Žádná myšlenka se nesmí prosazovat násilím, zde silou státní moci. Řízení životů lidí a centrální řízení celé společnosti je totiž velmi nebezpečný společenský jev, jak nás ostaně učí celá historie lidstva a jak jsme to mohli zakusit na vlastní kůži během nedávného dvacátého století. Pro to abychom prožili šťastné životy je primární nastavení vztahů mezi lidmi, nikoliv dosažení určitých materiálních podmínek. Jediný přípustný způsob fungování společnosti, tedy fungování vztahů mezi lidmi, je respektování principu, že nikdo nesmí být nikým k ničemu nucen. Takovýto vztah mezi lidmi se nazývá svoboda. Je jedno jestli zdůvodníme pošlapání svobod Green Dealem, ochranou před covidem nebo například nadřazeností určité rasy. Vždy je to cesta do pekel. Diskuse o tom jestli je Green Deal dobrá myšlenka či není je nepodstatná dokud si neujasníme, že jsme všichni svobodní lidé, kterým nesmí nikdo nařizovat. Rozhodnutí o tom, že budeme žít určitým způsobem, například v duchu myšlenek Green Dealu, musí vzejít ze svobodné vůle jednotlivců. Až se myšlenkou začne dobrovolně řídit velká část lidí, stane se myšlenka skutečností. Pokud jakoukoliv myšlenku zkusíme prosadit násilím, je téměř jisté, že jdeme vstříc společenské katastrofě. A ta bude mnohem horší než potenciální dopady klimatické změny. Střezme se násilného centrálního řízení životů lidí.

"Podle mě důchodcům vznikl nárok na zvýšenou valorizaci už na konci ledna." Na důchody smí být vyplaceno jenom tolik, kolik bylo vybráno na důchodovém pojištění. Zákon, který zakládá nárok na vyplácení důchodů na dluh, je amorální. Tento zákon, zákon o valorizaci, by měl Ústavní soud zrušit jako neústavní.

Muži nechť soupeří s muži, ženy nechť soupeří s ženami a transgender nechť soupeří s transgender. Cpou se snad muži do ženských soutěží? Cpou se snad ženy do mužských soutěží? Tak proč by se měly někam cpát transgender? Nechť mají svoje soutěže.

Pouze princip, že na důchodech má být vyplaceno právě tolik peněz kolik se vybere na důchodovém pojištění, je spravedlivý a dlouhodobě udržitelný. Můžeme zvyšovat nebo snižovat důchody, můžeme zvyšovat nebo snižovat platby na důchodové pojištění, obojí podle toho jak se bude ekonomice dařit. Ale to je vše co smíme s důchodovým systémem dělat.

Na důchodech má být vyplaceno právě tolik peněz kolik se vybere na důchodovém pojištění. Můžeme se jako společnost dohodnout, že zvýšíme platbu na důchodové pojištění. Ale vyplácet více peněz než kolik se vybere je zlodějna a každý, kdo takové peníze přijme, je zloděj.

Uzurpování si, aby byla nějaká kniha považována všemi lidmi na světě za posvátnou, překračuje meze svobody projevu.

Ano, ceny šroubuje Rusko. Ale my, Evropa, jsme si kvůli direktivním zásahům do svobodného trhu podlomili svoji schopnost na dnešní kroky Ruska reagovat. Jakékoliv direktivní zásahy do svobodného trhu vždy přinesou více škody než užitku. A státem řízené potlačování jedné technologie, např. pro výrobu elektřiny a dotování jiné technologie jsou direktivními zásahy par excellence. Je třeba zakázat zásahy do svobodného fungování společnosti, je třeba zakázat zásahy do svobodného fungování trhu. Potřebujeme trh bez monopolů, bez dotací, bez centrálního plánování světlých zítřků, bez korupce. Toto je cesta kupředu, cesta direktivních zásahů naopak vede do slepé uličky.

