekne a ted budes zradce nebo koncis ve hre... trapas a kdyby vsichni odmitli tak za vecer skonci cely porad ? Snazil jsem se divat na par dilu ale ti lidi me nesedi, ani ten porad. Kotek je dobry.
No většinou má 1 člověk štít, takže toho by nemohla naverbovat. Ale když by zbyla ona a věrný se štítem tak vlastně vyhrává ona. Myslím, že nepředpokládají, že odmítnou všichni věrní zradit a raději "umřou"
Náhodou dneska byla dobrá, určitě by si to za svůj výkon nezasloužila.
V tom společném tanci ale bylo vidět,že je nejhorší z žen. Nezvládala rytmus, chyběla jí energie a i výraz. Zkrátka působila tvrdě. A i když se zlepšila, měla už dříve vypadnout. Ovšem po zjištění, kde se pohybuje (že to není jen ring,jak nám nejdřív posouvali), bohužel tuším, že zase vypadne někdo místo ní...
Zdravím, dle vašeho popisu jde o kdoulovec. Jeho plody jsou jedlé, ale musí se vykrojit jádřinec. Poznáte ho snadno podle chuti plodů, je opravdu hodně kyselá až trpká. Byla by škoda je nezpracovat. Mě to naučila babička... Možná jsou ve vašem okolí nějací šikovní pomologové, kteří by pomohli s jednoznačným určením. 🙂 Přeji hodně pěstitelských úspěchů! H.S.
Díky, příští rok se pokusím to rozklíčovat...🙂
Dobrý den, reaguji jako autorka článku. Kdouloň i kdoulovec mám na zahradě. Jsou to dvě různé rostliny, které si lidé pletou. Kdouloň má květy podobné jabloním, ale jsou větší. Její plody vypadají jinak než plody kdoulovce, jejich chuť je odlišná. Na fotografiích u mého článku jsou plody kdoulovce. Dělala jsem z nich letos marmelády 🙂 Děkuji za váš dotaz, napadlo mě, že bych příště mohla napsat o kdouloni. Přeji hezký den. H.S.
No vidíte, teď jste mne zmátla, protože doteď jsem byla přesvědčená, že mám na zahradě kdoulovec, nejedlou rostlinu, jak mi bylo řečeno. Váš popis na keř sedí (kvete karmínově červeně ale určitě tak 14 dní), plody vypadají podobně tvarem i barvou, ale při rozkrojení jsou plné jako jablka, bez tak výrazných jadérek). Takže jsem zmatená mám kdoulovec či kdouloň 😄. No každopádně se mi ale nechce zkoušet jedlost... Z malého keříčku je to teď obr cca 3 metry vysoký a neustále se rozšiřující... Plodit začal mnohem později a záleží na délce léta, zda plody zežloutnou.
Snažím se v MHD netelefonovat,přijímám případný hovor s tím, že upozorním, že jsem v MHD a že se ozvu po vystoupení.Nemám zájem, aby mne ostatní poslouchali. I tak ale mluvím tiše. Proč? Protože absolutně nesnáším dlouhé hlasité telefonní hovory naprosto o ničem, které volající dělá jen z nudy. No a nedej bože, když si druhou stranu dá na hlasitý odposlech! Někdy fakt nevydržím a ozvu se. Tuhle i jednomu "taky bojovníkovi" z Ukrajiny, který hlasitě mluvil cca 10min a neustále něco řešil.Byl fakt slyšet po celém busu. Občas už na něj někdo udělal psst, ale nereagoval. Takže jelikož mluvil rusky, tak jsem mu svou neumělou ruštinou (po oslovení - soudruhu) hlasitě sdělila,že zde není telefonní budka, ať telefonuje doma nebo na policii (nevím proč, ale napadlo mne použít slovo policie, protože to zabírá). Skutečně přestal a pak vystoupil. V buse bylo slyšet hlasité oddychnutí 🙂. Kdysi jsem při vystupování řekla jedné telefonující slepici, když jsem šla kolem ní, aby pozdravovala tu druhou Máňu, že se snad příště zase uslyšíme... 😄.
