Když někdo v rámci řeči je samý neurčitý anglický člen, neumí mluvit nebo má chabou slovní zásobu nebo ... Používání vsuvkových slov sice tahá za uši, pražština - př. být a uslyšíme bejt, to už je skoro normál, ale když se jako vsuvkové slovo octne - vole - tak mě to uráží a takový člověk nemá ve sdělovacích prostředcích co pohledávat. Používání vulgarismu je kapitola sama o sobě. Správně umístěná, např., p...l asi ano, protože opisné vyjádření zkrátka nevyzní, nevypointuje situaci. To, co předvádí p. Polreich, je otřes. Jestli to má nařízeně povolené, tak je ... odpovědná televize. Pokud je takový skutečně, tak je to u mě hulvát, nic víc, přitom může být odborník jaký chce. Myslím, že používání spisovné češtiny nikomu neublíží, vždy se dobře poslouchá. Což by měli dodržovat učitelé. komentátoři, ... všichni, co promlouvají k davům oficiálně.
Než bych se dal do nějaké kritiky financí, chtěl bych vědět pro srovnání platy činitelů v jiných zemích. To za prvé a za druhé. Pokud k přehlasování čehokoliv bude v parlamentu stačit většina, kterou koalice zatím až do dalších voleb bude vždy mít, nemá cenu tady cokoli řešit. Nepodepisováním akorát budou vznikat odklady, které nakonec dopadnou stejně.
Pořad (soutěž) je od samého počátku nastavený(á) špatně. Jestliže se tady dají dohromady v životě netančící (možná několik lekcí v tanečních, pokud je absolvují) s lidmi, kteří mají nějakou taneční průpravu (i od 10 roků), vychází z toho nehodnotitelný chaos. Dám markantní příklad - Vondráčková versus Kubišová. Jak by to asi dopadlo. Kdyby se Kubišová snažila sebevíce a rostla od tance k tanci, stejně by byla odsouzena. Přesně tak, jako se odsuzuje tady. Pokud toto některým zvlášť "uvědomělým" kritikům nedochází ... J. Werich to vystihnul - hloupost je nekonečná, ale je s ní třeba neustále bojovat.
Tady je jiný problém, který se promítnul přes pořad ČT1. Máme učitele, kteří svými "zásadami" a přístupy ovlivňují studenty a žáky. Ač sami nic z minula už nezažili, mají na minulost své, hlavně jen převzaté názory a ty teď vnucují dalším generacím. Potkávám se s tím ve škole a trochu mě to děsí. Nastává doba demagogie, vše minulé je špatné.
Asi to bude škola od školy jiné, ale nevšimnul jsem si v jídelně, že by děti, až na několik výjimek, byly obézní. Čeho jsem si ale všimnul při odnášení jídel. Při dotazu, proč si jídlo razí, když to nejí, dostávám v drtivé většině odpověď, to rodiče. Je mi zcela jasné, že odtud se rekrutují osoby toužící po změnách výběru jídel v jídelnách. Co vím zcela jistě, že když je svíčková, rajská, koprová, znojemská, ptáček, vrabec se zelím, a další ... žemlovka, krupicová kaše, bavorské vdolky, buchtičky a také další ... moc toho kuchařkám nezbude, chodí se přidávat ... moc, skoro vůbec se nevrací. Tu moderní, "zdravou" kuchyni vidím v "cerných" barvách. Vzhledem ke kapesnému, kdy psycho-elementálové doporučovali, aby se dítě učilo hospodařit, vede k tomu, že dítě má možnost se v jídle porýpat, vrátit, protože ví, že má možnost si koupit něco podle sebe. Že je to málokdy zdravé, je nasnadě. Zase rozhodnutí od zeleného stolu. To bude vyházeného jídla, tudíž vyloženě špatně využitých financí. Jen tak dále.
