Proč Rusko vyhraje? Protože je to vitální, dynamické a semknuté Rusko. A Západ prostřednictvím Ukrajiny prohraje. Proč? Protože se stal dobrovolnou obětí vlastních toxických idejí, z nichž nejnebezpečnější pro samotnou existenci evropské civilizace a evropských národů je idea, že Evropa má morální povinnost pomáhat celému trpícímu světu a musí se postarat o každého, kdo hledá bezpečí a budoucnost v Evropě, byť by pocházel z civilizace po staletí Evropě nepřátelské, vyznával náboženství nesmiřitelné vůči demokracii, křesťanství i ateismu, a mentálně je hluboce zakořeněn v islámské kultuře, takže jeho schopnost a ochota se integrovat jsou stejnou iluzí jako schopnost kapra žít na louce. Autor sice může sofistikovaně rozebírat válečnou situaci, analyzovat ekonomickou sílu Ruska a kochat se pohledem na satelitní snímky bojiště, ale pro mne jeho elaborát pouze snahou čtenářům, obávajícím se katastrofy, poskytnout cosi jako duchovní útěchu (cynik by řekl ,,poslední pomazání“). Ne, Rusko neprohraje. Prohrajeme my, kteří žijeme západně od Užhorodu.
Úbytek emocí? Ne, především úbytek moci!
Zelenskyj i mezi svými ztrácí už podporu,
děsné sny o pádu zdají se mu ve dne v noci,
vždyť podpora světa mění se v hnutí odporu.
*
Kdo by se divil kruhům pod očima a třesu?
Snil, že vejde do dějin jako vítěz na Ruskem,
teď aby si pomalu balil kufry do mercedesu
a stal se tím čím vždycky byl – mrňouskem.
Nemíním polemizovat s autorem o jednotlivých tvrzeních, tolik času a už ani energie v tuto pozdní hodinu nemám, nadto si uvědomuji existenci nepřekonatelné překážky ke každé věcné a smysluplné diskuzi, a to sice jak neschopnost, tak neochotu naprosté většiny lidí zamýšlet se nad argumenty, které nepotvrzují jejich vlastní názory. Stalo se děsivým fenoménem porevolučních časů to, čeho jsme pravidelným svědky například v televizních debatách: jak do studia aktéři přišli, tak také odcházejí – naprosto ,,neposkvrněni“ argumenty ostatních účastníků. Možnost dosažení konsensu je vyloučena, v posledních letech všichni hájí své názorové pozice neústupněji než Ukrajinci bránící pozice před útočícími Rusy. Ale zastavím se u toho, co se mne dotklo jako občana, který se nepřeje, aby byl kýmkoli z jakýchkoli důvodů oblbován: fašizující prospěcháři, odpůrci liberální demokracie a zastánci autoritativních režimů v čele s Ruskem, atd. – co a kdo to má být?
Souhlasím s autorem, že (cituji jeho slova) ,,současná vláda se ukázala jako neschopná a nekompetentní“, což podepisuji. Každá příští vláda může být už jen lepší, i kdyby nedělala vůbec nic. Ale odmítám jeho nálepkování opozice takovými slovními obraty, jakými jsou (cituji) ,,fašizující prospěcháři, odpůrci liberální demokracie a zastánci autoritativních režimů v čele s Ruskem, lháři, hlasatelé nenávisti, populističtí nenávistníci“, protože ve skutečnosti na osvětlené scéně české politiky žádný takový subjekt objektivně neexistuje. Pokračování níže.
Kolář je vskutku pravým synem svého tatíka,
stejně arogantní, geniální a do huby si nevidí,
a v lebce má asi díru, kterou mu rozum utíká,
proto se pořád mýlí a jako tank naváží do lidí.
*
V televizní debatě tvrdil, že soukromá je osoba,
a tak si prý může urážet koho se mu zamane,
jako poslanci nehrozí mu pár facek ani žaloba,
když ale narazí na Kalouska, tak už nevstane.
*
Prostořekost a invektivy nejsou dobrou vizitkou,
zvlášť spojence není radno drze hanit a urážet,
ale Kolářové v politice svou vlastní cestou jsou,
bez váhání pokálejí každého - a třeba i celý svět.
Nejméně populární politička, která národ irituje,
hrozí, že funkce držet se bude jak přisáté klíště!
Neví totiž, že na palubě politického Titaniku pluje
a že jiný kapitán bude republiku kormidlovat příště.