Možná to bude znít špatně, ale tak to myšleno není. Je potřeba si kontrolovat vše, co člověk podepisuje. Chápu, že někdo pochybil, ale kdyby proběhla následná kontrola, tak byste úřednici upozornila, že není kolonka zaškrtnuta...
Pamatuji se, že jsem se tehdy v tom formuláři moc nevyznala. Některé kolonky totiž vypadaly (zněly) dost podobně, až duplicitně a ona (úřednice) mi (nám) řekla, že takhle to stačí. Já byla nervózní z mámy, která byla netrpělivá, navíc se už skoro neuměla podepsat a sama z toho byla nervózní, proto chtěla co nejdřív pryč. A u té úřednice jsem měla dojem, že si myslí, že mámu chci obrat o peníze, proto chci přístup na její účet.... No už je to za mnou, včetně potupného dožadování se možnosti vybrat a zrušit účet po maminčině smrti, ač jsem měla u sebe všechny právní náležitosti.
A je to správné, banka nesmí udělat převod i když je z klienta pacient upoutaný na lůžko. Myslím si , ale že stačil notář, který by zajistil svolení k převodu prostředků na jiný bankovní účet. Představte si vy nejvíc křičící, že budete týden v kómatu nebo prostě nějak zdravotně indisponován a při uzdravení zjistíte, že vám někdo vyluxoval účet. Co uděláte?
Představte si, že znám takový případ, že pán ležící v kómatu podle výpisu z bankovního účtu učinil několik výběrů v té době z lůžka. Už to nikdy nezjistil, protože se neprobral, ale nikomu to při dědickém řízení nebylo divné....
To chápu, ale pak se nemůžou divit, že je to tak složité, když se něco stane. Já třeba mám u banky určené, kdo může ještě nakládat s mým účtem a to do důchodu mám hooodně dlouho. Nikdy člověk neví, co se stane.
To je dobře, ale jak píšu trochu výše, tak i ta smlouva o tom, že mohu s účtem mamka nakládat, mi nepomohla. Vinou úřednice se tam nezaškrtla jedna kolonka (zaškrtávala to tehdy ona) a ta se ukázala pak být zásadní na to, abych mohla změnit trvalý příkaz...
Zeptám se jich 🤣, šlo o princip. Předpokládám, že banky fungují +/- stejně. Aspoň co jsem procestoval, tak to tak bylo.
Pane, já byla ráda, že si mamka těsně před propuknutím své nemoci (Alzheimer), kdy hlavně přestala umět psát, si nechala konečně poradit a zařídila si účet pro důchod. Do té doby jí ho nosili domů, nebo předtím chodila na poštu. Za žádnou cenu účet u banky a natož bankovní kartu nechtěla! A mobil? Ten uměla používat jen na příjem hovoru a občas na volání. SMS a jiné vymoženosti byly mimo ni.... X krát mi poslala prázdnou sms a pak nebrala telefon a já netušila, co se doma děje. Prostě ne každý senior nad 70 let je schopný ovládat nové technologie, no a při Alzheimeru už vůbec ne.
Bláboly. Větší kravinu jste si nemohbla vymyslet?
Žádná kravina. Já měla problémy v r. 2016 také v ČSOB, kdy jsem potřebovala na maminčině účtu změnit výši trvalého příkazu pro platbu nájmu v domově, kde byla mamka s Alzheimerem a byla ležák. Pochopitelně se už ani neuměla podepsat.Měla jsem určitá oprávnění manipulovat s tím účtem (výběr peněz např.), ale v tomto případě to prý neplatilo.Bylo to hádání,když bylo jasné, že vše jde na stejný účet a šlo navíc o menší částku měsíčně navíc.Úřednice mi pak navrhovala, že si mám pozvat k lůžku advokáta,ona že tam přijde a po potvrzení, že je to skutečně mamka, tak to mohu tam před ní podepsat (trvalý příkaz). Bylo to šílené. Už ani nevím, jak jsme to nakonec udělali. Ale bylo mi do breku i do smíchu zároveň. Navíc mamku ta nemoc změnila tak, že by ji podle fotky z občanky vůbec nepoznali...
