Pan generál (jehož si osobně vážím) překvapivě vyrukoval s konceptem cizinecké legie pro Ukrajinu právě v časech, kdy se armády téměř všech evropských zemí, Česko nevyjímaje, potýkají se stále se prohlubujícím nedostatkem zájemců o službu v armádě (ale také u policie). Uniforma už neláká tak jako kdysi a představa válečných útrap a pravděpodobné smrti v boji v cizí zemi a za cizí zájmy je snad přímo odstrašující. Jistě, pár desítek mládenců dobrodružných povah nebo vymytých mozků či nezaměstnaných ve finanční tísni se jistě najde, ale tihle interbrigadisté průběh a výsledek války nebudou mít šanci zvrátit. A jestliže Rusko nevnímá jako výraznější pomoc podporu 10 – 20 tisíc dobře vycvičených severokorejských vojáků s dlouholetou praxí, co by mohlo velení ukrajinské armády očekávat od nepočetných dobrovolníků po jednoměsíčním výcviku? Kdysi se takovému mužstvu říkávalo hezky česky kanónenfutr, čili krmivo pro děla, protože se jednalo o špatně vycvičené a mizerně vyzbrojené vojáky, kteří bývali obětováni buď kvůli odvedení pozornosti nepřítele jiným směrem, nebo o zahlcení jeho obrany přívalem nepřátel, které chtěj nechtěj musí postřílet, ačkoli příliš nebezpeční nejsou. Pan generál je ze staré, ještě sovětské školy a proto je mu taktika vln chabě vyzbrojených a nezkušených vojáků valících se proti pozicím nepřítele blízká, ale doba se přece jenom změnila, lidí je v armádě málo a obětování několika set či několika tisíc mužů se už nepraktikuje. Dokončení níže.
Dokončení: Leč zoufalý nedostatek bojeschopných mužů (snad i žen) zřejmě bourá zábrany a nutí ukrajinskou stranu a její spojence k flirtování s nápadem zapojit do bojů cizince, sice bez výcviku a bez reálné představy, co je to válka, ale ochotné riskovat, protože netuší, o jaké riziko jde a co všechno mohou ztratit. Co dodat? Snad si jen tak povzdechnout:
*
Osm milionů Ukrajinců už uprchlo za hranice,
podle zpráv v nejbližší době uteče jich ještě více,
ukrajinští rekruti odmítají narukovat do armády
a je jim putna, že tím se dopouštějí vlastizrady!
Ukrajinská generalita proto cizince do boje vábí:
Zachraňte Ukrajinu, když naši mladí jsou srabi!
S tím, že by válka mohla být přenesena z východu Evropy na západ kontinentu či dokonce na území Velké Británie, britští stratégové nejspíše nepočítají. A troufají si dělat ramena z toho důvodu, že jsou si jisti tím, že Rusko nemá zájem o jiné evropské země než o Ukrajinu, resp. o svržení režimu prezidenta Zelenského. Což ostatně vědí na Západě všichni (kromě českého premiéra Fialy a jeho homunkula Lipavského), jen se jim spíše než nebolavá pravda hodí strašit evropskou veřejnost údajnými imperiálními ambicemi Moskvy a záměrem Vladimíra Putina vrátit Rusku moc, kredit a rozlohu bývalého Sovětského svazu. A co za strašením údajnými světovládnými ambicemi Ruska je? Inu, snaha západních vlád udržet si podporu stále více nespokojené veřejnosti s vyčerpávající pomocí ukrajinskému režimu, která v konečném důsledku Ukrajinu před porážkou nezachrání, ale evropské státy totálně vyšťaví a povede k dramatické proměně politické mapy Evropy. Britové ostatně nad jiné vynikají jako váleční štváči a daleko od reality není podezření, že to byl tehdejší britský premiér Boris Johnson, kdo se přičinil o to, aby se Ukrajina s Ruskem ocitly ve válce. Mimochodem, známá ukrajinistka Víchová včera na vlnách ČRo uvedla, že Zelenskyj je nemalou částí Ukrajinců nenáviděn, což je možná důvod, proč takový počet mužů odmítá za Ukrajinu bojovat a hledá bezpečí daleko za hranicemi. Lidovky přinesly zprávu, že britští vojáci působí na Ukrajině už dlouho – a stejně dlouho se o tom spekulovalo, po sociálních sítích kolovala vysoce autentická videa. Dokončení níže.
