Všichni obdivují pana Hrušínského jako skvělého herce, ale viděl jsem ho na natáčení opilého a režisér ho chválil jak je „úžasný“. Nebyl. Pan Hrušínký se stal personou, kterou si nikdo nedovolil kritizovat a jeho herectví bylo čím dál tím horší. Byla to již jen manýra. Jeho recitace Máchova Máje vypadala, jako by vůbec nevěděl, o čem mluví – jen deklamoval. Naopak Boris Resner měl zcela jinou úroveň. Mohi bych psát více o tom, co se mi na panu Hrušínském nelíbilo, ale nechci lidem brat jejich iluze. Hodnocení paní, se spíše jeví jako zášť, než jako názor, jen odhaluje její touhu dehonestovat. I když neobdivuji pana Wericha tak, jak je některými vnímán, styl kritiky naznačuje závist vůči těm, kteří jsou neoprávněně obdivováni. Takovách lidí je mnoho. O politicích by se mělo psát. O umělčích se pstát takto nemá, to je každého osobní názor a pokud umělc nezasahuje do věřejného života, tak posuzovat ho jalo člověka je ubohost toho kdo to dělá. Lidé mají tendenci stavět někoho na piedestal a pak ho shazovat. Nevadí kritika pana Wericha, vadí mi, jak je formulována. Svědčí to o mindráku paní, která se snaží ponížit někoho, o kom si myslí, že si to nezaslouží. Zdravě sebevědomý člověk tuto potřebu nemá.

Pan Werich nebyl dokonalý stejně jako není dokonalý nikdo z nás. Kdo chce biti psa, hůl si vždy najde. Takto můžete psát o každém koho nemáte ráda. O vás neni třeba psát. Vy jste toho v tomto článku napsala víc o sobě než o panu Werichovi. Pan Werich byl výjimečná osobnost v dobrem i zlém. To ta co lze jeho výjimečnosti obdivovat převyšuje to co lze kritizovat. Vy jste výjimečná jen svojí zatrpoklostí a nesnášenlivosti. Čím je člověk menší, tím výš je musi snažit doplivnout na toho kdo ho převyšuje. Vy jste tak malá, že na pana Wericha doplivnou nemůžete. Ta ošklivá slina kterou kterou jste vypustila, budu slušný, z úst padne do vašeho obličeje.

Nejsem znalec Bible. Děkuji za odkaz. Ano, ten vyjadřuje to, že člověk může prozřít a změnit se. Děkuji.

Já vám nejsem soudruh a netykám vám. Vy tykáte mě, a protože vás neznám, budete soudruh nebo hulvát vy. Typuji vás na oboje.

Pravda je to v co věřím, vy můžete věřit své vlastní pravdě.

V tom jsme za jedno soudruhu. Tykají soudruzi a hulváti.

Tak proč to komentujete. To nemáte nic zajímavějšího...?

Proč odpustit Pavlovi a ne Babišovi? To je otázka mnoha lidí. Odpověď je v článku, a ti, kteří se stále ptají, buď článek nečetli, nebo nerozumí jeho obsahu. Pavel se za svou minulost omluvil a ukázal ochotu napravit své chyby. Každý udělá v životě chyby, a pokud se z nich poučí, je možné mu odpustit. Ti, kteří neodpouštějí, jsou často ti, kteří si nechtějí připustit vlastní chyby a chybí jim sebereflexe. Babiš svou minulost obhajuje a neomlouvá se. Většina Chartistů byli bývalí komunisté z 50. let, kdy komunisté páchali největší zločiny. Příběh o chlapci, který nazývá slepá koťata komunisty, až na jedno, které "prokouklo", ilustruje, že někteří lidé mohou změnit své chování. Bible říká: "Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem." Ti, kteří kameny hází, často chtějí zakrýt vlastní nedostatky. Říká se, že "zloděj křičí: chyťte zloděje!" Slušný člověk rozpozná neslušnost a odpustí tomu, kdo se omluví a začne se chovat slušně. To je rozdíl mezi Pavlem a Babišem a mezi těmi, kdo Babiše obdivují a Pavla haní. Jsou to lidé, kteří neuznávají slušnost a proto odsuzují slušné a obdivují neslušné. "Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá." Já bych si rád sedl k Pavlovi, ale pokud by si Babiš sedl vedle mě, odsedl bych si.

Pavel své minulosti lituje a omluvil se, Babiš o ní lže. To je dvojí metr. A tento metr je oprávněný.

Babiš se neomluvil a vše popírá. To je ten rozdíl proč si toleranci nezaslouží. Nevadí mi jeho minulost. Vadí mi jeho přítomnost. A proto přijímám Pavla a ne Babiše.

To může napsat jen člověk, který si o sobě myslí, že on nikdy neudělal nic, čeho by mohl litovat. Takový člověk neexistuje a poked si to o sobě myslí, znamená to jen to, že nemá schopnost sebereflexe, což je samo o sobě to, čeho by měl litovat.