Děti, krom těch nejmenších nebo těch postižených dělají to co jim rodiče dovolí. Určit hranice chování dítěte musí rodič, ne jiný host v restauraci nebo cestujíci v letadle. Stejně tak nikdo nemůže dovychovat bezohledné rodiče, i když chuť by tu samozřejmě byla. Za rozjívené a nevychované dítě je zodpovědný pouze rodič a není jediný důvod pro jejich toleranci.
Přesně, jsem schopná a ochotná tolerovat rozjívené či plačící dítě s hysterákem, když vidím, že se rodiče snaží ho usměrnit, uchlácholit. Jen se jim to holt hned nedaří. To se prostě stát může, že dítě nemá svůj den anebo se mu něco nelíbí... Ale když vidím, že je to rodičům tzv. jedno a jen ho občas slovně okřiknou (nebo ani to ne) a jinak pokračují ve své zábavě či nečinnosti, tak to mne může vzít čert....
Ano, Váš příběh je bohužel ze života. Vím, co to je, taky jsem se starala osm let o maminku s demencí, poslední půlrok opravdu intenzivně, ale samotnou mě to přivedlo málem ke zhroucení: Odkaz A právě na základě své zkušenosti říkám - myslete hlavně na sebe, VY jste důležití pro partnera a děti. Starejte se, dokud to jde, ale ne na úkor VAŠÍ rodiny. Ten nemocný člověk žije v úplně jiném světě a odplouvá stále dál a dál. On stejně absolutně nevnímá, kde je, když přijdete na návštěvu, nevnímá, jestli jste s ním pět minut nebo celý den. Žádná matka, která miluje své dítě, by mu neměla připravovat peklo na zemi žádostí, aby se o ni postaralo, až bude v tomto stavu. Paní Angelika je možná přesvědčená, že dělá pro všechny to nejlepší, ale ve skutečnosti předčasně bere svým dětem dětství.
Vnímám to stejně a stejně jsem to tak nějak měla.Až na to, že jsem byla s maminkou sama a nemohla jsem zůstat bez práce a být jen s příspěvkem 800,-Kč, než jí přiznali druhý stupeň...I tak bych z toho nevyžila ani já ani ona. Hodně z toho článku jsem zažívala i já. I já jsem netušila, co to Alzheimer je, taky jsem myslela, že "se jen zapomíná". Ale že se změní komplet celá osobnost člověka? Že je to najednou někdo jiný, v počátcích také hodně zlý, někdy agresivní a vy jste na to sám/sama. Zhoršování u ní probíhalo pak rychle, po skocích, jak mi to předem řekla psychiatrička. Mimochodem k lékaři specialistovi jsem ji nikdy nedostala, takže jsem měla pak štěstí, že mne přijala jedna psychiatrička, které jsem líčila, co mamka dělá, nedělá,co vnímá, co ne. A odpovídala na její odborné otázky. Pak mi sdělila, že má už Alzheimera 3.stupně...Před psychickým zhroucením mne zachraňovala domácí zdravotní péče 2x týdně po hodině, kdy jsem věděla, že je o ni postaráno a pak objevení stacionáře,kde se mamce i líbilo.Vozila jsem ji tam 2x týdně,víc jsem finančně nezvládala. Pak přišla zlomenina krčku, zůstala ležák a musela do domova, kam jsem ji více jak 2 roky téměř denně jezdila navštěvovat, krmit a vozit dobroty. Zázrakem mne občas poznala 😄. I Štědrý den jsme tam spolu prožily (i se psem).
