Já na to koukám trochu z druhé strany. A je pravdou, že někdy se školou nebývá řeč, pokud nemáte důkaz. Takto mnoho škol hází za hlavu šikanu, nebo velmi nevhodné chování pedagogů k žákům. A dokud nemáte důkaz, tak vám ředitel i učitel často řeknou to kouzelné, slovo proti slovu. Mám v okolí několik případů docela normálních rodin, kdy se jejich dětem ve škole děly hrozné věci a škola to nechtěla řešit i když rodič byl ve škole skoro denně. Až na základě tajně pořízeného videa se věci hnuly a daný pedagog byl nedříve postaven mimo službu a nakonec i souzen a odsouzen. Ale bez toho videa by se to prostě nehlo. A naopak si musíme přiznat, že je spousta rodičů magorů, co škole ztrpčuje život. Také jsem takové zažila.

Takže jim utíká měsíčně 7 000,- ....Za 84 000 korun by na výlety bylo i na vánoce i na to vysněné kolo pro děti. Ale s tímhle přístupem nebude. A to nemluvím o tom, že mají nárok na přídavky na děti. To je dalších 17 000 ročně, které by mohli dávat dětem na stravu, protože za 8 000 za čtyři lidi je nesmyslně nízká částka. To jedí jen rohlíky se salámem a těstoviny s kečupem. Rodiče ať si klidně takhle jedí, ale dětem by mohly aspoň něco dopřát. A požádat si ve škole třeba o obědy zdarma....A samozřejmě cigarety výrazně omezit. Dát si první měsíc na cigarety třeba 1500, další 1400....až to snížit alespoň na polovinu a tu tisícovku měsíčně si šetřit někde aby se na to nedalo šáhnout. A za pár let, budou mít i nějakou drobnou rezervu. Samozřejmě změna práce, kdyby šli dělat do super hyper, mají víc. A ještě hned vidí akce, takže levněji přijdou k ovoci, zelenině a masu. Paní říká, že dostávají odměny, to znamená, že má asi víc, než přiznaných 20 000. Jinými slovy jsou finančně úplně negramotní a nemají snahu to nijak změnit.

Bohužel tyto situace jsou o vedení(ředitelích) jednotlivých škol a školek. Někteří prostě nechtějí mít žádné starosti a tak dělají vše pro to, aby něco nešlo a často přes ulici v jiné školce či škole to najednou jde. V dnešní době je docela dost dětí s bezlepkovou dietou, někde je to bez problémů, někde to prostě nejde a dítě musí před obědem odcházet ze školky. Bohužel v dnešní době není snadné sehnat ředitele školy ani školky a proto města často nechtějí moc rýpat do něčeho, co je příliš nepálí a přijít tak o ředitele, kterého by možná neměli kým nahradit.

Zrovna peníze jsem v pubertálním věku ocenila nejvíc. Mohla jsem si pak svobodně koupit co jsem opravdu chtěla, nebo po čem jsem opravdu toužila. Protože pokusy rodičů a prarodičů, trefit se mě do vkusu, byly často opravdu úplně mimo.

Problémem je vlastně to, že ty co jsou dnes matkami, jako děti do těch restaurací "nesměly" a svoji míru vlastně hledají. Někdo děti příliš ukázňuje a někdo fakt nechá děti dělat totální peklo. Ale je to vlastně o tom, že ta společnost si zvyká na to, že děti, postižení, senioři apod. Jsou prostě v té společnosti najednou vidět. A spousta matek prostě nechce zažít to, co měly ony a bohužel neodhadnou míru a hodí to do druhého extrému. Ale asi si tím musíme projít a tu vhodnou míru a toleranci v té společnosti najít.

Mě tedy zaujala spíš ta strašná hypotéka na byt o velikosti 75m2. Ty ceny nemovitostí jdou opravdu do absurdních výšin.

Moje děti chodí do školy, kde známky nejsou. A světe div se, nikomu nechybí. Každý je v něčem dobrý v něčem horší. Když se děti jdou hlásit na střední školu, žák přesně ví, jak na tom je. Jestli by dostal za 1 nebo 2 na tom nic nezmění. Máme neteře a synovce ve Francii, tam také nemají známky. Mají procenta. A když danému žáku, klesnou testy pod 75% už učitel zjišťuje, jestli rozumí látce a spousta dětí chodí na doučovací kempy, které jsou přímo organizovány školou. Výsledek je ten, že ty děti jsou o obrovský kus před dětmi z ČR. I děti z problémových rodin, děti dyslektické atd atd. A také nepotřebují známky. A to jich ve třídě také není málo. A ještě to má jednu zajímavost, děti se ve Francii do školy těší i třeba v 5 třídě, zatím co tady se děti od 2. třídy do školy vůbec netěší. A dokonce mám srovnání chlapce, který byl 2 roky v české škole a byl na propadnutí, pak přešel do Francie a dneska je premiant. Je totiž hodně chytrý a v české škole si sním neumí poradit, zabavit a dát do třídy k nadaným dětem.