Mám tři teze. Hned od narození platí první dvě, které jsou časem korigován rodiči (měly by být), později společností (tou nekompromisně - vězením to může končit). Tady jsou - jedinec jde cestou nejmenšího odporu - jedinec jde cestou největších výhod. K té druhé. Každá dosažená výhoda se mění v samozřejmost a pokračuje se dál, to neskončí, dokud to někdo neomezí. Ta třetí - na kterou společnost začíná "dojíždět" - ZE SLOV SE JEŠTĚ NIKOMU NIC NESTALO. Fyzické upozornění (nemusí a nemělo by způsobit např. otřes mozku ap.) řeší problém okamžitě. Psal jeden psycholog a učitel zároveň kdysi v podčárníku na první straně Mladé fronty. A nelze nic jiného, než souhlasit. V životě učitelském, už dvacátý rok, se vždy osvědčilo.
Je mi přes 70 a už se těším na Vánoce, jak si zase něco postavím. Obrovsky to zlepšuje manuální zručnost a fantazii. Stavím zásadně bez předloh, od začátku, kdy jsem dostal první stavebnici, t.j. od 9 roků. Jestli chtějí, aby ji více děti chtěly, měli by jít s výrobou nahoru, snížit ceny a nedělat tolik jednoúčelových a navíc dost drahých stavebnic. Když jsme byli na dovolené, Broumov a okolí, navštívili jsme také muzeum Merkuru. Využil jsem situace a pořídil si největší stavebnici. Pak jsem využil ještě e-shop a dopořídil další díly, které nejsou součástí stavebnic. Vzpomínám si na dřevěnou analogii Merkuru, stavebnici Technostav, možná si někdo vzpomene. Měla by se rovněž obnovit.
Největší problém je myšlení, chtít, aby děti myslely, přemýšlely. Mám nepříjemný pocit, že v této době je slovo myslet (a jeho odvozeniny) slovo "sprosté". Vždy jsem rodičům říkal, že známky ode mne (učím M a F) odrážejí ochotu dětí přemýšlet. Až na výjimky ochotné nejsou. Uvedu příklad, zažil jsem na SŠ. V příkladu byla operace 3x5. Studentka vytáhla mobil a začala mačkat 3x5= jednou, dvakrát ... když to bylo pětkrát, zeptal jsem se jí, proč tolikrát. Lakonická odpověď - abych si byla jistá výsledkem. Po otázce, co udělá, kdyby to naposledy vyšlo jinak následovala samozřejmá odpověď - tak to udělám ještě pětkrát. Čili použije statisticky nejčastější výsledek. Totální absence myšlení. Vím, extrém, ale. Učil jsem M na gymplu. Už tam vypadly základy infinitezimálního počtu (derivace integrály), studentům se sice odlehčilo, ale na VŠ, kde M je, nikoho nezajímá, že to na SŠ nebylo. Studenti pak mají hlavu "v pejru". Nebo-li. Požadavky na znalosti žáků se neustále ořezávají, což skončí tím, že vše se skutečně stihne ve škole. I slabší žáci. Pak bude záležet na vyšších školách, jestli budou slevovat také. Když jsem studoval na MFF-UK byla ve světě UK na 35. místě. Nedávno jsem se v otázkách VM dozvěděl, že už je na 425. místě. Není to tragédie, ukazující, kam naše školství směřuje? Jinak. Připadá mi, v čemž se s kolegy na škole shoduji, že je tady trend zhloupnutí národa, protože hlupákům se dobře vládne. Skončíme jako montovna pro jiné. Levná.
Za volantem skoro 50 let. Když jsem si pouštěl dynamické otázky, měl jsem problém. Zjistil jsem, že při rychlosti generované videem, kterou by začínající řidič určitě nejel, to co se řeší už podvědomě, dělá slušné problémy. Dal jsem jich většinu až na podruhé. Co se týká otázek. Vadí mi více otázek na jeden jev, paragraf, kde se obměnou slov pátrá vlastně jen po tom, jestli ho žadatel zná, ale málo to souvisí s praktickým použitím. Vůbec nejhorší je používání negativních otázek. Dění v provozu je ale vždy pozitivní. Což považuji za hodně nefér, prostě podraz. Umění řídit se ztěžováním zkoušek určitě nezlepší, nepodpoří. Více naježděných hodin během autoškoly by prospělo mnohem více.