Zrovna nedávno jsem byla svědkem situace, kdy do autobusu nastoupila paní +/- 50 a přistoupila k sedačce, na které seděla holčina cca desetiletá a vedle sebe na sedačce měla školní batoh. Paní se optala, jestli by si mohla sednout. Dívčinka se otočila dozadu do autobusu, zhodnotila situaci a milé paní odvětila, že vzadu je ještě dost místa. Paní se zarazila a nevěřícně se zeptala, jestli si má teda jako sednout jinam...a milé děvče jí bezelstně odpovědělo ANO. Paní se nezmohla na další diskuzi a vydala se hledat jiné místo....S mou spolusedící jsme jen nevěřícně koukaly s otevřenou pusou.....
Tak tohle by mne vytočilo a požádala bych o tohle konkrétní místo! Slušně ale razantně,aby pochopila, že neustoupím. Já nosím berli, přesto mne někdy mladí nepouští. Ale,když není jiné místo, tak k nim jdu a slušně řeknu, jestli by mne náhodou nepustili sednout. Vždy pustili. Je to o komunikaci. Ale taky o výchově doma. Mne učili odmala pouštět starší sednout.Dnes? Ráno jede máma se školákem a nechá ho sedět, raději stojí sama.Nebo ho posadí k oknu,aby nemusel vstávat. Jsou ale výjimky a těm vždy s úsměvem poděkuji.
Jste můj blíženec. Já dostal svoji první knížku na konci 1. třídy a byl to Jano od Fraňo Krále. No a tím začala moje čtenářská vášeň. Ve druhé třídě jsem přečetl ještě Drdovy Hastrmany a a knížku z přírody pod Kunětickou horou u níž si nepamatuji název. Od třetí třídy jsem začal číst vše co mi přišlo pod ruku a cca od 6. třídy jsem jednou za 14 dní zavítal do knihovny s taškou knížek, abych je vyměnil za další dávku. Tak to pokračovalo skoro až do maturity. Můj rekord bylo přečtení všech dílů Jana Kryštofa. Faktem je, že u desátého dílu jsem to četl jen proto, abych tu ságu dočetl. Pak jsem již tak intenzivně nečetl. Jen si vzpomínám, jak jsem jednou ve zkouškovém období obíhal všechny kamarády na koleji, jestli nemají něco na čtení až jsem objevil Co živit dal a vzal.Tak jsem to rychle zhltnul místo abych se učil na zkoušku.
Já se pamatuji,jak si mamka půjčila Egypťana Sinuheta a řekla, že to ještě není pro mě a dala si ji pod polštář. 😂 Měla jsem to přečtené dřív než ona... Když jsem byla nemocná, tak si naši půjčovali knížky u kolegů a nosili mi je (Kája Mařík všechny díly). K maturitě jsem měla seznam přečtených knih s jedním klukem nejvíc ze všech. A stejně jsem vyhořela na Otci Goriotovi od Huga. Měla jsem okno a nemohla si vzpomenout na konec 🤣. Jó knihovna,tam se dalo objevit tolik knih. Jen teď už mne u toho bolí oči a víc než historické se mi líbí kvalitní detektivky.
5
Sledujících
0
Sleduje
5
Sledujících
0
Sleduje
Tak v první třídě jsem dostala tašku na záda a šlapala do školy. I ze školy. Sama. Z branné výchovy si nepamatuji skoro nic. Je obdivuhodné,jak ji umí popsat pan Král. Kriminalita samozřejmě byla, nějak si ale neumím porovnat tutlání a oslavných Třicet případů majora Zemana. Inkluze nebyla, zato byly zvláštní školy, kde se slabší žáci nemuseli stresovat špatnými známkami. Tenhle tendenční blábol pana Krále zase stojí za to.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já si pamatuji brannou výchovu jen ze střední. Na základce určitě nebyla. A na té střední? No nadšení jsme z ní nebyli, protože byla odpoledne. Ale učili jsme se první pomoc,dokonce na nás přišla inspekce z Ministerstva zdravotnictví a museli jsme ukázat na figuríně dýchání z úst do úst a zafačovaní ruky. No a kluci se učili střílet ze vzduchovky.