"Neskutečná hanebnost, kterou musí řešit policie“. Neskutečná hanebnost je, když se stát snaží přijmout zákony na základě kterých bude smět řídit životy jednotlivých lidí. Ve společnosti svobodných lidí, kterou doufám chceme být, vláda spravuje veřejné záležitosti. Tedy pouze tu část našich životů, kterou jsme jí svěřili. Neřídí životy jednotlivých lidí. Nezavírá plošně školy, nezavírá plošně provozovny, nevyhlašuje plošné lockdowny. S jednotlivými lidmi hovoří, doporučuje jim, dodává jim informace. Ale nenařizuje jim. Nařizovat může pouze státu podřízeným institucím. Policii, armádě, školskému sytému, zdravotnímu systému, státnímu aparátu. S mimořádnými instrumenty jako je nouzový stav zachází jako s šafránem. A to platí i v období epidemie. A proto dělá hnutí Chcípl pes velmi záslužnou práci. Na hrubé snahy státu hrubá záplata.

Ve společnosti svobodných lidí, kterou doufám chceme být, vláda spravuje veřejné záležitosti. Tedy pouze tu část našich životů, kterou jsme jí svěřili. Neřídí životy jednotlivých lidí. S jednotlivými lidmi hovoří, nenařizuje jim. Nařizovat může pouze státu podřízeným institucím. V době covidové se však vláda pokusila řídit životy lidí. A tím vyvolala krizi. Vláda nemá být řídící autoritou, vláda má být služebníkem svobodných lidí. Je třeba rozlišovat krizi, kterou způsobí příroda a kterou můžeme jedině přijmout, třeba virová nákaza. To vlastně není krize, to je přírodní úkaz. Skutečná krize je nerovnováha ve společnosti, a tu si vytváří lidé sami.. Například monopolním jednáním, tu ekonomických subjektů, tu vlády.

Já zase vidím spoustu lidí, kteří "vyřvávají", že "ochranu obyvatelstva a zdravotnictví" je třeba prosazovat i za cenu pošlapání svobod. A "nikdy nepochopí" " vědecké důkazy", vycházející ze smutných historických zkušeností, že svobodu nesmíme pošlapat nikdy, ani když bojujeme s covidem. Krizi dnešní společnosti totiž nevyřeší odpověd na otázku: „Který z odborných názorů je správný?" Krize dnešní společnosti tkví v rozpolcenosti při odpovědi na otázku: „Jsme povinni žít svůj život podle názoru na svět a život vnuceného nám zvenčí nebo si smíme každý vytvořit vlastní názor na svět a podle něj řídit svůj život?“

"Pokud by opozice uspěla, všechna protikoronavirová opatření v Česku by po 28. únoru padla." To není pravda. Pouze by přestala platit krizová opatření vydaná vládou. Samotná protikoronavirová opatření by lidé nadále dodržovali na základě dobrovolnosti. A takto jsme měli postupovat po celou dobu kdy na nás útočí virus. Nikoho k ničemu nenutit. Nenutit k uzavírání provozoven, nenutit k uzavírání škol, nenutit k očkování. Spolehnout se na zdravý rozum lidí. Zbavit se předsudku, že zdravý rozum mají jenom ti, kteří podporují vládní opatření.

Šibenice a třeba gilotina jsou jasné symboly. A stejně jasné je, že naše právo nezná trest smrti. Naše právo však zná trest doživotního odnětí svobody. A právě doživotní odnětí svobody je krajní trest, se kterým právo počítá za potlačování svobod a segregaci. Tedy zločiny, ke který zde podle mnoha lidí dochází. Zapojme tedy svoji kreativitu a vymysleme symbol pro doživotní odnětí svobody. A tento symbol postavme před sněmovnu.

Myslím, že souvislost mezi současnou situací a názorem na používání facek je zřejmá: Lidé, kteří souhlasí s používáním facek současně souhlasí s používáním přikazovacích opatření státem a jejich vynucování represivními složkami státu. Tak, jako odmítáme vychovávat své děti bez použití násilí, odmítáme dnes ponechat lidem svobodu při rozhodování jakým způsobem se zachovají v době epidemie. Hodně fackujeme děti a hodně podporujeme represivní stát. Ministři doma fackují své děti a v úřadě fackují spoluobčany vládními opatřeními.