Dokončení: Teď je to však černé na bílém – přiznání britského vojenského angažmá na Ukrajině totiž zaznělo přímo od generála Roberta Magowana, člena generálního štábu Spojeného království, který pro britský mariňácký časopis Globe and Laurel uvedl, že v lednu (loňského roku) byla 45. skupina Commandos v krátkém čase přesunuta z Norska na Ukrajinu, aby (cituji) ,,podpořila další diskrétní operace v nesmírně citlivém prostředí a s vysokou mírou politického a vojenského rizika“
Tak jste měla jít příkladem a ne čekat 35 let .Ale ono se to jen líp žvaní ,děláte ze sebe chytrou ,tak jste mohla něco dělat vy.
Já jsem vedl řadu soudních sporů se proti selhávajícímu státu a proti demoralizované, nekompetentní a úplatné veřejné správě. Některé spory jsem dokonce vyhrál, ale po letech vyčerpávající bojů si mohu přiznat, že legálními, především právními prostředky systém porazit nelze, protože politici, soudci, veřejnoprávní média, státní zástupci a mnozí reprezentanti veřejné správy, například starostové, drží při sobě, navzájem si kryjí záda a disponují mocí, jíž mohou každého kverulanta umlčet nebo dokonce kriminalizovat. Tolik na vaši ironickou poznámku, že paní Pacolová mohla jít příkladem. Jednotlivec nic nezmůže, ani několik set aktivistů režimem neotřese; pokud se ulicemi nevalí milion občanů nespokojených s poměry, nic se nezmění.
Dnes zásadově protestují proti oligarchům. Zítra je budou pragmaticky žádat o práci.
Jasně. Až dostudují a budou muset opustit ,,mamahotel" s tím, že bez práce nejsou nejen koláče, ale ani kůrka chleba, takže jim nezbyde než hledat zaměstnání, stanou se mnohem pokornějšími a nebude jim vadit ani to, co dnes nenávidí a čím pohrdají.
Konečně se probudila i mládež. Snad lidi jako vy uvedou na správnou cestu.
Myslíte, že sto padesát aktivistů pohne deseti miliony? A že jsou reprezentanty všech mladých? Ani náhodou! A co má být onou ,,správnou cestou"? Život si jako prudká řeka razí vlastní cestu bez ohledu na něco tak sporného a pomíjivého jako jsou lidské ideály, ideje a ideologie. Zkuste obrátit tok Vltavy jiným směrem tím, že do proudu hodíte kamínek.
Pokračování: Kdyby nebylo demoralizovaných a asociálních kapitalistů, vytvářejících v 19.století nelidské podmínky pro ty, které zaměstnávali a dřeli z nich kůži, tak by se po více než třiceti letech budování demokracie otěží nechopili ,,oligarchové“, kdyby demokraté neselhali. Nejde o to, že by ti, kteří se stylizují do role demokratů, dnes a denně až opulentně nekázali o demokracii; problém je v tom, že sami demokracii svou politikou 1) devalvovali na úroveň náboženské víry bez přesahu do pozemského života, nebo 2) zakonzervovali coby jednu z idealistických teorií, která je pro praktický život nepoužitelná, protože každodenní život ,,obyčejných“ lidí je o něčem docela jiném než o kochání se hvězdami když po kolena stojí v kejdě, na hlavy jim prší a za zátylky funí chamtiví a bezskrupulózní exekutoři. Pokud se mladým kverulantům (jejichž roztrpčení nad poměry rozumím) nelíbí, že stále větší moc získávají bohatí technologové moci bez idejí, pak ať se nezlobí na sólistu Babiše, rodinný klan Kellnerových, či na ekonomické predátory Křetínského a Bakalu, protože oni nejsou příčinou, nýbrž následkem. Tak u nemocí je nutno primárně léčit příčiny, tak v politickém systému je třeba orientovat veškeré úsilí o nápravu nežádoucích poměrů či zvrácení nebezpečného trendu směrem k těm, kteří nedělají to co mají, přestože měli přes třicet let na to, aby lidi (voliče) přesvědčili o tom, že demokracie a kapitalismus = lepší svět pro všechny, nikoli jen pro šťastlivce a vyvolené. Dokončení níže.
