,,Wir schaffen das!“ znělo slavnou Germánií,

ano, tak kancléřka vítala muslimskou migraci,

varování, že mnozí Němci její vítání nepřežijí,

pokládala za předsudečnou xenofobní negaci.

*

Leč přibývá německých obětí muslimské migrace,

vdovy a sirotky neutěší, že EU má migrační pakt,

pohřbívat mrtvé totiž obvykle není velká legrace;

snad už Němci pochopí, že džihád v Evropě je fakt.

Neznám žádné české kolaboranty, kteří by přáli Putinovi vítězství. Ale znám celou řadu inteligentních a slušných lidí, nezatížených ideologiemi (žel, takové ve vládní koalici a mezi jejími voliči nemáme), kteří Ukrajině přejít mír bez ohledu na to, co si o tom myslí Zelenskyj a jeho stejně vyšinutí kumpáni mezi západními lídry.

Inu, Kovařík. K tomu není co dodat.

Proč Rusko vyhraje? Protože je to vitální, dynamické a semknuté Rusko. A Západ prostřednictvím Ukrajiny prohraje. Proč? Protože se stal dobrovolnou obětí vlastních toxických idejí, z nichž nejnebezpečnější pro samotnou existenci evropské civilizace a evropských národů je idea, že Evropa má morální povinnost pomáhat celému trpícímu světu a musí se postarat o každého, kdo hledá bezpečí a budoucnost v Evropě, byť by pocházel z civilizace po staletí Evropě nepřátelské, vyznával náboženství nesmiřitelné vůči demokracii, křesťanství i ateismu, a mentálně je hluboce zakořeněn v islámské kultuře, takže jeho schopnost a ochota se integrovat jsou stejnou iluzí jako schopnost kapra žít na louce. Autor sice může sofistikovaně rozebírat válečnou situaci, analyzovat ekonomickou sílu Ruska a kochat se pohledem na satelitní snímky bojiště, ale pro mne jeho elaborát pouze snahou čtenářům, obávajícím se katastrofy, poskytnout cosi jako duchovní útěchu (cynik by řekl ,,poslední pomazání“). Ne, Rusko neprohraje. Prohrajeme my, kteří žijeme západně od Užhorodu.

Jasně, nediskutujte. Protože nikdo vás k diskuzi o budoucím uspořádání Ukrajiny zřejmě nepozve a váš názor nebude mít žádný vliv na podmínky, za jakých Rusko a Ukrajina sjednají (nebo nesjednají) skončení války. Anebo už máte pozvánku do Washingtonu, Moskvy, Kyjeva či Bruselu? Pokud ano, pochlubte se.

Plácáte nesmysly. Zelenskyj je už dnes většinou Ukrajinců nenáviděn jako megaloman, který Ukrajinu vehnal do konfliktu s Ruskem, nejprve politického, pak ekonomického a posléze válečného. Mimo jiné i proto miliony Ukrajinců utekly za hranice, a to nejen před ruskými agresory, ale už dříve před Zelenského autoritářským režimem - a už se nikdy nemíní na Ukrajinu vrátit. A to z důvodů, které u nás odmítáme vzít na vědomí, protože by nabourávaly mýtus o hrdinovi, který odhodlaně hájí národ, demokracii a nezávislost vlasti. Zelenskyj je asi takovým národním hrdinou jako Bohdan Chmelnickyj a Stepan Bandera. Jednou ho historie nebude oslavovat, nýbrž soudit.

Úbytek emocí? Ne, především úbytek moci!

Zelenskyj i mezi svými ztrácí už podporu,

děsné sny o pádu zdají se mu ve dne v noci,

vždyť podpora světa mění se v hnutí odporu.

*

Kdo by se divil kruhům pod očima a třesu?

Snil, že vejde do dějin jako vítěz na Ruskem,

teď aby si pomalu balil kufry do mercedesu

a stal se tím čím vždycky byl – mrňouskem.

Plácáš naprosté kraviny. Víc nemám co dodat.

Dokončení: Ziegler, Míča, Král a další pisálkové jejich krevní skupiny se neustále trefují do předlistopadového režimu v Československu, o němž nevědí nic víc než to, co si kde přečetli, ale dopouštějí se přitom neomluvitelné chyby – vyjímají Československo z kontextu evropských, potažmo světových dějin a zcela ignorují dění za našimi hranicemi, zejména západními. Což má ovšem za následek, že veřejnost soustavně klamou, protože částečná pravda je vlastně jenom lží.

