A jaj, asi jim došlo kde se berou brčka a plastové příbory!

Stejně ty lahve neumíme zpracovat a většinou končí na skládkách nebo spalovnách. Takže otázka je jasná: “Komu to prospěje?”

Z plánovaného rozpočtu nebo na dluh? To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou. Už zbývá jen aby Fiala prohrál prezidenta v kartách!

A kdyby nepřišel, tak by taky nechyběl a policista by neměl trauma.

Čína je podle něj „trvalou hrozbou, kterou nelze eliminovat“, proto musí Česko a Evropa pracovat na své odolnosti: „Musíme stavět systémové bariéry, důkladně prověřovat zahraniční investice i přicházející čínské vědce, ale i postgraduální a běžné studenty.“

Tahle věta, zejména ta část o hlídání studentů, mě pobavila. Když to srovnám s migrací, kdy do EU proudí davy jaderných fyziků a špičkových managerů

Nepovolil, Válek je hrdina. Tak co dál? Doktoři se domluví a půjdou cestou zubařů. Neuzavřou smlouvy s pojišťovnou a potom bude pár zařízení na “ pokladnu “. Pacienti budou rádi, že je někde vezmou, nebudou si stěžovat, že se ruší nemocnice. Doktorů a sester bude dostatek, sníží se věk pobírání důchodů. Z bývalých nemocnic budou chudobince. Řešení pro všechny. Plakat budu jen já, eutanazii nechtějí schválit.

Doposud mě iritovalo jak vláda včetně premiéra mlčí, jako by se nás nic netýkalo a jen oni jsou ti co si zaslouží i informace. Jsem blbá jak poledne, bylo dobře, že mlčí! Tohle je mooooc!

Třídím odpad dobrovolně, ale končím.pořídila jsem si výdejník na vodu. Lahve mají 18 litrů. Potom je zmačkám a dovezu jednou za čas do sběrného dvora. Kupovat předraženou vodu nebudu. Plechovky rovněž, budu - li nucena ji koupit ( 4 x do roka) vyhodím ji do odpadu. Nebudu je ukládat jako doposud. Není to moje starost. Jsem pokutování za něco co dělám. Kdo zaplatí ty nesmyslné automaty - koncový uživatel. Komu to prospěje?

Ale ano, pracuje pro stát. Ona jako jediná. Matky které vychovávají děti. Pracují z domova ( mají limity) živí je manželé, ony nic pro stát nedělají. Ona je jediná, i s výsluhama od armády a vysokým důchodem. To není závist, to je znevažování práce lidí. Plat prezidenta je za měsíc takový jako lepší roční plat rodiny, ale pro stát pracují jen oni. Lidé a jejich děti platit daně nebudou.

Proč ne eutanazie? To si má každý koupit poukaz na adrenalinový zážitek nebo si celý život šetřit léky na “ horší časy”? Je to záležitost volby. Hospicová péče má omezené kapacity, domácí péče má rovněž limity. Proč se dnes, jako myslící člověk, nemohu rozhodnout jak odejdu? Viděla jsem mnoho lidí umírat s demencí nebo rakovinu. Modlili se aby byl konec. Bylo to zoufalé pro všechny. Snad nejhorší je bezmoc, nikdo pomoci neumí a být na opiátech 24/7? Kde je kvalita života a proč si sama nemohu určit únosnost mého bytí? Vždyť ti, kteří se rozhodnou pouze uvolní ruce systému a tím i dostupnější péči. Nezatíží ani zdravotní ani sociální služby. Iluze, že se o mě budou moci postarat děti je mimo realitu. Asi nemám čas naplánovat si dožití až budou v důchodu a v jejich produktivním životě - je otázka zda mám právo to vůbec žádat!

Naštěstí mám děti dospělé a inteligentní a proto jsou to moji rádci. Ještě před dojem jsem tento problém ignorovala. Následně jsem si položila otázku ohledně obrovských výdělků těch nevzdělaných, materialistických person, které oblbují mládež a děti. Pokusila jsem se najít způsob ochrany dětí. Po roce jsem přišla k názoru, že rodič toho schopný není. Naopak, náš život se jim vzdaluje, tlak kolektivu na ně působí. Do jisté míry z nich děláme pokrytce, doma souhlasí s názorem rodičů, který je ale v kolektivu vyčleňuje. Doma x škola. Dělají to všichni…. spolužáci ochotně zasvětí a ukážou to i dětem se kterými doma rodiče mluví. Naše robátka chtějí patřit do kolektivu. Prostě jsme jim bránili a vysvětlovali, pak jsme je na dva roky zavřeli na samotku s kamarády na mobilech. Je to stejné jako s drogami, alkoholem…Nejsme schopni je ohlídat natolik abychom je ochránili. Bohužel nejde jen o reklamu, ale i životní styl, názory a postoje. Pracující rodiče nemohou jet do Japonska první třídou kdy je napadne, ale hloupá, nevzdělaná Denča ano.

Tady nejde o důvody, ale o možnosti. Zásah do života. Po kom to žádat? Po synovi, který potřebuje svou karieru aby měl úspory na stáří? Nebo po dceři, která má svůj život v Anglii? To si mám hodit korunou? Snad jsem byla všechno to na co se článek dotazuje. Problém je, že tím chci zůstat i dál. Máme emancipaci, feminismus, Rodí se méně a méně dětí. Do tohoto světa se prostě nevejdeme, do ústavů taky ne. Není to o nás nebo o nich, je to o nastavení společnosti.