Dokončení: Jenže jsme-li svědky změny, která objektivně změnou k lepšímu nebyla, protože politická totalita byla vystřídána totalitou ekonomickou, diktátem peněz, arogancí a bezohledností práva, rozpadem společnosti na kasty a pro mnohé trvalou existenční a existenciální nejistotou, pak není divu, že víra v demokracii bere za své. Ti z nás, kteří stále ještě vyjadřují spokojenost s polistopadovým vývojem, protože se jim víceméně daří a osud jim dopřává život ve skutečném nebo alespoň relativním blahobytu a v bezpečí, jsou jako cestující na horní palubě Titaniku: ačkoli do podpalubí se už hrnula proudy vody a zoufalci z nižších palub se vrhali do oceánu v marné naději, že plaváním v ledové tříšti zachrání si životy, na palubě pro honoraci stále ještě vyhrávala kapela, cestující tančili, popíjeli šampaňské, flirtovali a kochali se hvězdnou oblohou. Jaký osud Titanik potkal a jak do dopadlo s cestujícími víme všichni. A my jsme se dnes také ocitli na palubě pomyslného Titaniku – ti dole už vědí, že pokud se nestane zázrak půjdeme ke dnu, zatímco ti nahoře stále ještě velebí režim a užívají si radostí života. Kormidlo však nedrží v rukách ti, kteří už vědí, ale vládnout jím ti, kteří sice republiku navedli na ledovec, ale dosud nevědí nebo si nepřipouštějí, že hrozí katastrofa. A to píšu jako bytostný optimista! Co by asi napsal pesimista? Co dodat? Snad jen to, že:
*
Aktivismus mívá smysl jde-li správným směrem,
často se však stává, že jen do slepé uličky zamíří;
zatímco my se o nápravu světa jako psiska perem,
krvácející svět dál nerušeně vysávají tuční upíři.
Pokud zvítězily lež a nenávist, jak vytrubují do světa juvenilní aktéři už po staletí cyklicky se opakujících demonstrací mladých proti poměrům, které vytvářeli jejich předkové, jimž vděčí prakticky za všechno. A to nejen za to, že jsou, ale také za jinde ve světě nevídaný luxus, ve kterém jim je dopřáno vyrůstat, dospívat, vzdělávat se, bavit a přitom všem nesmírně náročném obžerství ještě si udělat čas na pořádání akcí na likvidaci systému, bez něhož by se narodili do zemljanky a trudné, předčasně vyhaslé životy prožili po způsobu burlaků na Volze. Pokud nevědí oč jde, doporučuji vyhledat si na internetu proslulý obraz Ilji Repina, na němž je vše, co potřebují vědět, aby se z kritiků systému stali jeho vášnivými obhájci. V dnešní fázi jejich mentálního vývoje zatím nezbývá než jejich rozhořčení nad poměry korigovat správným směrem kruciální otázkou: Kdo za to může? A protože sami si nejsou schopni na ni odpovědět bez pomoci těch, kterým to stále ještě jakžtakž myslí, poskytnu jim nápovědu pomocí francouzského přísloví: Není kouře bez ohně. To znamená, že není následku bez příčiny. Tak jako se nejpřesvědčivějším důvodem pro všechny rebelie, povstání a revoluce stali ti, které revolucionáři svrhli, protože zapomněli na lásku k bližním a na další křesťanské a humanistické hodnoty, tak jako by Karla Marxe ani nenapadlo sepsat Kapitál, tedy ,,kladivo na kapitalisty“. Pokračování níže.