No základem problému je, že nemá kde bydlet, peníze, které jí posílá sestra se ztratí a přitom, kdyby jí vyplatila celou částkou, měly by odrazový můstek na své bydlení. Kdyby platila hypo, platila by stejně jako za nájem, a hypo se narozdíl od nájmu v čase snižuje. Je divné, že si s manželem nic nepořídili, že jí nevyplatil...Je to o tom, že ti lidé prostě nejsou finančně gramotní a pak na to dojedou...A ještě děvčata jsou minimálně týden až dva z měsíce u otce, plus nějaké prázdniny a dovolené(jak píše o Alpách). Takže v tu dobu ušetří za jídlo a za vše ostatní...

V článku je několik nepochopení lidí z vyloučených lokalit. První je, že rodiče a děti se často stěhují, z ubytovny na ubytovnu, z jednoho vybydleného bytu do jiného. Děti tím pádem změní školu x krát. Tím jak není jednota v tom, co se učí, tak dítě nikdy nemůže navázat tam kde skončilo a dál už to známe, dítě to vzdá. Domácí úkoly pro tyto děti nic neřeší. Často je prostě nemají jak a kde vypracovat. Proto v západní Evropě existují "družiny", kde děti mají pomůcky a pedagogy a ti jim s úkoly pomohou. Protože pokud bydlíte v jednom pokoji na ubytovně s 5 sourozenci a ožralým otcem, nemáte jak domácí úkol vypracovat. Pravdou je, že nejdůležitější je dítě do školy dostat a pak počítat s tím, z jaké je rodiny a tedy ideálně pokusit se mu dosáhnout jeho potenciálu. Česká škola vytvořena jako stresující prostředí, takže ty děti jdou ze stresu do stresu a zase to vzdají. Výuka takových dětí, by měla začít již v mateřské školce, aby takové děti dohnaly děti z běžného prostředí. A nakonec k roli speciálního pedagoga. My ho ve škole pro děti máme a výsledky jsou skvělé. Učitel ve třídě vytipuje děti, které potřebují jeho podporu a chodí k němu na hodiny navíc. Tím se srovnají se zbytkem a nemáme jediné dítě, které by na naší ZŠ nedokončilo 9. třídu a nešlo alespoň na dvouletý učňovský obor.

Když jsem se vrátila z USA, tak jsem si sama pro sebe udělala teorii, že nejhorší jsou polotovary. Amíci vůbec neumí vařit i když si myslí, že vaří. Tak vlastně jen otevírají plechovky s omáčkami, sypou všude tunu už nastrouhaného sýra, směsky koření, těsto na palačinky v pytlíku, hotová uvařená oloupaná vejce, hotové směsky na všechno jen vybalíte a upečete nebo dáte do mikrovlnky...Asi tam existují lidi, co umí uvařit ze základních potravin, ale řekla bych, že mnohem méně než tady. A jejich problém jsou i gigantická balení všeho a nesmyslné porce v restauracích. A tohle mě přijde, že se pomalu hrne i sem. Koukněte, kolik je v obchodem opravdového jídla(čisté maso, zelenina, čisté mléčné výrobky, luštěniny, mouky...) a co tvoří zbytek toho obchodu s potravinami 2/3 obchodu jsou jen konzervy, sladkosti, alkohol, limonády a polotovary. Když tenhle borčus v obchodě více méně budete ignorovat, tak prostě nemůžete být obézní.

Článek je velice rozumný, jen bych opravila, tu část, že děti 2/3 času tráví mimo školu. Ano, když se to vezme čistě matematicky tak ano. Ale třetinu toho času spí, takže je to vlastně půl na půl v bdělém stavu. Půl času tráví ve škole nebo cestou do školy či ze školy(a domácí úkoly), půl mimo(kroužky, domov, povinnosti)

u nás sedátko na schodech prošlo, ale musí se zachovat průchod o nějaké velikosti(kterou už si nepamatuju). Ale nakonec se podařil i ten výtah, sice není evakuační, takže senioři by museli stejně po schodech, ale aspoň v běžném životě se dostanou domů zcela bez práce a další lavičku máme hned před domem. A je mezi seniory dost oblíbená a to je dobře. Oni mají přehled, kdo kam jde a dělá jim to radost a přitom jsou venku na vzduchu a sluníčku.

