„Myslím, že je dobře, že byl Donald Trump zvolen,“ tvrdí šéfredaktor Echa24 Dalibor Balšínek, podle kterého nový americký prezident zahájil revoluci zdravého rozumu. Podle komentátora Seznam Zpráv Jindřicha Šídla je logické, že nástup nové administrativy do čela USA lidi děsí. „Ty věci, které vidí, je musí znepokojovat. Je to pořád nejsilnější velmoc,“ varuje a například Trumpova poradce Elona Muska přirovnává k padouchovi z bondovky. Oba novináři se shodují, že současný svět je rozeštvanější a zranitelnější než kdykoli v posledních desítkách let. Balšínek se například obává, aby to v Evropě, kde jsou lidé zvyklí na stát, který jim přispívá na všechno možné, nevedlo k sociálním bouřím a případně k nástupu autoritativního řízení. Kromě rizik, která přináší nástup Donalda Trumpa do čela USA, se novináři neshodnou na tom, jakou roli mají média v krizi důvěry. Šídlo ani Balšínek nezpochybňují, že velký problém přinesla pandemie koronaviru, během níž chybovala jak média, tak politici. Podle Balšínka však podobně problematickou dobou byla i ruská invaze na Ukrajinu, protože se na jejím začátku dle jeho slov nemohla objevovat kritika napadené země. Dokonce tvrdí, že to není „naše válka“. S tím Jindřich Šídlo nesouhlasí a dodává, že konflikt se nás přece bezprostředně týká. Jak média selhávala v době „diktované strachem“? A dají se kroky Donalda Trumpa vnímat jako proruské? Dozvíte se v rozhovoru. 01:15 Proměny české mediální krajiny. 11:15 O tom, zda změna americké administrativy raní i česká média. 17:34 Dokonalé vyváženosti nelze dosáhnout. 22:15 Rezignace médii na svoji roli. 25:30 Pandemie a válka na Ukrajině jako výzva. 30:00 Lidi médiím nevěří a ta si za to mohou sama. CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 83 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR

Hračka pro české děti je pro některé dospělé cizince očividně příliš náročná. Seva potrápí inženýrské schopnosti všech, někdo ale z toho souboje vyjde vítězně se solidní stavbou a někdo to s brbláním vzdá.

V lednu 1941 byl Schöngarth jmenován šéfem SD a bezpečnostní policie, SiPo, pro Generální gouvernement se sídlem v Krakově v Němci okupovaném Polsku. Během svého působení v Krakově vedl Schöngarth po nějakou dobu dočasnou jednotku Einsatzgruppe, nacistickou mobilní eskadru smrti v Haliči, která se nacházela v jihovýchodní části Generálního gouvernementu. Schöngarth byl známý svou bystrostí, silnou vůlí a impozantním vzhledem. Jeho objemná postava vzbuzovala respekt a poslušnost. Byl také pravidelným konzumentem alkoholu a měl smysl pro humor, svým mužům rád uštědřil „výprask“ a často používal drastické výrazy, ačkoli jeho výpady obvykle doprovázelo mrknutí, které signalizovalo, že nejsou vždy míněny vážně. Navzdory tomu byl fanatickým nepřítelem Židů. Svým důstojníkům dal jasně najevo, že pokud jde o hromadné popravy Židů, každý důstojník SS, který nesplní rozkaz k popravě, bude zastřelen, a on sám se plně postaví za každého důstojníka, který popraví svého kolegu za to, že rozkaz nesplnil.

Dvanáctiminutový pořad, který vzniká ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem v Praze, ukáže zábavnou a atraktivní formou zásadní okamžiky československých a českých dějin, poodhalí zákoutí historie zahalená tajemstvím a představí významné osobnosti našich dějin.

Premiér Petr Fiala promluvil k lidu hlasem imitátora Petra Jablonského v pořadu To byl zase týden. Tentokrát se během tiskové konference zaměřil na obranu, což je v posledních dnech nejvíce skloňované téma. Na celé video se můžete podívat v náhledu.