Pokračování: Kdyby nebylo demoralizovaných a asociálních kapitalistů, vytvářejících v 19.století nelidské podmínky pro ty, které zaměstnávali a dřeli z nich kůži, tak by se po více než třiceti letech budování demokracie otěží nechopili ,,oligarchové“, kdyby demokraté neselhali. Nejde o to, že by ti, kteří se stylizují do role demokratů, dnes a denně až opulentně nekázali o demokracii; problém je v tom, že sami demokracii svou politikou 1) devalvovali na úroveň náboženské víry bez přesahu do pozemského života, nebo 2) zakonzervovali coby jednu z idealistických teorií, která je pro praktický život nepoužitelná, protože každodenní život ,,obyčejných“ lidí je o něčem docela jiném než o kochání se hvězdami když po kolena stojí v kejdě, na hlavy jim prší a za zátylky funí chamtiví a bezskrupulózní exekutoři. Pokud se mladým kverulantům (jejichž roztrpčení nad poměry rozumím) nelíbí, že stále větší moc získávají bohatí technologové moci bez idejí, pak ať se nezlobí na sólistu Babiše, rodinný klan Kellnerových, či na ekonomické predátory Křetínského a Bakalu, protože oni nejsou příčinou, nýbrž následkem. Tak u nemocí je nutno primárně léčit příčiny, tak v politickém systému je třeba orientovat veškeré úsilí o nápravu nežádoucích poměrů či zvrácení nebezpečného trendu směrem k těm, kteří nedělají to co mají, přestože měli přes třicet let na to, aby lidi (voliče) přesvědčili o tom, že demokracie a kapitalismus = lepší svět pro všechny, nikoli jen pro šťastlivce a vyvolené. Dokončení níže.
Dokončení: Češka svou agitku uzavírá epilogem: ,,Ano. Byt něco stojí a každý si ho dovolit nemůže. Nájmy také něco stojí. Ale přesto neznám skoro žádnou mladou ani starou rodinu, která nemá kde bydlet a musí bydlet s rodiči. Když si člověk uvědomí jen těchto pár základních faktů, pak se zdá závěr o tom, že komunisté uměli stavět byty, jako poněkud povrchní a zavádějící.“
Netuším, kolik rodin Roman osobně zná, ale pochybuji, že by měl přehled o bytové situaci deseti milionů obyvatel Česka. A jeho slova o tom, že (cituji) ,,byt něco stojí a každý si ho dovolit nemůže“ jsou arogantní bagatelizací katastrofální situace na trhu s byty, potažmo nemovitostmi, a přezíravým postojem ke gigantickému sociálnímu a demografickému problému, jehož jedním z následků je prudký pokles porodnosti, neboť mladí, kteří nemají naději na pořízení vlastního bydlení, a to nejen kvůli malému počtu dokončovaných bytů a pro astronomické ceny nemovitostí, ale rovněž z toho důvodu, že úzká vrstva solventních ekonomických predátorů skupuje nemovitosti jako investiční příležitost, čímž byty ještě více zdražují a současně brání jejich užívání k účelu, pro jaký jsou byty stavěny, totiž k bydlení. Po přečtení Češkova textu jsem si připomenul, proč například Klaus a Zeman na Češku pohlíželi s despektem a proč se netajili názorem, že rozumu moc nepobral. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Kdyby Češka víc chodil mezi lidi a vnímal co se děje,
nejspíš by pochopil, proč tolik lidí je dnes bez naděje.
A dal by si bacha, aby neprudil šířením dezinformací,
v téhle zemi se totiž lež ke lháři jako bumerang vrací.
