Kdyby provoz veřejnoprávních médií hradil stát ze státního rozpočtu, přestala by média být veřejnoprávními a stala by se médii státními. Možná, že v tom vidíte slovíčkaření, ale je v tom podstatný rozdíl. Jde o to, že by média ztratila nezávislost. Přesně podle hesla "koho chleba jíš, toho píseň zpívej".

Arogantnímu a neschopnému Trumpovi nepomůže ani svěcená voda. Natož babička a bouiřlivák.

Hlavně je nutné konečně díky vědecko technickému pokroku výrazněji zkrátit pracovní dobu. Když člověk v práci a činnostmi s ní souvisejícími stráví půlku dne, pak s cirkadiálním rytmem nic moc nenadělá. Pracovní doba je u nás stejná už víc, než půl století. To je naprosto tristní.

Tento článek by si měli přečíst hlavně zákonodárci. A po více než půl století konečně aspoň trochu zkrátit pracovní dobu. Je ostutda, že za více než půlstoletí se nijak výrazně nezkrátila. Takže by se mělo přestat uvažovat o rušení státních svátků a naopak využít technologický pokrok k tomu, aby především zaměstnanci získali alespoň trochu volného času navíc.

A smějí si pro odchod na WC otroci (pardon, zaměstnanci) sundat okovy? A nebo dostali dostatečně dlouhé řetězy, aby se s nimi na to WC dostali? Ale vážně, neztratí se odhlašováním a přihlašováním daleko víc času než samotnou "návštěvou" WC?

Myslím, že skutečnost, že ministr nebyl jediným kandidátem na funkci prvního místopředsedy je naprosto v pořádku. Voleb podle vtipu: "Bůh přivede Adamovi Evu a řekne: Vyber si!" jsme si v minulém režimu snad užili dost.

Tento jev jsem zaznamenal u jogurtů. Kelímek bílého jogurtu měl nejdřív objem 0,5 litru, po čase se objevily kelímky o objemu 0,4 litrů a dokonce i 0,375 litru. Když jsem pátral po vysvětlení, narazil jsem na argument, že výrobci chtějí své produkty lépe zpřístupnit zákazníkům - zachováním ceny při menším objemu. Já v tom však vidím spíš pokus o oklamání spotřebitele. Neměla by v takovém případě zasáhnout ČOI?

Zoufalý pokus zoufalého naprosto nevolitelného politického turisty.

A někoho tento trend překvapuje? Vždyť třeba v Československu/Česku se pracovní doba za více než 50 let nezkrátila ani o minutu. A to produktivita práce za toto půlstoletí vyletěla raketově vzhůru. Tak šup, šup, zkraťte pracovní dobu, včera bylo pozdě.

Ideová sounáležitost? Copak Motoristé mají nějaké ideje? Kromě zarputilého trvání na možnosti využívat spalovací motory?!

To je přece samozřejmé. Dřu v práci celý rok, tak aspoň o dovolené chci mít volno. Je to celosvětový trend - říká se tomu work/life balance. Tyhle věci prostě nejde míchat. Stačí, že máme nejdelší pracovní dobu široko daleko a nejméně svátků široko daleko.

No, po prohlédnutí stránek žádná sláva. Myslím, že svým pokusem si pan "podnikatel" podepsal přihlášku na úřad práce.

Obávám se, že zpětné snížení valorizace musí shodit Ústavní soud jako naprosto protiústavní krok.

Firmy naříkají, že nemají lidí. Obávám se, že prodloužení zkušební doby je přesně ten krok, který jde totiž stabilizaci pracovního trhu. Ke zjištění kvality zaměstnance bohatě stačí měsíc. Prodloužení zkušební doby ještě víc sníží ochotu zaměstnanců obsazovat nová pracovní místa. Pracovní síla je vzácný zdroj, který si zaměstnavatelé musí hýčkat. Prodloužení zkušební doby je cestou do otroctví.

Konečně vítězí zdravý rozum. Zaměstnanci nejsou otroci, žijeme ve XXI. století, to si všichni musí uvědomit.

Vítejte v České banánové republice. To je velice nebezpečná zpráva, která má potenciál odradit všechny aspoň trochu rozumné investory. Státe, co s tím budeš dělat? Chce to přísnou kontrolu a neméně přísné, leč spravedlivé tresty.

Že jsem ten článek četl. Zjistil jsem u sebe skoro všechny uvedené příznaky!😱🧟

Hlavně by zaměstnavatelé měli vytvářet snesitelné pracovní prostředí - například okamžitým zrušením obludných open space kanceláří.

Konečně snad začíná vítězit zdravý rozum! Zaměstnanec není nesvéprávný školáček, nad nímž musí stát "dráb" s bičem. Zaměstnavatel ho musí brát jako sebevědomého partnera.

Proč? No to je mi ale hloupá otázka. Třeba proto, že je taky na čase trochu si život užívat. Při dnešní intenzitě práce skutečně o užívání si života v pracovním procesu mluvit nejde. Vždyť často ani není dostatek času na prostou reprodukci pracovní síly. I přes všechny ty vzletné řeči o svobodě bych viděl zásadní možnost řešení uvedených problémů v tom, aby se významným způsobem a důsledně postihovaly byť jen náznaky diskriminace, která dnes na pracovním trhu bují více než kdykoliv předtím.