*
Nikdo ji nechce, nikdo nemá ji rád, všechny se..,
nikoli schopnostmi, ale arogancí vejde do análů,
pyšná princezna se o svou kariéru zarputile pere,
cpe se na vrchol místo aby se spláchla do kanálu!
Tak to je pravá hrdinka nové doby, obdivovaný idol mladých, jistě hodný následování, protože prošlapává ambiciózním děvčatům cestu k novému druhu kariéry, v níž se mohou realizovat a stát se globálními superstar, aniž by celé roky trávily otravným studiem a potom celé roky v ještě otravnějším zaměstnání. Oč snadnější je roztáhnout nohy a nechal se oblemcat litry ejakulátu od zástupu naprosto cizích chlapů nežli se mořit nad skripty a nechat se psychicky traumatizovat od pedantských examinátorů, kteří odmítají akceptovat nevědomost výměnou za sex. Ovšem z vědeckého hlediska svým experimentem podala důkaz, že o biologii člověka dosud nevíme všechno a pokud jde o psychické dispozice, Homo sapiens vydrží víc než žulový balvan. Rodiče jsou na svou náhle slavnou dceru jistě pyšní, protože nepromarnila nic z toho, co do její výchovy investovali. Bravo, táto a mámo! Doufám, že máte více dcer, takže se máme ještě na co těšit. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Když nefunguje hlava, vagína ji nahradí,
čiperné děvče vždy pozná kudy vede cesta,
za tučný honorář špetička ostudy nevadí,
v pornu lehce uvykne stavu váleného těsta.
Kolik jich je? Netuším - snad jedna ze sta…
Předesílám, že jde o můj ryze subjektivní názor, byť založený na objektivní (ideologií nezatížené) a komplexní analýze a syntéze dostupných faktů, událostí a jednání jednotlivých aktérů, proto si nečiním nárok na neomylnost. Přesto využívám ústavně garantovaného práva na svobodu svědomí a slova. Takže: Západ pojal záměr Ukrajinu obětovat už mnohem dříve, celé roky před vojenskou invazí Ruska na Ukrajinu, neboť už v době, kdy se začal rozpadat do té doby nezlomný Sovětský svaz a tím poněkud ztrácet dech, jeho západní soupeři vycítili jedinečnou, vpravdě historickou a proto neopakovatelnou příležitost soustředěným tlakem vlčí smečky ruského medvěda zahnat ze žírných luhů a hájů světa do sibiřské tajgy a vyhladovět ho tak, aby stěží přežíval ze dne na den a už nikdy nenabyl sílu, která by z něj opět dělala globální šelmu, schopnou ekonomicky a vojensky konkurovat komukoli a s kýmkoli změřit síly. Nikoli nadarmo se říká, že Západ je odhodlán bojovat proti Rusku na Ukrajině až do posledního Ukrajince. Což není bonmot či aforismus z kategorie černého humoru, nýbrž černočerná pravda. Svéhlavé Rusko mělo dostat ,,výchovný výprask“ a k tomu úkolu se Ukrajina zdála být v rukách Západu ideální rákoskou, ale chybička se vloudila, rákoska se ukazuje být z méně kvalitního materiálu a medvědí kožich mnohem odolnější proti ranám, takže situace se vyvíjí dramaticky jinak než jak si to západní lídři zpočátku představovali. Inu, nikoli nadarmo se říká, že kdo chce Boha rozesmát, ať mu povypráví o svých plánech. Pokračování níže.
Evropa? Evropští lídři? O kom to autor mluví? Evropanů se nikdo na nic neptá, takže jejich souhlas s nasazením armád členských států EU může být nanejvýše fiktivní, v realitě však zcela nepravděpodobný. A Evropští lídři? Kdo to je? Vždyť ti politici, kteří dosud ve svých funkcích prezidentů a premiérů přežívají jen díky setrvačnosti mandátů, už téměř nikoho nereprezentují a každé další volby jejich počty snižují o další politické fosilie toho druhu, jakým jsou například Francouzi nenáviděný prezident Macron či Němci vysmívaný kanzler Olaf Scholz, přezdívaný Sam Hawkins. Troufám si předpovídat, že pokud by se kterákoli evropská vláda (snad s výjimkou Polska a tří pobaltských států) pokusila vyslat na Ukrajinu své armádní kontingenty v počtech desítek tisíc vojáků, ulice by bouřily a následovala série předčasných parlamentních voleb.