Respektování. Největší problém je naučit dítě respektovat slovo nebo předponu NE. Kolikrát si všímám, že rodiče obcházejí použití této slabiky (jakkoli použité) ve většině případů odvedením jednání dítěte na jinou činnost, aby se nevztekalo, nebrečelo, atd. Což je zásadní chyba. Přijdou situace na hřišti, ve školství základním i vyšším, později v zaměstnání, kdy dítě toto uslyší a najednou tu není nikdo, kdo by jeho problém převedl jinam. A máme konfliktní situaci, která může skončit i fatálně. Čím dříve se dítě naučí respektovat tuto částici bez následných negativních projevů, tím lépe primárně pro něj následně pro okolí.
Dítě má hračku. Přijde jiné, hračku mu sebere. Budoucí bezohledný sobec a pokud je podporovaný rodičem, tragédie. O něco lehčí varianta. Přijde druhé a řekne - dej mi to. Odpověď? Nedám. Může nastat předchozí situace, další možnost je ukecávání až po odchod (správná varianta, reakce na ne...). Nejlepší varianta je - půjčíš mi (prosím - zaklínací slovíčko) tu hračku? Jsou tři možnosti. Ne, počkej chvíli nebo dojde k půjčení. Dá se očekávat, že tento človíček, když uměl použít slůvko prosím, bude umět i respektovat ne.
Závěr je naučit se respektovat záporné stanovisko bez negativních konců.
Ne, nechci, nedělej nemám, nedám, nepůjčím, nepomůžu (!), atd. Nutno respektovat!
Jediná komplikace nastane, když se dění dostane do procesu naschválů. Tam je občas nutný zásah zvenčí, protože zvládání této situace se daří až s přibývajícím věkem zúčastněných. Nebezpečí Dudáka - přebít a přidat něco navrch - až se někdo dostane do situace, kdy už nemá jak přebít. Malér.
Za "komunistického" (m.j. - k-s tu nikdy a nikde nebyl, což vzniklo proto, že na vedoucí místa jste se bez červené knížečky nedostali a tam se charakterové schopnosti projevily) systému byla UK na 35. místě ve světě, studoval jsem ji (MFF-UK) od 75 do 81. Nedávno jsem se v rámci nedělních hovorů (Moravec) dozvěděl, že teď je na 425. místě. Co na to všichni demagogičtí odsuzovači všeho, co tady bylo. Lidi z katedry se tenkrát dostávali ven, i na stáže do USA. Když říkali, že dnešní (tenkrát) deváťák, nemusel to být žádný lumen, roznese tamního středoškoláka "na kopytech", tak věděli o čem mluví. Pozor, zrovna "červená" katedra to nebyla. K dnešku. Když se tady zvonilo klíčky "na časy", uchopila se nabytá svoboda po česku, vznikla cochcárna s ranně kapitalistickým bezprávním klondaikem navrch. A protože češi mají tendenci do všeho kecat, vydělilo se ze všeho možného školství tím, že do něj může kecat každý. Což je tady v těch názorech znát. Začalo krmení, že se skoro všechno učí zbytečně, že je toho moc, že domácí úkoly ne (všechno se má udělat a stihnout ve škole), že vše se dá zjistit na net-u ... učitelé jsou skoro zbyteční ... Dnešní učitelé jsou ti nejposlednější pohůnci ve společnosti, nevážení. Zdola žáci a nesoudní (hlavně) rodiče, shora nadřízení. Což žádné peníze nenahradí. Abych dokreslil, učím teď na ZŠ M a F. Když jsem rodičům sděloval, že známka u mě je zhodnocením toho, jak daný žáček je ochoten přemýšlet nebo dokonce myslí. Jen jsem pozapomněl, čím dál častěji je slovo myslet, a odvozeniny, nejsprostší slovo, nejen ve školství
Opět mě napadá - teď když máme, co jsme chtěli - jestliže na senátorské vrácení a presidentovo veto stačí prostá většina v parlamentu, je to tady o ničem. Projde všechno, co vypadne z pětikoalice, teď asi ze čtyřkoalice. Škoda, že není pro přehlasovávání nutná 2/3 nebo 3/4 -ová většina. To by asi také veškeré schůzování vypadalo poněkud jinak, pod tlakem možného zamítnutí.