Nikdo nemá recept na způsob boje s covidem. Existuje pouze spousta názorů. Názorů lidí žijících okolo nás, názorů vložených do knih lidmi již zemřelými. K tomu každý přidá svoji osobní zkušenost a rozhodne se jak se zařídí. Pouze někteří lidé podlehli iluzi, že znají ten recept. A někteří dokonce podlehli iluzi, že mohou ten recept násilím vnucovat ostatním.

Pan Dostál mě nepříjemně překvapil. Hlavní důvod pro zrušení zákazu vstupu neočkovaných do restaurací je přece odstranění nepřípustné segregace občanů. A tento důvod je nezávisllý na čemkoliv jiném, včetně šíření virové nákazy. Pan Dostál se v tímto vyjádřením postavil do pozice zastánce segregace, pokud k tomu jsou zdravotní důvody. Hanebný postoj.

"Podle mluvčího resortu Ondřeje Jakoba si ale na vstup do restaurací budou muset neočkovaní ještě chvíli počkat, epidemie omikronu bude teprve vrcholit." Až odezní kovidová hysterie a v této zemi se obnoví právní stát budou právě taková prohlášení pronesená ve veřejné funkci podkladem pro obžalobu za segregaci společnosti. Plnou vahou svého jednoho hlasu jsem pro očistu státu od těch, kteří pošlapávali a pošlapávají svobody. A až se těch hlasů sejde dostatečný počet, k těm soudům dojde.

Vláda v demokratické společnosti svobodných lidí spravuje veřejné záležitosti. Slovo vláda je v takové společnosti zavádějící a překonané. Ve skutečnosti je to správa veřejných záležitostí. A nic víc. Na tom, že "se poutáme v autě", že "přecházíme ulici jen na zelenou", že "po ulici chodíme oblečení" panuje široká shoda napříč společností. A proto to funguje. Pokud by to bylo nařízené proti vůli podstatné části společnosti, nefungovalo by to. A proto se musíme dohodnout i na způsobu boje s virem. Vynucování plnění nadiktovaných vládních opatření represivními složkami státu je způsob života, který nepatří do svobodné společnosti. A právě svobodnou společnost chci předat svým potomkům.

Je třeba rozlišovat mezi ukončením pandemických restrikcí a návratem k normálu. Na jedné straně, ukončení pandemických restrikcí nezávisí na existenci pandemického zákona. Na druhé straně, v právním řádu svobodné demokratické společnosti nemá pandemický zákon v navrhované podobě co dělat. Vláda může s lidmi pouze hovořit, nikdy nesmí nařizovat. Nařizovat může pouze státu podřízeným institucím, policii, armádě, hasičům, zdravotníkům, úředníkům atd. S lidmi může pouze hovořit, vysvětlovat jim, žádat je. A to i v období virové nákazy. Dokud bude existovat pandemicky zakon bude nad společností viset hrozba ztráty svobod.

Je třeba rozlišovat mezi ukončením pandemických restrikcí a návratem k normálu. Na jedné straně, ukončení pandemických restrikcí nezávisí na existenci pandemického zákona. Na druhé straně, v právním řádu svobodné demokratické společnosti nemá pandemický zákon v navrhované podobě co dělat. Vláda může s lidmi pouze hovořit, nikdy nesmí nařizovat. Nařizovat může pouze státu podřízeným institucím, policii, armádě, hasičům, zdravotníkům, úředníkům atd. S lidmi může pouze hovořit, vysvětlovat jim, žádat je. A to i v období virové nákazy. Dokud bude existovat pandemicky zakon bude nad společností viset hrozba ztráty svobod.

"Jsou podle vás platná proticovidová opatření přínosná?" Ano a ne současně. Je třeba rozlišovat zda jsou opatření přínosná z hlediska lékařského od toho zda je přínosné, aby byla opatření státem nařizovaná. Lékařský přínos si každý vyhodnotí sám, po načerpání informací, po poradě se svým okolím, se svým lékařem, po získání osobních zkušeností. Aby toto vše mohlo fungovat nesmí být opatření nařizovaná státem. Mohou být pouze doporučovaná.