Cermat a jeho ředitel se chválí, jak zvládl digitalizaci přjímacího řízení. Úplně zapomíná, že veškerá tíha zadávání přihlášek, odtraňováni chyb, které v přihláškách udělali rodiče, odstraňování duplicity, chyby ve volbách škol apod. byla na školách a jejich zaměstnancích. Zatímco rodiče měli měsíc na zadání přihlášek a jejich případné změny, školám byl dán jen týden a jejich opravy v systému. Logicky musel být prodloužen. Chyb bylo opravdu hodně a bylo pro školy trochu urážející, když Cermat za viníka chyb školy označil. Navrhuji, aby Cermat přihlášky shromažďoval, chyby v nich opravoval a školám poslal již opravené soubory uchazečů. To bych považovala za funkční systém.
Problém jsou i samotné testy, které netestují učivo, které děti získávají v rámci základní školy, ale je nutné připravovat děti speciálním doučováním, aby formu, ve které jsou testy zpracovány byly schopny pochopit a zvládnout vypracovat.
Dříve si školy připravovaly přijímací testy tak, aby vyhovovaly jejich požadavkům, případně i jejich zaměření. Náklady s tímto systémem stát prakticky nezatěžují. Děti věděli výsledky většinou ještě tentýž den.
A státní maturity jsou kapitola sama pro sebe. Naše vlastní maturity byly náročnější než dnešní varianta státních maturit a musíme to kompenzovat ve školní části. Opět situace, kdy školy konaly maturity ve vlastní režii tak to stát nic nestálo.
Jak moc tyto změny státních variant přijímacího řízení a maturit přispěly ke zkvalitnění našeho školství je velkou otázkou.
Jak velké finanční zatížení existence Cermatu pro stát ministerstvo vyčíslí.
Tento projev mi trochu připomíná snahu sjednotit a ochránit všechny, kdo mluví německy, v jedné říši. Nějak se ta historie zase opakuje. Působí to děsivě. Kdy se národ, který trpěl a obětoval tolik životů ve válce, zamyslí nad osobou, kterou má v čele státu. Mlčení a přehlížení vede jen k další tragédii.
Pracuji ve školství, mám velmi dobrý přehled o náročnosti práce učitelů i o spolupráci rodičů se školou. Mírnila bych kritiku vůči paní učitelce. Školní vzdělávání děti není jen věci školy, ale i rodičů, tak vytištění pracovního listu, domácích úkolů nevnímám jako selhání učitelky, ale jako v dnešní době běžnou spolupráci rodiče a školy.
Používáme ve škole všechny dostupné technické vymoženosti, ve vhodných předmětech používáme badatelský přístup k výuce, děti získávají mezipředmětové vazby, učí se čtenářské gramotnosti, snažíme je podpořit v kritickém myšlení, vyhledávají si data do kontextu výuky, podporujeme práci v týmech, připravujeme pro ně projektové týdny, vyjíždíme na exkurze, připravujeme projektové pracovní listy a přesto si občas musí doma něco vytisknout.
Další Ulice, Vyprávěj, Slunečná, ZOO, Ordinace. Otvírá se obchodní dům po Mnichovu a nikde ani slovo o zabrání Sudet a vysídleni lidí. To nikomu z postav tahle situace nedělala starosti? Škoda, že se neřeší to, co bylo opravdu pro protektorát definující. Proč se tvůrci občas neposílají na dobové seriály z dílny BBC.
Můj dědeček byl za války hlavním účetním u firmy Prokop a Čáp (dnešní Dům módy) a v té době se jich protektorát dotýkal hodně osobně. Škoda, že tvůrci berou v dobových filmech historii jako kulisu a ne určující faktor pro chování a život postav.
Politicky "nekorektní" komentář ukazuje na zažité stereotypy ve společnosti, které pak brání pochopení změn ve společnosti. I stejnopohalvní páry mají nárok uzavřít plnohodnotné manželství se všemi právními důsledky a možností získat do péče děti. Rozhodně je lepší pokud se dva muži nebo dvě ženy láskyplně starají o dítě, které by jinak mohlo skončit v ústavní péči.
Homosexualita není nakažlivá a tak argument výchovy v tradičním manželství a rodinného příkladu nemá smysl, protože pokud by to tak skutečně bylo, nemohl by v tradiční rodině žena-muž vyrůst homosexuální jedinec.
Ve 21. století by už mohla být společnost natolik osvícená, že chápe danost sexuální orientace a poskytne pro soužití takových lidí maximálně vstřícné podmínky.
Jednoznačně je možnost uzavřít stejnopohlavní manželství přínosem nejen pro ty, kterých se týká, ale i pro společnost, proto není důvod tomu politicky bránit.
Děkuji panu Tomskému za komentář. Pro ty, kteří řeší proč jim a ne našim, připomínám, že my se máme kam vrátit, naše města nejsou ostřelována, na naše domy nespadají bomby, v našich městech nejsou okupanti, kteří střílí po všem co se hne, naši synové, otcové a muži nemuseli narukovat a nehrozí, že budou zabiti nebo zajati.
Opravdu jsou všechny tyto hrůzy poměřitelné pěti tisíci měsíčně a postelí na ubytovně?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Miluji letní čas. Na podzim bych to posunula ještě o hoďku, aby odpoledne bylo déle vidět. V zimě je tma stejně ráno až do osmi. Ráno odcházím za tmy a ten děs je vracet se ve čtyři za tmy.
1 odpověď