Kdysi jsem si koupil kuchařku - Receptury pokrmů - něco jako normy - čili recepty podle kterých se vaří. Ať jsem podle nich udělal cokoli, vždy se to dalo sníst bez jakéhokoli sebezapření. Např. jsem začal jíst špenát v jídelnách udělaný podle této knihy, máma ho neuměla. Později to v mé rodině dopadlo tak, že se kupovalo cca 1 balení na jednu osobu ... a nezbylo. Tak to bylo s mnoha jídly. Ve škole? Rajská, svíčková, koprovka, knedlo..., krupicová kaše, lívance, plněné buchty, buchtičky, játra s rýží, atd. ... děti si chodí přidávat, prakticky se nic nevyhazuje ... a pokud ano, ptám se dětí, proč si to označují? Zpravidla z nich vypadne, že maminka. To jsou ty "zdravé" maminky, které si nějak neuvědomují důsledky. Jídlo se vrátí a za kapesné se koupí vše "zdravé". Tytéž maminky pak píší takové slinty, jako se tady objevují. Zkrátka, zlatá česká kuchyně. Jediný malér vznikne, když vaří ten, co dokáže "připálit" i čaj.
Naprosto nedostatečně zadaná úloha. Mohu např. sečíst čísla na lístcích kytiček, vydělit 6 a máte výsledky. 35, 48, 45. Nebo. První. Rozdíly protějších 10. Druhá, součty protějších a buď 47 zdola nebo 50 shora jako pokračování. Ještě možno sečíst součty a zprůměrovat a je 48, což je podoba s první verzí. Třetí. Součty protějších 90. Čili různý počet výsledků znamená nejednoznačnost výsledku a to je vždy špatně. Možná někoho napadne něco dalšího.
Co lidstvo existuje, existuje pro něj jeden problém. Neomezenost něčeho, nekonečnost něčeho. Malé odbočení od vesmíru, navození pojmu nekonečna jinde. Vezměme obyčejnou číselnou osu, matematicky napíšeme, že je od minus nekonečna do plus nekonečna. A celkem nikdo se nad tím nepozastavuje. Jinak. Obsahuje nekonečný počet bodů vyznačujících čísla. Když se z ní vytrhne množína celých čísel, bude co do počtu čísel nekonečná a ten "zbytek" bude zase nekonečná množina čísel. Takto by se dalo pokračovat. Zajímavost navrch. Celá číselná osa se dá zobrazit na otevřený interval (0,1). Něco jiného. Bod je představa objektu nemajícího v žádném směru nějaký rozměr, tudíž nemá povrch, nemá objem. A teď. Vezme se nekonečný počet bodů, seřadí se za sebe, nejlépe do přímky, dostaneme rovnou čáru (třeba číselnou osu). Čili vezmeme nekonečný počet bodů, vynásobíme "rozměrem" a dostaneme reálné kladné číslo, např délka intervalu (0,1). Dostali jsme se k otázce konečnosti vesmíru. Jádro pudla je představa nekonečnosti. Zatím platilo, že s většími možnostmi poznání se nám viditelný okraj vzdaloval, navíc tvrdíme, že čím dále jsou, tím rychleji se od nás objekty vzdalují. Protože to platí na všechny strany, vyvodila se teorie velkého třesku. Z "BODU"! Dobrá, ze singularity. Možnost. Může něco, co ještě neznáme, ovlivňovat zatím zjištěné vzdalování vzdálených objektů od nás. Podobně problém černých děr pohlcujících své okolí. Kam až sahá jejich "nenažranost". Kdy se nažerou a co se stane, je-li to možné, když se přežerou? Kdo to vysvětlí. Nebyla singularita kdysi přežranou černou dírou?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Chtěl bych vědět, jak si na tom stojí vládní činitelé, včetně těch nejvyšších v jiných státech. Pro srovnání. Všude jsou placeni z daní poplatníků a nejsem si jist, jestli to lidi nějak zvlášť zajímá. Malost, hloupost, závist ... někdy se za nás, čecháčky, fakt stydím.
1 odpověď