Jasně. O tom, jak zacházejí například Američané s politickými odpůrci či z válečnými zajatci ani slovo. Co prováděli Francouzi a Britové ve svých koloniích s vězni je za hranicemi představitelnosti autora hororů – a to ve stejné době, o které Ziegler (který vlastně onu dobu, o které neustále referuje, ani nezažil a proto co si někde nepřečte, ani neví) s takovou nenávistí vypráví. Každý režim má své vítěze a své poražené, ze kterých se nezřídka stávají oběti. A je neblahou tradicí, že vítězové s poraženými nezacházejí v rukavičkách, protože je lidskou přirozeností uplatňovat moc nad jinými tím, že jim dáme svou nadvládu pořádně pocítit. Když v Římské říši začalo dominovat křesťanství, údajně náboženství lásky a míru, z pronásledovaných se stali pronásledovatelé a už zakrátko masakrovali nejen pohany, ale dokonce i vlastní bratry a sestry ve víře, jestliže projevili třeba jen trochu odlišný názor. Když francouzští revolucionáři svrhli krále a zrušili monarchii, podle heslem Rovnost, svornost, bratrství na každém náměstí instalovali šibenice a gilotiny, aby sprovodili ze světa několik set tisíc obětí politického teroru bez ohledu na to, zda byli či nebyli odpůrci nového režimu. O sto let později Britové prováděli brutální genocidu irského národa, dokonce v Irsku vyvolali hladomor, jemuž padlo za oběť milion chudáků a další milion musel opustit svou vlast, především směrem do rodících se Spojených států, které však právě prováděly stejně nemilosrdnou genocidu indiánských kmenů. Atd. Dokončení níže.

V normální, tedy v demokratické společnosti, tvořené inteligentními a vzdělanými lidmi s určitou mravní integritou, by demagogové jakým je Ziegler, pilný, leč nekritický opisovač propagandistických materiálů, neměli šanci, aby permanentně mystifikovali lidi takovými ahistorickými, veskrze ideologickými bláboly. A ,,komentátoři" vašeho druhu by takovým všeználkům sotva tleskali v obavě, aby nebyli za hlupáky. Tím neříkám, že zejména v padesátých letech se za zdmi kriminálů nezacházelo s vězni krutě, nicméně jen idiot může porovnávat nacismus se socialismem. Na mysli mám československou, nikoli sovětskou nebo čínskou formu socialismu, neboť střední Evropa nikdy nebyla a není euroasijský prostorem. A speciálně pro vás a vám podobné mamlasy mne napadla říkánka:

*

Jsem hlupák a nevím o tom,

vědět to, zdržel bych se psaní,

abych obviňován nebyl potom,

že neumím nic jiného než lhaní.

Pokračování: To je jen výběr z terminologie vládní koalice, sdělovacích prostředků majících redakce v Praze a zahořklých protagonistů Sametové revoluce, které potrefilo to, co v celých dějinách postihuje většinu revolucionářů – od nepaměti je známo, že revoluce požírá své děti v přeneseném i skutečném slova smyslu. Já, přestože nepostrádám kritické myšlení a nemám důvod komukoli stranit, fašizující prospěcháře, nenávistníky a zastánce autoritativních režimů nevidím mezi opozičními subjekty, přestože je na ně ze všech stran vidět, protože procházejí volebním lustrováním a veřejně působí v Poslanecké sněmovně, v Senátu, na úrovni vedení krajů, měst a obcí, a prakticky každodenně jsou podrobovány mediálním vivisekcím. Naproti tomu až patologickou zášť, neustálou potřebu konfrontace a zejména snahu o dehonestaci opozice jakýmikoli prostředky, zejména šířením dezinformací a pomluv, shledávám na straně vládní koalice. Jako pamětník, který dosud o paměť nepřišel, troufám si tvrdit, že za posledních pětatřicet let Česko nemělo více demoralizovanou a více prolhanou vládu než jakou nám nadělil Ústavní soud pod vedením občanského aktivisty Pavla Rychetského. Prakticky každou tiskovku jak představitelů vlády, tak reprezentantů stran vládní koalice, lze pro jejich intelektuální a morální vyprázdněnost bez nadsázky přirovnat k agitkám Rudého práva či Tribuny. Co dodat? Snad jen to, že:

*

Kdo z nenávisti jiné viní, ačkoli sám nenávidí,

kdo v opozici jenom hajlující soldatesku vidí,

ten ani sofistikovaným blábolem ďábla neošidí:

zavržen skončí v pekle, ale hlavně neoblbne lidi.

Kolář je vskutku pravým synem svého tatíka,

stejně arogantní, geniální a do huby si nevidí,

a v lebce má asi díru, kterou mu rozum utíká,

proto se pořád mýlí a jako tank naváží do lidí.

*

V televizní debatě tvrdil, že soukromá je osoba,

a tak si prý může urážet koho se mu zamane,

jako poslanci nehrozí mu pár facek ani žaloba,

když ale narazí na Kalouska, tak už nevstane.

*

Prostořekost a invektivy nejsou dobrou vizitkou,

zvlášť spojence není radno drze hanit a urážet,

ale Kolářové v politice svou vlastní cestou jsou,

bez váhání pokálejí každého - a třeba i celý svět.

Nejméně populární politička, která národ irituje,

hrozí, že funkce držet se bude jak přisáté klíště!

Neví totiž, že na palubě politického Titaniku pluje

a že jiný kapitán bude republiku kormidlovat příště.

*

Nikdo ji nechce, nikdo nemá ji rád, všechny se..,

nikoli schopnostmi, ale arogancí vejde do análů,

pyšná princezna se o svou kariéru zarputile pere,

cpe se na vrchol místo aby se spláchla do kanálu!

