Předchozí dohodu podobného ražení už tu byla minulou zimu. Budete si divit ale skončila útokem na rafinerie ze strany ukrajiny.

První co by chtělo udělat je zásadní revize Green dealovych cílů. Technologie nejsou tak levné a efektivní abychom na ně zcela prevedli ekonomiku. Posílit obchodní vztajy se zeměmi, které maji surpviny co potřebujeme. Ale musime to delat jinak nez do teď, kázání o demokracii vede k posilování Číny, ktera má dneska větší slovo v Africe než EU či USA a to je uz vo říct. Pokud dokážeme i finančně podporit uvery rust jejich ekonomik bez šibeničních podmínek jako to dělá Čína,

máme šanci ziskat zpět ztracené pozice. Nebo aspoň posilovat české angažmá v náš prospěch když jiné evropské zeme nejsou schopny sebereflexe. Po konsolidaci našeho průmyslu lze řešit posílení nadi bezpečnosti. Ale musíme stát na vlastních nohou, Američané za nás už krvácet nebudou.

Na to nemáme, naše evropská snaha postavila green deal a s ním vše spojené na úroveň náboženství, navzdory pragmatickým varováním. Příliš dlouho jdeme po cestě škrtící náš průmysl, s vírou že technický pokrok vše vyřeší, abychom si mohli dovolit někoho odstrašit. Papírově jsme stále velmi silní, ale jen na pár prvních dnů potencionální války, pak nám dojdou zásoby moderní munice a jsme tam kde je Ukrajina a Rusko, jenže Rusové zvládají něco vyrábět, mají zdroje, které nám buď chybí, nebo jsme si je zavřeli.

Ani nálada v evropských společnostech nenahrává podpoře války, nikde o ní nestojí. První vláda, co se otevřeně postaví za konfrontaci s Ruskem, po současných zkušenostech museli bychom s touto variantou vážně počítat, podle mne hned skončí. Nikdo o ní nestojí a slepá víra že Rusko obětuje sféru vlivu za hospodářskou výměnu se ukázala jako mylná. Jenže nic dalšího v záloze nemáme.

Mocnosti hrají své hry stále, sice v 90. letech to vypadalo že zůstal jen jeden globální hráč co si mohl dělat co chtěl, ale toto období skončilo a znova se tvrdě kolíkují zájmy vlivu mocných.

Tato tragická událost dopadá na životy běžných lidí, v tom s vámi souhlasím. Ale lítost ji bohužel nevyřeší. Napadení Ukrajinci mohou oprávněně cítit zmar a vztek za nižší podporu než očekávali, ale to jim nejen že nepomůže, ale ještě uškodí. Neznám žádnou organizaci, či fyzické osoby, které by byly závislé na pomoci ostatních a nadávali že dostávají málo, dárci logicky mohou pak dávat ještě méně, nebo svou podporu zastavit. To si Ukrajina nemůže dovolit.

To dává smysl, problém je, že o kolapsu Ruska se uz psalo tolikrát, že mi to přijde spíše zbožné přání rusobijců než seriózní prognóza.

Rusko dalo už jednoznačně najevo, že do války dá všechno, z naší strany toto nevidím.

Narozdíl od vás mám snahu o duchaplnou diskuzi. Slepá očekávání že někdo zaplatí vaši válku a dodá vam dostatek všeho je naivní. Pokud jste schopen nestranného uvažování, coz asi nejste, tak jste mohl vypozorovat že nejvíce pomoci dostala na začátku invaze a poté co se ji darilo na frontě. To už neplatí. Výkřiky že máte málo pro vítězství nikoho nedojmou. Možnosti Evropy jsou omezené a zásoby vojenského materiálu se tenčí, o mnoho lepší to už nebude. Tolik k situaci.

Jestli patříte mezi voyaery je to váš problém, zkuste psychologa.

Pokud máte pocit že děláme málo, můžete narukovat, mužů na frontě je též nedostatek.

Nic ve zlém ale bez západní podpory by už ukrajinská armáda neměla co a čím střílet. Trochu pokory by neškodilo.

Vše jebo zvyku, Čína rostla v posledních 25 letech skutečně tempem jaký v Evropě žádná země už nezná. Proto když roste pomaleji, na evropské poměry stále výrazně, berou to jak znak počínající stagnace.

Komu by tato tajná služba podléhala? Kohobbude informovat o sve činnosti? Kdo ji bude zadávat ukoly? Měla by pravomoc zasahovat do působení národních tajných služeb? Byla by jim nadřízena?