Dokončení: Češka navíc přehlíží skutečnost, že nelze porovnávat architektonické, technické a estetické parametry bytové výstavby pro nejširší vrstvy obyvatelstva před čtyřiceti či padesáti lety s tím, co se staví dnes. Pokrok je pokrok, stejně jako například automobily a spotřební elektronika rovněž byty, rodinné domy a další stavby kvalitativně pokročily, což ale není zásluha polistopadového režimu, nýbrž přirozeného vědecko-technického vývoje, který přinesl do stavebnictví inovativní konstrukce, nové materiály (např. izolace a klimatizace, krytiny, dlažby, podlah) a technologie, ale také rozšířil poznatky z oblasti ekologie, nakládání s odpady, využívání nových zdrojů energií. Kdyby Češka tvrdil, že dnes máme mnohem kvalitnější automobily než za socialismu, jistě bude mít pravdu, ale současně tím nechtěně přizná, že si plete století.
Pokračování: A když vysázené stromy za pár let vzrostly (tehdy se nikdo nebavil tím, že by mladé stromky lámal nebo podřezával, aby uschly), Novodvorská se svým charakterem vyrovnávala například skandinávským sídlištím, zakomponovaným do lesních porostů. Češka ve své až patologické animozitě vůči bývalému režimu bohorovně opomíjí, že ti ,,komunističtí neumětelové“ vedle statisíců dobře vybavených bytů (připomínám, že se do nich stěhovali převážně lidé z venkova, do té doby žijící v nesrovnatelně horších podmínkách) vybudovali v té době technicky nejlepší a architektonicky nejkrásnější metro na světě, postavili působivý Palác kultury, impozantní Nuselský most, současně rozvíjeli základní dálniční síť, nesmírně investovali do rozvoje venkovských oblastí – osobně jsem zažil úžasnou proměnu dříve bezútěšných a skomírajících dědin v obce s moderní bytovou výstavbou a s veškerou vybaveností, například Straškov, Litobratřice, Hrušovany, Pasohlávky, Uhlířské Janovice, Podlusky, Předonín, atd. Ovšem po revoluci mnohé obce začaly opět skomírat – postupně přišly o veřejnou dopravu, o obchody, o hospodu, o poštu, o školu, o zdravotní středisko, o pracovní příležitosti a pak také o mladé, kteří odcházejí do měst, protože jejich vísce kapitalismus vzal většinu z toho, co lidé potřebují, aby mohli žít, nikoli pouze přežívat, aby mohli zakládat rodiny a ekonomicky nebýt bez perspektiv. Dokončení níže.
Dokončení: Češka svou agitku uzavírá epilogem: ,,Ano. Byt něco stojí a každý si ho dovolit nemůže. Nájmy také něco stojí. Ale přesto neznám skoro žádnou mladou ani starou rodinu, která nemá kde bydlet a musí bydlet s rodiči. Když si člověk uvědomí jen těchto pár základních faktů, pak se zdá závěr o tom, že komunisté uměli stavět byty, jako poněkud povrchní a zavádějící.“
Netuším, kolik rodin Roman osobně zná, ale pochybuji, že by měl přehled o bytové situaci deseti milionů obyvatel Česka. A jeho slova o tom, že (cituji) ,,byt něco stojí a každý si ho dovolit nemůže“ jsou arogantní bagatelizací katastrofální situace na trhu s byty, potažmo nemovitostmi, a přezíravým postojem ke gigantickému sociálnímu a demografickému problému, jehož jedním z následků je prudký pokles porodnosti, neboť mladí, kteří nemají naději na pořízení vlastního bydlení, a to nejen kvůli malému počtu dokončovaných bytů a pro astronomické ceny nemovitostí, ale rovněž z toho důvodu, že úzká vrstva solventních ekonomických predátorů skupuje nemovitosti jako investiční příležitost, čímž byty ještě více zdražují a současně brání jejich užívání k účelu, pro jaký jsou byty stavěny, totiž k bydlení. Po přečtení Češkova textu jsem si připomenul, proč například Klaus a Zeman na Češku pohlíželi s despektem a proč se netajili názorem, že rozumu moc nepobral. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Kdyby Češka víc chodil mezi lidi a vnímal co se děje,
nejspíš by pochopil, proč tolik lidí je dnes bez naděje.