Výchovné hlavně vůbec nic neřeší, hlavně by měla být podpora rodin teď a tady. Pak ty ženy budou mít důchod dostačující, protože si budou mít z čeho platit penzijní, budou mít z čeho investovat a zajistit si vlastní bydlení. Takže hlavní chybu, kterou udělali, že smetli ze stolu návrh, aby se matky(či otcové) mohli dříve vracet do práce. Že není větší podpora zkrácených úvazků pro matky(či otce). Není jistota bydlení, neexistují jasná pravidla ohledně bydlení, tzn. že když někdo nemá vlastní byt a protlouká se po nájmech, tak je ta stabilita takové rodiny hrozně nízká. Protože nejlepší pomoc je, když si ti lidé pomohou sami. Krásně to bylo vidět, když někdy loni dala vláda rodinám s dětmi 5 000Kč, stálo to asi 8 miliard a výsledek je nula. Kdo počítá každou korunu, tak mu to nijak nepomohlo a kdo má situaci pod kontrolou, tak ho možná 5 tisíc potěšilo, ale bylo to tak všechno. Systémově k ničemu. A stejné je to s výchovným, pětistovka prostě nic neřeší. Důchodce s extrémně nízkým důchodem to obratem ruky vydá za bydlení nebo jídlo a senior, který má důchod v pohodě, tak toho to maximálně potěší, ale zase nic z toho.

Tělocvik je hlavně špatně pochopený a vedený. Tělák mě bavil až na vysoké. Mohla jsem si zvolit, co jsem chtěla a měli jsme i takové těláky, kde se představovaly nové sporty. Učitel by měl výuku pojmout jako co všechno se dá dělat, jaké jsou sporty, co k tomu je potřeba a třeba si to vyzkoušet. Třeba i hlasovat, nebo v rámci těláku ty děti někam vzít do fitka, nebo na parkourový trénink, dělat třeba rehabilitační cvičení apod. Prostě aby to těm dětem k něčemu bylo.

Naopak, přijde mi, že česká kávová kultura šla velice nahoru. V každém městečku najdete prima kavárnu, s dobrou kávou i zákusky. Ale v nějakém obchoďáku asi těžko. Je to tam tak i s restauracemi, většinou jsou tam nadnárodní řetězce úplně u všeho, kafe, jídlo, oblečení...Pokud chcete dobrou kávu, musíte mimo obchoďák. A v Praze milion kaváren, který jsou fakt dobrý. Ale hledat jí někde mezi mekáčem a tescem prostě není dobrý nápad.

Nechápu co je na otužování netradiční...

Stačilo by přitlačit na platu a tyhle problémy jste si mohli ušetřit. Ale kdo hledá najde, takže i když furt nabízíte almužnu, našli jste člověka v tak zoufalé situaci, že i za tak malý plat k vám jde uklízet. 120 Kč na hodinu jsem brala jako studentka před 15 lety a už tehdy to nebyly žádné mega peníze.

Bohužel je to takovéto odezdi ke zdi. Zatím co, tady dítě pčíkne a týden skoro nesmí do školky. Moje zkušenost z USA je, že s angínou jak hrom, dostanete antibiotika a druhý den šupajdá do školy, žádný vylehávání. Ani jeden z těchto přístupů prostě není zdravý. Ale nějak ve světe nenacházím nějaký ten rozumný střed. Takže to dělám podobně jako autorka, prostě když je dítěti blbě, je v posteli, když je mu líp, chodíme i na klidnou procházku a když má jenom rýmu, vůbec to neřeším prostě děláme vše jako normálně.

Upřímně, chvíli to trvalo, ale přesvědčila jsem babičku aby nakupovala na rohlíku. Zavoláme si, řekne co by chtěla, když jsme u ní, ukážu jí akce, vybere. Přijde kurýr, vynese jí to až do bytu, v klidu si to uklidí, a je po problému. Už pro ni totiž začíná být problém pracovat s kartou, občas zapomene PIN, občas najednou zmatkuje. Takhle zase začala jíst věci, které na ní byly těžké a nechtěla je nosit a my jsme nebyli schopni rozklíčovat, co by přesně chtěla. Naprostá pohoda, moji rodiče pak už umí s internetem, takže tam to bude ještě snažší.

To je strašné, co se na tom Slovensku děje...Studenti, obzvlášť gymnazisté se vždy kriticky vyjadřovali k problémům společnosti. Tohle fakt je jak z dob totality...Teď je jenom zastrašují, za chvíli je za to vyhodí ze školy a za pár let je za to zavřou...Katastrofa