Nepřestávám žasnout! Nikoli z toho důvodu, že Zelenskyj v posledních měsících neustále přehodnocuje svá stanoviska kdysi pevná jako armovaný beton směrem od absolutní nepoddajnosti ruskému agresoru k odporu odolnosti měkčeného PVC. Vyjádřeno bez diplomatických kudrlinek Volodymyr nám – zřejmě pod tlakem akcelerující ruské ofenzívy, klesající ochoty Západu podporovat Kyjev tak jako doposud a padajících volebních preferencí mezi samotnými Ukrajinci – evidentně měkne a pokud ještě nedávno byla jeho slova ostrá jako břitva, postupně ostří ztratila, jako kdyby Zelenskyj začínal více vnímat realitu a méně fantazírovat. Skutečným důvodem k úžasu je vystřízlivění Západu z opileckého snu o výchovné lekci, kterou Západ Rusku uštědří prostřednictvím Ukrajinců, a zejména zjištění, že prakticky ve všem jsme se mýlili. A že všechno je jinak. ,,Experti“ na naší straně barikády se dlouho o Rusku vyjadřovali s nesmírným despektem, jako o invalidním obru na hliněných nohách a byli si jisti tím, že Ukrajina s pomocí více než padesáti nejvyspělejších zemí světa Rusko srazí na kolena a vyžene ze všech obsazených území včetně Krymu. Jenže nesmírně podceňované Rusko nejenže stále stojí, ale dokonce neoslabeno kráčí opačným směrem než jak předpovídali naši politici a experti. Mám za falešné výklady o tom, že menší, chudá a od získání samostatnosti trvale ekonomicky, politicky a etnicky nestabilní Ukrajina zcela osamocena vzdoruje velkému konsolidovanému Rusku, protože za osamělého bojovníka nelze pokládat zemi, které se dostává tak ohromující podpory od desítek států. Pokračování níže.
Ačkoli jsem tak tolerantní, až se sám na sebe zlobím (vždyť mne není snadné vyprovokovat ani v hospodě k ruční výměně názorů!), Farský mne irituje už tak dlouho, že si nemohu vzpomenout, kdy jsem ho vnímal jako politika, který sice nenadchne, ale ani příliš nezklame. Inu, takový politický trabant mezi lepšími fáry. Ale dávno tomu, dnes jsem už popuzen jen tím, že ho vidím, aniž by musel cokoli vyslovit. K vzedmutí negativních emocí mně stačí sledování jeho neskutečně arogantní mimiky! Farský pyšně manifestuje svou mravní a intelektuální nadřazenost nad všemi ostatními. Jeho hlavní zbraní jsou ovšem vágní fráze, ironie a demagogie. Farský jen nekriticky přejímá a papouškuje narativy stranické propagandy, reagovat na argumenty protihráčů vskutku věcně prakticky není schopen a tak mele a mele a mele, až posluchače mimoděk napadne: ,,Ať jde do pr...., když jen mele!“ A že Kateřina Konečná je hodnocena jako nejméně oblíbenou politickou osobností? Autor přehodil pořadí, protože trvalkami na všech žebříčcích nepopularity se drží premiér Fiala a předsedkyně PS Pekarová. Dokonce je nelze ani nazvat hasnoucími politickými hvězdami, neboť náleží do kategorie miniaturních meteoritů, které ve vteřině prosviští jako jiskřičky temnou politickou oblohou, aby vzápětí kdesi za obzorem zhasly. Co dodat? Snad jen Farského pokárat za jeho povýšenecký verbální a mimický projev:
*
Jeníku, tvá pidipartaj stále ještě drží tě nad vodou,
ač politický talent nejsi a s rozumem si nerozumíš,
ale zmoudřelí voliči už raději za komunistkou jdou,
chápe totiž život, ty o životě jen moralizovat umíš.