A dal by si bacha, aby neprudil šířením dezinformací,
v téhle zemi se totiž lež ke lháři jako bumerang vrací.
Proboha, co to ten chlapec blábolí? Sotva po dlouhé době neviditelnosti vystrčil nos, už znovu veřejnost svými výklady irituje. Předně všichni mladí by mohli těm, kteří byli mladí za socialismu, závidět – vždyť údajně neschopní bolševici (pochybuji, že by všichni architekti, projektanti, stavební dělníci a zaměstnanci ostatních profesí byli komunisty) dokázali každoročně dokončit a předat veřejnosti kolem čtyř set tisíc bytů (zatímco po převratu v průměru sotva desetinu!) – a to s veškerou občanskou vybaveností včetně škol, jeslí, mateřských školek, řady obchodů, kulturních center, restaurací, biografů, pošty, zdravotních středisek, sportovních areálů, a navrch do veřejného prostoru umístit četná umělecká díla, zejména plastiky (mimochodem, mnozí umělci ještě dnes se slzou v oku vzpomínají na dobu, kdy se na ně ze strany státu zakázky na umělecká díla určená právě pro zkulturnění panelových sídlišť, jimiž zbohatlík Češka tak okázale pohrdá, ale jejichž obyvatelé jsou s nimi spokojeni a neměnili by. A aby se lidem na sídlištím lépe žilo, postarali se o zeleň v míře, jaká nikdy dříve a po pádu socialismu už vůbec neměla obdoby. Osobně znám pražská sídliště Krč, Novodvorská, Prosek a Jižní Město, která v časech, kdy Prahu vedl primátor Zuska, oplývala prostory vyhrazenými pro stromy, keře, trávníky a květinové záhony, takže například na sídlišti Novodvorská (na kterém jsem dospíval) si jeho obyvatelé mohli připadat jako v lůně přírody! Pokračování níže.
Pokračování: A když vysázené stromy za pár let vzrostly (tehdy se nikdo nebavil tím, že by mladé stromky lámal nebo podřezával, aby uschly), Novodvorská se svým charakterem vyrovnávala například skandinávským sídlištím, zakomponovaným do lesních porostů. Češka ve své až patologické animozitě vůči bývalému režimu bohorovně opomíjí, že ti ,,komunističtí neumětelové“ vedle statisíců dobře vybavených bytů (připomínám, že se do nich stěhovali převážně lidé z venkova, do té doby žijící v nesrovnatelně horších podmínkách) vybudovali v té době technicky nejlepší a architektonicky nejkrásnější metro na světě, postavili působivý Palác kultury, impozantní Nuselský most, současně rozvíjeli základní dálniční síť, nesmírně investovali do rozvoje venkovských oblastí – osobně jsem zažil úžasnou proměnu dříve bezútěšných a skomírajících dědin v obce s moderní bytovou výstavbou a s veškerou vybaveností, například Straškov, Litobratřice, Hrušovany, Pasohlávky, Uhlířské Janovice, Podlusky, Předonín, atd. Ovšem po revoluci mnohé obce začaly opět skomírat – postupně přišly o veřejnou dopravu, o obchody, o hospodu, o poštu, o školu, o zdravotní středisko, o pracovní příležitosti a pak také o mladé, kteří odcházejí do měst, protože jejich vísce kapitalismus vzal většinu z toho, co lidé potřebují, aby mohli žít, nikoli pouze přežívat, aby mohli zakládat rodiny a ekonomicky nebýt bez perspektiv. Dokončení níže.
