Zmizet mají především mobily ze škol! Spoustě problémům, nejen se zrcadly, ale i závažnějším, by se tak předešlo. Moje čtrnáctiletá dcera doposud svůj mobil nemá a žíje. Pokud někomu nasísá ve škole přes rameno, neovlivním, ale na škole jsou ohledně telefonů neustálé problémy. Když pak ze školy přijde zpráva typu, že se děti na socsítích nepěkně baví, osočují, popřípadě, aby rodiče dětem mobily prohlédli, popřípadě je na nich nenechávali do noci hrát hry, že jsou potom ve škole unavené, nesoustředěné apod., mám o starost méně. Zastávám názor, že je lepší problémům předejít, než pak pracně řešít následky.
Máme doma každoročně vlaštovky i kominíčky. Nenapadlo by mě jim hnízdo shazovat nebo znemožnit vlet pod návratí. Nemají to ve dnešním světě jednoduché. Hmyzu ubývá a do toho jim škodí člověk. Říkávalo se, že vlaštovky v domě jsou štěstí v domě. Máme u nás i ježky, zimují ve stodole a večer chodi na připravenou baštu. V zimě krmíme venkovní ptactvo, když vylétnou na jaře včely, mají u úlů přípravenou vodu, aby nemusely daleko. Vysazujeme stromky, kytky a keře, aby to bylo na světě hezčí. Pro všechny. U baráku nemáme stání pro auto, ale zahrádku plnou kytek, na stodole přístavník, který si v zimě ptáci ozobávají... Kéž by nás takových bylo víc.
A co na to naše naprosto neschopná vláda, která nic pro občany nedělá?? Radši platí Ukrajincům, než aby zakázala tornáda.
Su z dědiny, kerů sa tornádo prohnalo.... naši lidi už zapomněli, čí vláda nám tady pomohla, a tak nám zvolili Pavla....ten by dozajista pomohl
...☹️... vlastně už pomáhá, aj netornádovým.....
Velké hospodářství nemám, ale závistivou sousedku a syny k tomu vychovává aby škodili. Takže postříkané stromy, květiny na mém pozemku Rondapem, zasypaný plot odpadem. Vadí jí všechny zvířata, tak se po nich střílí vzduchovkou atd. A to z vesnice pochází, ale bohužel zlá povaha a závist je všude.
Takového "člověka" nejlépe pokaždé "vyšvácat pořádným bičiskem po ušách".
Máme hospodářství, zkušenosti letité. Závidět nám není co, ale závidí se. Kdyby lufťáci, ale někteří místní, z dědiny.... Co všechno chováme, pěstujeme na poli....nikdo nevidí práci, jen výsledky. A za ty roky je to vlastně velmi absurdní - hnůj, pach, smrdí, zvuky vadí, ale maso, vajíčka, nebo teplý škvarek, to by brali všichni i na rohy. Co se to s lidma stalo....?!
To je vaše neschopnost se o sebe postarat, ne státu. Problém je, že jste nechápao v jakém si žijete královském blahobytu a nechystal se na horší časy. I teď si ještě žijete v blahobytu a nechápete to.
Milý pane nepsala jsem konkrétního nic o sobě, čili Vaši reakci nechápu. Jen fakta, jak to na úřadech chodí.
Co mnoho lidí také neví je to, že si pro příspěvek na bydleni mohou přijít, až tři měsíce po zaplacení nákladů na bydlení...., které potom předloží.... a když do toho ještě třeba spadají alimenty na děti, které se započítávají do příjmů, dostanou v tomto příspěvku o to méně. Místo, aby se za alimenty poplatily potřeby na děti, sežere to třeba inkaso. Ohromná výhra. Ohromná pomoc.
Díky, státe! Diky za to, že starý člověk, který zůstal sám, celý život pracoval, teď neví, jestli si má zatopit, zaplatit léky nebo koupit máslo.....
Jsem také matka samoživetelka. Mám dceru, 12 let. Rodiče nežijí. Alimenty 1.500,- a ještě nepravidelně, většinou po urgenci na PČR, popřípadě přes soud. Otec dcery gambler a milovnik alkoholu. Žijí ve vlastním malém RD, již spláceném, do práce chodím. Ale nemít mnoho jidla z vlastních zdrojů, také bychom asi nefungovaly. Určitě bych nemohla vše kupovat. Ale mám pole, kde si vypěstuji, chovám zvířata na maso, vajíčka, hosdpodařím, zavařuji kompoty, dělám mamelády, kečupy, protlaky, pečené čaje, povidla, toustovou pomazánku....apod. Není mi co závidět, ale mnoho lidí závidí.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ono kolikrát sehnat i hezké dámské boty, navíc letní sandálky nebo baleríny ve velikosti 40/41 je někdy nemožné, kolikrát bych si v ccc boty vybrala, ale do jejich max 38 se nenarvu. On i synovec 22let, má nohu velikosti 47 a boty těžko shání.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Můžu jedině potvrdit. Měřím 180cm a boty nosím 44. V osmé třídě jsem netancovala ani polonézu, nebylo možné sehnat vhodnou obuv k šatům, totéž, když jsem měla maturovat. Koupila jsem si pánské sandály a ustřihla u nich pásek kolem paty, tak z nich byly provizorní nazouváky. Teď už je to trochu lepší, Deichmann míval xxl dámské, ale už nemá. Jinak nakupuju na netu. Co jiného. Ale popravdě, první dámské boty jsem měla ve 34 letech.