Tak to je pravá hrdinka nové doby, obdivovaný idol mladých, jistě hodný následování, protože prošlapává ambiciózním děvčatům cestu k novému druhu kariéry, v níž se mohou realizovat a stát se globálními superstar, aniž by celé roky trávily otravným studiem a potom celé roky v ještě otravnějším zaměstnání. Oč snadnější je roztáhnout nohy a nechal se oblemcat litry ejakulátu od zástupu naprosto cizích chlapů nežli se mořit nad skripty a nechat se psychicky traumatizovat od pedantských examinátorů, kteří odmítají akceptovat nevědomost výměnou za sex. Ovšem z vědeckého hlediska svým experimentem podala důkaz, že o biologii člověka dosud nevíme všechno a pokud jde o psychické dispozice, Homo sapiens vydrží víc než žulový balvan. Rodiče jsou na svou náhle slavnou dceru jistě pyšní, protože nepromarnila nic z toho, co do její výchovy investovali. Bravo, táto a mámo! Doufám, že máte více dcer, takže se máme ještě na co těšit. Co dodat? Snad jen to, že:

*

Když nefunguje hlava, vagína ji nahradí,

čiperné děvče vždy pozná kudy vede cesta,

za tučný honorář špetička ostudy nevadí,

v pornu lehce uvykne stavu váleného těsta.

Kolik jich je? Netuším - snad jedna ze sta…

Pokračování: Podle mého názoru Fico je mnohem větším realistou než politici dlící na západ od řeky Moravy, typicky Farský, Fiala, Lipavský či Benšík (který dnes ve veřejnoprávní televizi blábolil jako smyslů zbavený o tom, že Ukrajina musí bojovat a krvácet a Západ spolu s ní tak dlouho, dokud Rusko nevrátí všechna okupovaná území včetně Krymu a nenahradí škody, které Ukrajině způsobilo. Jako kdyby nevnímal realitu, jako kdyby politické ideje mu byly vyšší hodnotou než život sám, přestože právě dnes i prezident Zelenskyj veřejně přiznal, že už nevěří v osvobození celé Ukrajiny a že je smířen s tím, že nemalou část území Ukrajina ztratí. Putin si tím je jist, Fico to ví také a spolu s ním celá řada dalších evropských i světových politiků, například příští prezident USA Trump, ale stále ještě válečnou mašinérii udržuje v chodu skupinka fanatiků, kteří odmítají vidět a chápat to, co vidí a chápou ostatní, protože prakticky vše, celou svou politickou kariéru a morální kredit vsadili na ukrajinskou kartu a ona se ukazuje být nikoli esem, nýbrž jen spodkem a možná ani to. Co dodat? Snad jen to, že:

*

Fico nám nemusí ani trochu konvenovat,

možná má k Moskvě blíž než je nám milé,

ale dříve než budeme hříšníka kamenovat,

bylo by vhodné z očí sejmout růžové brýle,

abychom realitu viděli v jasných konturách:

všechno je jinak než jak nám namlouvali,

naději na vítězství pozvolna střídá strach,

že tak jako Ukrajina ani my jsme nevyhráli.

Ano, nejsou lidi, nejsou peníze, nejsou technologie, nejsou materiály, přesto ruská armáda den za dnem postupuje na celé tisíc kilometrů dlouhé frontě a směřuje k vítězství. Přitom podle všech ukazatelů jeho ekonomika roste, HDP je vyšší než v kterékoli členské zemi EU, naprostá většina národa stojí za svou vládou, zatímco v Evropě ani jediná vláda podporu většiny nemá, Evropa chudne, ztrácí konkurenceschopnost, postrádá zdroje surovin a energií, demografická křivka má charakter strmého pádu, cca 70 – 80% Evropanů už nemá důvěru ve stát, v jeho instituce a pochybuje o smysluplnosti demokracie – a vy tu blábolíte o tom, jak se nedaří Rusku. Obávám se, že vaše hlava naléhavě potřebuje restartovat…

Evropa? Evropští lídři? O kom to autor mluví? Evropanů se nikdo na nic neptá, takže jejich souhlas s nasazením armád členských států EU může být nanejvýše fiktivní, v realitě však zcela nepravděpodobný. A Evropští lídři? Kdo to je? Vždyť ti politici, kteří dosud ve svých funkcích prezidentů a premiérů přežívají jen díky setrvačnosti mandátů, už téměř nikoho nereprezentují a každé další volby jejich počty snižují o další politické fosilie toho druhu, jakým jsou například Francouzi nenáviděný prezident Macron či Němci vysmívaný kanzler Olaf Scholz, přezdívaný Sam Hawkins. Troufám si předpovídat, že pokud by se kterákoli evropská vláda (snad s výjimkou Polska a tří pobaltských států) pokusila vyslat na Ukrajinu své armádní kontingenty v počtech desítek tisíc vojáků, ulice by bouřily a následovala série předčasných parlamentních voleb.