Jako vedoucí bloku 10 a 22 si Paul Szczurek užíval organizaci jmenovitých nástupů - apelů. Při apelech byli vězni seřazeni do řad po deseti a pak počítáni, což někdy trvalo hodiny a pro vězně to mohlo být obzvlášť trýznivé, zejména za špatného počasí. Někteří dozorci SS organizovali tyto nástupy tak, že trvaly od 5.00 hodin ráno až do pozdních večerních hodin. Kvůli mrazivému počasí a vyčerpání mnoho vězňů zkolabovalo a poté bylo odvedeno do plynových komor. Szczurek se také účastnil selekce na železniční rampě. Proces selekce a vraždy byl pečlivě plánován a organizován. Když vlak zastavil na nástupišti, příchozí byli seřazeni do dvou zástupů - muži a chlapci do jednoho a ženy a dívky do druhého. Lékaři SS, jako byl Josef Mengele, prováděli selekci. Jediným kritériem byl vzhled vězňů, o jejichž osudu - na práci nebo na smrt - se rozhodovalo podle libosti. Szczurek - když spolu s dalšími esesáky dohlížel na nakládání vězňů, kteří měli být převezeni ve vozech do plynových komor - se choval nelidsky a vězně krutě mučil, ženy, muže a děti bil holí nebo rákoskou, když je nutil nastoupit do vozů. Esesáci drželi lidi určené k smrti v nevědomosti o tom, co je čeká. Řekli jim, že je posílají do tábora, kde na ně čeká práce, ale nejdříve se musí podrobit dezinfekci a koupeli. Pak jim zdvořile řekli, aby si pověsili oblečení na háčky a osprchovali se, a dokonce jim slíbili, že dostanou polévku a čaj nebo kávu. Byli však odvedeni do plynových komor, zavřeni a usmrceni plynem - cyklonem B. Po zavraždění byly obětem vytrhány zlaté zuby a ženám byly ostříhány vlasy Sonderkomandem, což byly skupiny Židů nuceně nasazených na práci v krematoriu. Těla byla odvezena do krematoria ke spálení, kosti byly rozemlety na prach a popel rozptýlen na polích. Szczurek se také aktivně podílel na popravách prováděných zastřelením u Stěny smrti nechvalně proslulého bloku 11, a oběšením. V letech 1942-1944 bylo založeno více než 40 osvětimských pobočných táborů, které využívaly vězně jako otrocké dělníky, především v různých druzích německých průmyslových podniků a farem. V jednom z nich, Monowitz-Buna, byl nasazen i Paul Szczurek. V Monowitz-Buně bylo asi 12 000 vězňů. Většinu tvořili Židé, ale kromě nich zde byli umístěni také nežidovští zločinci a političtí vězni. SS účtovala společnosti IG Farben, která zde stavěla své továrny na výrobu syntetického kaučuku, tři říšské marky (RM) denně za nekvalifikované dělníky, čtyři (RM) za hodinu za kvalifikované dělníky a jeden a půl (RM) za děti. Paul Szczurek zůstal v táboře až do prosince 1944 nebo ledna 1945, kdy se ke komplexu koncentračních táborů v Osvětimi přiblížila sovětská vojska a SS zahájily evakuaci Osvětimi a jejích pobočných táborů. Tyto nucené pochody vězňů koncentračních táborů vešly ve známost jako pochody smrti. Vězni museli pochodovat na dlouhé vzdálenosti pod dozorem a v mimořádně tvrdých podmínkách. Po skončení války byl Szczurek souzen v osvětimském procesu, který začal 24. listopadu 1947 a trval jeden měsíc. Svá svědectví poskytla řada svědků. Jeden ze svědků jménem Sosnowski vypověděl, jak v listopadu 1942, když šel pro nějaké trubky do skladu, potkal po cestě Szczurka se psem. Szczurek na něj bezdůvodně poštval zvíře, které mu kouslo do stehna a způsobilo mu krvácení. Sosnowski také vypověděl, jak v únoru 1943 při nástupu jeden z nemocných vězňů nemohl stát, a proto se posadil. Szczurek ho začal bít, dokud neupadl do bezvědomí. Muž byl převezen na ošetřovnu až po skončení nástupu. Szczurek prohlásil, že vše, co svědci vypověděli, je nepravdivé. Jeho lži mu však nepomohly uniknout spravedlnosti. Dne 22. prosince 1947 odsoudil polský Nejvyšší národní soud v Krakově Szczurka k trestu smrti oběšením. Když byl 24. led