Uznávaný expert? Kým? Opravdu neznám nikoho, kdo v oblasti zahraniční politiky a obrany stojí za řeč, aby Iana Brzezinského hodnotil jako respektovaného odborníka. Ledacos ovšem objasňuje poznámka, že kdysi radil ukrajinské vládě. Ke škodě Ukrajiny, protože jak je vidět, Ukrajina se po jeho radách změnila v bitevní pole, tisíce lidí zahynuly, tisíce byly zmrzačeny, miliony uprchly do zahraničí, infrastruktura je z poloviny zničená, Západ je ekonomicky vyčerpán, téměř odzbrojen a na pokraji kolapsu, Evropská unie se rozpadá na frakce navzájem si nerozumějících států, demokratické vlády se jedna po druhé kácejí jako kuželky, národy se bouří – a pan Brzezinsky, už podle fyziognomie dravý jestřáb, by bez ohledu na statut NATO coby ryze obranného společenství vrhl armády Aliance na ukrajinské bojiště, aby podpořily stát, který členem Severoatlantického paktu není a jeho autoritářský prezident dělá co může, aby svět zatáhl do třetí světové války. Doufám, že Ian Brzezinsky žvaní pouze jako soukromá osoba bez reálného vlivu na americkou vládu a na velení NATO. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Holt, někdo se snaží hasit, jiný je zapálený žhář,
Ian Brzezinsky s nadšením mává hořící pochodní,
snad co nejdřív bude odhalen a usvědčen jako lhář,
být to totiž na něm, světu by zbývalo už jen pár dní.
Svět umění a vzdělání jsou pro mne prioritou,
politickým názorům umělců však nedám šanci;
jako sedlák nechce mít zahradu divočáky zrytou,
já nechci politiku rozvrtanou aktivistickými kanci.
*
Talent, sebeláska a přecitlivělá duše činí z lidí
miláčky štědrých Múz tvůrčím libidem nadané;
umělec věří, že dál a hlouběji než prostý lid vidí,
ale zřídka spolu s nadáním také rozum dostane.
*
Zvlášť umělci z Prahy vskutku něco extra jsou
(což si o sobě myslí každý, kdo v metropoli tvoří)
a když pevném v šiku za lepší svět rvát se jdou,
snahou hasit zlo vždy dosáhnou, že i dobré shoří.
*
Kumštýři jsou pravdivými když věnují se umění,
ale politicky bývají mimo realitu - zkrátka mimoni;
Kocáb, Svěrák, Klus, Hutka či Holubová nezmění,
že Havlovo lejno tak jako kdysi lidem už nevoní.
Ale víme. Prohrávají, protože jsme jim pomohli jen tak naoko. Teda Češi, Poláci a Britové ještě docela ano, ale zvlášť Němci, USA si spíš jen dělali alibi. Teď už je to plán vzdoru, aby bylo jasné, že Ukrajinu se Rusům stejně pokořit nepodaří.
Nepodaří? Už podařilo! Vzhledem k tomu, že po třiceti letech masové migrace ukrajinského obyvatelstva z více než čtyřiceti milionů zůstává něco přes 20 milionů lidí a z nich je 17 milionů etnických Rusů, lze bez přehánění konstatovat, že Ukrajina je takovou, jakou bývala v předcházejících staletích - ruskou. Pokud jde o vámi zmíněnou pomoc, i tady se mýlíte, protože právě Němci a Američané ze všech západních spojenců (?) Ukrajině pomohli zdaleka největšími dodávkami zbraní, vojenské techniky, ale také financí. Proto se také Zelenskyj děsí okamžiku, kdy se do Bílého domu vrátí Trump a veškerou pomoc stopne.
55
Sledujících
0
Sleduje
55
Sledujících
0
Sleduje
S bílým žralokem a s mořským krokodýlem je ovšem amen, pokud se střetnou s kosatkou, která je skutečným vládcem moří - až 10 metrů délky, deset tun svalů, zuby srovnatelné se zuby tyranosoura, tarbosaura či spinosaura, rychlostí, obratností a inteligencí překonávající jak paryby, tak plazy, a navíc lovící v rodinných klanech, schopných zdolat i ty největší kytovce včetně vorvaňů a plejtváků. Pokud jde o krokodýly, je nutno uvážit, že šance žraloka při souboji s mořským krokodýlem jsou značně sníženy tím, že plaz má i z břišní strany ,,pancéřování" a že zuby žraloků nejsou v dásních nijak zvlášť pevně usazeny.