Před dvaceti lety, když byl můj syn v předškolce, tak měl také týden adaptační pobyt ve škole, kam měl za pár měsíců nastoupit. A bylo to moc fajn. Poznal svoji budoucí paní učitelku, věděl kde je tělocvična, jídelna, kde se dá o přestávkách hrát fotbálek a všechna tahle důležitá místa. Byl na sebe děsně hrdý, že už byl ve škole. Bylo to v Berlíně a domluvila se tak školka se základní školou, do které většina dětí po prázdninách přestupovala. A také se neúčastnily všechny děti, ale bylo jich asi dvacet vylosováno. Bezva nápad
Ten novinář se jmenuje Simone Traini. Jak můžete komolit jeho jméno na Simoneho? Když už tak - 2. i 4.pád - Simona Traini. Být ním, tak od vás chci alespoň omluvu! Můj syn se jmenuje také Simone (tatínek Ital) a představa komolení jeho jména v Česku mě docela rozčiluje. Nikde jinde ve světě problémy nejsou. Hlavně že nějakým pár tajtrlíkům, i když Čechům, se jejich příjmení neskloňují v žádném případě ( Smetana). Toto fakt nechápu.
Benátky jsou kouzelné město, byla jsem tam poprvé v dubnu a už se těším, že se tam snad brzy zase vydám. Ten klid bez aut, velmi milí místní lidé, kteří se nám vždy snažili pomoci, když jsme něco nevěděli, nádherné památky i klidná místa v parcích, výborná kuchyně, dobrá káva a odpolední posezení v kavárnách, zajímavá historie…Benátky stojí za vidění. Byla jsem tam jen čtyři dny a byla jsem nadšená
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Také si na to pamatuji . Byla jsem ve třetí , nebo čtvrté třídě a museli jsme se na přenos ve škole dívat. Po skončení vysílání, do hrobového ticha , pronesl můj spolužák : “odešel do věčných lovišť…” a my všichni se začali děsně řehtat a učitelky z nás byly na mrtvici