Léto se nezadržitelně blíží a s tím se i zvětšuje potřeba vyřešit ten největší problém - jak se co nejrychleji zbavit tuku na břiše a dostat se do formy? V tomto videu si projdeme základní tipy všech aspektů budovaní lepší postavy a když vám nebude chybět vůle, tak se do léta toho svého snu určitě také dočkáte.

Ministři vůbec poprvé využili nejtvrdší opatření zákona, který Česku umožňuje prověřovat zahraniční investice. Kvůli riziku špionáže zakázali společnosti se sídlem v Pekingu, aby na Moravě provozovala pozemní satelitní stanici.

Americký prezident Donald Trump má nového veřejného rivala. Je jím herec a přední příznivec Demokratické strany George Clooney. Ten v nedělním pořadu 60 Minutes televizní stanice CBS vyzýval k ochraně svobody médií a kritizoval Trumpovy útoky proti nim. Trump jej proto na sociálních sítích označil za „druhořadou filmovou hvězdu a neúspěšného politického komentátora“.

Henry Rinnan dohlížel na přísnou disciplínu i mezi svými lidmi, a když došlo k porušení pravidel, sám Rinnan působil jako soudce i popravčí. Když se dozvěděl, že se jeho informátorka Kitty Grande zamilovala do odbojáře, zařídil v prosinci 1942 její zatčení bezpečnostní policií a poslání do koncentračního tábora Grini. Pokusy o likvidaci Rinnana, který používal různá krycí jména, se uskutečnily několikrát, ale žádný z nich nevyšel. O Rinnanově gangu drtivá většina Norů, včetně členů strany Nasjonal Samling, až do konce války nevěděla. V dubnu 1945, necelé dva týdny před osvobozením, zabil Henry Rinnan dva členy gangu, Marii Arentz a Bjørna Bjørneba. Důvodem byla skutečnost, že se Arentz, o kterou měl sám Rinnan zájem, zasnoubila s Bjørnebem a plánovala s ním útěk do Švédska, aby se od něj dostali pryč. Když se to Rinnan dozvěděl, nechal je zabít. Po kapitulaci Německa v květnu 1945 se Rinnan spolu s pomocníky a rukojmími pokusil o beznadějný útěk. Jeho muži si pod svrchní oděv oblékli německé vojenské uniformy, aby se mohli vmísit mezi vojáky, kteří měli být posláni domů do Německa. Avšak 15. května byli nalezeni norskými policejními jednotkami a zatčeni. Rinnanův kufřík obsahoval obrovské množství peněz a jateční pistoli.

V únoru 1945 byl Buňačenko povýšen na generálmajora a byl převelen na východní frontu. V polovině dubna se zúčastnil operace Aprilwetter, což bylo úsilí o obranu řeky Odry, která lemuje část dnešních německo-polských hranic, před postupující Rudou armádou. Když operace selhala, nařídil Buňačenko svým jednotkám, aby se stáhly a přesunuly do Prahy v Němci kontrolovaných Čechách. 6. května 1945 poslal Buňačenko Vlasovovi žádost o povolení obrátit zbraně proti nacistickým jednotkám SS a pomoci českým odbojářům během Pražského povstání. Vlasov zpočátku nesouhlasil, ale pak neochotně povolil 1. divizi pokračovat, pravděpodobně proto, aby si získal přízeň západních Spojenců a zajistil si lepší poválečné postavení. 12. května se Buňačenko dozvěděl, že americké síly nechtějí přijmout oficiální kapitulaci jeho divize, a tak ji rozpustil a 15. května se on i jeho vojáci vzdali Američanům. Na základě dohody mezi sovětskou a americkou vládou však byli všichni sovětští občané, včetně Buňačenka a jeho mužů, předáni do sovětské vazby jako váleční zajatci.

