Dobře, každý si může vybrat. Jen aby to nakonec nedopadlo tak, že už si nevybereme, protože tam nic jiného než samoobslužná nebude. Můžete mi zaručit, že se to nestane?

Magistrát slibuje pomoc už dlouho. A nejen na Andělu.

Ale vždyť nám před pětatřiceti roky tvrdili, jak je všechno na západě krásné.

Zajímavé! Stejné řeči jako před padesáti roky, když mi bylo čtrnáct.

No páni! V zimě a bude padat sníh! To není možné!

Nějak jsem nepostřehla informaci, kolik másla bude z jakého množství šlehačky. Nebo jsem ji přehlédla? Ale stejně si myslím, že se to nevyplatí.

Než jsme sklep srovnali, měli jsme brambory ve stejné místnosti jako jablka. Brambory vesele vyklíčily.

Já jsem dělala uklízečku za minimální mzdu. Začala jsem v nově postaveném a vybaveném podniku, ale chyba byla, že postupem času mi přidávali, bohužel jenom práci. Když jsem se vzepřela, byla jsem "sprdnuta", co si to vymýšlím. O stravenkách a podobných výhodách jsem si mohla nechat zdát. Když zvedli minimální mzdu, musela jsem si o ni říct, jinak bych ji asi nedostala. Jednou jsem si přepočítala výplatu a zjistila jsem, že místo 92 Kč/hod. beru 70 Kč/hod. Zašla jsem za šéfem a co myslíte, že se stalo? Pustil se do mě, že špatně uklízím a navíc se flákám a řval na mě dvacet minut, aniž jsem měla možnost se bránit. Nakonec jsem popadla svoje věci a utekla.

Myslím, že to není o porcích v restauracích. Je to o "mlsné". Vždyť to znáte, jak vás honí "mlsná". Sušenky, brambůrky, krekry, pišingry, čokoláda. V práci, odpoledne ke kafíčku, večer k televizi a když to sečtete, je toho hodně. Dítěti strčíte něco sladkého do ruky, aby dalo pokoj. Ve školních kuchyních vaří nevyučené amatérky, které nemůžou chtít moc velký plat. Navíc mají recepty úředně schválené, ale jídlo je nejedlé, protože se nikdy vařit neučily a děti nejedí. Doma se potom dojídají sladkostmi. Pamatuji se, jak po revoluci nás přesvědčovali, že namazat si chleba tvarohem nebo paštikou je vrcholně nezdravé. Nejlepší je přece mysli, kde jsou sice ovesné vločky, ale k tomu přeslazené kandované ovoce a oříšky. Že by bylo lepší zamíchat do ovesných vloček nakrájené syrové ovoce a zalít mlékem? To je moc práce. Tak se pak nedivte.

Ani bych se nedivila, kdyby to přebírali z kanceláře. Ukažte, kde to mám podepsat. Hotovo.

Tak někdo vysype hromadu hadrů na náměstí a nikdo neví proč. Teprve další den tam dají ohrádku a ceduli s vysvětlením. Není to na hlavu? Kolik lidí volalo na stopadesátosmičku, že se tam něco děje?

Jak je budou sledovat? To se ti bezdomovci budou mít povinnost někde hlásit a říct, co s těmi penězi udělali? Nebo jak?

Chudáci policisté! Určitě to teď hodí na ně, že ho neměli honit. To by potom neutíkal a vlak by ho nepřejel.

Naprostý souhlas. Pečovala jsem o rodiče a maminka pořád mlela, že bratr mi potom najde práci. Když rodiče zemřeli, vrznul mi práci uklízečky a ještě mi pořád předhazoval, že mi DAL práci. Když jsem se ho jednou zeptala, proč mi nenašel nebo nepomohl najít něco jiného (mám maturitu a pracovala jsem v kancelářích, deset let jsem dokonce vedla malý podnik), tvrdil, že neumím telefonovat a na počítači. Kdo to asi za mě po celou dobu dělal, že jsem si toho nevšimla? Pokaždé, když se zvedla minimální mzda, musela jsem si o ni říct, jinak bych ji nedostala. Poslala jsem spoustu životopisů a na většinu jsem nedostala vůbec odpověď. Nakonec jsem se se svým šéfem pohádala, hodila jsem po něm koště a utekla jsem. Už tam nevlezu, ani kdyby mě na kolenou prosili. A kdyby můj bratr potřeboval pomoc, nepomůžu. Nikdy!

Také jsem se starala o rodiče, naštěstí ne s elzheimerem. Ale i tak, maminka si neustále ztěžovala na bolesti, nechtěla chodit, jen seděla a koukala na seriály. Kdybych se nestyděla, řekla bych, že z toho zblbla. Tatínek byl naštěstí v pořádku, takže se staral také, ale zemřel rok po mamince. Nejhorší přišlo teprve pak. Hledejte pracovní místo, když je vám 56 let a na venkově k tomu. Nakonec mi bratr - úspěšný podnikatel vrznul místo uklízečky se nejmenším možným platem. Když jsem se ho později zeptala, proč mi nedal něco jiného, zarazil se, pak se vymlouval, že prý neumím telefonovat a na počítači. Větší nesmysl jsem neslyšela. Dřela jsem pro něj skoro deset let. Nedal mi navíc ani korunu a když se zvedla minimální mzda, musela jsem si o ni říct, jinak bych ji nedostala. Nakonec jsem po něm hodila koště a odešla.

A kde byl otec?

Co kdyby to udělali jako za první republiky a za Rakouska. Když by se chtěl policista oženit, musel by dostat povolení a povolení by dostal, pokud by měl dost velký plat, aby uživil rodinu.

A řekli jim, že u nás se za volantem nesmí alkohol?

Já jsem poslední léta dělala uklízečku a to si tedy nesednete. Když už jsem už sotva lezla, udělala jsem si kafe a na pět minut si sedla, přišel šéf a seřval mě, že mi dali práci a ble, ble, ble. Jednou jsem se doma podívala do banky a zjistila jsem, že místo 92 korun na hodinu mi dávají 70. Počkala jsem na šéfa a zeptala se proč. Dvacet minut na mě nepřetržitě řval, že nic nedělám, pořád sedím a tak. Vůbec jsem neměla šanci se bránit. Nějaký dialog mu nic neříkal. Nakonec jsem popadla svoje věci a normálně odtamtud utekla.

Můj kolega měl jednoho syna vlastního a dva nevlastní. Když se jeho vlastní syn oženil a měl dcerku, kolega byl rád, ale... Holčička se prý pokaždé třikrát převlékala, aby se dědečkovi líbila, ale nějak to pořád nebylo ono. Potom si nevlastní syn vzal svobodnou maminku, která měla chlapečka. S tím si tedy do oka padli hned. Mladí přijeli da rodiči na chalupu a vnouček okamžitě zouval botičky, protože děda také chodil bos. Kývající se zoubek musel vytáhnout také dědeček a zakousnuté klíště rovněž. Prostě dědu miloval, udělal by všechno, co děda řekl a houby záleželo na tom, jestli je nevlastní.