Spíš bych se zajímal o to, proč zoufalá matka topí vlastní děti v řece. Myslím, že byla v extrémně neřešitelné situaci. a nevěděla si jiné rady, než smrt. Děkuji bohu, že já jsem nikdy nebyl v její situaci. Myslím, že místo trestu si zaslouží pomoc a odpuštění. Kdybych na ni měl kontakt, pokusil bych se, spolu s dalšími, jí nějak pomoci.
Já taky.
Vážila jsem 120 kg při 170 cm. Pak mozková příhoda a něco se mi přeplo v hlavě a během tří měsíců jsem vážila 41 kg. Takže nemocnice, tříměsíční pobyt, odcházela jsem a vážila 65 kg. Diagnóza: mentální anorexie. Bojuji s ní každý den, jídlo vnímám jako zlo ...... Jak já bych byla šťastná kdyby se dalo vše do pořádku.
Ale jako výtahu ke kariéře ta čestná paní členstvím v KSČ nepohrdla. Váš soudruh bratr také prozřel 17.listopadu?
Tak taková byla doba... A nevyjadřujte se prosím o mém bratrovi takto stupidně, neznáte ho. Já jsem o paní Evě nepsala ohledně politiky, ale jako o člověku. Vidím v tom rozdíl. Ale ve Vašem případě je to zbytečné. Ta zloba ve Vás prostě je. Váš boj 🙂
krásný den.
Dobrý den. Paní Eva opravdu studovala VPAKG v Bratislavě. Můj bratr v témže období také a paní Evu znal osobně. Byla vždy čestná a rozhodně nebyla do KSČ a její politiky bezhlavě oddaná. Prostě fajn žena s rozumnými názory. Myslím, že o to by mělo jít v prvé řadě a ne zde řešit pí....ny.
Děkuji a přeji všem krásné dny.
Já jsem prodělal mrtvici před šesti léty také. Po obědě jsem si na gauči zdříml a když jsem chtěl vstát sesypal jsem se na zem. Manželka když viděla, že se nemohu zvednout okamžitě volala sanitku. RZP přijela do pár minut, naložili mně a odvezli do ostravské fakultní nemocnice. Pamatuji si, že se mě během převozu každou chvíli zdravotnice ptala jak se jmenuji, tenkrát jsem si myslel, že si ze mně dělá legraci. Později jsem pochopil, že mně nejspíš jenom chtěla udržet při vědomí. Díky lékařům Ostravské fakultní nemocnice a osádce RZP, kterým budu navždy vděčný, jsem dneska fit a dokonce mi nedělá potíže ani má největší záliba v řešení a také tvorbě křížovek.
Já jsem po CMP 7 let a byl to hrozný zážitek. Levá strana těla mi vůbec nefungovala a měla jsem pocit, že jí prostě nemám. Jenže jsem netušila o co jde, doplazila jsem se do postele v domnění, že se z toho vyspím. Ráno to bylo stejné a jenom jsem ležela a chtěla pořád spát. Pak za mnou přijel syn a okamžitě jsme jeli. A v nemocnici nastal frmol, samozřejmě mi vynadali, že jsme nepřijeli ihned. Týden jsem prospala na hadičkách na IKTu a pak jsem šla domů. Následky samozřejmě mám a ne malé ( hůl, velmi špatná chůze, necitlivost levé strany těla aj) Takže Vás všechny prosím, pokud je něco najednou špatně, ihned do nemocnice a nepodceňujte to!! Já jsem podcenila a pykám za to. Bylo mi 49 let, když se to stalo.Hodně zdraví přeji a buďte opatrní.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Paní Lenko, kdybych Vám tak mohla pofoukat ❤️. Myslím na Vás.