Nedostatek času je jedna z nejčastějších překážek, která vás dělí od vaší vysněné postavy. Čtvrthodinu si během dne ale určitě najdete. A když vám ukážu trénink, který bude na 15 minut a stačí ho dělat 3x týdně, možná je konečně ten pravý čas začít na sobě makat.

Po propadu hodnoty automobilky Tesla a odlivu uživatelů sociální sítě X nyní Elon Musk pociťuje dopady svého angažmá u amerického prezidenta Donalda Trumpa také v byznysu se satelitním internetovým připojením Starlink.

Dramatické dění v našich životech funguje jako katalyzátor. Oddělí podstatné od podružného, co bylo zastřené, vidíme najednou jasně. Jeden takový moment teď před českou společností stojí a vděčíme za něj americkému prezidentovi.

Levicová orientace hnutí ANO je prázdnou nálepkou či pouhým zbožným přáním některých jeho voličů, která s realitou nemá nic společného.

Donald Trump ukázal svou představu o míru na Ukrajině. Je děsivá nejen pro Ukrajince, ale i pro Evropu. Ukazuje, že jsme na všechno zůstali sami.

Pro evropskou západní civilizaci by měl být eurocentrismus základním východiskem. Euroatlantismus může být jeho vítanou nadstavbou, nikoliv však náhradou.

Předminulý týden se v americkém Marylandu konala Conservative Political Action Conference (CPAC). Jak už název napovídá, tato konference sdružuje americké konzervativce a jejich příznivce z celého světa. Je proto samozřejmé, že na ní nemohl chybět ani Robert Fico.

Málo známá kapitola o masové účasti občanů Sovětského svazu v řadách nacistického Wehrmachtu a etnických dobrovolnických jednotek SS během II. světové války (Výňatek z mého „literárně-politologického cestopisu“ Přes Čukotku na Fidži a zpět).

Počet rozhovorů, které má moderátor a novinář Honza Dědek aktuálně na kontě, se blíží úctyhodným šesti tisícům. Sebekriticky přiznává, že těch, za kterými si bezvýhradně stojí, je výrazně méně než takových, na kterých by nic neměnil. Po každém natáčení mu v hlavě šrotuje, co mohlo být jinak. Tím, kdo ho vyškolil nejvíc, byl jeho idol Jan Kraus. Pozval si ho v roce 2011 do jednoho z prvních dílů 7 pádů a interview s ním pro něj bylo v tom nejlepším slova smyslu velkou školou, na kterou nikdy nezapomene. Udělal v něm spoustu chyb. A nejen v něm, i v epizodách, které následovaly. Díky tomu je ale dnes tam, kde je. Je přesvědčený, že právě úkroky stranou člověka posilují a posouvají vpřed. Hosty do pořadu si vybírá podle jednoduchého kritéria „dvou Z“, jestli jsou zábavní nebo zajímaví. Věří, že pokud vzbudí jeho zvědavost a touhu dozvědět se víc, získají si i pozornost diváků. Primárně těch, kteří sedí v divadle, kde se talkshow natáčí. Atmosféra, kterou v hledišti vytvoří, pak totiž ovlivňuje i výsledný videozáznam. Byly přitom doby, kdy převážnou část publika tvořili přátelé jeho rodičů, kteří jim kupovali lístky, aby sál nezůstal prázdný. Došlo to tak daleko, že se se svým pořadem dostal do milionové ztráty. Zlom přišel až po jedenácti letech. O své cestě mezi nejpopulárnější televizní baviče i o tom, kam by rád směřoval dál, vypráví Honza Dědek v našem rozhovoru. Poslechněte si. 00:00 Novinář a pozorovatel 03:01 Chytání mnoha zajíců 05:14 Televizní vrchol 06:51 Nepovedených 7 pádů s Janem Krausem 09:23 Publikum a potřeba zpětné reakce 14:43 Kritéria pro výběr hostů 17:49 Hejty a reakce na ně 20:16 Sebekritika a očekávání 23:18 Rozhovory s politiky 30:06 Na začátku byla rodina CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR