V podstatě ano. Dokonce jeden takový je- a je docela dobrý. Nepamatuji si jeho název, ale je to film pojednávající o Hitlerovi v letech 1907-1912, kdy žil nuzně ve Vídni a maloval kopie pohlednic. Film není učebnice historie, ale nabídka úhlu pohledu na výsek z ní. Divák přece ví, kdo byl Hitler a co se stalo, někdo může ukázat i střípek z toho, ktrý trochu objasní proč (aniž by obhajoval jeho činy).

No ale to je jejich hloupost, ne hloupost historie, nebo filmu, který se k ní vyjádřuje. Zdělit jim právě toto, je funkcí umění a vlastně i toho filmu.

Je to film! Z jeho podstaty plyne, že tvůrce se dívá na jeho témata ze svého účelem daného pohledu, to nemusí nikdo nikam psát, to je přirozený a samozřejmý fakt.

No mluvíme právě o tom samém, jen na to máme jiný názor. Já si myslím, že když někdo nechá ve filmu zabít Comoda, nebo se vyspí s francouzskou princeznou, či generála Bradleyho hrát černošským hercem, je to správně, pokud to zapaá do dramatického děje a příběhu vymyšleného scénáristou. Byl bych nerad, kdyby došlo k tomu, že si někdo bude historii představovat dle toho, co vidělve filmu a cokoli, co diváka upozorní na to, že jde jen o film, je vítáno. Film není a nemá být přímou učebnicí dějepisu. Podnítí-li diváka k tomu, že si o historickém rámci v němž se fil odehrává zjistí ví, tím lépe (což třeba zrovna odlišnosti od reálií dokážou lépe, než hra na "realitu".

Ale polemika s dějinami je přece legitimní způsob přístupu k nim.

Ani jeden z vámi zmiňovaných filmů by před historiky neobstál - ale to není jejich funkce. Historie je historie a film je film. Historik si vymýšlet nesmí, dramatik musí. Historie je o faktech, drama o výpovědi tvůrce. Když čtu historickou studii, oceňuji fakta a jejich souvislosti, když jdu do kina, požaduji prožitek a oceňuji výpověď, subjektivní pohled tvůrce, estetično a strukturu vyprávění.

No protože jednotlivec je jednotlivec- rozhoduje se sám a bojuje sám za sebe. Vojenská jednotka, která je součástí pravidelné armády, znamená v podstatě oficiální účast daného státu na konfliktu.

Tak to čekáte na nesprávném hrobě. Životopisný film, je jen označení žánru, (navíc myslím, že ani v podtitulu díla není napsáno, že jde o životopisní film).Historický a životopisný film je vždy jen fikce- to je podstata dramatického díla. jak už jsem napsal- pro fakta si musíte sáhnout o odborné literatury, ale ta nebude moc dramatická. Můžete mi dát prosí příklad životopisného filmu, který splňuje vámi požadovaná kritéria, protože já takový nejspíše ještě neviděl (mám rád historii a dovedu ocenit i dobré filmové drama).

Probůh, vždyť je to jen film! Proč v něm někdo má potřebu pořád hledat souvislosti s historickou realitou? Od toho jsou odborné publikace a ne životopisní televizní filmy.

30 let pracuji ve farmaceutickém výzkumu, řekl bych že se docela orientuji ve strategiích farmaceutických firem. Titulky, které uvádíte jsou titulky ze senzacechtivého tisku, ale v reálu je výskyt podobných excesů nesmírně vzácný a firmy se jim vyhýbají jako čert křízi, protože to nejdůležitější, na čem mohou stavět svou obchodní politiku je reputace a dobré jméno - bez toho není důvěra a posléze ani prodeje. Systém v této oblasti je natolik kontrlovaný a lehce kontrolovatelný, natolik provázaný s mnoha dalšími kontrolními mechanizmy, že každý kdo v něm seriozně podniká ví, že žádná lež v něm nezůstane neodhalena.

No a k té druhé části otázky- vyrábět levněji, neznamená levněji prodávat a levnější výroby se chopí každý zejména proto, že když tak neučiní on, učiní tak jeho konkurent a ten mu vezme trh- právě o tom je ten boj o zisk.

On dobře ví, že to mu na Slovensku ani nikde v EU nehrozí. On není diktátor, on je řádně zvolen.

Vy se moc díváte na americké filmy. V kontrolovaném a silně regulovaném Farmaceutickém podnikání se podvádí a podplácí velice těžko- a pokud k tomu dojde vždy se to odhalí.

No a na otázku, co by se výrobcům antidepresiv zamlouvalo lépe je odpověď snadná- samozřejmě, že nový produkt, který by porazil konkurenci a navíc by byl výrobně nenáročný a tedy by mohl mít potenciálně vysokou přidanou hodnotu, a hlavně kdyby byl bezpečnější a s minimálními nežádoucími účinky. Výrobcům léčiv jde vždy v první řadě o pacienta.

Ale prosím vás a v čem by se si tak lobovalo? Léčiva mají být otázkou řešenou Státními regulačními úřady, Zdravotními pojišťovnami a odbornými společnostmi- tam jsou odborníci. Politici ať si řeší své.

K nám po moři nikdy ruský plyn (přímo z Ruska) nepřicházel.

Mne hodně zaráží, že do toho mluví politici, který nerozumějí ani farmakologii, ani toxikologii. Toto přece není politické téma, ale medicínské.

Nejhorší je, že většina obyvatel Ruska pořád věří tomu, že kvůli nim Evropa v zimě mrzne a že nemáme co jíst.

Tohle ale z jejich strany nebyla sranda- to bylo cílené zastrašování.

I Čech s podprůměrným platem a nízkým důchodem se má mnohem lépe, než průměrný Rus.

EU si poradila absolutně a pro Rusko velice bolestně. Odteď se už navždy obejde bez ruského plynu. Když bude Gazprom po válce moc škemrat, možná ten ruský s hodně sníženou cenou kopí (pokud budou ještě funkční plynovody), ale já doufám, že ne, že tam ta zeď zůstane na tisíc let.

Já myslím, že není zapotřebí. Tyhle mediální hry s cenami a odlišnou kvalitou, či složením produktů jsou silně kontraproduktivní. Probůh jen ať obchod běží.