Byly by tu i další otázky. Nápad nezní sám o sobě špatně, ale jaké by bylo skutečná realizace je věc druhá. Dokud nebude vše jasně právně, ukolově a pravomocně jasné vymezené, nespěchám bych s tím. Nepotřebujeme drahou instituci u které není jasné co může, kdo rozhoduje o její činnosti a komu skládá uc6y za svou činnost.

To jistě, ale bohužel lidí co si myslí že mohou v CHKO a NP cokoliv přibývá, snížení ochrany území či omezení pravomocí ochráncům danému území neprospěje. Až bude většina ohleduplná a sama od sebe respektovat pokyny jak se chovat či nechovat na těchto místech, lze řešit zmírnění omezení. Ale to je na generace.

Zajímavá myšlenka, pokud se udrží úroveň odporu. V Afghánistánu byla ale dost odlišná společnost ať už narodnostně, jazykově nebo hodnotově. To je na Ukrajině jiné. Taky na ní operuje víc mužů a je pro přesun lidí i zbraní jednodušší. Společnost je tam už i unavená, těch kteří chtějí za každou cenu bojovat ubývá a když by došlo na mírová jednání, Rusové si pojisťí aby Ukrajina nesměla podporovat odpor na dobytých územích. Je možné že Rusko umožní i svobodný odchod v prvních měsících což sníží procento odpůrců.

USA ted povstalcey narodíl od Afghánistánu, podporovat nebudou. Mají svých starostí v Pacifiku dost.

Ale do konce války je ještě daleko. Může se leccos změnit.

Vzhledem k nezodpovědným výletníkům? Ne.

Nevím jestli neopomijíte situaci na doněcké a charkovské frontě. Kupiask je na východ od řeky Oskol v obklíčení, padla Avdijivka a Vuhledar což byly jedny z nejstabilnějších míst na frontě o které se rozbíjeli ruské útoky, jejich symbolická hodnota byla významná.

Teď jsou Rusové na dohled Pokrovsku - významného dopravního uzlu pro ukrajinskou armádu. Sice jej podle mne hned neovládnou, pokud by se jim ale od Vuhledaru podařil podobný průlom jako provedli dva měsíce předtím u Avdijivky a dosáhly řeky Solenya už by to nebylo nepravděpodobné.

Navíc by mohli vstoupit do okrajových částí Dněpropetrovskemé oblasti. Sice to opět by nebylo nic co by zásadně měnilo situaci na bojišti, ale pro vůli ukrajinců pokračovat v boji to může být konečná.

Rusy tolik Ukrajinci v ničem tak neohrožují aby to vzdali.

Rusové mají vysoké ztráty, ale zatím je nějakým způsobem zvládají nahrazovat. Také zvládají pokračovat v ofenzivních operacích, ty jsou vždy spojené s vysokými ztrátami, pokud při vás nestojí štěstí.

Po všech chybách co udělali jsou na tom stále lépe než ukrajinská armáda a postupují. Pokud se na Ukrajinu nevrátí statisíce těch co utekli, s cílem bojovat, můžeme být svědky zlomu ve válce, který už Kyjev nezvrátí a bude se muset podrobit.

Bezdůvodně? Poněkud opomíjíte vývoj v posledních 20 letech.

Že zásadním způsobem porušili mezinárodní právo nepopírám, ale zájmy mocností málokdy hledí na to co sami nutí plnit jiné ve světě.

Pokud dotáhnete na frontu demotivované vojáky, jak dlouho tam vydrží? Co myslíte? Už teď se objevují správy za odvedene po pár týdnech výcviku po jednom dnu na linii, když jej přežijí, se snaží zdrhnout. Pokud je pravda i číslo má jít už o cca 100 000 dezertérů. Takový válku nevyhrají.

Oživí nápad "Novorusko" a má dost protostoru pro zdůvodnění dalších kol války.

To by ale znamenalo vzdát se části vlivu odborového svazu a ten to nechce. Za 87 let existence podniku snad nikdy masivně nepropouštěli a nezavirali továrny firmy. Jestli zvítězí zdravý rozum je otázkou.

Tenhle problém se objevuje u řady dalších služeb. Zjevně se dostáváme do bodu zlomu kdy se bude desetiletí rostoucí problém rozhodne vláda (ať bude jakákoliv) efektivně vyřešit, nebo nastane postupný schodek kdy kvalita služeb půjde systematicky dolů.

Z vládních slibů bylo splněno jen málo. Na to že vládu tvoří zavedené strany a hlavní tahounem koalice měl 8 let na vypracování života schopného programu.

Co teď? Iprabdu bude hlavním lákadlem demobloku jen Antibabiš? Nevím jestli to dostatečně zabere i podruhé...