Děkuji.

Za prvé, nejsem váš soudruh, a proto vám netykám. Tykají soudruzi a hulváti. A je mi jedno jak se choval PP v minulé době. Hodnotím ho podle toho, jak se chová dnes. Kdyby bylo více lidí jako je on, bylo by mezi lidmi více slušnosti, která vám evidentně chybí.

Autorka požaduje od mladých lidí slušnost a úctu, ale její článek svědčí o tom, že jí samé se nedostává toho co požaduje. Mladí lidé nevnímají to co vnímají staří. To není neslušnost. Slušný starý člověk, když si chce sednout, může toho mladého, který nevnímá, co se kolem něj děje slušně, bez pohoršení požádat o uvolnění místa k sezení. To jak se zachová mladý člověk je možné potom posuzovat. Ale to, že nedokáži slušně požádat o to, že si potřebuji sednout světčí o tom, že mi chybí slušnost, kterou požaduji po těch, kdo sedí. Je mi 72 let a s mladými lidmi nemám problém. Když se k nim chovám slušně, chovají se i oni slušně ke mně.

V komunismu jsme nežili. Žili jsme v tom, čemu se říkalo socializmus. Komunistická ideologie naprosto postrádá lidskost. U nás byli jen komunisti prospěcháři, kariéristi, ti co se báli o práci, nebo ti, kdo tuto nelidskou ideologii nepochopili. Proto byli i mezi komunisty slušní lidé. Za Husáka tu fanatický komunisti již nebyli.

Koho si vážíte nebo nevážíte je vaše věc. Ale to jak vyjadřujete, že si někoho nevážíte je plivání. Mohu napsal, že si někoho nevážím, ale jde o to jak to napíši. Vy máte potřebu se povyšovat a to znamená, že vaše sebevědomí je nízké. A s tím politrukem jsem si to nevymyslel. Byl to nadpořučík Janýra a po PŠM za mnou přišel na cimru. Myslel jsem, že mě jde nechat zavřít. On řekl, že jsem přemýšlivý a zda nechci jít do důstojnické šloly. Řekl jsem, že jsem pacifista. Když nebudou důstoníci, nebude armáda a nebude válka. Řekl, že jsme tu proto, abychom hájili mír. Odpověděl jsem, že to říkajhí ti na druhé straně také. Za PŠM jsem od něj dostal jediný oputák který jsem za dva roky dostal. Nikdy jsem ho nepochopil. Pak mě vystřídal ze střáže, protože jsem spal. Hrozil mi prokurátor. Nabídli mi, ať vstoupím do SMS, že se za mě zaručí. Nejsem hrdina. Podepsal jsem to a nic se mi nestalo. Nebyl jsem ani na jediné schůzi. Vím co je strach, můžete si mě nevážit a je mi to jedno.

Je mi 72 let. Na vojně jsem na politickém školení řekl politrukovi, že nás Rusové v 68 neosvobodili. Chtěl mě za to poslat do důstojnické školy. Odmítl jsem. Odmítl jsem vstoupit do strany. Hrál jsem v amaterském divadle, kde jsme se snažili kritizovat to v čem jsme žili. Podepsal jsem Několik vět. Byl jsem na Václaváku demostrovat v roce 89 28 října a byl jsem na Národní tříde 17 listopadu. Byl jsem v koordinačním stávkovém výboru pro celé ČKD. Ale byl jsem dělník a tak jsem se nemusel bát, že budu mít horší práci a nikomu na mě nezáleželo, tak jsem se nemusel ani bát, že mě zavřou. Umělci a lidé kteří zastávali významné pracovní pozice se bát museli. Proto nezdílím váš názor a pana Wericha si vážím. Také neodsuzuji ty, kdo ze strachu něco podepsali, protože neměli odvahu jako paní Kubišová. Vy stejně jako já, jste nikoho nezajímal, tak být proti komunistům nebylo žádné hrdinství. Neodsuzuji ani ty kdo ze strachu podepsali spolupráci s STB. Proto nemám potřebu plivat po lidech kteří se báli. Nic vám nehrozilo, tak si můžete hrát na hrdinu. Memám rád lidi jako jste vy.

To, že si něco myslíte neznamená, že to je tak jak si myslíte, že to je. Je to jen vaše představa, která není ničím podložena. Vše, co jsem napsal, je pravda, a to není vše o čem bych ještě mohl psát. Myslet si můžete co chcete.

Zveřejněte odkaz na vaše tvrzení. Kde jste k této informaci přišel. Není to jedna paní povídala?

Mohu vědět jak jste se choval za komunistů vy? Jak jste byl statečný a jal otevřeně jste tento režim kritizoval. Nebo jste držel ústa a teď si hrajete na hrdinu?