Jsem jiná generace, školní lavice se mě netýkají, ale týkají se mě zákazy, nařízení a pravidla.za covidu musely děti sedět na PC, mobilech tabletech a nikdo nepřemýšlel co to s dětmi udělá. Tohle jsme děti různými nařízeními, zákazy a omezováním ještě víc připoutaly k realitě pekla. Teď se nám hodí jim to vzít. Zase nařízení, zase omezení.

Včera jsem jela autem a slyšela co po dětech chceme. Jsem již spíše ve věku babičky než matky, ale stejně jsem dvě hodiny pátrala jak striktní zákaz obejít. Ostatně proč ne, v mém mládí bylo naprosto normální obejít vše nebo vymyslet cokoliv aby nařízení či zákaz zůstal ve vtipech tzv. O zlatou mříž.

Pokud existuje závislost na soc. Sítích - jak bude škola řešit absťáky, opravdu se budou děti lépe soustředit?

Jdu se udat, mám dvě děti, občas jsem je plácla přes ruku, když se třeba sápaly po něčem nebezpečném, po sporáku se kterým jsem nic moc udělat nemohla. Nebo dostaly přes plínku, protože….. možná to bylo párkrát co si pamatuju. Když jsem byla opravdu rozčilená, seběhla a vyběhla jsem schody do třetího patra. Tím jsem získala čas promyslet si co udělám a uklidnit se. Ale ano, plácla jsem své děti. Asi žádám trest smrti! Je mi jasné hlavně to, že děti se učí nápodobou. Dělají co vidí. Holčičky mají svá miminka a kluci opravují vše co jim přijede pod ruku. Posléze i dcera jezdila formuli 1 a syn dotáhl domů kočárek s panenkou, protože ta mladší ho odparkovala na hřišti a zapomněla na to. Takže klid, pohoda a dnes tvrdí, že měli dětství se spoustou legrace a smíchu. Své děti nechtějí. Byť jsou vzdělání, nemají pocit, že svět je v pořádku. Války, krize, ekonomický tlak, soused, který se cítí být chobotnicí a má na to právo, nebo riziko v pouhé přátelské otázce: “

Máš sourozence?

Ano, mám.

A ségru nebo bráchu

Nechci uvést, tato otázka je mi nepříjemná a generalizuje. Omezuješ právo na jejich sebeurčení.

Základ přátelství na celý život.

Moje plácnutí přes ruku či plínu je zlo, kterým jsem zničila jejich sebevědomí a v podstatě život…

A co takhle třeba žloutenka? Budou se tam rodiče střídat 24/7 a kdo se postará o robátko až se vrátí z nemocnice, když rodiče a celé okolí bude v infekčním pavilonu pro dospělé? Mě nenechali se synem ani když byl maličký. Neměli místo a upřednostnil kojící matku. Nevím jak jak to nese syn, asi si to nepamatuje, ale trauma mám já. Neustále se pohledy mění a něco se prosazuje. Něco se nutí, ale vždy jen z jednoho pohledu. Každá situace je jiná a každá by se měla řešit individuálně.

Ano, bylo to stejně profesionální jako zásah ochranky u Fica. Tady je to vždy. Něco se začne řešit až pět minut po dvanácté, někdy později.

Celý tento článek a celá diskuze je jenom o tom, jak argumentovat svou zkušeností proti zkušenosti jiných. Takže zase jedna teta povídala. Podle mě má matka instinkt, pokud ho nemá musí hodně číst, ale s rozmyslem. Vývojová psychologie je pravděpodobně lepší než metody vycucané z prstu a zveřejněné v drahé barevné knize. Empirie je rovněž slovo do pranice. Takže ani sebelepší výzkum nepojme všechny děti. A je mnoho pravidel ze zkušeností, které se dnes odmítají, zejména těmi bez této tvrdé školy života ( výchova dětí). Ale nikdo nevidí dosahy, výsledky této změny. Opakovat se dá mnoho věcí, ale výchova je definitivní a na jedinci jen jeden pokus.

Já bych na to koukala z pohledu děcek. Mnohé mají problém číst a pochopit text. AJ a NJ se jim potom pletou, hlavně gramatika. U RJ budou alespoň vědět na jaké hodině sedí.

Super, děti neumí číst s porozuměním textu, rodiče nemají čas. V pohodě, přidáme lejstra a ta to vyřeší. Lidé myslete, máte vychovávat a vzdělávat, tohle je cesta k duševnímu mrzáctví. Nakombinujeme ….. neúspěch vykryjeme úspěchem. Komu to prospěje. Učitel je člověk a emočně ovlivnitelný, asi nebude výjimkou, že nervozita a více práce vykoná své. To je promyšlené? V čem? Pro mě, za mě ať děti nosí domů klidně kamínky nebo korálky. Podstatné je aby do školy chodily rády. Aby je učitelé uměli nadchnout pro předměty a nevyžadovala po nich nesmysly na úkor jejich zdravého rozvoje.

Jistě, stačilo by aby děti nemusely zvládnout všechny znaky abecedy x 4 (tiskací, psací, velké malé + čísla) za čtyři měsíce. Co by se stalo pokud by to trvalo rok? Prostě by si s písmeny hrály a nehleděl by se tolik na krasopis. Ten je už asi přežitek. Nikdo z nich nebude notář, kronikář či úředník, který ručně vypisuje doklady. Ale vzít jim možnost napsat vzkaz je děsná. To jsou úvahy jenž doslova poukazují, že je něco špatně v hlavách lidí, kteří vůbec připouští takové nápady. Technika zvládne naprosto vše, ale vývoj dětské psychiky jde mimo trendy. Komenský stojí před každou druhou školou, většinou zády k ní. Nedivím se, kdyby to bylo na něm, asi by i odešel!