No - ještě tady nepadla skutečnost, že obědy platí rodiče a proč tedy má o skladbě jídelníčku rozhodovat nějaká výživová chytračka. Když jdu do hospody na oběd, tak mi taky číšník nevymlouvá můj výběr a přinese to, co mám ráda. To chcete dávat dětem ještě méně masa, než dostávají teď. Luštěniny, které třeba nejedí - vzpomínám ze školní jídelny odpornou hrachovou kaši. Co se týká ryb - je mi jasné, že to pangas - viděla jsem dokument, jak žije v Mekongu, kam se dostávají exterementy a rybky to jedí a pak nám je sem vozí. Umím si ten zdravý hnus představit!
Nás bylo v první třídě 36. V roce 1962 samozřejmě žádný asistent. Paní učitelka Krausová učila jen první třídy a pak je předala do druhé další kantorce. Měla to vymakané a hodně nás naučila. Mezi první a druhou třídou se vyselektovaly děti, které například odešly do zvláštní školy a potom nás bylo kolem třiceti. Dneska nejsou kantoři schopni zvládnout 25 děti, zvláštní školy zrušeny a největší hrůza je inkluze. Učitel jede podle nejslabších a ostatní, kteří by se mohli učit dál, čekají!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já bych se dotkla té části, že děti se měly nechat vybrečet a krmily se v určitých časech. No - to bylo z hlavy a hlavně knihy tehdejšího guru pediatrie prof. Švejcara, který toto propagoval spolu s umělou výživou, s tím ,že dítě má být do 5- ti měsíců v povijanu, dětský pokoj vymalovaný latexem a na podlaze PVC. Někdy v osmdesátkách se otočil jako korouhvička a začal mluvit o kojení a jinak nyní běžných věcech. Svou knihu Naše dítě zcela přepsal a kázal úplně něco jiného.
1 odpověď