Sofistikované provedení, naprostý úspěch! Nenáviděný generál na Věčnosti (nebo v pekle, podle toho, jak a kým je vnímán). Ikona všech teroristů Usáma bin Ládin by takovou akci jistě ocenil potleskem či spíše čestnou salvou z oblíbeného kalašnikova, protože smrtící akce provedená přímo v srdci nepřátelské mocnosti je vskutku furiantským kouskem hodným skutečných mistrů teroru, protože vedle likvidace konkrétního cíle má za následek také ponížení a zesměšnění nepřítele. Jenže přináší také další následky, protože jak víme z hodin školní fyziky, z historie válečnictví a z dějin sicilské mafie, každá akce budí reakci. V tomto případě nevyhnutelnou reakcí Ruska bude postupná likvidace ukrajinských lídrů, patrně ve stylu izraelského Mossadu, který například od okamžiku zahájení operací v Gaze a v Libanonu už dokázal v průběhu krátkého času přesnými údery zlikvidovat desítky vedoucích osobností Hamasu a Hizballahu i v jejich úkrytech, navzdory početným ochrankám, neustálým změnám míst pobytu a využívání civilního obyvatelstva jako živých štítů. Myslím, že zanedlouho se také Volodymyr Zelenskyj stane živým terčem – a když uvážíme, jak snadné bylo provedení atentátů (často dokonce amatéry!) například na prezidenta Lincolna, bratry Kennedyovy, Trumpa, papeže Jana Pavla II, Hitlera, M.L.Kinga, arcivévodu Františka Ferdinanda, Jitzaka Rabina, říšského protektora Heydricha, šéfa hnutí Hizballáh Hasana Nasraláha, šéfy Hamasu Ismáíla Haníju a Jahjá Sinvára, atd., pak není pochyb o tom, že profesionální zabijáci z ruských tajných služeb dříve či později dostanou Zelenského. Dokončení níže
Obávám se, že už zcela postrádá smysl žádat o názor jakéhokoli sympatizanta či dokonce aktéra slovenské opozice a už vůbec nemá smysl jejich intepretace politických a společenských poměrů na Slovensku číst a přikládat jim sebemenší relevanci. Samo Marec (není to jen umělecký pseudonym nebo krycí jméno?) prostě nemá rád Fica, jeho vládní sestava ho zčásti irituje, zčásti jí pohrdá, a proto z veškerého dění na Slovensku metodou tendenční selekce vypreparuje to, co se mu hodí k potvrzení jeho negativního hodnocení Ficova vládnutí, zatímco cokoli pozitivního nebo alespoň neutrálního opomíjí. Takových hlasů ze Slovenska do Česka už doléhalo a dokud bude vládnout současná koalice, ještě dolehne! Čaputová, Vašáryová, Šimečka, Radičová a mnozí další moralisté s charaktery neposkvrněnými čímkoli lidským, nepochybně žhaví kandidáti na svatořečení a pokud jde o intelektuální schopnosti a o politickou kompetentnost, absolutní elita.
Ostatně jiní než opozičníci přes řeku Moravu směrem ke Praze ani nesmějí, jiné Slováky principiální česko-ukrajinská vláda nezve (přece se nebude bavit s politiky, kteří zrazují Volodymyra Zelenského tím, že chtějí pro Ukrajinu o mír!) a veřejnoprávní média kromě reprezentantů a kritiků Ficovy ,,soldatesky“ Slováky před mikrofon a před kameru zásadně nepouštějí. Snad aby čeští občané nebyli zmateni, kdyby kromě narativů slovenské opozice byli také seznámeni s názory slovenské vlády a jejích zástupců v parlamentu, nebo – nedej Pánbůh! – dokonce s názory prostých Slováků. Pokračování níže.
*
Premiér se odvážil zavítat do centra Prahy?
Tak to je senzace, odvahu konečně prokázal!
Zdálo se, že ač volá do boje s ruskými vrahy,
sám válku s českými občany zbaběle už vzdal.
*
Náhle zjeví se na Staromáku nic nedbaje žertů,
(pouhých sto chlapů z ochranky dělá mu stafáž)
aby pošmákl si na klobáse z produkce Agrofertu,
přestože Babišovi uzenáři proruská jsou pakáž.
*
Tož, vítej, odvážný premiére, zpátky mezi lidi,
volby se blíží, kampaně vedou se také na ulici,
tak ať tě národ s pivem a klobásou v ruce vidí!
A co pojíst prdelačku z ešusu hliníkovou lžíci?
Neschopní a nezodpovědní politici vmanipulují svou zemi do války – a pak ty, kteří nic nezavinili, volají do zbraně a ženou na válečné jatky pod heroickou záminkou, že budou bránit vlast. Ve skutečnosti jim nejde ani tak o vlast, jako spíše o obranu režimu, který vytvořili, reprezentují a z něhož jim plyne prospěch.
