Starý dobrý Davis Cup. Tento nový model se opravdu nepovedl, v naslapanem kalendáři turnajů, přelétávání a skoro žádná aklimatizace, se vždy podepíše na zdraví tenistů. Dnes to potkalo Macháče, jindy to potká Lehečku, ale určitě nejsou jediní, kterým to takhle nevyhovuje. Příště to samé může potkat Španěly, jindy Francouze atd. My mám navíc smůlu, že nemáme vyrovnanou špičku a už řadu let se Navrátil spoléhá jen na dva hráče. Třetího, Pavláska, bere jen z důvodu čtyřhry, i když i on už je za zenitem své top úrovně. Takže je třeba hledat a vychovávat nové talenty, dám jim prostor si zahrát a neříkat jako kapitán tu hroznou větu..." On by stejně nic nevyhrál." Tohle s motivací hráče nemá nic společného a spíše jej zatvrdi a příště, když ho náhodou bude chtít nominovat, mu dotyčný řekne dík, nemám zájem ani čas.
Takže ti, co bohatnou na běžném uživateli energie, si ještě budou dovolovat a vydírat vládu? Kde to jsme? Vrchol drzosti. Toto si nedovolí nikdo ani v té ikonické a všude vychvalované Americe. Když podnikám, tak si beru riziko na sebe, ne že při svých špatných rozhodnutích a výsledcích budu chtít od státu, potažmo daňových poplatníků doplatit svou životní úroveň. U nás se tržní ekonomika i podnikání v různých oborech vysvětluje stále po socialistickém způsobu. Zisky jsou moje, špatná bilance se rozdělí mezi ostatní. No fuj!
Pokud si někdo myslí, že vydřená výhra o gól je terno a triumf, jak někteří píšou, tak ať se sbalí i s vedením FAČR a táhnou hooodně daleko. Výkon byl stále pod průměrem Evropy a Ukrajina, které se nechci zastávat nebo jí nadržovat, je stále díky válce v jiné kategorii. Byť to v klidové a mírové době, tak nás přejede i bez jejich fanoušků v ochozech. Naši hráči můžou být myšlenkami jen a jen u fotbalu, ale jejich to tak jednoduché nemají. To by si měli všichni konečně uvědomit. Podmínky pro naší repre jsou stále luxusní, soustředění, servis i odměny. Ale výsledky zatím hluboko zaostávají. Kdybych v práci za stejných podmínek nesplnil úkol, tak mě šéf (majitel) firmy vyhodí z práce. A nebude čekat ani to reprezentační obligátní sypání popele na hlavu.
Po kolikáté slyšíme, nebo vlastně čteme, stejná slova?? Na co má být fanoušek hrdý? Na neustále omluvy, výmluvy a výkony jako na houpačce? Pokud se hráči neumí prezentovat jako tým, tak ať toho nechají. Neustále se opakují stejné chyby, stejní hráči dělají stejné kiksy a nikdo jim nic neřekne? Nebo pokud řekne, tak proč si to nevezmou k srdci? Pokud trenér nevidí poctivý přístup a snahu hráče neopakovat stejnou chybu, tak proč jej pořád staví do hry? Protože má jméno a agenta, který ho tlačí? Po kolikáté se řeší stejný problém, že hráč nemá zapasovou zátěž v klubu, ale v repre to nikomu nevadí? To opravdu nemáme hráče v lepší formě? Je už opravdu nejvyšší čas na razantní změnu, jak v reprezentaci, tak i v celé FAČR.
Proč propadáme níž a níž? Tvrdím to již 25 let, že základ je skvělá a hlavně efektivní práce s mládeží. Zajděte se všichni mistři trenéři podívat na kterýkoliv trénink přípravek od U8 do U10. Když uvidíte kdo a jak je trénuje, tak pochopíte hned, kde je zakopaný pes. A proč tomu tak je? Nikoho z vrcholového managementu našeho fotbalového svazu totiž taková nekoncepční práce nezajímá. Všichni vidí očima nenasytných agentů pouze zisky z prodeje hráčů, zisky ze sponzorských smluv, zisky z televizních práv a další a další prachy do vlastních kapes.
Kapitán, co neumí vyburcovat hráče na hřišti, není kapitán na svém místě. To, že naběhá přes deset kilometrů za zápas jen poukazuje na neschopnost týmů jako celku. Běhat má soupeř, kterému bychom neměli balón nechat. Ale to je o technice, zpracování a přesné přihrávce, což jsou pojmy, které nás repre tým nezná.
Fotbal hraji 50 let od mládí, mám ho opravdu rád a fandím našim týmům v poharech. To, co předvádí reprezentace, mě bohužel tak dostává do varu, že ji ani nepřeji účast na MS. Byla by to jen další ostuda. Nechápu, že v klubech se můžou hráči přetrhnout, hrají i s ovazanou hlavou, ale v repre je to úplně opačně. Samé achich ouvej, natažené svaly, naražený bok či záda a další výmluvy. Připadá mi , že jim chybí to srdce a hrdost reprezentovat. Je mi z toho smutno, když si vzpomenu, jak naší kluci bojovali v Belehrade v roce 1976 a nebo na olympiádě v Moskvě roku 1980. Myslím, že i Tondovi Panenkovi se dnes derou slzy do očí, když vidí ten přístup našich fotbalových milionářů k reprezentaci.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Asi by si lepší odchod zasloužil, ale dříve, ne až teď, když to podělal svým arogantním rozhodnutím nevzit Koprivu. Mohl v klidu skončit loni a s poctou a předat žezlo mladší krvi. V tomto si za to může sám, když mu chybí sebereflexe.