Dovolím si poprvé v životě reagovat na přečtený trefný příspěvek, moc dobře vím, jak vám asi je. Sama jsem si tím před časem prošla, díky manželovi jsem ještě tady, i když stále na antidepresivech. A k tomu se přidalo i nemilé zjištění, jak si mě za 35 let poctivé práce v jedné státní organizací váží, v souvislosti s vyplacením odměn a osobního hodnocení, oproti mladším spolupracovníkům, tak jsem to v šedesáti zabalila, i když mě práce bavila, dala výpověď a do řádného důchodu to s rentou z penzijka doklepu. A musím jen potvrdit, že se mám hezky a nic mi nechybí, mám konečně čas na koníčky, rodinu a věci, které mají smysl. Neměl byste na to být sám, také je důležité to nevzdávat a uvědomit si, že jsme tady každý na světě s nějakým posláním. Tak držím palce, hlavu vzhůru, vždyť na světě je krásně (když nesledujete televizní zpravodajství🙂).