A vědí, že pokud země válku prohraje, jejich režim padne a oni sami mohou dopadnout tak, jak dopadli například duce Mussolini, vůdce Adolf Hitler, Napoleon Bonaparte či Saddám Husajn a Muamar Kaddáfí. Nikoli jen úkolem, nýbrž posláním každého politika je všemi prostředky, zejména však inteligentní a zodpovědnou diplomacií, zajistit národu mír a prosperitu, nikoli ve jménu jakýsi falešných idejí a iluzí provádět konfrontační politiku, která často vede ke střetnutí s jinými státy, ať jsou sousedy anebo leží na opačném konce planety (co například pohledávali Američané v tak vzdálených ,,válečných destinacích“ jakými byly Korea, Vietnam, Kambodža, Afghánistán či dnes Tchajwan?). Pravda, bylo to Rusko, jehož armáda překročila společnou hranici, ale tomuto zavrženíhodnému aktu agrese cosi předcházelo – a to sice Zelenského neskutečně naivní politika vůči poněkud licoměrnému a tradičně intrikujícímu Západu a neméně neskutečně silácká politika nejchudšího, nejzkorumpovanějšího a politicky i etnicky rozvráceného evropského státu k mnohem silnějšímu a stabilnějšímu Rusku. Nezáleží na tom, co si o příčinách a průběhu největšího válečného konfliktu v Evropě (nadto mezi dvěma bratrskými národy) od konce 2.světové války myslíme my. Pokračování níže.
*
Tak nějak se Ukrajina vymyká už z normálu,
Zelenskyj je první žebrák, který světu vládne:
kdykoli luskne prsty dostane miliardy dolarů,
inu, stačí být Ukrajincem a žebrání je snadné!
*
Protože však Ukrajinci nesmírně jsou hrdí,
nechtějí slyšet, že peníze mizí bez kontroly,
dárcům přece musí stačit co Zelenskyj tvrdí:
o prachy nejde, hlavní je, že Olena si frndu holí!
Mladá, krásná, chytrá, zkrátka chlouba národa,
alespoň tak Markétku opěvují dementi v Praze;
mazaná jistě je, vždyť nebyla to pouhá náhoda,
že skočila po funkci, v níž se má jako v ráji blaze!
*
Být druhým nejvyšším ústavním činitelem baví,
nad ní jsou už jen prezident, o kousek výš Bůh,
musí to být rozkoš, když cizí státníci ji zdraví
a nevadí, že doma je pro lidi míň než vzduch.
Mládenci už chápou, že do bot jim teče,
ale otálejí nahlas přiznat to co my víme,
totiž čím déle se už prohraná válka vleče,
tím krutější cenu za každý den zaplatíme.
*
Naslouchám Fialovi a jeho divé skvadře,
slovo mír více než samotná válka je děsí,
zbožní se modlí, ať se mírový proces zadře,
i kdyby tím Evropu hnali přímo na útesy.
A je to tady! Nohavicu zas máme na pranýři,
kdykoli chybí téma, Jarek se vždy skvěle hodí,
negativní emoce jako tornádo zprudka rozvíří
a ta špetka hanby navíc prý mu už neuškodí.
*
Nohavica je zrádce, práskač a mizerná povaha?
Kdybych tak láteřil já, měl bych pro to důvody,
mně ani jiným tenkrát totiž nechyběla odvaha:
než ohnout hřbety šli jsme drhnout záchody.
*
S mnoha charaktery bývá zpropadená obtíž:
jsou-li testovány strachem nebo pokušením,
změknou, pak snadno se ohnou jako guma totiž,
vždyť pružná guma vydrží tlak i pod kamením.
*
Když ale minulost příkře soudí ti, kdož ji neprožili
a nevědí proto co znamenalo odporovat systému,
udělali by líp kdyby víc než minulostí dneškem žili,
vždyť dnešek má dost svých mravních problémů!
57
Sledujících
0
Sleduje
57
Sledujících
0
Sleduje
,,Wir schaffen das!“ znělo slavnou Germánií,
ano, tak kancléřka vítala muslimskou migraci,
varování, že mnozí Němci její vítání nepřežijí,
pokládala za předsudečnou xenofobní negaci.
*
Leč přibývá německých obětí muslimské migrace,
vdovy a sirotky neutěší, že EU má migrační pakt,
pohřbívat mrtvé totiž obvykle není velká legrace;
snad už Němci pochopí, že džihád v Evropě je fakt.
3 odpovědi